My dvě a…. krám

V originále je ta písnička teda My dva a čas…….. ale……… no my vlastně ten čas měly taky.

Měly jsme ho docela dost. Odpolko jsem cinkla Brtnikovi, ať si vezme Rumíčka a užije si volnočasovou procházku. Ať mi ho moc nehoní s balónkem, ale ať mi ho taky nešidí, pupíka zrzatýho mojeho. A ať mi tam hlavně nechá Taliprtku.

Když jsem dorazila domů, dostalo se mi typickýho VIŽLÍHO vítání. S medvídkem v kušně, bez hopsání po hlavě a v klidu a s láskou. S láskou, která vás nezabije 😀 . Tohle je zrovna příklad toho, jak by pro ni bylo vhodnější být psí jedináček. S tím bordelem co v makovici má jí “konkurence” popohání ještě víc. Zbytečně. Oba dostávají plnohodnotně stejně. Ale jí je to zkrátka málo a musí být všude první a nejdřív a nejvíc a….. že přitom zplundruje polovinu Zeměkoule si ani nevšimne 😀 . Hodila jsem na sebe věci psí a šup už jsme se řítily ven. A…………

Řítily jsme se moc rychle. Jak jsem zjistila venku. Páč sice Taliprtka krám na krku měla, ale já ten svůj díl krámu neměla. Takže co? Otočka a jdeme zpátky, děfče. To si po tak krátký době nelajsnu nechat to doma. Poslechla a tak jsme v rychlosti doběhly dom a zase zpátky ven. A pěkně pospolu, žádný lítání dálek, jdeme děfče spolu. A když budeš hodná… jako že seš hodná, čeká tě moc prima odměna.

Vyslala jsem ji za odměnu k rybníčkům a nechala jí být. A nechala jsem ji být zaaaatraceně dlouho. Protože kam spěchat? Sedla jsem si na lavičku a dělala důchodkyni 😀 😀 😀 . Dělala jsem ji tak přesvědčivě, že se Tali za chvíli nařítila a coby odměnu obdržela kus rohliku, jak ti holubi 😀 . A zas jsem ji poslala do kšá. Ať si čuchá, ať si šnorchluje a bádá. Když vytvořila hromadu, jen jsem se zvedla a došla ji uklidit. Divila se, že když jsem se zvedla, že se stále ještě nikam nejde, nic jí neříkám a vracím se zpátky na lavičku. Udiveně se šla zase ráchat. Pak jsem teda svoje ticho prolomit musela, protože se tam začala čímsi živit (někdo tam naházel housky a ona ty pidikousíčky skoro neviditelný lovila) . A když už jsem teda to ticho prolomila, řekla jsem si, že teda popojdeme. A vezmeme to k poli.

Pěkně hezky spolu, jdeme, jdeme Tali, nikam se neodbíhá, tady jdeš…… furt jí musíte upozorňovat, že to platí. Má za to- přes veškerý dosavadní snažení o prodlužování platnosti povelu – že je povel – to platí tak asi pikosekundu a pak, pokud nemluvíte a neopakujete jí to, už to neplatí 😀 😀 . Jak říkám je to jako film Na Hromnice 😀 😀 fuuuurt dokola.

Došly jsme k sámošce a tam jsme se díky místnímu feťákovi s pitbulkou musely vracet, neb ten kretén se snažil vyvolat konflikt. Přes to, že si ho nikdo nevšímal. Takže otočka a jdeme, jdeme, jdeme…… na Tali se okamžitě a bleskově přenesla moje nervozita a opět se začala chovat jako magor. Jakmile jsme byly z dosahu, vydejchávala jsem to a uklidňovala nejdřív sebe, a pak uklidňovala jí, ať se na to vykašle a že jdeme tady, hezky a spolu a je nám všechno fučík…. a blábláblá. Povedlo se, takže jsme pak – sice opět za stálého upozorňování, že jdeme spolu a tady – propochodovaly bez vodítka kolem sámošky až k silnici, tam si hezky sedla, přešly jsme povelově spolu a pak jsem jí dala volno. Trááálaláááá tryskala tam po trávníku. A pak šla ještě kousek se mnou a protože poslechla, když si chtěla zaletět tam kam jí to vždycky láká, dostala jako odměnu možnost si tam doopravdy zaletět. Nechala jsem jí, ať si krouží. Pak si to trochu prodloužila, ale…. dolítla zpátky sama od sebe a čučela, co já na to. No… tohle na pochvalu nejni Taliprde, nejni. Pochopila a šla vedle mě. Trošku jsme potrénovaly konec chodníku a přecházení a pak, na kraji pole, kde měla puzení léééééééééééééééééééééééééééééééééééétěěěěěěěěěěět jsme si střihli nějaký to sednutí a kratičkou chůzi u nohy. Aby viděla, že i když moc a moc chce, tak vnímat se halt musí.

Odměnou pak je, že léééééééééééééétět skutečně může. Zkusila jsem ji nechat letět do dálav a pak pískla na píšťalku. Zastavila se-proběhlo krátký šrotování v makovici-následovala otočka a přílet. “Krása, Tali krása, hodná seš, takžeeee… chytej!!” a rohlíky lítaly vzduchem. Vytáhla jsem balonek a chvíli jsme si hrály, pak jsem jí zase dala možnost rozletět se a znovu došlo na balonek. A pak taky na hledačku. Protože jsem mezi tím, co letěla za balonkem “ztratila”rukavice. Ještě dvakrát-třikrát jsem jí pak balonek čutla a poté ji vyslala hledat, že jsem ztratila. Pochápla a vydala se hledat. Nejsou to zatím žádný složitosti, žádný dálky, ale mám z toho radost, že na tu spolupráci přistoupí. A že jí to – pochopitelně baví- snad se jí podaří ukázat, že to není tak špatný spolupracovat i když není na šňůře.

Poslala jsem ji za odměnu do prostoru a nechala ji být. Jen když už to bylo opravdu daleko pískla jsem. Opět jen na píšťalku. Krám měl tak nějak bobříka mlčení 😀 . Tady jsem ho použít nemusela vůbec. Buď jsme si hrály nebo reagovala na píšťalku. Ještě jednou jsme si střihly hledání “ztracených” rukavic a když mi je přinesla, voslizlý a špinavý (což mi připomnělo, že jsem je z tý kapsy měla vyndat a vyprat 😀 😀 ), říkala jsem si jak je to fajn, když takhle fungujeme.

Bobříka mlčení musel krám prolomit jen jednou a to když zajela do křoví a ucpala si uši. Pak už jsme to otočily, protože se trošek začalo smrákat. A šly jsme si jen tak hezky spolu zpátky, ona klusala opodál a reagovala na to, když jsem jí něco řekla. Tahle hezky pospolu jsme i přešly silnici a kolem sámošky zamířily k rybníčkům. Byla ulítaná a měla žízeň, tak chtěla běžet k potůčku do míst, kde ta voda není nic moc. Řekla jsem jí, ať jde se mnou, že tam je lepší vodička a dovedla jsem ji do míst, kde potůček zurčí a voda je tam čerstvá. Lemtala, jak kdybychom doma vodu neměli 😀 . Ještě jsme si to trochu obešly kolem paneláků, ale to už byla opravdu tma. A tak jsme si daly závod na podestu. Fajn to bylo. Obě jsme si ten čas užily .

A po večeři jsme si všichni tři užili gaučingu. Páč já si vzala knížku a šla si do zadního pokoje číst. Oba ohaříci se tam za mnou nasáčkovali a Rumíček k nám vzal ještě medvídka. Mudlal si ho nad hlavou a já jim hladila pupíky. Tali pak usnula s hlavou spadlou dolů z gauče 😀 a protože toho za ten den měli oba dost , tak na pelíškách oba vytuhli tzv. na granát. Neboli vypadají vždycky, jak když mezi ně padnul granát 😀 .

12 thoughts on “My dvě a…. krám

  1. Čikovná flekatúra , moc čikovná :-*
    To lemcání z louže, ehm Butátko byl odelka tenhle malej poděs kproběhne louže všechny, ikdyž jsou tři za sebou a v každé mosí tu úžasnou vodu ochutnat.
    A moc pjekný lino máte 🙂 podobnou barvičku potřebovávám do teho obýváka.

  2. S tím lemtáním z louží…. já jsem u tohodle opatrná a hudruhu, nenechávám pít z louží, protože v létě si pes může vykoledovat v tom lepším případku průjem, když tam ta voda leží dlouho a nebo taky – a to teda strašim, vim – leptospirózu. Není to velká pravděpodobnost, spousta čoklidů lemtá z kaluží, ale… já se snažím učit, že kaluže ne.

    Lino ani nebylo drahý a koupili jsme ho tuším v Hornbachu. Mají ho tam koukám furt- pokud bys měla někde v dosahu. Třímetrovka a čtyřmetrovka
    https://www.hornbach.cz/shop/PVC-podlaha-VICTORIA-3M-3-7-0-30mm-MEMPHIS-592/8747802/artikl.html

    šíře /což mi připomíná, že se musím zeptat toho Brtnika, jak to na ten Tvůj rozměr koupit – připomeň se mi, prosím když tak/ Kupovali jsme tuhle variantu protože je tlutší a líp tlumí kročejový hluk, když tam čokle lítají, tak aby sousedi netrpěli.

    edit – je super, že na tom není vidět kde co.

  3. Já myslím že asi nakonec bude nej to lino koupit 4 metrové a dát ho na délku ale na šířku, že by bylo zhruba v půlce spojené když to má tak debilní rozměry ten obývák 🙁

    Ale nespěchá to, přeplatky budou až 15.4 🙂

    Jo myslím že jsem ho tam viděla i “naživo” že se mi líbilo.

    Hvězdička si zas včera tahala maso do obýváku…

    1. To je prase prasničkovatý 😀 , no zkusis jí v tom trošku omezit, naši si taky vynadavají maso z misky ale tahat po bytě jsem je to nenechávala. Venku ať si dělají co chcou, ale jak jsou doma, tak pěkně žereme tam kde máme.

      Ono jde o to , zda tu čtyřmetrovku dostaneš domů – se nepamatuju, jestlis říkala, že to půjde??

      1. Njn já vím jak se s tím žrádlem “crcá” tak jsem nakonec ráda, že sežere to co jí dám.

        Jasně že dostanu (asik :-D) jako když už bude koupený, tak to bude muset nějak JÍT 😀

        1. Jak se crcá se žrádlem? Dyk žrala jak nezavřená jsem myslela.

          No jít to tam bude muset – max. vybouráš nějaký ty stěny cestou do bytu. Páč vono schodama to nepude, to už víme 😀

          Snad se dneska vzpamatuju a zeptám se ho už konečně. Mám to v telefénu jako připomínku.

  4. Dennyky
    “Jasně že dostanu (asik :-D) jako když už bude koupený, tak to bude muset nějak JÍT”
    Si mi pripomnela kamosku. Si koupila pracku, nadsena… Ale dvere do koupelny byly o par cm uzsi a najednou to neslo. 😀 Nez se vzdat pracky, kutalo se do futer. 🙂 Naky lino byste v nejhorsim protahli oknem, snad? U lina hlavne koukej na odolnost a neklouzavost, at se sedmikraska zrzava neprerazi, ale to od Esusovic je zjevne na psiskach odzkouseny. A ted me napada, mozna s pokladkou jeste pockat, dokud nebude princezna opravdu necuraci a nevencici doma, at tam nemas na novym podkladu hned flekance? 🙂

    1. Ano cesta oknem je pravděpodobně v plánu 😀 😀 Tohle lino je takový hrubší – třeba právě oproti tomu co je v zadním pokoji. Lino zatím ustálo i Talihounonehodu, flekance nejsou a ani pachový odér.

    2. Fifino tak do takových úprav bych se nepouštěla, bych tu pračku zasejc asi vrátila.. lino se max, nařeže 😀
      Jasnačka počkám, to jsou jen takové úvahy nahlas, modelka chodí stejně na velkou do ložnice na parkety a když jsem v práci a stane se nehoda, tak v kuchyni, tam mám to lino hodně starý a ano fleky zůstavají 🙁

      1. pěkně jsme si to včera změřili co? 😀 😀 😀 😀 mám schovanej nákres a kdyby na to došlo, naskenuju a pošlu, jak to myslel, že to máš koupit a pak nakrájet. Matematik jeden šikovnej.
        Fakt zvostaly fleky?? Po tý obří Talihromadě teda kupodivu ne.

        1. Ano Brtníky jsou moc čikovní, dostanou kokínko 🙂
          třeba nějaký voříšky co?

          Jo fleky zůstaly, dokonce jsou tam ještě fleky po Bukáčovi,
          ale je to lino opravdu staré nejméně 30 let, takže dnes už je asik trochen jiné složení.

          1. Vooořiííškýýý!! Jo! 😀

            No tak budu doufat, že tyhle lina nový jsou opravdu odolný, páč tentokrát to vyšlo. Nevím sice, jak dlouho to tam leželo, ale úplně krátce před příchodem to tam nepoložila, to zas ne. prozatím jsem za to lino fakt ráda, je to tišší, než ta dlažba, teplejší (což je teda v létě zase škoda, to jo) a měkkčí. A taky tam nejsou spáry, takže se to líp v případě nehody uklízí 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..