To byl totiž můj plán, když jsem přišla domů.

Že si popadnu knížku, nebudu dělat ničehož a budu si jenom číst. Ohaříci za sebou měli pindělní prochajdu civilizační a byli evidentně taky takový vláčný, takže plán byl jasnej. Až udělám ten kýbl zeleninovýho salátu k večeři, usalaším se v zadním pokoji. Schroustali jsme ozdravnou večeři a Brtník se pustil do  zkoumání internetu na téma řezbářský dláta, péče o ně a práce s dlátama a tak jako podobně, takže jsem počítač přenechala jemu. Uvařila jsem si hrnek melty a protože Tali chrápala na pelíšku pod počítačem, využila jsem toho,  mávla jsem v tichosti na Rumíčka a šli jsme spolu dělat gaučing. Ať mě má taky trochu jen pro sebe. 

A ať se na ten gauč taky pohodlně vejdeme. 

😀 😀 😀 

Trapná myšlenka. Neb ledva jsme se jali na gauči uvelebovat, zaujal Rumíček takovou pozici, že mi jaksi pohodlí dopřáno nebylo 😀 . Hlavně, že byl lípnutej na mě a pohodlně si hlavinku opřel, aby se mu lépe odpočívalo. Já se musela zkroutit jak paragraf, pokud jsem chtěla dostát tomu, že se budu válet na gauči a číst si 😀 😀 . Zkroutila jsem se. Tím pádem ovšem jsem měla ztíženej přístup k tomu hrnku s meltou, která měla doplňovat pocit příjemnýho podvečera. Hm. Nic, tak to nevadí, drbala jsem Zrzínka na makovici. Hlavně, že jsme tady spolu. V klidu……

To by se ovšem nesměly otevřít dveře. Brtník se přišel podívat, jak se máme a s ním, logicky, přišla totéž zjistit Taliprtka. Rumíček měl radost, že vidí po sto letech páníka 😀 a šel ho přivítat. Toho využila Taliprtka a s ukřivděným výrazem, že jsem zrádkyně fšech moří, když jsem jí nechala v kůchni, se bleskurychle nasáčkovala na opuštěný místo dřív, než jsem si nohama stihla zabrat prostor pro sebe. Položila si půvabně hlavu na přední tlapky a smutně pravila pohledem :“Tohle mi nemůžeš dělat, já chtěla jít s váma! Příště mě vzbuď.“ Pak si hlavu položila na moje nohy, který, vahou její makovice /ač je prázdná, má ji těžkou/, rázem zdřevěněly úplně. 

Brtník odešel a Rumíček přihopsal ke gauči a okem geodeta přeměřil, že mu moc místa nezůstalo. Pravda, vzadu za Taliprtkou ho bylo víc, ale to by nebyl v centru dění. I vžouželil se nepochopitelně na dva cm čtvereční, které se nalézaly mezi flekatejma tlapkama a mým pravým kontnikem. „Fajn, todle sem zvládnul.“ odfouknul si. Co na tom, že nohy mi už mohli odřezávat a já bych to necejtila. Hlavně, že jsme tam byli všichni!!!!! Teda Brtnik chyběl, ale myslím, že neměl zájem se poskládat na zbytek gauče, vzadu za Taliprtkou. Obzvláště, když si tato rachotivým způsobem ulevila svým útrobám. Hrozilo, že by ho prostřílela jak cednik 😀 😀 .

A aby nebylo mýho utrpení dost, tak po chvíli Rumíček naznal, že……… dost bylo válení, holky, už je to nuda. Podíval se na mě, udělal čápa, abych mu chvíli drbala bradičku a pak se katapultoval na zem. Ke skříni. Měla jsem za to – naivně – že dostal chuť na jablíčka, který byly položený vedle na gramci. Jenže mýlka, hošík se dožadoval otevření skříně. Tak – zkazíte mu to, když se tak slušně a hezky ptá? No nezkazíte. Takže ano, otevřela jsem tu skříň a hloupě doufala, že to spravím nějakým hlavolamem nebo jinou klidnější činností. Omyl. Pokyn zněl jasně. Akce! 

„Tjo, mě z vás jednou trefí smetáci chlupatý!“ Vzdychla jsem si, když mi za zády přistála Taliprtka a podpořila Rumoušův požadavek. Tak co fčil, děcka psí? Nakoukla jsem pořádně do skříně a ! Hele krysy. Nový, bílý! A dvě. JO! Oznamuju tímto všem, že jsme tím pádem měli 20.května s předstihem Vánoce. Oba byli nadšený a jak urvaný ze řetězu. Krysy vířily vzduchem, byly zabíjeny, bylo o ně bojováno, byly přetahovačky. Bývalo by bylo fajn, kdyby si ti dva vystačili tak jako navzájem. Jenže prej ne, prej musim hrát taky. Takže jsem teď sice seděla na gauči sama a docela i pohodlně, když odmyslíme to, že jsem byla tažena do dvou světových stran, ale neměla jsem ani jednu volnou ruku, abych mohla držet knížku. Jak v levý, tak v pravý jsem držela krysu a přetahovala se jak vo život.

Kde bylo moje předsevzetí, že si budu číst??? Odpovězte si, prosím sami, nechci tady psát úplně sprostý slova 😀 .