Tohle ráno bylo takový volnější – co se týče času, nikoliv uvolněnosti disciplíny a mravůch 😀 – neb jsem valila k lékařský vědě.
Brtnik sice ohařiska ráno vytáhnul, ale úplně zbytečně – resp. pro něj zbytečně, mohl si tu půlhoďku krásně přispat, neb já měla časovou rezervu. Pro ohařiska to pochopitelně zbytečný nebylo, každá procházka se počítá, zvlášť, když každej z nás se pohybuje v jinejch místech, že jo. Takže ti se venku provětrali a pak se šli ešče dopéct na pelíšky, než se půjde ven se mnou.
Já se vymátožila z peří, dostalo se mi dvojvižlího přivítání (ach, jak já jsem nadšená, když ta koza občas vítá jako vižla a ne jako budlozer kříženej s idiotem 😀 ) udělala jsem ze sebe člověka, pekelně jsem se navlíkla, na což už člověk není moc zvyknutej, po těch vedrech. Ale udělalo se opravdu chladno a navíc pořád nejsem v kondici, pořád mě v tom krku bolí a rýmičkuju, takže jsem se fakt vybavila a udělala dobře. Kosa tam byla.
Chodívám teď ven hodně předním vchodem, který se dřív s Tali nedal moc použít, protože hrozilo, že když si dá rozběh a nebude respektovat konec chodníku, máme problém. A taky – a to hlavně má tam jedno místečko, který je podbalkonově mooooc zajímací. Teď momentálně jedeme v trošku jiným, takovým lepším, komunikativním módu, takže chodím hlavně tudy, aby si ukotvila madáme ty správný návyky. Tedy, že na ten svůj oblíbenej plácek se může jít vyčůrat-páč tvrdí, že jedině tam je její čůrání nepřehlídnutelný 😀 , ale to je tak všechno, co tam může. Ona by tedy ráda za to čůrání hned nasunula i zkoumání toho podbalkonovýho placu, ale stejně jako ona, nejsem ani já včerejší, takže jsem jí to prokoukla raz dva a nežeru jí to ani náhodou.
No ale vzhledem k tomu, že jsem slyšela přijíždět výtah a nechtěla jsem se s nima motat ve vestibulu někomu, kdo letí do práce, šli jsme všichni po delší době zase zadním vchodem. Vydali jsme se za sousední panelák a cestou míjeli bígla zmítajícího se na vodítku s pěnou u tlamy. Tak moc se mu ten Rumíček nelíbil. Není to teda úplně typickej bíglí projev, protože bígl jako původně hodně smečkový plemeno, nemíval s ostatními psy problém. Leč on život na flexině, kdy s páníčkem v kvádru pouze obejdete panelák místo venčení halt s psychikou udělá svoje. Není bohužel prvním sídlištním flexobíglem s tímhle projevem.
Tali toho využila a rozběhla se do prostoru, koza jedna. Věděla jsem naprosto přesně kam zamířila. K tomu plesnivýmu bochníku, co se tam válí u křoví. Mno. Na zvolání, že je prase a má okamžitě přijít, ho popadla a vítězoslavně přinesla. Tak nějak úplně jsem to neocenila 😀 😀 . Sdělila jsem jí, že je hovado prasácký a má jít tady se mnou. Což tedy disciplinovaně i dodržela.
Když jsme docházeli domů, měla jsem ještě stále po boku zaražený vídle v hnoji a Rumíček se taaaak rozradostnil , že uuutikal napřed a vyběhl po stromě nahoru. A ešče jednou a ešče jednou. Aby jako vokázal jakej voon je výborňáckej 😀 , a že ty vídle co jdou vedle mě, jsou úplně out 😀 .
Zašli jsme si ještě na louku, kde se změnily vídle v čmouhu. Stejně tak i Rumíček. Neb uprostřed louky byla krásná plavá briardice. Mladá, společensky naladěná, což se rovná, supr zábavičce. Pravda, jak panička, tak fenka byly trochu zaražený ohařím projevem, páč … přeci jen on ten ohař je někde jinde ve svým temperamentu, než je briard. Tak jako obecně, když se to navíc snoubí s něčím tak výbušným, jako je náš Tupohlávek obecný flekatý, hodí to zajímavý úkazy občas.
Jak je u Tali zvykem vedla celou tu stíhací honičku ona. Takže jste viděli flekatou čmouhu, za ní zrzavou čmouhu a pak vlající koudel chlupů 😀 😀 . Byli ščastný. A já jsem v těchhle momentech vždycky taky. Vím, že se tu opakuju, ale prostě tohle se mi fakt nikdy neokouká. U Tali je to ještě navíc okořeněný tím, že to dřív nebylo úplně běžně možný, nechat ji takhle šíleně proudit prostorem a jen tak si stát s rukama v kapsách. Aby mi připomněla starý časy, vypálila v jeden moment tam kam nemá a já si jen povzdechla, že …….. ale ne! Pískla jsem a flekatý torpédo to valilo plnou parou zpátky. Z jazyku kravatu, že by si na ní mohla i šlápnout. Kdyby se její nohy dotýkaly ovšem země, což nestíhají, páč letí jako magor. Rumíček si mezitím s půvabnou plavovláskou střihnul jednu rvačičku, při který hodil nějakej ten parakotoul a pak už zase blbnuli všichni tři na jedný hromadě.
A my si mohly s paní trochu popovídat. Nejdřív na téma – „Ježíšmarjá vona je šíleně šílená a rychlá! To by mě zabilo. A musím si dávat pozor na kolena“ – to byla řeč o Taliprtce a potom na téma její dvě předešlý fenky – taky briardice – matka s dcerou. Milý a rozumný dámy – na rozdíl od tý současný, která je taky pěkný pako a panička si na to musí zvyknout, že to je jiná třída (a to mi opět evokuje ten můj poznatek, že se poslední dobou rodí vícero takových psích hyperaktivistů, až někdy pošahanců napříč plemeny, a že to stejně jako u dětí bude vlivem životního prostředí a potravy) . A bohužel taky došlo na smutný téma tragedie, kdy pitbul-pes jejího syna, tehdy tu mladší briardici zabil na balkoně. 🙁 Pes a zabil fenu s kterou žil ve společný domácnosti :-(. Podotýkám, že tihle majitelé nebyli začátečníci, obě fenky byly supr vychovaný a onen pit, kterého jsem znala jako štěně, byl taky normálně vedený. Jenže……. něco se tehdy stalo a k téhle tragédii prostě došlo.
A paní je od tý doby pochopitelně trochu citlivější na určitý projevy, takže 😀 😀 když viděla Taliprojev, kdy ta řve jak prokopnutá a rdousí Rumajzla ležícího na zemi pod krkem, nedělalo jí to logicky dobře 😀 . Osvětlila jsem jí, že se fakt nemusí bát, že to JE hra. Že stačí se podívat Tali do gezichtu a nebo třeba na tlamajznu, jak ji má otevřenou jako ščendo a staženou dopředu a je celá vytlemená. Stejně jako Rumouš, kterej jí slastně haxnama buď tu dutou hlavu ukopává, nebo jí párá břicho 😀 a oba si to užívají. A navíc Rumíček jí umí dát stopku, to se nemusí bát. Briardice taky nebyla znalá podobných hrátek, takže je, při tý ohařský bitce, zkoumala jak dvě buňky pod mikroskopem. A pak by se byla ráda taky zapojila a tak začla taky řvát jak prokopnutá 😀 😀
Celej ten rumrajch upoutal pozornost pesana ze sousedního vchodu. Jmenuje se Marty a je to něco jako parson. Tali si s ním šla chvíli zařádit a ………. jeho trooošilinku rozčilovalo, že jí ne a ne dohnat 😀 . Tak jí začal nadávat. Což ji pochopitelně rozradostnilo a ještě trochu víc šlápla do pedálů. Páníček se snažil Martyho okřikovat, protože se bál, aby jí něco neudělal 🙂 . Ujistila jsem ho, že ho může nechat opravdu být, ať si zařádí, protože je jen a pouze vzteklej, že jí nemůže dohnat a stopro jí nic neudělá. Pochopitelně neudělal, a ona z něj měla bžundu. Udělal mi radost Rumíček, když to tam šel důležitě okouknout, že po sdělení, že má nechat Tali si hrát a neřešit to, páč jemu se do hrátek taky nikdo nesomruje, to vzal v potaz a šel zpátky k nám. Z radosti, jak von je přešikovnej hošíček mi musel hópnout na hlavu 😀 .
Ještě chvíli jsme se tam hromadně družili a pak už jsme se rozešli disciplinovaně 😀 do svých domovů. Ohařiska byli spokojený, jak skvěle si zařádili a já taky. Protože jak říkám, na tohle se můžu dívat po stý a nikdá se mi to neochodí a že to tentokrát bylo řáděníčko 🙂