Na skok u Danušky

V úterý byl den kratšího venčení, páč bylo po víkendu.  Pro nás po víkendu, že jo, páč jsme měli v pindělí tu dovču.

Ohařiska po třech dnech na chalupě utahaný, takže se venčilo civilizačně. Pak jsem se pustila do výroby škvarkový pomazánky, abychom měli co na stůl až v pátek přijede velkonávštěva, a tak jako podobně. A když byla domácnost obhospodařená, řekla jsem si, že skočíme s Rumíčkem za Danuškou a dáme jí ten malej dáreček, co jsme jí pořídili.

Koupila si před časem taky velkou lucernu do okna a když jsem jí tam v pondělí po návratu z chalupy nesla čerstvý kopřivy, všimla jsem si, že jí tam dohořívá zbyteček svíčky. A! Protože Brtnik jel v úterý dopoledne akurát do Ikei, poprosila jsem ho, aby mi tam pro ni koupil jednu svíčku jako překvápko. Ona toho překvapení moc nemívá, život jí nasolil hlavně starosti. Ať už, když zůstala s klukama sama a nebo teď, když se stará o svoje rodiče, který ji pekelně využívají. Mám ji ráda a tak jsem jí chtěla udělat malou radost. 

Rumíčka jsem vzala s sebou a on s sebou vzal svýho narozeninovýho medvídka, páč jí ho potřeboval ukázat. Když jsem zazvonila u dveří, pustil se samou radostí, že Danušku uvidí, do šílenýho rejdění v chodbě. Tak jsem ho usadila, řekla mu ať si drží medvěda a sedí. Otevřel Honza, protože Danuška zrovna telefonovala. Rumouš na nic nečekal a vjel do bytu jak sanita s houkačkou. A uuuuuž se jako preclik řítil za svou milovanou Danuškou. A narval jí radostně medvěda, ať se podivá, co von to má. Vzhledem k tomu, že se medvědem trefil tak akorát do rozkroku, začla se Danuška smát a bylo po telefénování, předala svou máteř Honzovi, ať si taky popovídá s babičkou a šla se věnovat rozjásanýmu Rumíčkovi. 

Toooo bylo radováníčkaááááá. Voni jsou děsný milenci totiž, no!  Děsně se milujou. Rumíček jí umyl gezicht a pak jí 100x oběhnul s medvědem, aby si ho mohla prohlídnout. Jen ale prohlídnout!! Páč….. “Nepučíím, nepučííím, heheee!” jezdil tam v kruzích jakou dobu. Než……

Než si všimnul, že má Danuška na křesle. AAAAAAAAAAAAA!!! KRYSŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮ VASILISŮŮŮŮŮŮŮ! Ani se nezeptal, ešivá může, flusnul velevzácnýho medvěda na zem a normálně tu krysu čórnul! Šla jsem po něm, ale Danuška se smála, ať ho nechám a bavila se tím, jak se baví on. Pravděpodobně má v sobě nějaký utajený motorkářský geny, páč zase jezdil v kruzích jak po motodromu v Brně 😀 😀 . Občas vyběhnul teda i do předsíně, tam udělal přemet a zase se připreclíkoval k nám. Když se ho Danuška se smíchem zeptala, ešivá by teda třeba nechtěl i toho plyšovýho měsíce, co trůnil na křesle původně i s tou krysou, hluboce se zamyslel. Držíc krysu stále v hubě přihopíkal k Danušce, zcela vážně prozkoumal milýho měsíce a……JO! Ten by se mi taky hodil. Pustil krysu a drapsnul měsíc. A znova začal jezdil prostorem.

Hele to už jste z něj kolikrát vyloženě unavený, jak von furt jezdí sem a tam a raduje se 😀 😀 😀 . Zaplať pánbůh, že milej měsíc aspoň už nesvítil. No, původně prej v sobě měl nějaký svícení. To by ho nejspíš rozradostnilo natolik, že by nepřestal jezdit až do skonání světa 😀 . Chudák Honza. Nejen že teda musel převzít telefonování s babičkou, ale taky to vypadalo, že se nejspíš kvůli Rumíčkonávštěvě nedočká večeře, kterou měla Danuška rozdělanou. 

A tak jsem v momentě, kdy Rumouš zrovna projížděl kolem mě, vzala do ruky krysu. A! Ha! Krysa……… upustil měsíc a drapsnul krysu. Vrátila jsem milýho měsíce zpátky na křeslo a před tím ho trochu vopucovala. A doufala, že mi tenhle trik vyjde znovu. Vzala jsem do ruky medvěda a když Rumouš projížděl po třistapadesátým kolečku kolem mě, ukázala jsem mu medvěda. A! Ha! Medvídek….. upustil krysu, s kterou jsem provedla totéž co s měsícem a už jsem nás pakovala z bytu na chodbu. Cestou ještě Rumouš stačil zjistit, že NĚKDE v předsíni se nachází něco vysoce zajímacího, flusnul medvěda na zem a začal dělat impalu. Neboli se postavil na zadní jak impala co okusuje keříky a jal se zkoumat regály vestavěný skříně. 

“Tak hele, Rumouši, přestaň bejt zvědavej jak tetka z rynku a padej domů!” doporučila jsem mu. Páč bych nerada způsobila hladovění u sousedůch.  Nakonec jsem ho musela málem domů dokopat, páč tam bylo prej skutečně něco zajímacího. Eh, to zas byla návštěvička!!

 

P.S. Ze svíčky měla Danuška radost a trefila jsem její nákup fakt přesně, neb když jsme odcházeli domů, mihotal se tam už jen zbytkovej plamínek.

4 komentáře u „Na skok u Danušky

  1. tak to je paráda,žes potěšila:D
    a Rumíček je srandista
    trochu mě to připoměl Dafču-ona má strašnou radost,když nande něco důležitýho-spedlej kapesník,zatoulaná ponožka…a může to donést,hlavně,když je lidský-jakože né psi hračky….
    no včra sem ju poslal s čistým kapesníkem z jedný místnosti do druhý za Martinem-a vona úplně v extáci ocásek jak vrtulu-bejt kreslená-tak je z něj šmouha,tryskem na postel a tryskem zpátky-protože bude odmě na,že????
    no a ráno už rejdila,co by kde uloupila-a že byly možnosti,protože já tam včera nechala pohozenou mikinu,svetr nákrčník….
    jé to bylo radosti-a já na ni neměla náladu-teda na ni-na nic sem neměla náladu-nevyspalá,rozlámaná-5 dní za sebou,vycházky s čoklama + věštší úkli+pěšky dom-no unavenec su
    tak sem to sklidila a houkla sem at si hajne a nezlobí-a Dafuš ležela a smutná byla-že nemohla řádit a zlobit-tak sem za 2 minuty přilezla,šupla si ju do náruče a nezlob se já sem to tak nemyslela-a to bylo radosti na starým bělidle
    dneska asi nehnu ani prstem doma…

  2. …..no včra sem ju poslal s čistým kapesníkem z jedný místnosti do druhý za Martinem-a vona úplně v extáci ocásek jak vrtulu-…………

    🙂 úplně ji vídím 🙂 , díky Bubi jsem získala značnou představu o tomhle pohybu ocásku, protože já to jinak neznám, všichni naši psi měli dlouhý ocas, jen Bubrdli ho zmršeně usekli a měla místo něj neohařský páreček. Nicméně přesně jak píšeš, když měla radost, bylo to jak, když má u zadnice vrtulku 😀

  3. Aach, rozdavaci psi radosti, to jsou andele. Radovani a Radomily, radost je potkat a jeste vetsi, kdyz mas takovyho/ou doma. To byl Skritecek, holcicka prelibezna, urechtana, radost rozdavajici psum, lidem, detem ve skolach a skolkach. Chybi mi, devenka, moc. Clovek se moh kabonit, ale ona ho vzdy prinutila vykouzlit usmev, i proti vuli.
    Toz at se Rumicek preclickuje nadale a caruje usmevy. A tys moc hodna, ze drobnostma rozdavas radost, tys vlastne zase takova Radoslava. 🙂

    1. Ano ano, přesně tak, přinutí vykouzlit úsměv, i když to vypadá, že to nende 🙂
      Rumíček pozitróny by si notoval se Skřítečkem, jest to duše něžná, to by se jí líbilo. Teď mi tu chrápe u nohouch a oba střiháme metr, kdy huž to bude za námi, to harakikirý 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..