Tsse. Si tady “honíme tričko”, jak nás psi poslouchají, ale!!!

Jsou jedinci, které poslouchají nejen psi, ale taky hmyz! Fak jako! 🙂 . Je podzim a i když je za oknem babí léto, přeci jen je tam ziminka. Ale taková příjemná, když si sedíte v kancelářičce. A já mám ráda čerstvej vzduch, takže si větrám, když můžu. Sice mám možnost pootevřít okno jen na větračku, ale lepší něco, než nic. 

No a sedím si tak za stolem a slyším bzučení. Takový typický dunivý bzučení. To není včela, ani vosa… to bude něco většího. Ale kde?? Vždycky si zabzučí a než stihnu zjistit zdroj, už to zas drží bobříka mlčení. X-krát mě to takhle zvedne ze židle. Ftipálek nějakej. A pak ftipálka odhalím. Až nahoře na žaluziích stažených ukrytá. Sršní matka. Evidentně jí venku byla zima a hledala si vhodný místečko, kde se zabydlet a přečkat do jara, aby mohla založit novou kolonii. 

No jo, holka, ale ty jo, tohle nejni nejvhodnější místo. Když nic jinýho, tak tady se moc nevyspíš teda.  Tak se pokusíme domluvit, abys pěkně šupajdila ven. Zahejbala jsem žaluzkama, ale nějak jí to netankovalo. Asi má pevnou nervovou soustavičku. Nicméně poté naznala, že tam to dobrý nebude a přelétla si na světlo zabudovaný do stropu. Tam už se jí líbilo evidentně víc a odmítla se vzdálit. Zkusila jsem po ní – resp. k ní, ne na ni – metat starý dřevěný razítka. Že se jako zvedne a já se pak pokusím ji nějak – i když nevím jak, kdž okno je značně vysoko – nasměrovat k tý špehýrce. Nedělo se nic, jen to zvukově vypadalo, jako když tu hraju ping-pong. Sršeň si dál prohlížela jeden otvor světla za druhým a mám za to, že se jí to líbilo čím dál tím víc. Nějaký poletující předměty jí byly šumák. Enemže to prostě nejde, holka. Tak na to musíme jít jinak. 

Zašla jsem za kolegy techniky s tím, že v kanclu mám sršeň a…Ne, ne! Nechci ji zabít, vím, že je chráněná, jen jí potřebuju domluvit, aby se přestěhovala. Fajn, kolega vzal žebříček, smeták a šel na to. Druhý kolega mu dělal dozor 😀 . A oba jsme byli svědky toho, jak bez ztráty desítky a hned na první dobrou tento hrdina přesvědčil milou sršeň, aby se přestěhovala. Ven. Nechápu jak to dokázal, protože to okno je opravdu jen na špehýrku a on jedním velejemným upozorněním sršeň z vnitřku světla zvedl a hned následně nasměroval přesně do tý špehýrky a ona vylétla ven. Tomu se říká vedení!!!! Jako já vím, že běhá s pesanem agility a že tudíž musí mít v paži navigaci po parkůru, ale že až takhle?? 😀 😀 Američani tleskají ve filmech každýmu prdu, ale tohle bylo na standing ovation!! 😀 😀 . A taky to svědčí o tom, že sršeň není žádnej blbeček, je to inteligentní tvor a navíc žádnej agresor. 

Tak doufám, že si holka nejde dobrou adresu na přezimování. A kolega má můj velkej obdiv. 🙂