Co jsme stihli o Vánočkách?

Krom výletování a povalování a přežírání se?

Nebylo toho tak mnoho, jako kdyby byl pes jen jeden a nebo psi dva, ale normální :D, to je pravda, ale něco málo jsme v mezičase mezi tím povalováním se a pobytem v lesích a na horách stihli.

Tak Rumíček si vypiloval k dokonalosti a hlavně samostatnosti to nakupování. Už je velkej pán. Takže už si dojde pro zboží (krysu), donese si ho do vzdálenýho košíčku a odejde s ním k pokladně. Jsme moderní obchod, takže pokladna je pochopitelně samoobslužná, takže si pak i zboží sám zaúčtuje 😀 . Musím se tu smát, když to píšu, jak je u toho děsně vážnej a roztomilej, když se tak důležitě pohybuje pokojem. A pochopitelně ho to baví, neboť je hračička, tak jako každá vižla.

A pak jsme se soustředili na to, aby se naučil přikrývat. Aby mohl spinkat, jako ten civilizovaný pejsek. Nakročíno už máme a tak jsem doufala, že nám to půjde ruk-cuk. Ale ouha, jak si člověk zpravidla myslí, že něco půjde snadno, tak je to přesně naopak. Nicméně chyba není na straně Rumíčka, ale na tý druhý. Tedy mojí. Nemáme problém s tím, že pes má ulehnout na bok. Nemáme problém s tím, že pes má uchopit přikrývku. A ani s tím, že ji má na sebe přetáhnout problém nemáme. To všechno je cajk. Co je špatně, je to, že přikrývku si zásadně přetahuje tak, že ji má mezi předníma packama. A tím pádem k pořádnýmu přikrytí prostě nedojde.

A tak se s tím tak nějak mordujeme. Takže jsme teď halt začali úplně od znovu. Pěkně ulehnout na bůček. Pak já mu dám deku na zem a…… no ne hele, furt to protahuje těma předníma packama. Budu muset něco vymyslet. Ale co, to mě zatím nenapadá.

Pro Tali jsem měla méně sofistikovanou náplň dní, o to ale pro ni složitější. Řekla jsem si totiž, že se zkusíme fakt popasovat s tím předáváním aportu. A tak byl uzlík občas v permanenci. Ne moc, aby se jí to neochodilo, protože jsem ráda, že jí to baví.

Začínáme vždycky stejně. Neprve se sedí a hledí a až poté se jde do akce. Protože je díky svý mozkový nedostatečnosti 😀 takovej ten věčnej “prvňáček”, je prvním krokem na osvěžení paměti to, že já jí uzlík podám, a ona ho v sedu podrží. Pak dám uzlík na zem a ona mi ho podá. V SEDĚ!! Juché! A pak už konečně dojde na to, na čem pracujeme. Už se jí to začíná seskládávat v hlavě, takže ví, že by měla sedět u mojí nohy a čekat. A to čekat i po odhození. Prozatím si jedem dýlku pokoje. Po povelu nadšeně vyběhne, drapne uzlíka. Už i zpravidla uprostřed a metelí ke mně. Ještě semo tamo s uzlíkem zatajtrdlíkuje, takže jí třeba upadne, ale to už se opraví a přinese ho k předání Z PŘEDSEDNUTÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!!!!!!!! Tralalááá!! Juchajdááá! Brtník nám tuhle sloužil jako tester, zda Tali zvládne i nějaký ten rušivý élement, ale to ještě ne, jak tam byl, aby se na to podíval, tak ten zadek dolů nešel. Zatímco v Rumíčkově přítomnosti to předá perfektně, Brtnik ji ruší moc 😀 Ale to nevadí, nevadí to ničehož. Důležitý je, že už to má v hlavě a může se pilovat. Prozatím ještě s uzlíkem, protože k tomu, aby si to zevšeobecnila i na ostatní věci – třeba na tu lišku, se kterou cvičíme na chalupě, tak k tomu povede ještě dlouhá cesta (ale třeba překvapí??) . Ale ani tohle nám neva, hlavně že něco máme a že se u tý práce dokáže už i trochu ukáznit.

Takže……….. když na to vlastně teď tak koukám, tak jsme se zas až tak neflákali, ne? 🙂

4 komentáře u „Co jsme stihli o Vánočkách?

  1. Stihli jste toho dost, na to, že byly prázdniny. Kora aportovat celkem umí, ale není to hra, je to práce, takže vždycky jen jednou. Když hodím aport znovu, nevrhne se za ním, ale pohlédne na mě: “Jsi úplně pitomá, vždyť už jsem Ti to jednou přinesla, tak proč to zahazuješ?” Myslela jsem si, že ji bude bavit takový ten kroužek, co nelehne, ale kutálí se. Chvíli to fungovalo, pak si nějak přikousla pysk a byl konec. Jinak doma nosí – vylízané kelímky od mléčných výrobků, když si připravuju oblečení, vždycky mi spadne ponožka (musí) a ona mi ji nadšeně přinese. Goliáška aport baví, ale ulovený předmět nechce vydat, musíme se o něj trochu poprat.

    1. Tak Tali to naštěstí docela i baví, jen to trvalo, než se ten zájem rozvinul. Nejvíc nej je ta lištička, pro tu je ochotná se i chovat jako pracující ohař.
      Co je kroužek, co nelehne a kutálí se???? To bychom mohli možná potřebovat????? 🙂 Jo kelímky od jogurtů a spol. jsou u nás taky v kurzu a dokonce i Tali už se naučila je vyhazovat do tašky na umělou hmotu.
      Nooo jo, Goliášek si uloví, Goliáše nedáá! 🙂 , přetahovačka to je odměna! 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..