Řekla jsem si poté, co jsem se s Rumíčkem vrátila z tý přednarozeninový prochajdy.

A vzala jsem jí taky na chvilku ven, i když už byla s páníkem. A taky buřtíka a taky kousek syrový flákoty jsem pro ni měla. To pro případ, že se nám bude spolupráce dařit. A ……… dařilo se. Narvala jsem si do kušny buřta a předváděly jsme u hřiště nácvik na sokolskej slet. Tali se činila a tak kousky buřta vyletovaly jak asfaltový holubi při střelbách. Zajímalo by mě, jak to asi vidí někdo, kdo jde kolem 😀 😀 .

V jednu chvíli se k nám nekontrolovaně nařítila sousedovic fenka salašníka a dost nám to tam rozbila. Paní se omlouvala a já jsem pak Tali, když nakonec poslechla, nechala za odměnu, ať si s feňulí pohraje. Byla pak teda rozjívená a hůř kočírovatelná, nicméně pak se nějak srovnala natolik, že jsem si řekla, že i když se už stmívá, ještě to krapet obejdeme a vzala jsem to do takových krizových míst.  Tam si sice našla nějakej humus, ale! Jen k němu strčila čumák a šla za mnou. Odměnou byl velekus toho buřta. A když už byla takhle dobře naladěná, zamířila jsem před paneláky a daly jsme si pochod popelářů 😀 . Neboli – šly jsme kolem všech tří stanovišť pro popelnice. A protože byla výýýborná, dostalo se jí taky výborný odměny. Vytáhla jsem ten kus syrovýho kuřete a obdarovala ji tím. 

Booooože to prej byla slast. Stát na ulici a moct tam sežrat maso! 😀 😀 😀 . Myslím, že kdybych za sebou na procházkách tahala lednici na kolečkách jak kačera a měla ji narvanou velkýma kusama syrovýho masa a kostí, tak že bychom s tou poslušností možná i mohly hnout 😀 . Jenže – to je jaksi neproveditelný. Každopádně pochopitelně tohle opravdu ocenila a byla pak moc hodná. Tak hodná, že kupodivu nešla kecat do příprav filmařům, kteří se teď u nás pohybujou a ani jim nevykradla auto s občerstvením 😀 . Místo toho pilně chodila po schodech nahoru a dolů, a dbala pokynůch, abychom si tak jako potrénovaly. 

A pak………pak jsem ji učila pouštění balonku ze schodů a jeho následný pronásledování. Prej jooo, fajn zábavička. Jsem zvědavá, jestli někdy pochopí celou podstatu týhle hry a napadne ji někdy samotnou, aby si ho pustila dolů. Zatím je to o tom, že ho pouští na povel, letí za nim jako blázen, přinese ho a zase čeká na povel. 

No a pak si balonek donesla až domů, přivítali se s Rumíčkem a protože toho za ten den měli oba dost, tak nezevlovali, ale svalili se a čekali, až jim přistane v miskách večeře.