Atomovej víkend dva

Zase se nám ohlásil vjédro. A tak se zasejc hodilo bíglíkovi Atomíkovi, že máme tu chalupu, kde je i v těch hicech poměrně snesitelně.

Páč jeho panička jela na jakýsi celovíkendový závody. Bylo jasný, že to bude peklo a hrozilo by mu, že se nejspíš upeče. Tak si uďál zase víkend u nás. Tentokrát ho nepřivezla celá jeho smečka k nám na chalupu, ale přicestoval s paničkou tramvají k nám domů. Potkali jsme se na ulici, vlažně se na mě podíval, stylem jako “Aha, se známe!” a šel si čmuchat vzkazy. Zcela neomylně, stejně jako tehdá Bubi, když jsme ji přivezli domů z útulku, zamířil k našemu vchodu :-). Zdála jsem se mu asi pomalá, tak si dokonce i pacičkou na dveře hrábnul, aby se to už konečně otevřelo 😀 😀 😀 . U bytu proběhlo velký vítání. Ani ne tak psí teda. Ohařiska nadšeně vítali hlavně Petru. Nicméně Rumíček ve vteřině zjistil, že vlastně … to JE TEN VON! A okamžitě opět propadl své hluboké zamilovanosti, kterou způsobuje Atomíkova kastrace. Co hluboké!! Nejhlubší! Byl fakt otravnej a tak se muselo zasahovat. Když přišel Brtník dom, uvítala ho už tříhlavá smečka. Petra se pak nenápadně vypařila, aby jako třeba Atomík neměl nějaký pnutí z toho, že ho opouští a já šla balit.  

Trošku s obavama, jak proběhne cesta těch tří v kufru. A nešlo jen o to, že tam budou trochu stísněný, šlo hlavně o ty Rumajzlíkovy city, že áno.   No….. jsem ráda, že je Rumíček ovladatelnej hlasem. Ale i tak jsem byla ráda, když jsme zaparkovali u vrat. Otevřela jsem hnedle kufr a nechala smečku vystoupit. Oujééé, to bylooo radostiii. Na všech stranách. Atomík si určitě hlavně oddechnul, že nemá toho otravu v těsný blízkosti 😀 . Velmi rychle poznal, kde že to je a radostně se rozeběhnul – a jako vždycky, když si takhle radostně vyběhne, měl nohy do všech světovejch stran. A…… radostně si hlásil. Tak jsme si dali krátkou honičku u auta hnedle. Pak musel jít zkoumat zahradu. A měl přitom po boku svýho oddanýho přítele 😀 😀 . Takže jsme museli dozorovat jak při háravce 😀 😀 . Nechtěla jsem, aby ho Rumouš otravoval. O to víc, že Atomík je opravdu brouček a moc se nebrání. Čož je škoda, protože Rumouš by tohle respektoval a měl by tím pádem  od něj rychle pokoj. Takhle jsme to zajišťovali halt my. A v pátek logicky nejvíc.  Bylo to dokonce horší než minule, kdy to Rumíčka poměrně brzo přestalo bavit. Asi, že si ho přivezl z domova? 😀 😀 😀 

No, tak jsme šli projít naši louku, aby  se všichni tři vyvenčili a přišli na jiný myšlenky a my abychom zjistili, co nás čeká druhý den. Protože – víkend před tím se řádilo s křoviňákem a posekala se celá louka. A teď nás čekalo hrabání. Taky výborná činnost. Louka je opravdu docela velká 🙂 . O něco “málo” nám to naštěstí usnadnil “soused” , který vzal takový to mechanický shrabovadlo a shrabal to do řad. To byla výborná a značná pomoc. 

Po návratu do chalupy jsem vytáhla naše tři oblíbený kelímky od jogurtů a zahráli jsme si všichni tři společně skořápky. Pěkně postupně jeden po druhým. Tali měla trochu problém s ukázněností, mlátilo to tam s ní tak, že jsem ji musela ohouknout. Až pak se zklidnila. Nejdřív šli na řadu ohaříci, aby si to mohl Atomík oživit. Dali jsme si asi tři, nebo čtyři rundy a já pak zaplula do kůchně. Vybalit a vařit. Prej výýborná činnost, tvrdil Atomík. Aby si čoklidi nepřišli šizení, dala jsem jim každýmu na zápraží jeden skelet a měla tak od nich na……chvililinku 😀 pokoj. Ještě jednou jsme si zašli na louku a pak už se pinožili jen tak na zahradě a v chalupě. Mojí hlavní náplní bylo korigovat Rumíčka 😀 . V jednu chvíli se ve vesnici rozštěkal pes. Nic zvláštního, ne? No jo, ale……… to by mu nesměl hluchý bíglík začít odpovídat!!!! Vzhledem k tomu, že vesnice je od nás pěkný kus, bylo zajímavý vidět, že opravdu zareagoval a odpovídal. A značně dlouho, když už se do toho dal 😀 😀 . To vyprovokovalo ostatní a začli řvát taky 😀 . Tak trochu cirkus 😀 . Ale Atomík z toho byl celej radostnej.  Pak přišel čas večeře, který se ujal Brtnik. Myslím psí večeře, tu naši jsem měla v rukou já a připravovala ji v kuchyni. Na rozdíl od Brtnika, který “vařil” na zápraží. Chystám tak jídlo na talíře, když zvenku slyším hlášku, která mě totálně odrovnala: “Ano, i ty musíš počkat, hluchý chlapče!” 😀 😀  Pravil Brtnik bíglíkovi, kterýžto se hrnul k miskám dříve, než bylo všechno nandáno a vrátil ho zpátky na místo, kde měl dělat dřepkins. Ještě chvilku se bíglík snažil předstírat, že nechápe ničehož a navíc cípne na hlad, pokud okamžitně nepozře aspoň kousíček, ale měl smůlu.

S nadcházejícím večerem jsme se přesunuli do chalupy a Rumíčka zaparkovali na gauči, aby už neotravoval nebohýho Atoma. Sem tam si trošku neščastně kvoknul, ale pak radši usnul, stejně jako Taliprtka.  Atomík se svalil pod stolem, aby náááhodou, čirou nááhodou nepřišel o něco dobrýho. Přes jeho nezměrnou trpělivost nedošel kýžených výsledků 😀 . Od stolu nepadlo nic.  Tak pak radši šel a padnul na svůj připravený pelíšek. Stejně jako minule ho měl položený na matraci. 

Tentokrát nevyspával až do půl devátý, vydržel “jen” do půl osmý 😀 . To vstával Brtník a jel nakupovat. Buřtíky, domácí vajíčka a pivíčko. Jako vždycky jela Taliprtka s ním. Rumíček se “dopejkal” na gauči a Atomík vzal za vděk křeslem ve vedlejší místnosti. Brtnik mezi nima prosíravě zavřel dveře, takže já mohla pokračovat ve spaní taky. Vstala jsem akurát ku snídani, kterou jsme si dali venku v altánu. Jasně, že za mohutný asistence všech tří. No a pak už na nás čekala rachota. Šlo se na louku. Já jsem měla obavy, jak to půjde s bíglíkem. Jestli ho nebudeme muset nějak extra dozorovat. Ne že by utekl, vůbec. Ale tím, že je hluchý, tak kdyby se vydal na nějakou obchůzku po okolí, nedovolali bychom se ho. Jsem zvyklá, že musím dozorovat Taliprtku (neb páník tak povětšinu času nečiní, jen občas) , ale říkala jsem si – uhlídat dva psy (Rumíčka nemusím), to bude šichta. Ale je to moudrej pán. Ba co, dokonce velmi moudrej pán. Šel hezky s námi a  když pak viděl, že tam mácháme hráběma jako zběsilí, chvilku si to tam zkoumal a pak…….. zamířil zpátky na zahradu. Když je s námi taková nuda 😀 . Čas od času nás přišel zkontrolovat, jestli pořádně makáme a pak se zase vrátil. Když odcházel dávala jsem vždycky pozóra, jestli opravdu směřuje do zahrady, abych měla přehled. Když jsem neměla, dotázala jsem se Brtníka, zda mašíruje bíglík domů a ten mi to potvrdil. Fajn, tak tohle je prima.

Stejně prima fungovala v tenhle den i Taliprtka, která až na malý výjimky, kdy stačilo zavolat, ať se kouká vrátit, neopouštěla prostor louky. A vždy to bylo jen proto, že chtěla zkoumat křoví z druhý strany, než mohla z louky. Stejně jako Rumíček chodila posečenou loukou sem a tam a čmuchala a čmuchala. Občas se dokonce dostavila i sama od sebe, protože jsem s sebou měla ledvinku a tam pár dobrůtek. To víte, ono při tom čmuchání i vyhládne. Vyhládne i při poklimbávání na zápraží a tak se čas od času dostavil i Atomík, aby provedl kontrolu, jestli se neflákáme a zda jsme v plným počtu 😀 . Ne neflákali jsme se, makali jsme v tom vjédru jak magoři. A aby nám bylo ještě větší vedro – zapálili jsme si k tomu ohníček 🙁 . Neb se bohužel nepodařilo sehnat nikoho, kdo by o to seno stál. I když je zadarmo. Jen se k tom pojí práce, není to v balíku. Takže ač neradi, velmi neradi, jsme museli zvolit takovýhle plejtvání.  Na louce jsme strávili celej den s malými přestávkami. Třebas na chladivý pivko a nebo…… když nás přišli zkontrolovat z vesnice.

Slyšela jsem hlasy na cestě a myslela, že to jsou “sousedi” s knírajdou Emičkou z  vedlejší vesnice.  A ono ne, byla to nějaká paní se synem na kole. Tali letěla hlídat, zahulákala jsem na ní a zastavila ji. Stejně jako Rumíčka. Pak to ale neustála a znovu vyběhla zablafat na vetřelce. Ti si z ní naštěstí nic nedělali, jen se ptali, zda je všechno v pořádku, že viděli dým. Moc jsem poděkovala, že to nenechali být jen tak, jsem za to ráda. Paní říkala, že jim to nedalo. Ujistila jsem ji, že všechno je v pořádku a pod kontrolou, že je vše i nahlášeno na hasičích, jak je povinností. I pro zítřek, kdy budeme pokračovat. (Věděli jste to? Že když pálíte – teď nemám na mysli klasický táborák 🙂 , ale třeba čarodějnice už jo, musí se to hlásit předem hasičům a počkat na jejich souhlas?). 

Když jsme se pak loučili, dodala jsem, že doufám, že se moc nelekli, když tak Tali hartusila. Paní se usmála a pravila, že vůbec, protože je na ní vidět, že je hodná. 🙂 Tož jsem byla ráda. No a ona vlastně pro ten den fakt jinak hodná byla. Disciplinovaně se držela u nás a když se zavolalo, tak se dostavila bez nějakých okolků. Atomíček se pak odpoledne rozhodnul, že ho to samotnýho na tý zahradě už nebavčí, že se prochrupnul dost a šel nám dělat společnost na louku taky. Chodil si sem a tam zkoumal louku. Občas nejen louku teda. Rozešel se třeba po cestičce a že to tam půjde prozkoumat. Ráda bych ho i nechala, protože je hodnej a spořádanej a je na něj spoleh,  ale…. vzhledem k nedostatku sluchu, jsem si to nelajsla. Ale!! Podařilo se mi vždycky za pomoci hvízdnutí a tleskání upoutat jeho pozornost a gestikulací ho nasměrovat zpátky. To si pak půvabně lehnul u kapličky, kde byl nejen stín, ale vždycky je tam i vzdušný proudění, takže mu tam bylo příjemně. 

Kolem pátý jsme toho už většinu měli hotovou a tak jsme to zapíchli, oba totál vyřízený. Jak žádosti. A upečený jak posvícenecká pečínka. Fuj a ble. A tak to na nějaký velký procházení nebylo. Nicméně ani ohaříci ani Atomík neprotestovali, měli toho vedra taky taky dost. Akorát, když jsme zašli na zahradu, slyším volat sousedy s Emičkou. Prima, to bude pro čoklidy oživeníčko. A bylo. Emička nejdřív koukala, cože to tam máme za přírůstek a pak se – jako obvykle – pustila do  honičky s Taliprtkou. Ta ji v jednu chvíli přišlápla a Emička se ozvala. To zase bylo něco, co bíglí ušiska zaslechly a tak se ze samý radosti rozhulákal. Bylo vidět, že se z toho vyloženě raduje a hulákal si pak zasejc jakou dobu. Vysvětlovala jsem Emičkovej, kteří  měli za to, že štěká na Emču, že se nemusí ničehož obávat, že to je jeho projev radosti ze života. Něco slyšel a tak má radost 😀 .

Odpadli jsme trapně u tydlevíze a já vlastně ani nevím, co tam dávali, jak jsme byli zmordovaný. Brtník dal udit ty buřtíky a neměli jsme ani sílu  – a ani chuť – tam u toho sedět. Tepla jsme za ten den měli docela dost :D.  Stejně jako večer před tím, odpadli ohaříci na gauči a Atomík si radši vlezl na svůj pelíšek. Lákala jsem ho nahoru, ale nedivím se mu, že radši spal sám dole, než nahoře ve společnosti úhylnýho Rumouše 😀 😀 😀 .

Tentokrát naznal, poměrně brzo, že už se vyspinkal a dal se na pochod. Odvedla jsem ho do vedlejší místnosti, uložila ho na křesle, kterým vzal za vděk a šla zase spát. Vydrželo mu to jen do sedmý hodiny, kdy už byl zas auf. Tak se Brtník rozhodnul, že vstává taky. Já se ještě pokoušela dospat, ale taky nic moc, takže jsem to pak vzdala a šla za nima. Brtnik už byl nastartovanej a šel zase na louku, všechno seno už bylo shrabaný, “zbývalo” ho k mýmu smutku dolikvidovat. Tak se do toho pustil a já šla zalejvat. Sice vyhrožovali buřinama a deštěm, ale u nás se na to spoléhat nedá, radši zalít víc, než pak mít šécko uschlý. Tali a Atomík mi šli dělat společnost. S tím, že Atomík se opět rozhodl pro paroplavbu 😀 . Jenže tentokrát jsem mu v tom stihla zabránit a vyexpedovat ho pryč. Pak jsme pracujícímu Brtníkovi vytáhli pár krásných mrkviček a odnesli mu je na louku k planoucímu ohni. Vypadal jak na ramštajním koncertě, vočazenej komplet 😀 . Všichni čoklidi tam s ním pak zůstali a Tali po počátečních upozorněních, kde se má zdržovat, se taky pohybovala už jen na louce. Atomík se vrátil za mnou, ohaříci bádali.

Někteří k mému smutku bádali moc 🙁 . Takže když jsem zavolala Tali, ať se mi jde nahlásit, tak šla. Jenže bohužel nešla sama. V tlamě mi nesla malýho zajíčka 🙁 🙁 🙁 . Nevím jestli to byl ten, co ho den předtím Brtník našel pod senem a přenesl ho stranou do bezpečí. To nevím. Nemyslím ani, že ho Tali lovila, prostě ho našla, zvedla a nesla mi ho ukázat. Ani s ním netřepla. Bohužel její úchop není něžný, kdyby byl, nestalo by se nic. Nechápala proč se na ní zlobím a já vím, že jsem v tu chvíli z jejího pohledu byla nespravedlivá. Ona nelovila. Protože byla pes myslivecky vedený a tak přiaportovala, jak ji učili. Jenže….. 🙁 Tak. Bylo mi z toho těžko, protože ona na jednu stranu neudělala nic špatně – z jejího pohledu a z pohledu výcviku. Ale 🙁 . Zvednutýho zajíce před nosem už několikrát zvládla, ale tohle je něco jinýho. Mrzí mě to moc, moc a zkazilo mi to ten jinak báječnej víkend. I když za tohle nemůže. Ach jo, ach jo, ach jo. Doteď byli všichni naši psi pečovatelé, co našli, to hlídali. Chodila pak za mnou a pochopitelně se tvářila. A snažila si mě udobřit. Kdyby věděla, že se na ni vlastně ve svý podstatě nezlobím. Ale byla jsem z toho přešlá. A Rumíček, naše zdravotní sestřička a pečovatel o vše malý taky. 🙁 

Když jsem to pak vydejchala, šla jsem s nima aspoň něco kutit. Začali jsme tunelem.  Kdybyste viděli, jak se Atomík rozradostnil, když jsme se domluvili na tom, co po něm chci! Fordil pak tunelem stejně jako ohařiska sem a tam. Až se občas někdo s někým potkal uvnitř 😀 😀 . Dalším na pořadu dne bylo ťukání do dlaně. Tak to nám šlo na výbornou, to od minule nezapomněl. A vyzkoušíme si, jestli nezapomněl i to, jak to bylo s tou čepicí. Tady to chvilku trvalo, ale nakonec si vzpomněl, hošíček bíglatej!! Opět se rozradostnil. A já taky.  A řekla jsem si, že zkusím, jestli bychom se neposunuli k tomu, že by mi tu čepici podal. Tady se mi snažil pomoci Rumíček, vždycky když už se dlouho nedělo nic, šel a čepici mi podal a koukal na něj. No, nepovedlo se to, docílili jsme zatím jedinýho – že se tedy Atomík aspoň v čepici začal rochnit čumesem. Je to trochu složitý, domluvit se s hluchým psem, co po něm chcete. Ale tak to nevadí, důležitý je, že si za á vzpomněl, že se má čumáčkem dotknout a že teda teď už se nejen dotýká, ale taky v ní aspoň rejdí nosíkem. Pak nám zbejvalo projet ještě jednu věc. Minule, když jsem dělala naše gesto pro přivolání – tedy že si poklepu na hrudník rukou, tak pro větší důraz a nepřehlédnutelnost jsem v jeho případě klepala na hrudník oběma rukama. Jeho odezva byla roztomilá – přišel a postavil se na zadní 😀 😀 😀 . Zjistila jsem, že to není náhoda a tak jsme to trochu procvičovali. Jak se ukázalo – funguje to pořád, jakmile jsem zabušila na svůj hrudní košíček jako Tarzán, už stál na zadních a smál se. 

No……… hm, tak to bychom měli starý věci a………….. co zkusit něco novýho zase? Půjdem na louku za vrátka /tam žádnej zajíc nebude 😀 / a budem blbnout s květníkem. Vzala jsem jeden velkej, postavila ho dnem vzhůru a vybídla Rumíčka, ať udělá ťapičky. Udělal. Pak udělala ťapičky Talinka , ještě jednou oba dokola, aby si to Atom mohl nakoukat a pak už šel na řadu. Sedla jsem si na bobek a zaťukala prstem na květník, chvilku nic a pak …po dalším zaťukání se na to zkoumavě podíval a ……..nic 😀 . Zaťukala jsem znovu a začala ho povzbuzovat, i když vím, že mě neslyší, ale… člověk prostě vysílá signály. Asi jsem vyslala ty správný, protože se najednou Atomík pohnul a dotknul se květníku!! Juhůůůů! Zazásobila jsem ho dobrůtkama. A střihli jsme to znovu. Výýborně. Trochu se prostřídal s ohaříkama a pokaždý – i když někdy se zaváháním, se mu to povedlo. Šli jsme si dát pauzičku a po ní jsem si vytáhla ven Rumíčka samotnýno a projeli jsme si nějaký ty blbinky. Od zajíce po veverku. Pak šla na řadu Taliprtka ta si dala poslušnost a nějaký to zastřelení a nakonec šel zase Atomík. A ke slovu přišel opět květník. A výýborně, výborně mu to šlo, radovali jsme se spolu, jak přeeeešikovnej von je pán.

No a pak už se šlo balit, zážitků za tenhle víkend bylo, myslím, docela dost. Ftipný bylo, když se šlo nastupovat do auta. Ohaříci zpravidla moc nechtějí odjíždět a drží si od auta odstup 😀 . Jasně poslechnou, ale zřetelně dávají najevo, že nechtějí odjet. Stejně tak Atomík. Plácnul s sebou opodál a dělal placku. Hluchej pes má tu výhodu, že neslyší 😀 . Nakonec pro něj musel Brtník dojít – gesta evidentně nestačila 😀 –  a do auta ho naštelovat, což ovšem dalo šanci Taliprtce vystoupit ven. Asi v marný naději, že se vyměněj 😀 . Nevím, zda Atomíkovu nechuť nastoupit do auta způsobila Rumoušova vášeň při cestě sem, nebo se nechtěl mačkat a nebo se mu nechtělo odjíždět, ale každopádně halt musel. Nicméně – když se mu bude zase někdy chtít, tak může přijet 🙂 .

 

P.S. : Prosím o shovívavost za překlepy a případný chyby, článek edituju v županu  s ATB jako dezert po večeři, takže kondice nic moc :-), ale chtěla jsem, aby v pondělí článek vyšel.

Hezkej začátek týdne vinšuju z peří.

20 komentářů u „Atomovej víkend dva

  1. Pálení sena – to mi přijde opravdu škoda – máme sousedy, kteří mají louku – první seno usuší pro králíky a otavu pak nechají ležet na hromadě, až z toho mají nádherný kompost.

    1. No však mně to bylo taky zatraceně, ale zatraceně líto. Ona se ta louka seká 2x ročně, je hodně veliká, takže jen za jeden rok by ta hromada byla obří. Ale!!teď se shodou okolností – tím, že jsme oba v práci vyprávěli jakej to byl zmar a jak nás to štve – se našli u mně, tak u Brtníka – dva chovatelé morčat, kteří si pro to příště rádi přijedou, napytlujou si to a odvozej!! JŮŮŮCHAJDYJÁÁ JŮŮŮCHAJDÁÁÁÁÁÁ!!!

  2. Já to říkám pořád, pořád, pořád!
    PetraK by se prostě měla živit hlídáním psůch a né nějakou prací f kanclu!
    Myslím, že by měla pořád nával a tisíce spokojených klientůch…

    Krsáný článek děkuju děkuju, Atomíček je Boží…hele nechci Tě moc zas tak vychvalovat abys jako neměla frňák ůnahóru” ale ty to prostě umíš s každým psiskem, to už jsem si všmla i u Koněva, máš prostě takový dar, který jen tak někdo nemá, já to prostě takhle neumím, nemám tu fantazii vymýšlet různé hry pro pséky.

    Ano, i ty musíš počkat, hluchý chlapče!”
    pomooooct!!! Brtnik je taky případ…no Franzimór zrovna v sobotu vyprávěl jak máte pséky krásně vychovaný.

    . Jeho odezva byla roztomilá – přišel a postavil se na zadní
    to je super, krásný stejně jako s květníkem.

    A Taliprtka se zajíčkem, jo máš pravdu, čék se na ní nesmí zlobit, je to jako Koněf s ptáčaty, chjo je mi z toho do breku ještě teď, když bylo to malé tělíčko ještě teplé ale život už v něm nebyl 🙁

    1. Jo, to by se mi taky líbilo, živit se tím, co mě baví 🙂 . To by byla parádička. Ale nemám na to odvahu to spustit a hlavně – myslím, že na to nemám až tak dostatek nadání. Páč nejsou všichni pesani, jako Atomík. A …. kdybych byla tak dobrá, tak jsem zmákla Taliprdovou s prstem v ruce a ne, že se jdeme oba málem oběsit 😀 . Koníček to je jinačí kafíčko, ta je velesnaživá s velkou chutí do spolupráce a zájmem o cokoliv co se půjde podnikat. Hry člověk ani nemusí vymýšlet – ono se toho už i dneska dá spoustu najít na netu. Ale je pravda, že mě tohle děsně bavčí – už od Ešátora – vidět, jak ten pes přemýšlí, rozvíjí se mu to myšlení a jak je na sebe pak hrdobec.

      Hláška o hluchým chlapci mě fakt poslala na zem 😀 😀 . Brtnik – když chce teda, musí chtít – tak umí se psy hodně dobře rozprávět.
      S tím zajíčkem – to jsou věci, který se mě prostě špatně rozdejchávaj, protože já jsem zvyklá mít psy vychovaný jinak, u nás opravdu všichni psi vždycky ty mláďata hlídali, Rumouš vyloženě i ochraňuje. Ešus dokázal fakt jakou dobu stát nad záhonem, kde mu vyrostli dva malí zajíčci 😀 😀 (ten s tou levandulí). Dával tam na ně pozor celej víkend a pak se tam pokaždý běžel podívat – jestli nevyrostli další 😀 😀 Tali bohužel bohužel už ten základ lovky dostala, bohužel nedotaženo, že. Teď jsme se o tom zrovna bavili s Peťou. A tohle nevím, jakým způsobem přejinačit. Když u toho člověk je, je to jiná. Já věřím, že tam nad ním prostě jakou dobu i stála a “vystavovala”, než ho vzala. A stejně tak věřím, že ho zabít nechtěla. Má od nich naučeno přinášet zdechlinky a tohle se nehejbalo, tak to přinesla. Nebyl to lov, byl to aport.

  3. -JEN K TOMU SENU PRO MORČATA-KAMARÁDKA SI TAKHLE PŘIOTRÁVILA MORČETA-RODINNÝ MAZLÍČKY-DALY JIM DOMÁCÍ SENO-NE Z OBCHODU,KOSOU NA SEKANOU,JEJÍ PŘÍTEL KOSÍ KOSOU,SEKAČKU NECHCE-A TAM MÁ BÝT NĚKOLIK TÝDNŮ DBA,NEŽ SE TO SENO MŮŽE KRMIT!!!BYLY S NĚMA NA VETERINĚ VE VYŠKOVĚ-INJEKCR,LÉKY A TAK A BYLY Z TOHO ŠPATNÍ-ŽE JIM CHTĚLI DOPŘÁT KVALITU DOMÁCÍ A JEŠTĚ SI JE MÁLEM NECHTĚ ZABILY
    TAKŽE NEKRMIT HNED,ALE PÁR TÝDNŮ-5/6 POČKAT
    jinak víkend jste měli parádní,a pěkně jste si ho užily
    jen k tomu nenápadnýmu mizení-já kdysi četla,že psovi se nemá lhát,a celá rodina se dle toho musí řídit,to znameá,když odcházím z domu tak-jdu jim říct -ahoj-jdu do práce třeb-jo,jasně,vím,že tomu nerozumí
    ale prostě,nenápadný zmizení-třeba,když je u nás tatka a pak odjíždí,tak mi přijde blbý,ab psi dolítli třeba ze zahrady a tatka už nikde….
    nevím,třeba to moc hrotím,ale přijde mi,že by takhle měli snahu si mě pak víc hlídat-protože,kdo ví kdy zas zmizne?takhle ví,že před zmiznutím,jim to oznámím
    ale samozřejmě,každý to má jinak-třeba já to dělám blbě?
    a jasně,nechat ho někde a menápadně zmizmout bylo asi lepší…

    1. Tak oni takhle senem – nekupovaným oba krmí už stabilně-třeba ten kolega od Brtníka – ten morčata přímo chová – jako že jich má třeba dvacet nebo kolik a různě si ho shání právě takhle, nepoužívají kupovaný.
      No ad to mizení – on byl Atomík jak na chalupě minule, tak teď u nás v pohodě a neřešil , takže to tak prostě samo vyplynulo, že se to udělalo takhle. Panička prostě odšla a on měl svou zábavu. Teď navíc už nás znal, tak už vůbec nebylo co řešit.

  4. Hele dobře ikdyby to bylo tak jak si píšeš
    “až tak dostatek nadání.” tak tady nejde úplně o to, že si s nima budeš hrát,
    či je dokonce vychovávat. Jde o to mít třeba jen takový ten psí hotýlek.
    Njn já vím, že to není jen tak, že to je nejisté atd…. ALE.
    Já vím, že by tě asi někdy lidi štvali způsobem jak se chovají ke zvířatům, ono ostatně je to vidět třeba i na mně, prostě snažím se ale neumím to no.

    rozvíjí se mu to myšlení
    když je blbá pánčička jako já tak se pejsek moc nerozvine :-DDD

    1. že by tě asi někdy lidi štvali způsobem jak se chovají ke zvířatům, ….
      v tomhle rozumím Desenskýmu, že měl vždycky potíže s lidma. Já bych třeba neměla na některý lidi taky kapacitu.
      Líbilo se mi třeba dívat se na práci J. Ščučky – ten má hodně velkej cit pro psy, vždycky dokázal situaci na milimetr tomu psovi nastavit tak, aby se v problému dokázal vždycky o kus posunout. A s lidma se teda taky nemaže, to je pravda 😀 😀 😀 . Vždycky v zájmu psa. Pamatuju si jak ohulákal tehdy Fajfku za chybu, kterou udělala.
      Kdyby mi bylo pětadvacet, měla bych to povědomí o věcech, který mám teď a to zázemí, který mám teď, tak se vším seknu a na chalupě ten hotel pro psy mám. Je to ideální místo pro takovouhle věc. A mohla bych tam mít i tu dočasku. A splnit si tak to, že mi práce bude koníčkem. Too jo!

      1. Kdyby mi bylo pětadvacet
        nad tím nepřemýšlet!

        jo chalupa je ideál…

        Hotely psí třeba za ubytko velkého psa požadují i 450Kč..+
        jiny příplatkystaženo z jednho psího hotelu

        Příplatky
        speciální úklid po odjezdu (roztrhaná matrace, okousané dřevo, vyhrabané díry uvnitř)
        150 – 400 kč jednorázově
        problémový pes/fena – nedostatečná socializace (agresivita, bojácnost)
        nebo nedostatečné hygienické návyky
        + 50 %
        štěně od 4 měsíců
        + 50 %

        1. Hotely psí třeba za ubytko velkého psa

          hmmm, to je pak asi i k uživení, když má člověk dostatek klientů.
          Já si to i dovedu představit , ale ……. nemám na to “koule”
          Už jsme to vlastně i s holkama před časem probíraly, že by to i s dotací na útulek šlo – asi to sloučit. Ale bojim, bojim.

  5. -to jo,s ím senem-jen,že tam v tom senu sou nějaký ty procesy chemický,že se to prý nesmí dát hned spapat…
    ale to jen tak na okraj
    jo jasně,já to nekritizovala to zmiznutí,jen mě to tak napadlo
    no,ono na každé té práci kolem psů,je nejhorší-že mají ty pánečky,že…
    vím,že mi říkala střihačka psů,že musí hodně věcí zkousávat,nebo by si prostě nevydělala,já bych na to neměla,mě by ty lidi tak s…,s tím,že ty psi mají-nevychovaný a nevopečovávaný-že to by pro mě rozhodně třeba nebyla práce snů-ted myslím ten salon
    s tím cvičením-já,když to vidím ty videa u Eichlera-pes x obojků na krku-stahovák,koženej,někdy i ta struna u tahání-dle mě je strašně nedůůůůslednej-xkrát zůstanmsedni,sedni,sedni…
    a pes pokousal rodinu a oon ho tam za 2 měsíce převychovanýho vrátí…
    jako pokud ty lidi nezmění přístup,tak to prostě fungovat nemůže a nebude…
    i když zas si tím vydělává přes 20 let nebo co,tak asi umí no…

    1. Já myslím, že oni to fakt vědí, protože jak říkám, krmí takhle sehnaným senem – který si uskladní – už dlouhodobě. Já vím, žes nekritizovala, to tak neberu. Ono…. stejně, jak bys to řekla hluchýmu psovi??? 😀 😀 😀
      No psí kadeřníci – ti to mají extra složitý řekla bych, páč mají na paškále zhusta malý rozmazlený smetáky nejčastějš a psy nezvyklý na tuhle manipulaci a teď – vyřešto ty jako kadeřnice. Nenenéé, to je peklo 🙂
      Eichlera úplně neznám, mám jen takovej pocit, že dneska už to není to o čem to bývalo. Taky už má svůj věk.

  6. dočaska-to bys zvládala-loučit se s tím psem?
    mě hrozně láká předvýchova slepeckejch-ale ta představa-že to vypiuplu a za dest měsíců zdar-zas bych si vyzkoušela na dobu určitou velkýho psa…
    něco k čemu se člověk nemusí furt ohýbat:D

    1. Jo, dočasku si dovedu představit. BAvilo by mě, toho psa připravit na novej a lepší život. Jen bych měla problém s novejma páníčkama 😀 , ne, že bych psa nechtěla poslat dál, to vůbec, člověk si to tak musí od začátku postavit, ale bála bych se, zda vyberu dobře.

    2. V tv jsem viděla výchovu slepeckých psů a pozitivní metodou to teda nebylo, páč ten pejsek musí být “hotovej” docela brzo, takže jsem odešla od telky a pak jsme o tom s Františkem mluvili a říkal teda, že to bylo hodně hustý 🙁

      1. Jo jo vím, o pánovi, kterej k tomu používá EO .
        Obecně je pro mě život těchhle pesanů z 90% peklo, protože tam je to zpravidla tvrdá služba. Hlavně v tom, že málokdo z těch lidí toho psa pustí. Vím o asistenčních psech, který jsou taky pěkný chudáci. A to nemluvím o tom, že třeba signální psi jsou neustále on-line a v pozoru a vypnou málokdy.

          1. to je bombastický, myslím, že pro strarý lidi lepší než nic. Xkrát se mi za vycházku – hlavně s Ešátorem a Rumíčkem – stalo, že jsme u zdejšího kláštera potkali stařečka/stařenku na vozíčku s doprovodem ze zdejšího stacionáře a oni byli tak rádi, že si mohli dopřát kontakt se psem! Oba zrzavci jsou skvělý kanystři, takže jsem za to byla hodně ráda.

  7. to teda cumim, ze musis cekat na souhlas hasicu, ja mela za to ze to proste en nahlasis…

    Jinak super atomovej vikend to teda rozhodne byl 🙂

    1. jojo, mají na stránkách formulář – Nové pálení a tam se vypíše datum, čas, kdo , jak to máš zajištěný, co budeš pálit a kdy s tím skončíš. A oni Ti do emilu pošlou potvrzení, na to musíš počkat. V případě sucha se tam rovnou napíše, že se pálit nesmí.
      My jsme to taky nevěděli, naštěstí nám to řekl soused z vesnice. Za mě je to jen dobře, že hasiči mají přehled, nejen kvůli tomu, že kdyby něco , už mají rovnou i souřadnice, který tam člověk zadá, ale taky, že když jim tam volá nejdřív Pepa, pak Věrka a nato Zdeněk, že támdle hoří, tak oni vědí, že to je nahlášený pálení. Páč od nás šel opravdu slušnej kouř.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..