V originále je ta písnička teda My dva a čas…….. ale……… no my vlastně ten čas měly taky.

Měly jsme ho docela dost. Odpolko jsem cinkla Brtnikovi, ať si vezme Rumíčka a užije si volnočasovou procházku. Ať mi ho moc nehoní s balónkem, ale ať mi ho taky nešidí, pupíka zrzatýho mojeho. A ať mi tam hlavně nechá Taliprtku.

Když jsem dorazila domů, dostalo se mi typickýho VIŽLÍHO vítání. S medvídkem v kušně, bez hopsání po hlavě a v klidu a s láskou. S láskou, která vás nezabije 😀 . Tohle je zrovna příklad toho, jak by pro ni bylo vhodnější být psí jedináček. S tím bordelem co v makovici má jí “konkurence” popohání ještě víc. Zbytečně. Oba dostávají plnohodnotně stejně. Ale jí je to zkrátka málo a musí být všude první a nejdřív a nejvíc a….. že přitom zplundruje polovinu Zeměkoule si ani nevšimne 😀 . Hodila jsem na sebe věci psí a šup už jsme se řítily ven. A…………

Řítily jsme se moc rychle. Jak jsem zjistila venku. Páč sice Taliprtka krám na krku měla, ale já ten svůj díl krámu neměla. Takže co? Otočka a jdeme zpátky, děfče. To si po tak krátký době nelajsnu nechat to doma. Poslechla a tak jsme v rychlosti doběhly dom a zase zpátky ven. A pěkně pospolu, žádný lítání dálek, jdeme děfče spolu. A když budeš hodná… jako že seš hodná, čeká tě moc prima odměna.

Vyslala jsem ji za odměnu k rybníčkům a nechala jí být. A nechala jsem ji být zaaaatraceně dlouho. Protože kam spěchat? Sedla jsem si na lavičku a dělala důchodkyni 😀 😀 😀 . Dělala jsem ji tak přesvědčivě, že se Tali za chvíli nařítila a coby odměnu obdržela kus rohliku, jak ti holubi 😀 . A zas jsem ji poslala do kšá. Ať si čuchá, ať si šnorchluje a bádá. Když vytvořila hromadu, jen jsem se zvedla a došla ji uklidit. Divila se, že když jsem se zvedla, že se stále ještě nikam nejde, nic jí neříkám a vracím se zpátky na lavičku. Udiveně se šla zase ráchat. Pak jsem teda svoje ticho prolomit musela, protože se tam začala čímsi živit (někdo tam naházel housky a ona ty pidikousíčky skoro neviditelný lovila) . A když už jsem teda to ticho prolomila, řekla jsem si, že teda popojdeme. A vezmeme to k poli.

Pěkně hezky spolu, jdeme, jdeme Tali, nikam se neodbíhá, tady jdeš…… furt jí musíte upozorňovat, že to platí. Má za to- přes veškerý dosavadní snažení o prodlužování platnosti povelu – že je povel – to platí tak asi pikosekundu a pak, pokud nemluvíte a neopakujete jí to, už to neplatí 😀 😀 . Jak říkám je to jako film Na Hromnice 😀 😀 fuuuurt dokola.

Došly jsme k sámošce a tam jsme se díky místnímu feťákovi s pitbulkou musely vracet, neb ten kretén se snažil vyvolat konflikt. Přes to, že si ho nikdo nevšímal. Takže otočka a jdeme, jdeme, jdeme…… na Tali se okamžitě a bleskově přenesla moje nervozita a opět se začala chovat jako magor. Jakmile jsme byly z dosahu, vydejchávala jsem to a uklidňovala nejdřív sebe, a pak uklidňovala jí, ať se na to vykašle a že jdeme tady, hezky a spolu a je nám všechno fučík…. a blábláblá. Povedlo se, takže jsme pak – sice opět za stálého upozorňování, že jdeme spolu a tady – propochodovaly bez vodítka kolem sámošky až k silnici, tam si hezky sedla, přešly jsme povelově spolu a pak jsem jí dala volno. Trááálaláááá tryskala tam po trávníku. A pak šla ještě kousek se mnou a protože poslechla, když si chtěla zaletět tam kam jí to vždycky láká, dostala jako odměnu možnost si tam doopravdy zaletět. Nechala jsem jí, ať si krouží. Pak si to trochu prodloužila, ale…. dolítla zpátky sama od sebe a čučela, co já na to. No… tohle na pochvalu nejni Taliprde, nejni. Pochopila a šla vedle mě. Trošku jsme potrénovaly konec chodníku a přecházení a pak, na kraji pole, kde měla puzení léééééééééééééééééééééééééééééééééééétěěěěěěěěěěět jsme si střihli nějaký to sednutí a kratičkou chůzi u nohy. Aby viděla, že i když moc a moc chce, tak vnímat se halt musí.

Odměnou pak je, že léééééééééééééétět skutečně může. Zkusila jsem ji nechat letět do dálav a pak pískla na píšťalku. Zastavila se-proběhlo krátký šrotování v makovici-následovala otočka a přílet. “Krása, Tali krása, hodná seš, takžeeee… chytej!!” a rohlíky lítaly vzduchem. Vytáhla jsem balonek a chvíli jsme si hrály, pak jsem jí zase dala možnost rozletět se a znovu došlo na balonek. A pak taky na hledačku. Protože jsem mezi tím, co letěla za balonkem “ztratila”rukavice. Ještě dvakrát-třikrát jsem jí pak balonek čutla a poté ji vyslala hledat, že jsem ztratila. Pochápla a vydala se hledat. Nejsou to zatím žádný složitosti, žádný dálky, ale mám z toho radost, že na tu spolupráci přistoupí. A že jí to – pochopitelně baví- snad se jí podaří ukázat, že to není tak špatný spolupracovat i když není na šňůře.

Poslala jsem ji za odměnu do prostoru a nechala ji být. Jen když už to bylo opravdu daleko pískla jsem. Opět jen na píšťalku. Krám měl tak nějak bobříka mlčení 😀 . Tady jsem ho použít nemusela vůbec. Buď jsme si hrály nebo reagovala na píšťalku. Ještě jednou jsme si střihly hledání “ztracených” rukavic a když mi je přinesla, voslizlý a špinavý (což mi připomnělo, že jsem je z tý kapsy měla vyndat a vyprat 😀 😀 ), říkala jsem si jak je to fajn, když takhle fungujeme.

Bobříka mlčení musel krám prolomit jen jednou a to když zajela do křoví a ucpala si uši. Pak už jsme to otočily, protože se trošek začalo smrákat. A šly jsme si jen tak hezky spolu zpátky, ona klusala opodál a reagovala na to, když jsem jí něco řekla. Tahle hezky pospolu jsme i přešly silnici a kolem sámošky zamířily k rybníčkům. Byla ulítaná a měla žízeň, tak chtěla běžet k potůčku do míst, kde ta voda není nic moc. Řekla jsem jí, ať jde se mnou, že tam je lepší vodička a dovedla jsem ji do míst, kde potůček zurčí a voda je tam čerstvá. Lemtala, jak kdybychom doma vodu neměli 😀 . Ještě jsme si to trochu obešly kolem paneláků, ale to už byla opravdu tma. A tak jsme si daly závod na podestu. Fajn to bylo. Obě jsme si ten čas užily .

A po večeři jsme si všichni tři užili gaučingu. Páč já si vzala knížku a šla si do zadního pokoje číst. Oba ohaříci se tam za mnou nasáčkovali a Rumíček k nám vzal ještě medvídka. Mudlal si ho nad hlavou a já jim hladila pupíky. Tali pak usnula s hlavou spadlou dolů z gauče 😀 a protože toho za ten den měli oba dost , tak na pelíškách oba vytuhli tzv. na granát. Neboli vypadají vždycky, jak když mezi ně padnul granát 😀 .