PTAČÍ VÍKEND.

Proč ptačí? No páč se teď fšécko podřizuje ptícám.

Začalo to už minulou neděli, kdy jsem se snažila domluvit dvěma opeřencům z rodu vrabčákůch, aby si dali laskavě pauzičku a ještě zůstali v budce pod střechou do tý doby, než my odjedeme. A slibovala jsem jim, že se tentokrát vypravíme brzo. Marný.  Spratek pernatej na mě dycinky příšerňácky zapípal a vyklonil se ešče víc a zarazil se až vo přežranej pupek. Pak už jsem mu i vyhrožovala  a snažila se mu vysvětlit, že je to pro jeho dobro, když vypadne z budky o něco pozdějš, neb se nám tu pohybuje flekatej poděs a mohlo by ho to s největší pravděpodobností stát jeho velmi krátký život. Sice zalezl, ale to jen proto, aby udělal místo svému sourozenci. Kterej se vykláněl tak dlouho až to uďálo puf a vrabčák vypadnul ven.

No bezva! Aby toho nebylo málo, ozvalo se druhý puuuf a vypadnul i ten co mi tak hrozně nadával. Supr, takže tu máme jednoho flekatýho blbečka, kterýho baví honit všechno co se pohne, a dva pernatý blbečky, který ještě neovládaj svoje tělo. Ovšem pernatý blbečci na tom jsou mozkově evidentně mnohem líp než ten flekatej a tak se kupodivu nerozhlíželi a rychle se uklidili do rohu zahrady mezi hustý jedličky a tam si rajtovali. Tím pádem jsme měli jasno, kam nepouštět Tali, a bohužel ani Štajníka. Ten by jim sice nic neudělal a bavilo by ho se s nima kamarádit,  ale jeho zájem by ji natuty přilákal. Byla jsem ščastná, když jsem při odjezdu mohla konstatovat, že to oba ti malí smraďoši dali a podařilo se, že bez úhony.

Tuten víkend byl zase prodlouženej, páč mělo být hezky a zásobička volna ještě je, takže proč si to neprodloužit. Čtvrtek komentovat nebudu, protože to se Tali zase hodila do režimu, kde byste ji mít prostě nechtěli. Jasně, že už to není to, co dřív, ale krucinál, proč musí někdy takhle spratkovat, že jo. No ale od pátečního rána už to zasejc bylo moc fajn, ale to nechám na jindy, teď tu máme ptačí téma. 

Ono teda jsem si vlastně uvědomila, že my těm ptáčkům náš pobyt podřizujeme značně. A to nejen v době, když vyletují mláďata, kdy jsme museli začít být ostražití už s příchodem Bubrdlíny. Páč ta byla taky velkolovkyně. Nicméně tam se to lovení podařilo dostat pod kontrolu. Minimálně v mojí přítomnosti. Ručku bych za ní úplně do ohýnku nestrčila, že když tam nebudu a něco bude poskakovat po trávě, že jí to nepřemůže. Ale jak říkám, v mojí přítomnosti jsem jí věřit mohla a taky hrál do karet věk, kdy ty oči byly přece jen jiný, než má mladá tyranosauří obluda 😀 😀 Ale stisk měly a mají obě velmi rychlej a taky vydatnej, to teda jo. 

Nicméně ještě než se vůbec nějaký to ptáče někde  vyklube, máme my už trochu problém. Protože to si zpravidla minimálně jeden ptačí párek vybere k hnízdění místo, kde my se pohybujeme a tím pádem můžeme hnízdícího rodiče vyplašit. Jako letos. Pán a paní Červenkovi.  Vybrali si naprosto idiot…promiňte, z jejich pohledu asi ideální místo. V altánu na zemi, za kotlem se šiškama. A hned vedle schodů do altánu. S tím, že za rohem je vchod do sklepa a plechový dveře, který dost rachotěj, když je nezavřete nějak ohleduplně. Mno.  Takže – dobře, pokud si to člověk uvědomil, tak s nima netřísknul, ale zavřel je nějak jako potichu, aby je nevyplašil. Ale – choďte do altánu, když víte, že tam na podlaze sedí statečnej malinkej ptáček, kterej tam zahřívá a chrání svoje budoucí potomstvo.  A co jen choďte! My tam potřebovali uskladnit dřevo, který Brtnik řezal. Takže to byla vždycky velkoakcička a na etapy. Abychom ji moc nevyplašili. Paní Červenkovou. Zadařilo se a z vajíček vyseděla čtyři prtky holoprtky.

No ale to nejsou jen Červenkovi. Voni třeba taky Brabčákovi nám dávaj zabrat. Protože to si chcete sednout na zápraží se snídaní a………. „Žiš tady nemůžem! Voni už krměj a bojej se do budky. Dem!“ a přesuneme se do baráku. Když si pak chcete dát kafe a posedět si na trávníku pod starou břízou, na který visí budka, tak se za chvíli ozve tak nas……… rozčílený čiřikání, že se zase zahanbeně zvednete a odkráčíte s tim hrnkem někam do kšá, páč mladý maj přece hlad a my tam zase překážíme… Takže zahradu máme sice obří, ale v některých obdobích je nám tak říkajíc k prdu 😀 😀 . Ne to trochu zveličuju, to místo se najde, ale občas se hledá blbě, že jo, když ty budky máme na vícero místech a navíc nejde jen o budky. Takže pak si sice třeba chcete posedět ve stínu stromů, ale místo toho se pečete na sluníčku, protože tam zrovna je jediný místo, kde momentálně nikdo nezaložil rodinu. Sice se kocháte pohledem na jezírko, ale je vám takový vedro, že se rosíte jak sklenice pivní ,čerstvě natočená 🙂 .

Každopádně to není to nejhorší období, To přichází právě s tím, jak mrňousové vyletují, či spíš tak jako vypadávají z hnízda 😀 . Doposud to ale nikdy nebylo tak adrenalinový, jako s Tali. Takže když jsme zjistili, že paní Pěničková skutečně v tom malým tavolníku uprostřed záhonu před domem odchovala úspěšně  svou první letošní snůšku, byla to sice radost, ale od určitýho momentu spíš tak jako starost. Tím momentem byl tenhle pátek. Do tý doby byla tak naprosto nenápadná, že jsme si nebyli jistí, jestli tam fakt bivakuje. Teď naopak byla značně viditelná. Pravděpodobně proto, že nestíhala uhlídat svou rozvernou mládež. A taky ji dostatečně nakrmit. Frekvence vletů a průletů keřem byla veliká a jindy zcela nehybně a stoicky stojící keř při tom působil dosti neobvykle. Pernatá mládež pravděpodobně už posedávala po větvičkách a tak kdykoliv tam jejich máteř zalítla a zamířila k některýmu s nich, vypadlo to, jak když do keříku pustíte életrickej proud. Větvičky se vždycky roztřásly. Bylo to tak komický, že jsem se tomu smála nahlas.

Pak ovšem Brtník viděl milou mládež rajtovat v záhonku a to už tak komický nebylo. Páč bylo naopak jasný, že se brzo vydají i tak trochu jako dál.  Dozor se značně zpřísnil. A dobře jsme udělali. Páč jsem zrovna v ten pravej moment byla na zápaží a najednou mi kolem kotníků profordil nějakej uhlík takovej – mládě paní Pěničkový 😀 . Ve stejnej moment si ho ovšem všimnul i jeden  z ohaříků…………. naštěstí Rumíček to byl. Ale i tak jsem ho musela vykýblovat do kšá, protože se k němu nadšeně hrnul a nebylo nutný, aby si toho zrovinka všimnula jeho flekatá  parťačka. Kdepak, kdepak, kdepááák, takže jsem ho ohoukla, stejně jako Brntíka chuderu, páč se mi jevil jako pomalej, než se k tomu odchytu dostavil, zatímco já blokovala štěkavce. Drapnul milej uhlík do dlaní a přetransportoval ho zpátky do tavolníku. Tohle dobrodrůžo pravděpodobně milýmu výletníkovi stačilo a možná i poučilo jeho soukmenovce, takže se už žádnej další výlet nekonal.

Ale tak ono stačilo to, že po trávníku vedle poskakovala celý dny pilně paní Kosová, kterážto tam vybírala žížaly a pravděpodobně v hustým zimolezu krmila zase svoje potomstvo. Paní Kosová je nejspíš dost dobrodružka, která se s ničím moc nemaže a rajtuje si tam po zemi bez ohledu na to, že jsme tam my. Jediný, co jí trochu drží zpátky jsou ti psi. Když byla dole v rokli a Brtník tam sekal trávu, dělala mu tam milou společnost celou tu dobu a pohybovala se v jeho těsný blízkosti, v podstatě by se dalo říct, že mu chodila skorem u nohy 😀 . Stopro z vděčnosti, že jí sekáním značně usnadnil shánění obživy.

No tak pro tentokrát se nám podařilo uhájit čistý konto. Když teda nebudu brát v potaz to, že v sobotu ráno Tali radostně běžela za kosáčetem a plácla ho tlapou do trávy. Naštěstí se nestalo nic. K mýmu velkýmu překvapení teda, protože mně malý ptáče přijde velmi rozbitný na to,  jak ho ta kunhůta asi majzla. Asi měkkej pažit zapracoval.

A teď s napětím očekávám teda víkend příští. Protože to už asi přijde řada na mladý Červenkovi a ti mají sakra blbou startovní pozici. Když to vezmou z hnízda rovnou dolů, mají to sice nízko a nenatlučou si moc, ale je to rovnou, ale fakt rovnou v naší blízkosti a dosahu pohybu psů, kterýmu se tam nedá úplně moc dobře zabránit. Moc moc a nejvíc bych si přála, aby se dali do pohybu dřív, než bude víkend. Sice přijdem o záběry v přímým přenosu, který bývají zajímavý, ale to klidně oželím. Tak držte palce.

 

35 komentářů u „PTAČÍ VÍKEND.

    1. Děkujeme převelice, budou to potřebovat. Zítra od půl šestý 😀 A já skončím s mokrým hadrem na makovici.

  1. Krásný vyprávění, doufám, že všechny ptícatý mláďata opustí prostor dřív než prijécha Koněvo-lofkyně.

  2. To jsem takhle jednou šla poslední z práce a před hlavními dveřmi sedělo ptáčátko – sýkorka. Protože vchod byl na hlavní ulici, ptáče jsem sebrala a odnesla za budovu na zahradu a posadila ho na větev. Okno z mé kanceláře vedlo do té zahrady a za pár dnů jsem užasla, když mi na okně přistála sýkorka, nakráčela dovnitř a párkrát se prošla po vnitřním parapetu. Přiletěla takhle ještě několikrát a já jsem přesvědčená, že to bylo to zachráněné ptáče a přišlo se mi předvést, že je O.K. Někde v domácím PC mám i fotku, kterou se mi podařilo udělat.

      1. Jestli ji najdu.. I když zrovna minulý týden jsem hledala nějaké psí fotky k chystaným povídáním na Zvířetník a narazila jsem na tuhle.

  3. Přiletěla takhle ještě několikrát a já jsem přesvědčená, že to bylo to zachráněné ptáče a přišlo se mi předvést, že je O.K.

    jéééé! No jasně, že to byl ten malej prďolík!! 🙂 miluju úspěšný záchranný mise.
    Já takhle loni tady měla taky úspěšnej zásek s tím prdíkem co to narval do skla, vzala jsem ho do tmy, chladna, dala mu vodu a nechala mu klid. Vzpamatoval se a já ho pak zanesla do křovíčka u zdi. To se na to dobře koukalo, jak si odšupajdil. Ale teda nahlásit se mi už nepřišel 🙂 . Vono taky mi nemáme otvírací okna, že jo, tak to by se mu ke mně špatně dobejvalo 😀 .

  4. Na úspěšné mise ráda vzpomínám. Mám i tři mise ježečkový. Jednou jsem našla ježka v kolejišti, když jsem vystoupila z vlaku. Dopravila jsem ho k babičce a ubytovala pod štúsem dříví. Byla to paní Ježková, neb několikrát přišla předvést rodinku. Podruhé jsem ježečka sebrala na silnici a rovněž umístila do štúsu dřeva u známých spolu s rezervou kočičích masových kapsiček. Nějaký čas tam prý byl a jak povyrostl, odstěhoval se patrně do blízké divočiny. Třetí mise vlastně nebyla záchrana, ale sdílení -když jsem ještě měla domeček, bydlel na zahradě ježek – usídlil se dřív než já. Když dal o sobě vědět, taky dostal kapsičku.
    Pro ptáčky mám teď na terase dvě misky s vodou, nejvíc je využívají kosi. Lítají zatím jen na návštěvu, protože živý plot je ještě nízký.
    Žel, taky mám několik misí neúspěšných, kdy se mi nalezeného ptáčka už zachránit nepodařilo.

    1. Jee Kimi je Rescue Rangers 😀
      Ježečky mám taky na kontě tři, ale s tím, že páč bydlíme v paneláku jsem je vždy umísťovala do rukou odborníků – i proto, že 2x to byl malej prďola a 1x to byl malej prďola se zápalem plic. Na chalupě jsme jednou zachánili zraněnýho strnada a pak pidichmejří – pěnice bělohrdlá to byla – a to taky putovalo do stanice, aby mohlo bejt pak vypuštěný ven, protože potřebovalo větší péči. A taky samici krahujce, jednu sýkorku a jednoho bračáčka. Jo a 2x mládě straky. A jednou holuba, to na mě na veterině dost koukali, když jsem tam s ním napochodovala v krabici 😀

      1. Koukám, že to toho máš na kontě mnohóóókráte více než já. Já jsem občas asi až trapná, protože ráno, zejména po dešti, když jdu s čoklidma z venčení, sbírám ze silnice žížaly a dávám je do trávy (v éře domečku jsem si je nosila na zahradu).

        1. Neee- nejsi trapná, seeeš výborná!!!. Já takhle stále – od dětství jsem nepřestala – stěhuju šneky, ale k žížalám jsem se ještě nepropracovala, budu muset – dík za nápad.

          1. Jo a vlastně! Loni jsem ze silnice zachraňovala malý srnče, to jsem úplně už zapomněla. A taky na koťátko, který jsem hrozně ořvala, když jsme ho dávali do útulku, páč to bylo jen týden před tím, než jsme si domů přinesli Ešínka a já se bála, když nebyl ještě doočkovanej úplně, aby od venkovního kotěte něco nechytil, protože nedlouho před tím se něco podobnýho stalo u nás v sousedství – nevím co to bylo za chorobu, ale měli tehdy velký problémy s ostatním zvířectvem co doma měli – vč. papoušků a psa. Ale moc jsem si to prdítko malinký chtěla nechat doma.

      2. To já budu mít na kontě ježka jednoho. Nejspíše se přežere a pukne.
        Každý večer se vykloním z prvního patra, zašeptám micino, načež se dole pod oknem zhmotní přenádherný černý kocour, obrátí ksichtík nahoru a čeká. Dostane kus flákoty /kterou pohrdla Jeho Výsost, hovězí přední je pro našeho rozcapenca sprosté slovo/ aby vzápětí odněkud přidusal a přifuněl obrovský tlustý ježek veliký asi jako ostříhaný dikobraz. Toulavý kocourek polyká až se mu třepou ušenka, má z ježka kapku vítr. Bodlináč nafasuje hrst granulí a taky kousek masa. Na jedný kachličce, bok po boku povečeří, ježek ještě vyluxuje okolí aby ani jedna granulka nezůstala a oba zmizí ve křoví.

        1. Jééé, to je háský!!! Ježek převlečenej za dikobraza 😀 😀 . Myslíš, že je kocourek toulací, nedal by se zařídit přes útulek odchyt?

          1. Toulací je tuty a já jsem z něj na prášky.
            Kocour je evidentně šťastný, svobodný, nekastrovaný, co můžu posoudit tak i zdravý, bydlí už třetím rokem ve sklepě vedlejšího domu. Zavřený v bytě by asi umřel. Jenže co, stačí ať v zimě zasklí ta malá sklepní okýnka…… ach jo.

  5. KIMI? jsi tu ještě? – teď úplně z jinýho soudku – zaběhla jsem na Zvířetník, který už moc bohužel nestíhám a …….. úplně jsi mě posunula svým článkem o milijoun let zpátky, kdy jsem byla malej špunt a trávila část prázdnin u pratety a prastrýce. Jejich soused měl….ČUVAČE nádhernýho bílýho ledního medvěda, kterýžto mi byl taky kámošem a utěšoval mě ve chvílích nejtěžších – tedy když mi bylo třeba nařízeno, že mám jít po obědě spát a já tak zoufale nechtěla 😀 😀 😀 . Taky si se mnou hrál na lékárníka a taky měl svýho malýho synáčka, kterej mu dokázal pěkně zatopit. Napsala bych Ti to pod článek, ale už je staršího data, tak nevím, zda bys to tam našla. Dík za vzpomínku.

  6. Diky, diky, diky. Usmivam se tu a jsem rada, ze existujou takovy oazy. 🙂 Jen jedinej nedostatek tvy hlasani ma – kde jsou fotky?! Napravit, prosim! 🙂

  7. Kus kus

    …..Zavřený v bytě by asi umřel. Jenže co, stačí ať v zimě zasklí ta malá sklepní okýnka…… ach jo……

    No právě 🙁 a nemám zkusit zapátrat po nějakým spolku poblíž, který by ho odchytl a našel mu pak vyhovující podmínky – však jsou kočky “stodolovky” jak tomu kdysi na Zvířetníku říkali, že se jim dá prostě jen zázemí, ale mají možnost se kde schovat, trvalý přísun jídla a péči o kterou stojí.

    1. Dík. Já se poptám (před zimou 🙂 ) na vzdálenější veterinární klinice u MVDr. Nytry, co s kocourkem.
      Mají v objektu i malý útulek pro pár pséků a kočiček.

  8. Tenkrát ještě Jeho Výsost bydlela jinde, okna nebyla zasíťovaná a na parapetu měli přichystán celoroční bufet ptáci z širokého okolí. Přiletěl i holub evidentně při chuti, ale na prsou měl obrovský, růžový nádor. Šiblo mi, mrkla do hrnku kolik je doma peněz, že jako veterina a operace. Nasypala jsem trochu zrní na vnitřní parapet, holub přiťapal dovnitř a já ho drapsla, že pudem.
    Houby nádor. Jak se ti kreténi vyhřívají na asfaltu, přilepil se na žvýkačku. Vzala jsem nůžky a žvejku vystříhala, byla hluboko v podsadě, luftem lítalo jemné peří, já ho vdechovala a hlavou mi běžely všechny nemoci, co ty létající krysy přenáší. Sákryš aj s holubem. 🙂 Neulít, klidně dosnídal a pak vysmahnul. Druhý den přiletěli čtyři. Dva nejmenší se divně chvěli, nejedli, tak tak se na parapetu udrželi. Kouknu se líp a ona to byla máma s vystříhaným hrudníkem a dva mladí, co ještě neuměli pořádně lítat a netušili která bije. Fotr tomu nasadil korunu, větší než celá trojčlenná letka se ještě více nafoukl, vystrnadil celou rodinu a všechno sežral sám.
    Ptíci. :-)))

  9. ……….Houby nádor. Jak se ti kreténi vyhřívají na asfaltu, přilepil se na žvýkačku….

    😀 😀 😀 😀 neneéééé, že neneee?? 😀

    …………Druhý den přiletěli čtyři. …………

    😀 😀 😀 já to četla postupně, tohle je ještě větší bomba!! 😀 To člověk nevymyslí, to prostě vymyslí život.

      1. No hele ještě dobrý, že si to nechali pro sebe a nerozhlásili to po okolí, by si Kus kus musela pořídit sýpku 😀

  10. Kancelářskou sýkorku jsem poslala v odpovědi na mail, kterým mi přišlo ptačí povídání.
    Těší mě, že se moje příspěvky na Zvířetníku líbí. Ještě chystám pokračování. Alánka už má Lika, další mám rozpracované.

    1. Líbí, dýchá z toho moc hezký psí přátelení 🙂 . Já jen nestíhám bohužel už pravidelně číst a to mě mrzí.

    1. V pohodě Kimi, sýkorka doputovala přes černýho čaje ke mně, hodím to do čtenářskýho fóra

  11. ak se ti kreténi vyhřívají na asfaltu, přilepil se na žvýkačku
    tvl pomoooct, tohle člověk nevymyslí, to fakt né ! 😀

    a ještě se přiletěli podívat, krása, moc ráda tohle čtu, díky

    1. Chtěla bych věřit, že mi svý spratky přiletěla ukázat. 🙂
      Skutečnost bude prozaičtější, máma mlaďochy učila kde si můžou event. nacpat volátka.

      1. A tak to je fučík, proč se dostavili, důležitý je, že se přišli fšicí představit 😀 😀 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..