O razítku

Dneska naprosto nekynologicky, ale musím, tak snad mi to prominete???

Měla jsem  – mám – musím použít oba ty časy, protože – měla jsem kolegyni a je to současně moje kamarádka. To že je to “bývalá” kolegyně je v tomhle vyprávění důležitý. 

Sokol vždycky byla………… (moment malý odbočení – asi vám bude divný, že píšu Sokol, že jo. No neptejte se, bylo by to složitý vyprávění, prostě Vlaďka je zkrátka Sokol 😀 😀 , moje maličkost je Orel)….. vždycky byla můj styčnej a záchrannej bod tady v práci, člověk kterýho si -jak jsem tu už psala – nesmírně vážím a tak, když šla dělat rentiérku a užívá si zaslouženej odpočinek, kapek jsem tu osaměla. Dost mi chyběly a chybí naše chvilky, kdy jsme se sešly, nebo náhodně potkaly na chodbě /každá jsme byla v jiným oddělení/. Zpravidla to byli čoklidi o kterých jsme se zapovídaly. Sokol má vždycky útulkový pesany, její srdce patří německým ovčákům, který vždycky doplní něco malinkýho střapatýho.

Takže jsem značně posmutněla, když jsem tu zvostala “sama” 🙂 . Pak došlo k přesunu na moje stávající místo a s ním i změna náplně práce. A k ní patří i razítko. Malý, kulatý razítko. Právě proto, že to je ono kulatý razítko, je pochopitelně evidovaný a vydává se proti podpisu. Kolega který měl tehdy na starosti jejich vydávání se mi pečlivě snažil vybrat to, který bude nejlíp razítkovat. Trošku se v tom přehraboval a zkoušel tu tuhleto, tu támhleto a já, malá madam Netrpělivost, se musela krotit, abych právě netrpělivá nebyla. Pak konečně jedno vybral a vybídnul mě, ať se upíšu. Když jsem tam frkla svůj veledůležitej klikyhák, sjelo mi shodou okolností oko na předchozí kolonku. A!!!!!!!!!

“JOOOOOOOOOOO TOHLE RAZÍTKO PATŘILO SOKOLOVI!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!” Zařvala jsem, až mu zbývající razítka v krabici nadskočily 😀 😀 a on se dost leknul. A pochopitelně vůbec nechápal. Se nedivim, ale já prostě měla tak velkou radost, že shodou okolností prostě mám razítko po Sokolovi. 🙂 . Taková blbina, co? 😀 Bylo to i jako takový znamení, že ten přesun, bude fajnová záležitost, což se ukázalo, že to tak skutečně je.

A tím pádem je tohle razítko nejdůležitější na celým světě a ve vesmíru. 😀 😀 Sokol měla pochopitelně taky radost, když jsem jí to hned volala, že na úvod do nový pozice jsem obdržela její žezlo. No jenže! Doba se modernizuje, to víme a došlo i na modernizaci těch kulatých starých razítek. Obvykle proti modernizaci ničehož nenamítám, naopak ji vítám. Obvykle. Tetkon teda úplně ne, vůbec ne. Takže když přišla kolegyně, která evidenci razítek nově dostala na starosti, s tím, že dostanu razítko nový, pěkný, takový to samoobarvovací a tím pádem to starý mám vrátit, zaškaredila jsem se na ní a odvětila, že nedám. A nový ať si strčí…. do krabice 😀  😀 . A osvětlila jsem jí, že to je nejdůležitější razítko v celým vesmíru a že jí ho zkrátka nemůžu vrátit, že nechci ňáký blbý nový 😀 . Je to kolegyně vlídná a chápala moje potíže a tak mi dala ještě nějakej ten čas, abych si razítko mohla užít 😀 😀 😀 😀 😀 .

Teď už ale došlo na lámání chlebíčka, páč jsem prostě poslední a už zkrátka nastal čas. Říkala sice, že kdybych s tím měla mít nějakou duševní újmu, tak že to zkusí nějak ještě udělat….. je hodná, no. Tak ale jasně, že prostě halt jsem dospělá, vím co je má pracovní povinnost 😀 ,  tak sice s velkou neochotou a hubou plnou keců , jak mě to zničí a vnitřně rozerve….. jsem k ní napochodovala s razítkem k odevzdání. Ještě v kanceláři jsem frfňala, že je to od ní nesportovní a že Mirek Dušín by mi todle nikdá neuďál a podohobný hovádiny. Kolega, který s ní sedí, mi přizvukoval 😀 . Milá kolegyně provedla patřičný administrativní úkony, já se podepsala, ale razítko jsem furt třímala  a řikala, si, že třeba si nikdo nevšimne, když s nim uteču 😀 😀 😀 😀 . Pak prý ještě, že si mě musí vyškrtnou z těch výjimek, který má takhle bokem, protože dva kolegové to nový razítko nemůžou používat……….protože s ním razítkujou přes trikolorní šňůrku, která zapečeťuje dokumenty…… A!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

“JOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO JÁ TAKY ZAPEČEŤUJU DOKUMENTYYYYYY SE ŠŇŮRKOU!!!!!!!!!!!!!!” zařvala jsem zase. Tentokrát se ty razítka v krabici už daly na pochod 😀 😀 😀 .”JÁÁÁ TAKY RAZÍTKUJU PŘES ŠŇŮŮŮRKUUUU!! NEMŮŽEŠ MI HO VZÍÍT, NEMŮŽEEŠ!!!!!!!!!!!!!! ” říčela sem a dožadovala se potvrzení od kolegy, kterej to radši hned s úsměvem potvrdil, asi abych přestala tak řvát 😀 😀 😀 😀 . Kolegyně vydejchala ten infarkt, kterej se přes ní přehnal, jak se lekla, a já si střihla malej čardáš. Radovala jsem se nezřízeně, jak to malý dítě. Razítko mi zvostane, tralalááá, tralaláááááá!!! Uznávám, že je to možná kapek dětinský a že mi fakt stačí málo, ale prostě chápejte – tohle JE nejdůležitější razítko v celým vesmíru a já si ho můžu nechat!!!!! Nejni to báječný ? 🙂

JUPIJAÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!

 

11 komentářů u „O razítku

  1. Celej vesmír zapracoval na tom, aby Ti to milovaný razítko, které pro tebe znamená nejvíc prstě zůstalo! (jak já to chápu) jsou věci, na kterých člověku záleží, protože mají duši.
    Ty to prostě umíš neskutečně podat 🙂

    že prostě halt jsem dospělá,
    není to tak dávno, když jsem Franceskovi řekla, že být dospělá není nic pro mě.
    Že to je někdy hodně těžký… když to jde, jsem nedospělá. S hlavou v oblacích, třeba v lese. Jo vrátíme se tak za 1,5hodky, nebój.
    A v lese je ze mně úpá někdo jinej, prostě vypínám a užívám si všeho, co Matička příroda nabízí, stačí si jen tak sednout a začít vnímat. A vono to “vnímání” trvá někdy dost dlouho, takže drahý nechápe CO jsem tam dělala.
    Vono se to těžko vysvětluje, jsem prostě vodnář 😀
    Ale to už jsem odbočila… 😀

  2. Měl vesmír šichtu, aby to zařídil, páč přes úřední rozhodnutí nejede vlak. Jen ta šňůrka mě zachránila 😀 😀 : D

    Ty to taky umíš neskutečně podat – máš totiž pravdu, že bejt dospělá není nic pro mě a je to hodně hodně těžký. Člověk by si měl to malý dítě v sobě hejčkat, co to jde. Někdy to teda nejde vůbec, to jsem zažila taky, a musím říct, že pak je člověku po tom dítěti děsně smutno. Ale chce to pak se pustit do hledání a zase ho najít, páč nám umožňuje mnohem lepší žití.
    Neodbočila jsi vůbec, taky se ráda ztrácím v čase. A na chalupě hodně se mi to stává. Má to teda i svoje stinný stránky, páč když se ztratím v čase a na plotně je na devítku kaseról s meruňkama……………………. no……. ešče že mám šikovnýho muže, kaserólek mi znovu zprovoznil. Nevim sice jak se mu ten nános připečený lávy podařilo odstranit, – asi flexou nejspíše 😀 – ale podařilo .

  3. No na druhou stranu jsem dospělá ráda, páč je to určitý druh svobody, k takovému dětství jako jsem měla já se vracet nechci, takže vlastně si to dětství a pocit svobody užívám až teď. Každé to období znamená ty “své” povinnosti
    Když jsem sama dokážu si sama rozebrat tu krásu dokonale.
    Nikdo a nic mi v tu chvíli nechybí, je to takový pocit euforie, kdy to všechno kolem
    neskutečně nabíjí a přeju si, aby to nikdy neskončilo.
    Asi né každý pochopí o čem tu píšu. Ale já nemám otevřené jen oči,
    ale vychutnávám si ty momenty všemi smysly

    …i nesmysly teď jsem to teda zazdila :-DDDD

    na devítku kaseról s meruňkama
    to tě pak spolehlivě vrátí zpět na zem 🙂

    1. Ty jo člověče – já jsem nějak asi i jako dítě měla dostatek svobody (a nebo jsem si ji udělala – s kufírkem lepenkovým 😀 😀 ) . A navíc jsem měla vždycky hodně bujnou fanzatii, kam jsem si vždycky “utíkala”, a takže na mě si nepřišli, ani když jsem měla zaracha za nějaký vysklený okno nebo tak.
      A dítětem jsem v podstatě zvostala i do dospělosti, až do tý doby, kdy se to všechno nějak najednou semlelo, ale jinak v běžným životě jsem byla – vždycky takový malý-velký dítě

      Nikdo a nic mi v tu chvíli nechybí, je to takový pocit euforie, kdy to všechno kolem
      neskutečně nabíjí a přeju si, aby to nikdy neskončilo.

      Tomuhle moc rozumím a je dobře, že to takhle máš, já to asi neumím až taaak dokonale, ale vím o čem mluvíš.

      to tě pak spolehlivě vrátí zpět na zem
      😀 ano, i když to chvilku trvalo. Šla jsem kolem chalupy a Brtníkoj řikám – jak kdyby se tady člověče něco páli…………………….. a už sem byla pryč. teda v kůchni 😀

  4. Je to rebel s čemodanem!
    Musela si být hodně roztomilá, ikdyž mamince to asi tehdy moc nepřišlo, co?

    Fantazie se u mě nějak nestihla ani moc rozvinout, páč jsem byly neustále za něco peskované. Dodnes ztrácím věci a znova nacházím, prostě je to pro mě nepodstatné kam co dám, vono to jako vobčas není moc sranda tuhleto, když čék furt něco hledá.

    Jak byla u mě ta Aďka ze slovače na tom pochodu, tak jsme se cestou stavily u kámošky na Aperol, u Toníka…
    Kámoška pak mamce vyprávěla jak to tu bylo fajn a že mám hodně fajn známých a ona na to “To je velmi zvláštne, lebu ju nikto nikdy nemal rád” tak tohle je prosím ta kudla v zádech, takže o svém úžasném dětství nemá cenu se rozepisovat.
    Krásně bylo jen u prababičky na venkově…

    já to asi neumím až taaak dokonale, ale vím o čem mluvíš.
    bohužel mám to i úplně naopak a to neovlivním.

    1. ikdyž mamince to asi tehdy moc nepřišlo, co?
      😀 😀 no hlavně nebyla na něco takovýho vůbec připavená, ségra byla v podstatě hodný dítě, žádný smrádě zarputilý. Jako nebyla jsem takovej ten úplně hajzlík, co se vzteká s pěnou u huby a do oblouku. Nebo teda jen trochu, páč mě pak dycky strčili do vany pod studenou vodu 😀 😀 , ale to spíš bylo když mě měla na starost ségra.

      Fantazie se u mě nějak nestihla ani moc rozvinout, páč jsem byly neustále za něco peskované. …..
      to je hrozná škoda, protože ji máš, možná by to dohnat šlo
      Věci taky pořád hledám – mám dobrý to, že občas má Brtník přehled co kde jsem položila. Neumím dodržovat řád, systém, to mi není a nikdy nebylo vlastní. Jsem taková rozvolněná 😀

      …To je velmi zvláštne, lebu ju nikto nikdy nemal rád”…
      CO KECÁ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Tak tetkon sem se definitivně naštvala na ní ale!!! A enem to, že je to tvá vlastní máteř mě drží zpátky v komentářích. Tak se jen taktně vyjádřím k tomu, že evidentně ani trochu nezná svoje dítě.

      bohužel mám to i úplně naopak a to neovlivním….
      🙁 tohle mě hrozně moc mrzí kvůli tobě, protože to je jednak o to horší propad a druhak teda jsi člověk, kde bych to neočekávala a taky bych ráda pomohola. Enemže – jde to?

  5. dycky strčili do vany pod studenou vodu
    takže Brtnik ví, co na tebe platí?! 😀

    dodržovat řád, systém, to mi není a nikdy nebylo vlastní.
    no tak nějak, Željko mi říká, tak máš přece nějaký místo KAM
    si to dáváš?! Nemám no, to místo je celý byt, někdy dokonce lednice.
    Jako von asi ví kde jakou bouchačku vodložil 😀

    matka – nebudu si kazit den.

    Pomoct asi nejde, to přepne v hlavě 😀

  6. … Brtnik ví…

    neví… pššššššššt proboha!! 😀

    Nemám no, to místo je celý byt, někdy dokonce lednice……

    ano! a když to nemůžu najít, může za to Brtnik, tudle prostě si asi vzal mojí potprdu a pak ji někam skoval 😀

    ….matka – nebudu si kazit den….
    přésně! Je daleko, tak to je hlavní.

    …..Jako von asi ví kde jakou bouchačku vodložil ….
    se nediv, s bouchačkou bych asi taky byla vofafrná, to se ti může vymstít, to není jak mobil mezi plyšákama 😀

    asi nejde, to přepne v hlavě
    🙁 hajzl jeden!!

  7. tak s razitkem to je skvely, to si urcite nejvic radostna majitelka razitka 🙂 jen teda jak to, ze nevi, k cemu to razitko mas a ze teda ho furt taky potrebujes?

    a jen dotaz, to musi zabarvit i tu snutku nebo proc vadi, kdyz tam ty snurky sou?

    1. tož ten kdo eviduje razítka neví co kdo z nás dělá, a že teda já mlátím občas tím razítkem přes důležitou šňůrku, nejen na papír.
      Zabarvit šnůrku to nemusí, ale ono se to razítko přes tu šňůrku právě neotiskne pořádně a nefungovalo by to pak jako ta pečeť.

  8. aha takhle, ja to s tou snurkou poradne nepochopila krz funkci, jen ze te zminka o snurce zachranila! 😀

Napsat komentář: cernej caj Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..