Pohodička s Rumíčkem

Byla minulej čtvrtek. Tyhle dny je krásně a couračky v polích si člověk musí užít dostatečně dopředu, vzhledem ke zkracujícímu se dni.

Brtník si vzal Taliprtku a mně nechal doma Rumíčka, bleskově jsem se převlíkla, a bývala bych byla i rychlejší, kdyby mě furt někdo nerazítkoval voslizlým medvědem, nebo mi ho při zavazování tkaniček nerval do xichtu. Kdo to byl, víme všichni, ale taktně nebudeme jmenovat 😀 .

Vypadli jsme ven a já krom balonku vzala taky dummíka. Páč práce šlechtí, tak abychom byli taky trochu šlechtici 😀 . Svižným krokem jsme se přemístili do polí a hned na začátku padla žádost o balonek. No jasněěě, kopat dálky se musí. Víte, jak supr to lítá po strništi?  A nemusíte bejt ani drak 😀 😀 . Když jsme došli ke starýmu ořešáku, který tam v poli moudrý majitelé nechali, šla jsem se podívat, jestli na nějaký ořechy nenarazím. I když zpravidla už bývají vysbíraný. Ale neee! Huráá, něco nasbíráme. A abych v tom nebyla sama, zapojila jsem Rumíčka taky. Je šikula, tak mi je vyhledával. Naplnili jsme celej pytlík a já ho šupla do taštičky na dobrůtky, a hnuli jsme se dál.

Strniště je poměrně vysoký a navíc touhle dobou i zarostlý čímsi. A v tom čemsi se dobře daří křepelkám a bažantům. Takže jsme o práci měli postaráno i bez dummíka a Rumíček se tužil, jako správnej ohařík. Přelezli jsme na další pole a tam v řepce si potrénoval hošíček hledání a vysílání do stran. U hřbitova jsme si zase začutali s balonkem a pak už přišel ke slovu konečně ten dummík. Zašli jsme do stařiny, kde jsem ho Rumíčkovi několikrát důkladně schovala. O kus dál jsem zase vytáhla balonek a Rumouš si ho hrdě nesl. Do té doby, dokud se před námi neobjevila dvojice vedoucí se za ruku. Evidentně ho ti lidi zaujali a tak jim  šel ukázat balonek. Položil jim ho na zem a dožadoval se tiše jeho čutnutí. Mladík si nebyl úplně jistej, jestli jako může a má a tak mu balonek k jeho velkýmu zklamání nečutnul. Smál se, poté co jsem mu odsouhlasila, že měl čutat. A slíbil, že prej příště. Ale je to škoda, mohli jsme si spolu začutat, tvářil se zklamaně Rumouš. 

Odbočili jsme na most přes dálnici a potkali třeštiprdlo Laru. Jako vždycky to ve svým projevu přeháněla, takže jí Rumouš vysvětlil, že se bude chovat slušně. Panička mu za to i poděkovala. Ale … ne že by to mělo nějakej vliv, až je potkáme příště bude Lara zase jako blázen. Paničce jsem řekla o čerstvých prasečích stopách na který jsem narazila a který byly k mojí nelibosti už přímo u kláštera, ještě kus před polema. Takže jsem jí radila, ať Laru nepouští do vysokýho porostu. Byla z toho, že se prasata už pohybují v tuhle dobu až takhle daleko v civilizaci stejně nenadšená jako já. I kvůli těm prasatům jsme se s Rumíčkem za dálnicí moc dlouho nezdržovali, protože už se začínalo smrákat a v těchhle místech je menší pohyb lidí, hodně vysoký porost, tudíž i vysoká pravděpodobnost, že na ty štětináče člověk může narazit. Takže jsme se vrátili, ještě chvilku si courali po poli a pak už zamířili domů. Chtěla jsem totiž ještě na chvilku vytáhnout i Taliprtku

Ta mě mile překvapila. Cestou k polím byla moc hodná, vnímavá, skoro na slovo poslušná. Bez vodítka jsme došly až do polí. Střihly jsme si jedno supr přivolání, jeden supr aport dummíka, kterýho jsem jí taky vzala s sebou a………..a pak jsem se zapotila, páč madam aport zazdila, výpalila a ucpala si uši. Následně dolítla a pak už se ode mne nehnula. Můj výraz a postoj byly i v tý tmě, myslím, dost výrazný, i když jsem nevydala ani hlásku. Obrátila jsem to sice nejdřív beze slov domů, ale když jsme ušly pár desítek kroků, řekla jsem si, že by to chtělo projet si to znovu a v lepších hodnotách. Vrátily jsme se zpátky, já znovu odhodila dummíka a Tali předvedla v tanečním kroku ukázkovej aport s předsednutím. A tak jsme mohly ještě chvilku pracovat dál. Na závěr jsem jí dummíka nechala nést kousek cesty domů, aby mohla být náležitě důležitá. Doma pak oba odpadli, jako ostatně pokaždý, když si jedou ohařinu. A protože byli až na jednu výjimku hodnými ohaři, otevřela jsem jim zadní pokoj a poslala je odpočívat do večeře na gauč 😀 . Inu, pracovní plemeno 😀 😀 .

 

 

2 komentáře u „Pohodička s Rumíčkem

  1. si zaslouzili makanicko s gaucem, kdyz predtim makali s balonkama, dumikama a s mozkovejma bunkama 🙂

  2. No jasně, na gauči tam se namakali nejvíc 🙂 a to je jinčí šichta, než venku. Taky to tam podle toho ráno vypadalo, polštáře rozházený, přehoz rozhrabanej…. 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..