2 lůkcůsní procházky – 2. díl

Tenhle díl bude (pravděpodobně, pokud to nepřeženu 😀 ) kratší, než ten původní. I když významově je to nastejno.

Když jsme totiž v úterý dorazili dom z výletu, ohařiska se nadlábli a poté propadli energetickýmu amoku z toho , že jejich vjédrem týraný těla mají najednou přebytek energie. A začli se rvát jako ty koně. Chtěla jsem vám to vyfotit, ale ani režim sport na to nestačil. Nicméně vznikla jedna ftipná rozmazanina a já doufám, že to bude viditelný  😀

Tali tam – kupodivu 😀 – vypadá civilizovaně, zato Rumouš jako zmutovaný morče 😀 😀 .- Nicméně oba měli energie na rozdávání a průůůdili neskutečně. Tali se šla v nestřeženým okamžiku, kdy jsme byli v koupelně, rozradostnit cupováním nebohýho plyšovýho oře /už tím pádem skorem skonal/. Rozesela tak po koberci nejen to bílý, čím jsou plyšáci obvykle naplněný, ale taky maaaalilinkatý kuličky, který měl milej plyšák v pupíku. Brtnik za to byl obzvlášť vděčný, když to pak vybíral z koberce a razantně nás všechny z toho obýváku vykopnul 😀 .

Jeden díl dedektýfky ohaříci přežili, ale pak že už jako ven, kdyby se šlo. No a tak se šlo. Nemám ráda komplikace a……….. tak jsem jí prostě nasadila jen kšíry a krám nechala programově doma. S sebou  jsem si místo toho vzala svatosvatý přísahání, že budu f klidu. Stůj, co stůj. A………….. i jsem to přísahání mohla splnit. PÁČ:

POSLOUCHEJTE!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Ešče nikdy nikdá Talinka nebyla tak moc hodňoučká, jako byla tohodle večera. Byla prostě nejvýbornější, jak kdy zatím byla. Byli jsme tam zkrátka tři. Ne jako jindy. Že jsem tam já, Rumíček a pak někde ona, kterou k sobě musím lovit a nebo neustále udržovat její pozornost. Nebo naopak že je tam ona a já, která drží teda tu její pozornost a Rumíček nás doplňuje. Ne, vůbec. Teď jsme tam prostě byli fšicí tři!!!! A co navíc, mohli jsme se v klidu procházet.

A nejen to, i jsme se tam fšicí pěkně honili kolem zábradlího! A kolem laviček. Tam sice musela nutně jít vyznat lásku vzhlednýmu hošíkovi na lavičce, ale prej co by ne, když se mu líbila. Pravá modelína. A já si prostě jen šla, jen tááák s rukama v kapsách, který jsem vyndala jen v momentě, kdy jsem šla uklidit po jednom nebo po druhým. Vždycky se mi v takovejch chvílích vybaví ty naše začátky, kdy jsem lítala vzduchem, či řešila něco neřešitelnýho 🙂 . Ejch. Tak ráda se courám se psem a teď mi to bylo dopřáno. Tolik mi to chybělo! A tak jsem si to užívala do plnejch. A myslím, že ohařiska zrovna tak. Protože nám všem třem bylo moc příjemně. A nebylo to zdaleka jen tím, že vzduch se ochladil 🙂 . Tak jsem se o to musela s vámi všema v krátkosti podělit.

 

8 komentářů u „2 lůkcůsní procházky – 2. díl

  1. Moc vám to přeju. Řekla bych, že Tali konečně pobrala, že může být součástí milované a milující smečky, a že za jistých okolností (její chování) nebudou k ní výhrady. Protože oni ty výhrady vycítí a pak předvádějí to horší, co v nich je. Vidím to na své flekadůře. Než ji syn přijal, blbla a vyjížděla na něj, teď je schopná k němu přijít a položit si hlavu na jeho kolena. Brácha ji nesnáší dodnes, takže ona se předvádí jako ukázkové potrhlo.

    1. Ano, ano. Přesně takhle to vnímám já. Jak to, že konečně pobrala to, že může být naší součástí a žít si v pohodě, tak to, že je to všechno spolu provázaný. Jak její chování a projev, tak naše vyladění. Byl to začarovanej kruh, z kterýho vystoupit dost trvalo. A já si to uvědomovala od samýho začátku. Že všechno jde proti sobě. Brtník nechápal, že jsem z toho tak nešťastná, nešlo mi furt vysvětlit, že dokud nebude možný vztah mezi náma všema, nebude to prostě fungovat, protože ona musí mít důvod chtít. Teď snad doufám ten důvod má a chce. A snad jí to zůstane.
      Koukám, že to taky nebylo s flekadůrou vztahově snadný což? Jak to?

      1. To je, myslím, ten rudý vlk v předcích. Odborníci tvrdí, že někteří jedinci tohoto plemene vykazují extrémní nedůvěřivost a plachost a já jsem si z 11 štěňat vybrala zrovna tohle. Někteří její sourozenci z vrhů A,B,C, se kterými jsem se potkala na leopardích srazech jsou kliďasové, neagresivní a ovladatelní. I když jako štěně byla jiná, ta negativa se projevila až když dospěla a nezklidnila ji ani kastrace. Syn teda tvrdí, že problém je v psovodovi, ne ve psovi, tak nevím ;o)).

        1. aj jaj, ona catahoula je sama o sobě specifická a ještě když se tam přihodí ta bázlivost. Tak máš plný ruce práce co?
          Ty vzájemný vztahy jsou prostě moc důležitý, když si to sedne, všechno se pak řeší líp. Jen najít tu cestu. A to se někdy těžko hledá. To je mi jasný.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..