Lodní deník velikonoční

Den první-den odjezdu a příjezdu. (Prosím o shovívavost, neb spisuju a vkládám obrázky v trochu omezených možnostech).

Jsem zvědavá, co na nás s Tali čeká. Zatím jsme vždycky jeli do míst, kde to pro ni bylo ideální. Teď teda taky v podstatě. Jen jde o to, zda to bude ideální i pro ten penzion. Jet k paní Klečkové, je jet jako k babičce. Nadýchaný péřový peřinky, domácí strava, příjemno, útulno. Prostředí stvořený k tomu, tam strávit Velikonoční svátky.  A otázka zní, zda to útulno tam bude i když tam budeme my? 😁 To jsem si říkala, než jsme vyjížděli.

Cesta byla dost úmorná. A to díky 125 milijounům omezení na trase. Jeli jsme to čtyři hodiny!!!! Se zastávkou v Boleslavi, kde jsme hladově vzali za vděk Mekáčem. A čoklidi dostali příležitost protáhnout se. Tali to vzala doslova. Ač měla  sedět, protáhla se kolem mě ven z kufru. Houkla jsem hlasem mocným a skočila po ní tak, že jsem si dost surově zatrhla nehet až do masa. Grrr. Zajeli oba zpátky (Rumíček si řekl, že když může Taliprtka, tak on půjde taky) zaklapla jsem víko kufru a šmidra, vy ludry!!! Čučeli tam ublíženě jak vyvoraný myši😛 Trošku jsem je nechala vystydnout a pak jsme si to střihli znova. Musela jsem se smát, Tali vyskočila po povelu ven. Po pár sekundách ovšem pravděpodobně zapomněla, že vystoupila s povolením a tak radši aby zas nebyl průser nastoupila snaživě zpátky. 😊Pako. Brtnik koupil nějakej ten fástfůdovej oběd a sníst jsme se ho vydali jinam. Páč lidí mraky.  Popojeli jsme za město, a na lesní cestě si udělali piknik. A jak bychom v dřívějších dobách museli mít Taliprtku vodítkově, tak teď si mohla poletovat kolem nás stejně jako Rumíček. Jen bylo občas nutno ji ohouknout, když se moc blížila k silnici. Když jsme nasytili útroby, vzali jsme si kávičku a šli se trochu projít. Ohařiska běhali kolem a všechno bylo na pohodičku. Víte, zatím se mi ještě neochodilo vidět to flekatý stvoření jak se ke mně dobrovolně řítí, bez zavolání a poskakuje. 

Při návratu dostala veleúkol. Donést kelímek od kafe k autu. Chvíli ho důležitě nesla a pak udělala pro mě důležitě nedůležitou věc. Začala s ním délat blbiny. Je supr vidět ji takhle, že se baví i nečím jiným než nějakou svou nežádoucí zábavou. A že navíc uvítá, že se do zábavy zapojí i ostatní. Je to velká změna. A příjemná.

Vyrazili jsme dál a já se nemohla dočkat, až budeme na místě. Byla jsem zvědavá jak asi proběhne Tali představování. Rumíček už je tu známá firrma a moudrej pán, tam proběhlo všechno v poklidu. A … ty jo….k mému velkému překvapení se stejně moudře chovalo to flekatý pometlo. Nikdo by nevěřil, že je to neřízená střela ☺.
Nanosili jsme věci do pokoje a já si šla dát cvičnou kávičku a poklábosit s paní Klečkovou. Cvičná kávička proto, ze jsem je nechala cvičně na pokoji, abych viděla, jak jim to půjde. Panoval tam naprostý mír a klid. A to i ze strany Rumíčka, jenž už na cestě vzal za svý, že se doháralo, takže mohli spolu cestovat v autě v kufru . Paráda, odpadlo nám dozorování a oddělování.
Ha! O co větší klid panoval na pokoji, o to větší brajgl se konal poté, co jsme ohařiska vytáhli na louku za penzionem. Tali propadla neskutečnýmu běsnění 😁 . Rozsáhlá louka a svoboda pohybu jí zatemnila mozkovnu.

Potřebovala se vyřádit a totálně “zmagořila”. Útočila na Rumíčka, rvala ho jak starej kalendář a řvala jak prokopnutá. Krapítek tím děsila lidi, kteří seděli u chalupy ve svahu. Vypadalo to dost vražedně a nebezpečně. Ale jestli byla někomu nebezpečná, tak jsem to byla já. Oba se totiž pohybovali v mojí těsný blízkosti a já se hrozila momentu, kdy to ta koza nedobrzdí a v tom extra prudkým svahu mě sejme. Znamenalo by to,že mi přerazí haxny a skončím někde dole v Úpě.

Proto jsem uvítala,když jsme zapadli do lesa. Na to, že jsme se pohybovali zpočátku hustým mlázím, chovala se značně příčetně. Zazlobila jen jednou. A když jsme pak sešli lesem dolů na cestu, užívala jsem si dva moc nejhodnější pejsky. A co jsem si užívala úplně nejvíc že všeho??? To, že to kopyto moje flekatý se mi x-krát za cestu přišlo SAMO OD SEBEEEEE! hlásit. Víte, asi nejde moc vysvětlit, jak moc se z tohohle já osobně raduju. Opravdu nepřeháním, když říkám, že každý ten příchod, kdy se to tele dokohátá a s výrazem:”Jehee sem tadyYY!” mi čučí do ksichtu, mi dělá neskutečnou, ale fakt neskutečnou radost.


Dali jsme pesany na pokoj, dali jim večeři a my si šli dát tu svojí. Já si šla občas zkontrolovat, jestli je na pokoji krom ohařů taky ticho. A bylo. A tak si Tali od paní Klečkový vysloužila pochvalu, že se chová jak civilizovaná dáma.
Doufejme tedy, že jí to vydrží i do dalších dní.

Jo a….. další radost mi udělala, když se pak šlo spát. Protože se rozhodla, že nebude spát v “jejich” pokoji, jak jsem si původně plánovala, když jsem zjistila, že máme pokoj, který má ještě malý pokojíček. Tali se rozhodla, že nejlíp se jí bude spát …..pod mojí postelí. Nasoukala se tam stočila se do preclíku a bylo. Tak…. zkažte jí to.

6 komentářů u „Lodní deník velikonoční

  1. TALINKA VÝBORNÁÁÁÁ!
    Vona je tak otomiloučkej preclík flekatéééj tak hlavně žes přežila i prďákování 😀
    Hasky se to čte, když jste spokojení 😀

    1. No přímo nejvýbornější byla! 🙂 Prdění si naštěstí nechala na jindy, ale to jsem si to taky v tý hospodě dost užila 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..