Výroční prochajda

V sobotu ráno bylo nádherně!! Ostatně jako celej tenhle víkend. Vyloženě vydařený babí léto, což?

Když jsem se vzbudila, čekal na mě Rumíček, kterej se taky ešče vyvaloval na kanapi. Jasně, že jsme se museli nejen pomudlat, ale taky jsem ho musela na tom gauči poprat pořádně. Bez pořádnýho poprání, kdy ho tam vždycky děsně zvalchuju, by to nebylo to správný ráno a vstávání. Pak si ještě lehce protáhnul svý zrzatý tělíčko, když si mával dekou nad hlavou 😀

Páník s Taliprtkou byli fuč. Jeli nakupovat. V kůchni na mě čekala snídaně, ale….. tak může ještě chvíli počkat, páč my si s Rumouškem vyrazíme do polí. Tam, kam jsme chodívali s Ešínkem, když je to dneska těch patnáct let, řekla jsem si. Teď už se tam tak často vyrážet nedá, pole, kde dřív míval soused vojtěšku, která se sekala 2x ročně  a my měli od ně povolení si tam cárat a mít tisíc příležitostí cvičit, patří madam velkostatkářce a jest na nich značně intenzivně pěstováno, takže už to prostě moc nejde. Ale teď byla dokonalá konstelace. Sklizeno, plodina zatím žádná, půda nebyla prolitá, jen vlhká, takže to na holinách nebudou tuny bahna, takže….. mažem, mažem. Rumíček je profík, takže může vyběhnout jen tak a trochu si pocvičíme, než se nám Ti dva vrátí.

Sluníčko už se taky dávno nepovalovalo v kanafasu a bylo fakt luxusní ráno. Sešli jsme úvozem dolů a tam odbočili doleva, podél potoka.  V týhle části pole, která ještě patří sousedovi byla řepka, která bude na zaorání. Ideální porost, kde se vždycky najde nějaký to zvíře.  A hned na začátku na břehu potoka nám vyběhly dvě srny. Rumíček zůstal vzorně stát a já pak v dálce zahlídla skoro už na konci pole dalši tři kousky. Tak jsme se tam pomaloučku vydali. Došli jsme poměrně blízko, než se daly do pohybu a přeběhly přes meliorační brázdu na další pole. My pokračovali podél potůčku dál a pak jsme tu brázdu přeskočili taky, jen trochu jinde. Tohle pole je částečně rozdělený rozsáhlým remízkem (původní majitel měl evidentně v hlavě mozek). Remízek slouží jako srnčí noclehárna a taky je tam krmelec. Podél potůčku, který pole lemuje je poměrně široký břeh, místy zarostlý stromy, nebo keři a pro zvířata je tak tohle pole příhodnej kout. Ráda jsem sem chodila. I teď jsem si to s Rumíčkem užívala. 

Od potoka najednou vyšla před Rumíčkem, který byl trochu napřed, srnka. Popoběhla a zastavila se. Stejně tak my s Rumouškem, nemusela jsem mu říkat vůbec nic. Vytvořili jsme tak všichni tři rovnostrannej trojúhelník a v tichosti se vzájemně pozorovali. Úžasnej moment. Sluníčko prosvětlovalo probarvený listí a my stáli jako dobu a dívali se jeden na druhýho a na třetího. Zvláštní 🙂 . Pak jsem se trošku pohnula a srnka odkráčela kousek po mojí levý ruce přes brázdu na tu část pole, odkud jsme před chvílí přišli my.  Rumíček celej ščastněj uuuutikal ke mně a vyskočil mi na hlavu. Tohle jsou momenty, který děsně miluju. Tu souhru se psem, beze slov, kdy oba víte a můžete tak zažít něco neobvyklýho. No tak v tomhle případě, jsme vstoupila do tý stejný řeky podruhý. Rumíček je stejnej pašák, jako byl Ešus.

Vydali jsme se dál až na konec, skoro do vesnice, tam jsme to otočili a podél remízku se vraceli zpátky. Přelezli jsme zase na to původní pole s řepkou a Rumíček si pošmejdil v místech, kde se pásly ty tři kusy srnčího. Bylo vidět, jak to poctivě študuje. Když jsme byli v půlce pole, byl trochu napřed a najednou vystavil. Zkusila jsem, jak nám půjde odvolání z vystavení, což je pro ohaře takový trošku těžší, ale je to můj šikulek a poslechl. Pak jsem se tam s ním vrátila a jak se dalo očekávat, byl tam zajoch. Krásně ho vypíchnul a pak si následně pročuchával jeho pelíšek. Došli jsme do úvozu a já už podle jeho reakce viděla, že páník s Taliprtkou jsou zpátky.

Přidali jsme do kroku a šli je přepadnout. A…… povedlo se nám to dokonale. Vůůůbec netůchali, že už jsme se vrátili. Taliprtka je vyloženě hlídač 😀 😀 . No ale taaa se radovalaaa, ta se radovala. A já potom ale taky, když mi páníček přinesl překvápko. Nejel totiž jen do vesnice koupit pivo a buřty na naložení, ale taky sjeli cosi s Tali zařizovat až do Žatce a při tý příležitosti se co? No stavili v naší oblíbený cukrárně a koupili tam ty výborný kardinálský řezy a taky …. kááávičkuuu!!! Přivezli  mi vynikající káávičku. A taky brambory, páč se cestou stavili na farmě. A česnek!! Na zasazení, protože už bude brzo jeho čas. Na co všechno ten páník nepamatoval! Takže to je jasná náplň pro tenhle víkend, řekla jsem si. Musím uchystat pro česnek jeho záhonek. No záhonek, záhonek…. záhon je to. 

Ale to nebylo všechno, co mi udělalo radost. Úplně stejnou  – nebo možná i větší??  – radost mi udělalo vyprávění pánika o tom, jak s Tali NA VOLNO!!!! chodili po náměstí v Žatci!!!! Chápete to?? Tali? Na náměstí? Volně??? Vooona vám byla úplně nejvýbornější!! Děsně ji všechno zajímalo, veškerý spáry mezi dlaždicema musela vyzkoumat a byla prý úplně nejhodnější. I s tou kočkou. Sice za ní vypálila, ale!! Na houknutí se okamžitě dostavila. Tak to mi oba udělali radost, velkou fakt. No a……… to jsem ještě nevědíla, že tý radosti není ještě konec 🙂 .

2 komentáře u „Výroční prochajda

  1. tak to je super, mudlani s rumickem, pole co je uz spis nepristupny ste si mohli uzit, kavicku a sikovnyho panicka i s talinkou 🙂

    1. Ano ano byl to veskrze vymazlenej víkend po všech stránkách 🙂
      Jsem zvědavá na ten nastávající 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..