A že to teda byla štreka! 406 kilometrů. Do Beskyd. Na jejich druhou stranu, do Horní Lomné. Kdysi jsme do tohohle koutu země nakoukli, když jsme pobývali právě na opačný straně hor. A teď jsme se sem rozjeli pořádně. Pokud teda moje choroba dovolí.
Celý usezený jsme konečné dorazili na místo a šli se ubytovat. Prima pokojíčkek v rodinným penzionu s kynologickým názvem Buldoček ?. Líp to asi vymyslet nešlo. ? .
Nanosili jsme haraburdí do pokoje a vytáhli ohařiska na krátkou procházku. Za silnicí teče říčka a za ní je louka. A tam jsme je vzali vypustit páru. Lítali tam jak urvanej vagón po nádraží. Pak přišel čas taky na naší odměnu.
Sedli jsme si na lavičku u říčky a dali si pivíčko. A pak večeři. A po večeři se šlo zas na chvíli ven. Na kraj lesa. krásnou lesní cestou se…. stoupalo vzhůru, jak jinak 😀 . Dělalo nám radost nejen to, jak hezky Tali fungovala, ale taky to, že jsme sem tam viděli po svahu s břidlicovým kamením stékat pramínky vody. Předchozí dešťé asi daly lesů trochu napít.
Aby nám to nebylo líto, šli jsme se po návratu napít i my. Vypadalo to, že dovolená nejspíš začíná. Uvidíme ráno.
Ále prej štreka, vy to máte z Prahé všude “kousek” 😀
A pročpak se Rumoušek tak tváří?
KOUSEK!!!! Tjo, ty si děláš tohlencto, že jo? 😀
Vůbec nevim, proč se tak děsivě tvářil, vypadal, jako že ho mlátim 3x denně lopatou 😀