Tak jsme dojeli

A že to teda byla štreka! 406 kilometrů. Do Beskyd. Na jejich druhou stranu, do Horní Lomné.  Kdysi jsme do tohohle koutu země nakoukli, když jsme pobývali právě na opačný straně hor. A teď jsme se sem rozjeli pořádně. Pokud teda moje choroba dovolí. 

Celý usezený jsme konečné dorazili na místo a šli se ubytovat. Prima pokojíčkek v rodinným penzionu s kynologickým názvem Buldoček 🐕. Líp to asi vymyslet nešlo. 😊 .

Nanosili jsme haraburdí do pokoje  a vytáhli ohařiska na krátkou procházku. Za silnicí  teče říčka a za ní je louka. A tam jsme je vzali vypustit páru. Lítali tam jak urvanej vagón po nádraží.  Pak přišel čas taky na naší odměnu.

Sedli jsme si na lavičku u říčky a dali si pivíčko. A pak večeři. A po večeři se šlo zas na chvíli ven. Na kraj lesa. krásnou lesní cestou se…. stoupalo vzhůru, jak jinak 😀 . Dělalo nám radost nejen to, jak hezky Tali fungovala, ale taky to, že jsme sem tam viděli po svahu s břidlicovým kamením stékat pramínky vody. Předchozí  dešťé asi daly lesů trochu napít. 

Aby nám to nebylo líto, šli jsme se po návratu napít i my. Vypadalo to, že dovolená nejspíš začíná. Uvidíme ráno.

2 komentáře u „Tak jsme dojeli

  1. Ále prej štreka, vy to máte z Prahé všude “kousek” 😀

    A pročpak se Rumoušek tak tváří?

    1. KOUSEK!!!! Tjo, ty si děláš tohlencto, že jo? 😀

      Vůbec nevim, proč se tak děsivě tvářil, vypadal, jako že ho mlátim 3x denně lopatou 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..