Nejni možná

Nejni snad ani možná, aby byla Talinka poslušnější Rumíčka? Ale občas se asi i tohle zadaří. Jako to úterý hned po návratu z Kérkonoš.

Šli jsme pro tentokrát výjimečně předním vchodem, kterým ráno spíš nechodíme. To, abychom nezdržovali sousedy, když pádí do práce. Stojím si totiž vždcky za tím, že se musí na zadnici sedět , na paničku hledět a teprvá poté se může jít se svolením ven.  Což může s Taliprtkou být někdy trošinku delší, páč já si právě stojím na tom svým a ona sem tam drnčí netrpělivostí, jak sto let nevenčenej pes /co na tom, že před hodinou byli venku s páníčkem/ a sednout si je prej děsná potíž . Teď byl výtah v přízemní, nikde nikdo, tak půjdeme pěkně hlavním vchodem. Usazeno, na mne pohleděno, vycházíme. A šup Tali míří tam kde to nerada vidím. “TalinkOO, TADY deme!” “Jo aháá, pročs to neřekla už hned?” zatočí a po pár krocích se jí dostane odměny z nejoblíbenějších. V kapsičce čekal na ty hodný pejsky rohlíček 🙂 . A bylo dobře, že tam nebyl jen ten jeden osamělej kousek. Protože Tali ještě stále vykazovala známky normálnosti 😀 . Takže jsem si šla s rukama v kapsách, ona se na mě občas otočí, ešivá “Tetkon? Nebyl by? Kousek??”  🙂 “Byl, když si tak hodná. A taky Rumíček, kterej je hodnej tak jako furt, tak aby nebyl škodnej, nate!”

Přejdeme – a pozorte na obrubníku to samo od sebe uďálo dřepkins! – k sousednímu domu a Tali se jde začuchat na trávník. Eeheh, to je hezkýýý!! 😀  Nesmějte se mi moc, páč ona toho takhle na volno moc z těch vzkazů nepřečte. Je jak prvňáček, co si listuje slabikářem, kde jsou hlavně ty vobrázky 😀 😀 😀 😀 😀 😀 Není zrovna čtivá, no. Halt ta dnešní mládež, radši páchá lotroviny, než aby se to začetlo 😀 Zamíří ze zvyku k popelnicím a vystačíme s tím, že NE. Na boku paneláku uděláme pěkně na zábradlí Ťapičky, hezky synchronizovaně, jak dvě akvabely, s Rumíčkem najednou a u Talibufíku se rozhodnu, že se kapek pocvičíme. Došlo na “TaličekáRumíčekde” a Rumíček utíkáaal slalomovat. Ovšem Talířová měla za to, že “Jáužsemsedělsedmnáctneděl” zvedla se a hodlala si odkráčet. Grrrr. “Cotoje?Vokamžitězpátky!” musela ji domanévrovat zpátky tam, kde měla sedět. Moc se jí nechtělo, ale to měla smolikof, soudržka. Bude sedět a čekat. Projeli jsme to pěkně s Rumíčkem a pak jsem je prohodila. Zvládla tři lavičky a měla radost. Já taky, to je jasný. Za odměnu jsem jí poslala dolů ke křoví, kde si šla vyštrachat jedno z posledních padančat, který se tam ukrývají pod listím. Rumíček mi šel vokázat, jak to žije i myšoďurky a pak došlo přesun k rybníčkům.

Tali byla pochopitelně nadšená a my měli s Rumíčkem chvíli jen tak na blbinky. A taky ale na práci. “Ztratila” jsem mu šňůrku ke klíčům a tak měl plnej čumes práce. Když jsem ho poté moc chválila, čučela Tali od potůčku, co to tam vyrábíme. Tak dostala taky práci a šla hledat. A zrovinka v tom nejdůležitějším momentě se nám tam nařítil Jerry, který vzal paničce trošánek kramle. Ne moc, páč ji slyším kousek za zády, jak na něj hartusí 🙂 . Tady odbočím. Jerry je útulkáč a jeho panička s ním odvedla hodně velkej kus práce. Krom toho, že jí v začátcích pokousal, tak o poslouchání taky nikdy nic neslyšel.. Nula, nula a nula x nula. Výhodou bylo a je, že je to menší kříženec, trošku říznutá šeltka, takže ta manipulace je snadnější. Což ale neubírá na potížích. Dneska už jsou v podstatě za vodou a je fajn je takhle vidět. Jerry má trochu potíž s pesanama a tady musím zasejc vychválit Rumíčka, kterej mu s tím zdatně pomáhal. Dneska to Jerrymu trošku ujelo,ale je to podle mě i tím, že když viděl Tali naposled, zrovinka hárala a jemu z toho dost hrabalo 🙂 . Každopádně, káááždopádně – Jerry, ne-Jerry, Tali za mýho povzbuzování pracovala dál a poctivě hledala. A když se jí to povedlo, toooooo bylo potom jásáního!!!

Odměnou, krom rohlíku bylo to, že jsem jí vyzvala, že půjdem podél potůčku dneska kousek dál, až pod ten náš poslední panelák. Čmuchala si tam a tak jsem toho využila a zasejc ztratila Rumíčkovi tu šňůrku. A protože madáme nám zase čučela, a tak trochu závistivě, ztratíme pochopitelně šňůrku i Talince. A ta zasejc pěkně hledala i když jí nad hlavou nahoře na louce pochodoval pesan. Byla jsem nadšená z toho, že se dokáže pro hledání konečně takhle nadchnout. Že ho vymění i za to štrachání se v rákosí, že ji nestrhne přítomnost jinýho psa, že jí to prostě ba! To je paráda. Vyšli pak taky na louku, kde jsme se pozdravili se známým kavalírkem. A pak, když se i Tali konečně vyvenčila, byla příležitost pocvičit si hromadný sezení, když jdu po ní uklízet. Pěěěkně hezky oba seděli a čekali na mě.

My se pak museli jít s Rumíčkem honit kolem zábradlí a Tali se k nám přidala, zadávili mě postupně nejen u toho prvního, ale i u toho druhýho. Ještě jsme si tam střihli změny polohy u paničky, trošku spořádaný chůze pospolu u nohy a finiš patřil našim závodům na podestu. Když jsem otevřela dveře od baráku, slyším za zády, jak se k nám řítí nějaký pes. Šmudlajs letí za náma 😀 .A tak jsem jim oběma dovolila za ní ještě seběhnout dolů. Tooo je radostiiiiiii. Všichni tři vypálili na louku a na jejím konci se běželi přivítat s dalším pesanem. Se asi nedostanem domů dneska 🙂 , napadlo mě . Pískla jsem přivolání a Rumíček se řítí jako ten blázen. A co Talinka? No jooo, vona vám taky letí, a taky jako ten blááááááááááázen. A Šmudlajz v závěsu. Dořítili  se všichni ke mně pro pochvalu a ještě jednou vyběhli na louku. A tetkon to přijde!

Když byli v půlce, zavolala jsem jen tak pro srandu do prostoru, že bych jako  potřebovala už jít domů 🙂 . A to byste nevěřili, co to provedlo s Taliprtkou. “Domů??? Jo? TAK JO!” Zasmykovala a vypálila ke mně jak šílená, tlemíc se na celý kolo, voči samým úsilím vyšpulený a makala jako blázen 😀 . Ještě, že jsem se stačila zapřít, jináč jsem asi ležela 😀 Vyběhly jsme spolu na podestu a Rumouš se tam ještě někde šmrdolil se Šmudlou. Tali byla hrdobec, jak výborná byla, že byla úplně nejprvnější z prvních 🙂 . A to už  jsme obě registrovaly zrzavou šmouhu, která pádila kolem hřiště a zmateně se rozhlížela. “Ha! Voni mi zmizly, ty čůzy!” tvářila se šmouha. Pak nás zblejskla na tý podestě a dolítla za náma s výrazem :”No kde prosim vás jako ste?”. 

Ohařiska produsali domem a stepopvali nahoře na schodech, čekaje na svůj zaslouženej desátek. A doma pak na výbornou snídaničku. Zaslouženou to snídaničku 🙂 .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..