Pracovně hrací. A jak jinak – Rumíčková.

Pánik skočil s Rumíčkem ještě než s Tali práskli do koní a tak jsem si mohla užívat trošku lenošeníčka. Toho není nikdá dost. A souhlasil i Rumíček, který s sebou buchnul taky na pelíšek. Ale jako správná vižla, tam nezůstal nějak moc dlouho. Po nějaký době naznal, že opět nastal čas na obklad. Mokrej medvěd na hlavu vám prej dobře nastartuje metabolizmus 😀 😀 . A pak se vystřelíte do prostoru, tudíž je už naprosto zbytečný, abyste si zase lehali. Zvlášť když jste si naplánovali nějakou tu prácičku.

V tomhle případku to byl úklid balkonu. Hezky z gruntu, když už se bude blížit to jaro. Rumíček se mi snažil pomáhat. Tím, že mi neustále v tom malým prostoru překážel. Musel totiž dělat drbnu a čučet, kdo jde, kam jde a s kým tam jde ……. a tak jako podobně. Vždycky, když viděl nějakýho psího kámoše, či kámošku, rozkmital ten svůj veledlouhej ocásek a rozezpíval se 😀 Nejlíp prej, kdyby přišli fšicí na kafe. Jo, tůdle, udělaj si mejdan a já budu uklízet. To tak. 😀 . Když jsme docídili, šli jsme si chvilku hrát, aby měl nějakou satisfakci za to, že se mu panička nevěnovala 🙂 , když se mu bude věnovat jen celý to odpoledne 😀 . No a pak už bylo na čase, abychom se taky vydali ven. A abych v tý pracovní činnosti nebyla pro ten den sama, vzala jsem s sebou i dummíka, ať se Rumíček taky jen tak nefláká.

Na zahřátí bylo pochopitelně pár balonkových kol, aby se nám pak lépěji pracovalo.

• 

• 

• 

• 

A bylo na Rumíčkovi vidět  , že se těší. Ten den jsem ho moc nešetřila a tak lítal jako šůs.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Baví nás to oba, tahle pseudolovečina. On dostane možnost zapnout všechno, co mu plemeno dalo do vínku a já si užívám to, jak pěkně mu to jde. A ono mu to fakt jde. (Teď udělám nechtěnou Taliodbočku – děsně mě mrzí, že s Tali to takhle nejde, protože vím, že ona tam ty vlohy má. Několikrát se jako zázrakem stalo, že jeden z nich vystavoval a druhý mu přiznával – to je skvělá souhra ohařů a je moc hezký se na to dívat, když dva psi takhle fungují a ustojí to. Kdyby s ní byla normální domluva a mohla normálně fungovat, byly by společný procházky paráda) . Jeli jsme si to s Rumíčkem do plnejch a bylo to skvělý. Nemusíte ani moc mluvit, protože s tím psem prostě fungujete jako jedno tělo, nebo jak to říct. Prostě jedete na stejný vlně a ta spolupráce vás těší. Oba.

Všeho moc škodí a tak jsem dala pauzičku , aby si mohl kontrolovaně šmejdit. Výhoda s ním je, že opravdu víte, že se na něj můžete spolehnout. Prošli jsme to v tomhle úseku dokonale a zamířili za dálnici. Tam už nás čekal náš oblíbený kus cesty, kdy – stejně jako s Ešínkem – trénujeme různý ohařský dovednostě a já mám kolikrát pocit, že jsem – navzdory všem pořekadlům – vstoupila do téže řeky. Jako bych se vrátila v čase zpátky 🙂 . Vím, že už jsem to tady jednou zmiňovala, ale zkrátka  ….. je to moc hezkej návrat, to mi věřte, A tak to musím napsat znovu. Procárali jsme to tam tentokrát opravdu dokonale a……….. protože už je zase sucho, nevedla jsem nás zpátky na cestu, ale šly jsme polem dál.

A Rumíček lítal dálky. Nejradši by mě táhnul do zarostlýho pásu pod železničním náspem, ale to se mi ani trošánek nechtělo. Páč ty prasátka. Místo toho jsem ho honila tím, že jsem ho vysílala střídavě na levou nebo pravou ruku, zastavovala, posazovala, a na dálku pokládala. Jasně, že došlo taky na jen tak běháníčko a volnočasový aktivitky 😀 . Ponejvíce volnočasových aktivitek bylo tam, kde se pole potkává s rybníčkem, který je u cesty. Roste tam totiž co?? Ano – rákosovitá tráva:

• 

• 

• 

• 

• 

Blázen je to prostě, co naděláte. A já si tady při tom řádění uvědomila, že………. Rumíček je nahatej. Že jsme mu nevzali obojek. Jak on je takovej šikovnej, tak ho vlastně nepotřebujete až tak moc, takže si to občas nechtíc neuvědomíte. Jenže jsme měli namířeno do hospody. A tam ho vždycky při vstupu na vodítku vedu. Pak už není vodítko třeba, ale při tom vstupu ano. Jejda, jejda, vodítko ovšem nemáme na co připnout. A tak jsem na něm udělala provizorní smyčku, vyzkoušela, jestli to takhle bude fugovat a protože ano, šlo se dál.  Rumíček si zaběhnul napít se do rybníčka a už jsme fičeli álejí dál. Za přejezdem jsme to švenkli  doleva a chvíli si ještě začutali na travnatým plácku:

• 

• 

• 

Čekal nás poslední úsek cesty. A tam jsme se potkali s mladou fenkou šarplanince.  Už to není ščenátko-telátko, jako když jsem ji viděla vloni  prvně, už je to pořádný tele 😀 . Chvíli si s Rumajzlíkem pobíhali, ale pak je to oba přestalo bavit a tak jsme se hnuli dál. Oba jsme se s Rumíčkem shodli, že balonku netřeba a řádění i práce bylo dost a že se půjde jen tak.

Tím pádem už to netrvalo dlouho a dorazili jsme s hospůdce. Usadili jsme se ke stolu u francouzského okna a já nám objednala. Záměrně píšu nám, protože prostě jsem si řekla, že mi Rumíček zase může s tím jídlem pomoct, že mi to vůbec neuškodí 😀 . Je to kámoš, takže ve štychu mě nenechal. A já naopak na něj myslela, když jsem objednávala kávičku. Protože ty smetánky byly zasejc dvě a k nim…. tatranka. Abychom se nenudili, dopřáli jsme si trochu zábavy 😀

• 

• 

• 

• 

A tak měl Rumíček televizi. A já klid na tu kávičku. Pak zavolal páník, že tentokrát nás rozhodně nevyzvednou, protože ještě neskončil s életrikou. Drátůch má vykucháno požehnaně a musí to celý ještě dát nějak dohromady, aby to pak v neděli stihnul dodělat.

To nám ale s Rumíčkem pranic nevadilo. Ba naopak. Měli jsme tím pádem před sebou dalších pět kilasů a tudíž spoustu prostoru na zábavu. Byla jsem v podstatě ráda, neb jsme si to mohli celý střihnout ještě jednou. Protože proč? No protože Rumíčka není nikdá dost 😀 a já se ho nemůžu nabažit 🙂 . Domů jsme dorazili i tak jako první a já stihla doma připravit večeři, rozsvítit svůj milijoun svíček a tak když dorazil Talitým, tak bytem voněla aromalampa  a páník se mohl jenom svalit a užívat si zaslouženýho odpočinku. Musím poctivě přiznat, že jsem se přidala k ostatním – neb psi vytuhli taky, a netrvalo dlouho a zalomila jsem to na gauč. A po krásně prožitým dni se taky krásně spalo 🙂 .