Zasněžená neděle (ta minulá)

Aneb hurááá máme taky závěje.

Nebudu tu popisovat Tali ranní extempore , kdy jsem chtěla, ať si oba můžou užít tý záplavy sněhu, a ona chtěla něco naprosto rozdílnýho, protože to by mi zase extrémně stoupl tlak a adrenalin. A to se mi nechce.

Takže se rovnou přesunu k polednímu, kdy jsme vyrazili naším oblíbeným směrem. Směrem do Unhošťských lesů. Je pravda, že cesta, kterou obvykle jedem nějaký necelých třicet minutek , trvala tentokrát neskutečně dlouho. Protože silnice byly plný sněhových jazyků. Vítr nafoukal z polí slušný množství sněhu a tak to místy bylo dost blbě průjezdný. Ale bylo milý vidět, že se potkáváme se stejně ohleduplnejma a přemýšlivejma řidičema, jako jsme byli my. Teda my. Jehehéé. To je pěkná blbost 😀 😀 . Brtnik byl ten řidič, že jo, páč nejsme v autoškole, abych coby spolujezdec mohla ovlivňovat chod motorového vozidla 😀 😀 .

Dojeli jsme na místo a vyrazili v les. Abychom se hnedle na začátku zarazili. O překážku. V podobě mohutnýho keře, kterej se pod tíhou sněhu navalil na cestu tak, že ji znepřístupnil. Aha, aha? No tak jo, zkusíme to jinudy. Tam už se nám cesta otevřela a bylo zcela evidentní, že budeme prvními návštěvníky, kteří ten den do lesa vstoupí. A byla to nádhera. Ticho, sníh vám křupal pod nohama…… Pravda, byla by to ještě větší nádhera, kdyby člověk furt nemusel dozorovat a usměrňovat Tali, aby se držela cesty, což ten den bylo nutno neustále a bylo to únavný, ale i tak. Čisto… ticho… a neporušená sněhová peřina.

Neporušená do tý doby, než se dají do pohybu ohaříci. Protože jak se dá očekávat, nebudou se pohybovat baletním krokem křehké lesní víly.

A to ani měkkoušek Rumoušek, natož mastodont Taliprtka. Zvlášť, když si vyžádali balonky, že jo.

To pak vypadalo, že sněhovou neporušenou peřinu porušil nájezd tatarůch nějakech.

Zde se pohybovali pouze dva lidé a dva psi
Zde se pohybovali pouze dva lidé a dva psi

V počtu vyšším, než je sto 😀 . Byli nadšení. A já pochopitelně taky. Kochala jsem se tou bílou krásou. Respektive kochali jsme se oba. A tak nám nějak ta krása vypnula mozek. Jinak by nám docvaklo, že není úplně normální, že přes cestu leží sem tam strom, že jo.

Docvaklo nám to v momentě, kdy se tak dvacet metrů před námi ozvalo nad našima hlavama tupý dunivý lupnutí a……. pampadadam…. vršek stromu uďál hoplá a položil se před nás.

Ehech. Vyběhlo z nás současně. Toooo je teda něco s čím se nepočítalo. Od tý chvíle jsem krom vnímání krásy očima nastavila i uši na vnímání zvuků, který by mohly jaksi dávati informaci o tom, abychom se hodně rychle přesunuli.

Je ale pravda, že jsme se díky blbnutí s ohařiskama pohybovali tak rychle, že by nás nejspíš ten padající strom i minul 😀 😀 . Nicméně to způsobilo to, že jsme náš původní záměr trochu přehodnotili a místo veleobřího okruhu jsme si řekli, že to zkrátíme a upravíme. Zastavili jsme se U Netopejra a tam si dali chvíli pauzičku.

Ladovská náladička U Netopejra
Ladovská náladička U Netopejra

Tak akurát pauzičku na to, abychom si dali ty dobrý matesy, co tam mají, k tomu naprosto nedobrou (rozumějte pro nás nedobrou, páč děsně sladkou) citronádu (páč pivíčko teda nepadá v úvahu, že jo) a kafe. Když se místní chataři dozvěděli, kudy jsme přišli, ťukali si na čelo. No jo, jasně, jasně, já se jim nedivím. Nicméně nám nezbývalo nic jinýho, že se zkrátka taky vrátit. Na oblevu jsme tam čekat nemohli. Už jen z toho důvodu, že Rumíčkovi se tam z nějakýho-totálně neznámýho- důvodu tentokrát nelíbilo. Furt kroukal, že tam nechce bejt.

Nepodařilo se mi rozluštit, co ho k tomu vede, ale bylo to dost otravný teda, to musím přiznat. A hlavně u něj nezvyklý. Takže když jsme dopili to kafe, vydali jsme se zpátky. Pořád ve střehu a jedno velký ucho. Ale bylo fakt nádherně. Pořád ještě sněžilo a padající sníh umocňoval to ticho. Pak se do toho ticha po naší levý ruce ozvalo další lupnutí a to byste koukali, jak jsme dokázali ještě zrychlit 😀 😀 . Tak jako předtím to byla zase borovice, která šla k zemi. Jsou po tom ukrutným suchu oslabený tak, že je to prostě sundavá k zemi v půlce.

Čoklidům bylo nějaký lupání šumák, důležitý bylo, aby se házelo.

A taky vykopávalo. Bože jak mě vždycky bolej haxny, když nasněží!! Ten zrzavej potrhlík si trvá na tom, že se musí, musí a musí vykopávat. Už by mě mohli zaměstnat u archeologů, jak výborně vykopávám 😀 😀 . A nebo u fotbalistů, tam bych jim mohla bejt taky k užitku 😀 . Tali tahle zábavička moc nebere, ale….. vymyslela jsem jí jinou bejkárnu. V jednu chvíli se začuchala a tak jsem jí čórla balonek. Dostatek sněhu a taky jeho konzistence mi dalo báječnou možnost ukrýt balonek pod sněhovou homoli. Nechala jsem ji balonek hledat a žjoooooooooooooooo!!!!

To bylo! Rozdusat tu hromadu, vyhrabat ten balonek a zakousnout ho, prej výýborňácký. Tak jsem jí takhle postavila, k jejímu nezměrnýmu nadšení, ještě pár homolí a pak jsem ji předala páníčkovi. Abych mohla to stejný provozovat s Rumíčkem. Se stejným úspěchem. Vzepnul se dycinky jako konik na zadní, udeřil předníma tlapkama do homole a usilovně ji rozprášil do všech světových stran. Tím pádem zahrabal balonek ešče mnohem hloubš a pak jej nadšeně vykutával ven. Tak prej tohle byl báječnej nápad 😀 😀 . Jo, jo ptákovinky, to by nám šlo , to je fakt . Stavbou homolí jsme taky strávili docela dost času a jak jsme pak zjistili, byli jsme v těch lesích nakonec pěkně dlouho. Takže nám stihlo znovu vytrávit a tím pádem bylo místo na velmi, velmi pozdní oběd. Jako tradičně v Lice. Tam Rumíček neprotestoval, že se mu tam nelíbí a protože jsme neseděli v místech, kde by na stropě byly zrcadla, svalil se u topení a chrápal. Asi aby se to vyrovnalo, měla jakýsi protesty pro změnu Taliprtka. Uložit ji vyžadovalo značnou přísnost a několik pokusů odejít se stolem na zádech. Ne, na želví nindžu nikdo neměl náladu, takže byla přísně vyzvána, aby se okamžitě uložila, jinak bude odejita do studenýho auta. Aaa to se nikomu pochopitelně nechce, že jo. Takže pak sklapla a vytuhla pod stolem.

Bylo to nakonec báječný zasněžený odpoledne.

18 thoughts on “Zasněžená neděle (ta minulá)

  1. Krásný, úžasný, tohle miluju až na ty padající stromy 🙁 ticho, jen občas spadne sníh ze stromu třeba na psa, nebo za krk 😀
    Letos si to už asik moc neužijem, ale nevadí, už mi to moc chybí tyhlety chvíle v lese.
    Díky za připomenutí

    1. Hele byl to luxus, zimní a sněhový luxus. Přesně to, co já miluju a na dosah ruky!! Jen teda jsme se zachovali tak trochu jako dementi – s těma stromama nás to mělo napadnout. Zaplať nadbůch, že to dobře dopadlo.
      Třebas ještě něco napadne?? Tady před chvílí sněžilo. A neboj, už se brzo s Konikem dočkáš, příští rok panečku budete brázdit hvozdy a chytat knedlíky spolu 😀

      1. Jj to asik napadne, já teda doufám že bude aspoň poprašek a přimrznuto, aby přijeli kucí s orlama.
        Jo knedlíky 🙂 včera mi kámoš z Velemína poslal paůžky a dvě kančí nohy, prý aby si Koník vočuchal, aby věděl co to je, no vyhodila jsem je.
        A když mi Andrejka dávala tu papírovou tašku tak říká ani jsem se raději nedívala co je uvnitř! Tak jsem následně vybalila kančí nóžičku a začala s ní cupitat po dílně, že takhle budu v noci dělat stopy kolem bytovky 😀

        1. začala s ní cupitat po dílně, že takhle budu v noci dělat stopy kolem bytovky

          😀 😀 ty seš fakt kretýno 😀 😀
          mohla bys dělat stopičky hlavně pod voknama těch dvou drben a pak jim říct, že se tady prokazatelně pohybuje nějakej děsnej kanec, kterej umí lézt voknama do bytu… 😀 😀

          aby přijeli kucí s orlama.
          i s tou ukecanou?? 😀

        2. ty seš fakt kretýno
          kterej umí lézt voknama do bytu

          no a druhej kretýno se hned chytne 😀

          (blbý je že já bych jako měla být ta vedoucí vosoba, ale nende mi to. Jen dělat kraviny a šikanovat poddaný, to jo! )

          nevím jestlivá i ta uřvaná, von s ní Vojta furt někde lítá 😀

          1. být ta vedoucí vosoba,

            jo vodpovědná vedoucí 😀 😀
            vodpovědělas už někdy někomu? 😀

  2. Jj, zasněžená krajina, to je nádhera. Taky jsme to u nás měli tak krásný. A borovice se u nás bohužel taky lámaly. Jsou moje nejoblíbenější😢

    1. U nás moc borovic není…smrky a smíšené. A když jsem byla s kámoškou ve Visalájích tak jsem byla překvapená kolik miminek jedliček tam je 🙂

    2. Je to krása, viď? Já to opravdu miluju. borovice mám taky ráda, i proto, že podle takovýho toho stromovýho horoskopu jsem borovice

  3. vodpovědělas už někdy někomu?
    stručně a jasně, nemám ráda když se věci moc pitvají 🙂
    Kdo mě zná ví.

    A k těm bukům, njn prachy…LČR = Babišovo (tzn. Po nás potopa)

  4. …stručně a jasně,…

    😀 si to tak myslim 😀 😀

    ty lesy to je prostě strašný, že i dneska, když se ví, když se veřejně hovoří, tak stejně ne, ne, budem dolovat a zničíme, co bude dál je nám jedno. źe jim nedochází, že taky mají děti!!!

    1. Působím na lidi jako drsoň? snad né… čék se snaží bejt spravedlivej, brát je jako kamarádky, ale někdy je to těžký.

      jo lesy…kolikrát se vykácí kus bez povolení, páč ikdyž se zaplatí pokuta tak se to pořád vyplatí…chjo

      1. Ne-e vůbec, tak jsem to nemyslela. Jen že člověk ví, že se dozví čirou pravdu v jednoduchým balení, páč v jednoduchosti je síla,ne? Líbí se mi právě, když to tak někdo má.

        zaplatí pokuta tak se to pořád vyplatí…chjo
        no kdyby jenom to, když jsme byli tehdá na Šumáku, kterej je už chudák plešatej, tak tam místní prostě kradli lesy na stojku 🙁

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..