Jen takový krátký povídání o kostéčce, kterou dostal Rumíček na žužlání na balkoně, když jsme byli spolu sami doma.
Požužlal si, okousal a zbytek nechal. Není z těch psů, kteří jedou až do konce. Zpravidla nechá to, co už by mohlo být nebezpečný. Šikovný to hošíček. Tohle ještě nebezpečný nebylo a tak mě napadlo, že to použiju k Talivýuce. I „zasadila“ jsem milej zbytek kostéčky do květníku s koniferou, která je podsazená ještě violkama a brslenem.
A čekala jsem, co Tali po návratu, až se prvně vydá na balkon. Rumíček už o kostéčku zájem, zdálo se, nejevil. Zato flekatice jakmile se otevřely balkonový dveře, tak hned z první zvedla nos do výšky a už to jelo. Šup zapíchla šňupák do podrostu. „TA-LI! NE-E!“ kontrovala jsem.
„Jak, ne-e? Našla sem poklad!!!! “ čučela.
„No prostě ne, chápeš? Ne. Hotofson, vysmahni“ . Vysmahla.
Jeeenže, to by nebyla Tali, že jo. A dalo se to předpokládat. Že se bude neúnavně pokoušet znovu a znovu, stále do kola. Ale stejně neúnavně jsem si já hlídala ji. Vždycky, když se chystala k akci, zhmotnila jsem se ve dveřích balkonu a stal se ze mě vykřičník 😀 😀 . Někdy němý, někdy mluvící.
A z Tali se stal lupič Babinskej, protřelej zločinec, kterej se řídí heslem, kdo si počká, ten se dočká 😀 😀 . Takže jo, dočkala se v momentě, kdy jsem v ložnici zápasila s drátěným košíkem, který jsem se snažila nacpat do vodících kolejniček ve skříni. I přes ten rachot, co jsem tam vytvářela ve svý marný snaze tam ten těžkej debilní košik plnej krámů napasovat, jsem slyšela podezřele žouželivý zvuky.
„Co to je za zvuky?“ houkla jsem na Brtníka, který úřadoval v mailu u počítače.
„Niiic, dobrý, Tali hlodá nějakou kost.“ Eh??? Nepřišlo mu jako vůbec divný, že si odnikud přitáhla do bytu kost?????????? 😀 Mrskla jsem košem na zem a v tichosti se zhmotnila mezi futrama v kůchni. A………………. to byste nevěřili! Máme doma duchy!! Flekatý tichý duchy, který se ovšem zbaběle schovávaj za Brtnika 😀 😀 😀 😀 Musela jsem se otočit, abych se neprozradila, že se směju. Kdybyste jí tak mohli vidět, jak se stala neviditelnou a plížila se neeeenápadně za toho Brtnika 😀 😀 Když se mi podařilo nasadit poker-face, vešla jsem do kůchně a z Tali byste nenašli už ani chlup 😀 .
„Vokamžitě! Ale vokamžitě vylez, spratku!“ Vylezla a čučela.
„Masti na ten balkon……….dělej, mazej! A koukej to dát tam, kdes to vzala!!!“ Odpližmonila se neochotně na ten balkon, dostavila se ke květníku a hodlala onu usmolenou kost odevzdat mně.
„Ne, koukej to dát tam, kdes to vzala!!! “ ukázala jsem prstem na květník.
„Plop!“ flusla to tam a smutně čučela 😀 😀 😀 (Na ní byla celá tahle operace docela nadpsí výkon 😀 . Pochopit, co po ní chci a zrealizovat to :- ) )
Jednou mě z ní trefí. A z Rumouše taky, páč ten, ač už ho kostéčka dávno nezajímala a měl to být jen výukový materiál, tak pochopitelně posléze, aby nezůstal pozadu napřel svou pozornost na kostéčku taky a jal se aktivně pohrabovat čumesem v porostu.
No a pak se o něco snažte 😀 .
To byla ale teeezka pisemna prace! Malokterej pef by se v porostu nepohrabal, mozna Trolda, kdyby ho konifera pichla do nosu. 🙂
No jo přetěžká písemka, přetěžká. Však se taky nečekaly nějaký excelentní výsledky 🙂 . Je to spíš takový hraní si a učení se dorozumívání 🙂
na mě je to vysoká kynologická
když sem to četla,tak jsem si popravdě nedokázala představit psa-nejen svýho,ali i v okolí,kterej by to zvládl..
takže-team-my jsme nároční
což mě u teba často napadlo
takže Tali je velešikovná-není na světě psa,kterej by to dokázal!!!!!!!!!!!bomba toto teda-čučím a žasnu-paráda
Rumíček nevezme – jen tam přehraboval, ale nevzal. Na Tali byl velevýkon to, že jsme se spolu domluvily, že to tam půjde vrátit 😀 😀
😀 to je fakt skvely diky za tak peknej a veselej clanek:)
ehm…mám tohle nějak komentovat, když Koněf zkouší kradařit všechno jídlo a všude? 😀
Takže jste holy prostě moc šikovní..kdyby byl ještě Bukáček, tak bych vás tolik neobdivovala, bo ten nekradařil, ale s touhle strakou vás teda musím trochen „obdivit“ 😀
Ale jooo, jen si klidně zakomentuj 😀 , jsou to mrchy nenažraný!! 😀
Musím teda říct, že Tali má v tomhle oboru za sebou značnej kus cesty – už neběhá po lince, neběhá po stole, nevyskakuje na sporák – v její velikosti to bylo obzvlášť výživný, jen co je pravda 😀 :D. S košem už se taky nekamarádí a můžeme jí v klidu nechat bivakovat v kůchni i s tím, že něco málo může být na stole. Dlouhodobě – tedy myslím třeba po dobu práce bych si nelajsla jí tam nechat na stole třeba rohlík, to je velký lákadlo. A s masem taky úplně nevím. Ale nechám-li něco na lince a jdu ven třebas s Rumíčkem, tak to už tam zůstane, to jo. I když mi něco upadne na zem, tak pokud se sama nestáhne, stačí upozornit, že ne-e a zůstane na to čučet. Ale bufet venku dotaženej teda rozhodně nemáme, to ani náhodou.