Jen houšť takovejch dní,

pravil minule ten Rumíček a já s ním souhlasila.  A asi proto, byla ta neděle taky taková fajnózní jako sobota ve třech.

Když teda opominu fakt, že mi v noci bylo tak blbě, jako tuhle v těch Krkonoších. Tudíž jsem poté chrápala celý dopoledne. 

Ale ohaříci byli zaopatření, ošéfoval je páníček. Pěkně vyvenčit do polí, snídaňku a pak…….. Rumíček šup ještě se dopéct na gauč a Tali prej, že bude s Brtníkem venku pracovat. Mno, tak ehm… páč se nic zajímavýho z jejího pohledu nedělo, chodila sem a tam a pískala. Kdyby byl bejval můj drahý muž vnímal, co jsem mu říkala ráno, když jsem se na chvíli zvetila, dal by jí bejval tu kost, jak jsem mu radila a měl od ní taky pokoj. Jenže muži, že jo. Ti si nepamatujou ničehož, jsou rádi, když trefí domů 😀 /pardooon pánové , ale tak to prostě je a my ženy jsme s tím smířený-většinou teda 😀 /. Ale hlavní bylo, že ohaříci nestrádali. Já ostatně ráno taky ne, protože jsem dostala obří hrnek s heřmánkovým čajem a k tomu dvě ošetřovatelský duše 😀 😀 😀  Jednu zrzavou a jednu flekatou. Zatímco Brtnik vedle snídal, chodili mě na střídačku dělat kontroly.

Kontrola spočívala v tom, že se nejdřív ozvalo zvědavý ťapání drápků na podlaze, pak se ozvalo funění a následovalo mokrý razítko do gezichtu. To spustilo moje protestní pištění, ukrytí gezichtu pod peřinu a mé mocný zafunění přes peřinu do čumáku kontrolorova 😀 😀 . To dotyčnýho kontrolora rozdurdilo, takže se stáhnul, mocně frknul a…….. šel do toho znova. Pak se ozvalo druhý ťapání drápků po podlaze, funění a poté se pod peřinu provrtalo další mokrý razítko a proces se opakoval. Ne tihle dva vám nedovolí zhynout 😀 😀 . A tak je pak Brtník vypoklonkoval s tím, ať můžu usnout. Měl pravdu, a protože jsem byla zničená, ani jsem neprotestovala a vděčně usnula. 

Dobře jsem udělala, protože spánek vykonal svoje. Tělo si odpočinulo a já mohla tak trochu fungovat. Nic moc velkýho, pochopitelně, ale stejně jako v sobotu jsme si dali pochod kuřátek, kdy vždycky vezmu pár skeletů a jdeme na obchůzku. Jak už bylo řečeno minule, je to trochu hlučnější obchůzka 😀 😀 . Tali mě tentokrát hodně rozesmála. Vyšli jsme po klasickým úvodu z branky, ona doběhla na hranu louky a s děsným řevem to otočila a zaběhla zpátky na zahradu a čekala za brankou 😀 . Proč? No protože jsem poslední dobou udělala několikrát to, že milej skelet dostali až úúúúplně na konci, až zase za brankou na zahradě. Tak to chtěla mít odbytý hned a rovnou 😀 😀 . Vyběhnu, udělám hodnou, votočim to a hnedle běžim zpátky na zahradu. A tim pádem, že jo, mám vyděláno  😀 😀 .  Jenže já jsem sice byla taková slabší, ale ne na duchu, nejsem úplně včerejší, že jo 😀 . Nesežrala jsem jí to. K jejímu velkýmu překvápku 😀 . Takže když zjistila, že nic, tak s dalším řevem se vyřítila za námi na louku. Ještě, že nerušíme sousedy. 

Taky došlo na tužení těla aneb šli jsme agilitit. Taktéž mozek – tedy mozek těch, co ho mají 😀 – dostal svou příležitost. Neb jsme trénovali aport kožešinový čepice s tím, že oba museli zůstat na zahradě při otevřený brance – (A to je pro Tali těěěžká práce, velmi těžká práce. Páč pochopte, je rozdíl sedět před brankou a nebo za brankou, přes to, že rozdíl je cca dva metry a branka je navíc otevřená 😀 . ) – zatímco já vyšla ven zahodit čepici. Poté jsem se vrátila a vyzvala vždy konkrétního ohaříka a druhý musel čekat. Šichta panečku, šichta, to byste nevěřili, jak to s některejma cvičí 😀 . Jmenovat nebudeme. Každopádně tohle je věc, která  ve výsledku oba děsně baví.

Tali se teď dala pravděpodobně na sběratelství, protože poté co mi v sobotu přinesla nůž, sebrala v neděli Brtníkovi kopáček na plevel a hrdě s ním přikráčela. Ovšem náhle se rozhodla, že jako správná sběratelka si to nechá pro sebe, ulehla do stínu starých smrků a pustila se do hlodání :O . Asi nějak zapomněla na ty kosti, nebo co. A propó – ty kosti. Předchozího večera jsem je sebrala a dala do kýble, aby na ně nemohly myši atd. Když jsem se pak konečně vykopala z peří a venku našla nudící se Taliprtku, šla jsem jí ty kosti ukázat. Sundala jsem dekl a naklonila kýbl, aby si jednu vzala.

Nastal proces vybírání. Asi jak když si žena kupuje potprdu 😀 😀 😀 . Nakonec vybrala tu větší velikost 😀  (pak že neumějí počítat a kalkulovat, vypadá to, že i pes se základní výbavou – tedy bez mozku 😀 si umí velmi dobře vybrat to, co je větší ) a šla si s ní na trávník. To se ven už vyřítil i Rumíček a jemu jsem tu kost rovnou vyklopila z kýble na zem. V tu chvíli už tam byla zase Tali a zkoumala jestli se náhodou nesekla. Usoudila, že ne, že má fakt tu větší – a to teda měla – a šla si žouželit opodál. Rumíček už nebyl kostí tak uchvácen a vrátil se se mnou do chalupy, kde mi asistoval při oblíkání. Pěkně přinesl nejdřív triko, potom šortky a nakonec ponožky. Když už jsme se do toho tak zabrali, tak  pak mi je taky sundal. A radoval se jakej je šikula. Musím tady trochu pochválit i Taliprtku, protože jsem ten proces sundavání ponožek s ní zase po čase zkusila taky a kupodivu jsem stále ještě člověk, co má  na obou nohou po pěti prstech. Je ale pravda, že vždycky trošku ty fusky popotáhnu, to ne že ne.  🙂 I tak je to úspěch. 

Ale úspěch byl celej tenhle den, i víkend. Je prostě milý, jak se kolem vás šmrdolí. Teda ne, že by si někdy neucpala uši, to zasejc jako ne 🙂 , ale je to prostě jinačí. Stejně jako to, že mi přijde, že čím dál víc propadá kouzlu talíře. Jakoby od tý doby, kdy ho dokáže chytat ve vzduchu – mimochodem je to první pes s kterým mi to jde, jinak doteď ani náhodou – se stala ona výjimečná a ten talíř taky. Hrozně moc ráda s ním dělá důležitou a bylo vidět, jak je celá nesvá, když se mají s Rumíčkem střídat. Trochu něco jinýho než u ostatních podobných činností. Pak s ním taky vždycky důležitě kráčí a teď udělala několikrát za sebou takovou novou věc. Šla si s milým talířem v klidu lehnout, držela si ho v tlapičkách a rozhlížela se. Asi jako ešivá všichni koukají. Nevím, jestli je to v rámci toho, že teda má po tom hárání a mohla by případně začít faleškovat, a ani to jestli to takhle bude brát i příští víkend. Nicméně pro tenhle víkend to platilo. A já jsem za to děsně ráda, protože prostě byla  – nevím vlastně jak to popsat , prostě byla to Talinka, roztomilá a …….. nevim. Jiná prostě , taková normálně psí asi nebo co.

A taky vlastně ftipná byla, to jsem vám zapomněla říct. Páč jsme měli zrovna chvilku cvičení a bylo veleno sedni. Rumíček předpisově sednul a ona………. ? Ozvalo se “huiihuu” a předvedla bravurního cíplýho pejska 😀 😀 😀 a tlemila se u toho. 😀 😀 Ona totiž nevím proč, ale prostě nemá ráda sedni. Často to bojkotovala-občas ještě bojkotuje tak, že stojí a čučí, ale nesedne, a dřív prostě klidně rovnou i odešla. Teď udělala šaškárnu a! To je pro mě důležitá věc. A krom toho, že udělala šaškárku, tak dělalal taky filutu a kulila na mě oči, co já na to. Nekynologicky jsem se rozesmála a řekla jí , že je blbka 😀 a podrbala jí na pupku. Je to moc krásný, nebejt furt zupák, ale bejt konečně kámoš. Víte, jaká je to úleva???

Nesmírná. Pro mě opravdu nesmírná. Já věřím, že někdo, kdo to má hozený jinak, by polovinu toho, co mě trápilo – a hodně trápilo – vůbec neprožíval a tím pádem by s tím psem fungoval určitě i líp, tím jsem si jistá. Ale já to prostě jinak neumím, potřebuju s tím psem být na jedný vlně, jinak mi to nefunguje. A tak si teď pro tenhle moment tu stejnou vlnovou dýlku děsně moc užívám.

 

2 komentáře u „Jen houšť takovejch dní,

  1. následovalo mokrý razítko do gezichtu

    úplně je vidím, zlatíčka 😀
    nakonec pořád lepší razítko než zoubky 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..