Jaký letos byly, jsou? Páč ještě pořád vlastně nejsou u konce. 

Mno, tak helejte, stromek ještě stále stojí. Bohužel pod ním teda nebyl dárek, který by nás oba potěšil velmi. A to –  hodná Talinka. Ten tam teda jako chyběl. Asi proto, že se zrovna na Štědrý den rozhodla to rozbalit ve svým velkým stylu. Takže zatímco ta první část procházky, kdy jsme si vyšli s Rumíčkem pro šupiny, byla poklidně vánoční, tak ta následná, kdy jsem k nám přibrala Tali, by pasovala tak jako spíš k Mikuláši, páč byla víc pekelná, než poklidná.

Pro šupiny obvykle chodím večer před Štědrým dnem, jenže to lilo tak, že se mi nechtělo tahat Rumíčka z jeho teplýho pelíšku. Venčení už měli za sebou  a venku byla fakt čína. Tak jsem to odmávla s tím, že šupiny tam na nás počkají do rána. A doufala, že je ten déšť nespláchne. Když jsem na Štědrý den udělala všechno potřebný, vzala jsem Rumouška a šlo se na šupinky. Protože kapra neděláme, pořizuju si je roky už takhle. Zajdu k místu, kde prodávali ty nebožáky a pár si jich tam nasbírám. A pár jich taky každoročně dostanu od Peti, jako malý předvánoční dárek, takže hotovost pro další rok je vždy zajištěná 😀 .

Jak se dalo předpokládat, šupiny tam na nás počkaly a když jsem jich pár posbírala, zamířil Rumíček dál do sídliště. A tak že bychom zašli vánočně pozdravit Ajšovi? To není marnej nápad. Jde se! A cestou se může i blbnout, obíhat a honit se kolem laviček a tak jako podobně. Rumíčkova krátká návštěva Natuli i její maminku očividně potěšila. A on na oplátku dostal štědrovečerní svačinku – páreček! Hmm mňam. A pak tam dole ve vestibulu blbnul s Natulí. Pěkně jsme si fšicí popřáli a my se vraceli dom. Abychom si dali honičku kolem umělý skály. Rumíček se tam odpálil napřed a …..udělal na mě vánoční šméčko. Zaběhl za roh. Já teda vypálila za ten druhej a on si na mě počkal!! Podvodník a zločinec je to 😀 😀  a ešče se tomu řehtá 😀 . Stejně jako ty dvě maminky, co tam byly s dětma opodál a celý to pozorovaly /no ono asi není moc obvyklý, že se někdo honí se psem dokola kolem něčeho 😀 / . Museli byste ho vidět, jak byl spokojenej. Jednak, že mě dostal a druhak, že má k tomu navrch ešče publikum. 😀 .

Došli jsme dom a přibrali tu Tali. A s ní taky potíže 😀 . Abych pravdu řekla, tak takovou Tali už dlouho neznáme. Takže tuhle pasáž radši vynecháme, páč proč si kazit svátky, že. Každopádně domů jsme se vrátili ve třech. Ač to chvíli vypadalo, že se vrátíme buď ve dvou a nebo naopak v počtu asi tří milijounů. Páč hrozilo, že ji roztrhám na miliony kousíčků. No nestalo se tak, jen jsme uspořádaly dětem, co šly kolem, trochu toho dívadla. Protože když jsem po ní hrábla a drapla jí za tu její kušnu, ječela jak prokopnutá, vykuchaná a rozkrájená na pikokousíčky. Komediantka. Mohla si gratulovat, že to dopadlo jen takhle.

Páníček se doma mezitím asi tak třicetkrát oběsil na vánoční mašli, protože ač je jindy velešikovnej, tak tohoto dne mu  to dozdobování dárků pentlema a jmenovkama moc nešlo. Podle toho, jak referoval 😀 Tak možná na tom byl ještě hůř než já 😀 . Každopádně jsme oba přežili a mohli si tak užít Štědrý den v plný parádě.

Tak jako všude to bylo o řízkách, salátu, cukroví, koledách, purpuře, frantících. Mimochodem!! Letos mi ta purpura, náhodou,  neblafla. I když dno plecháčku, v kterém ji z bezpečnostních důvodů na tý plotně mám, už se za ty roky povážlivě ztenčuje. Frantíci byli letos zase z křivoklátska. A ty teda jsou!! Žádný smraďoši nepříjemný, který zapalujete na 130x. Nic takovýho. A jemňoučká vůně, kterou toleruje i má drahá půle. Jako tradičně jsme si na chodbě ťukly s Danuškou vaječňákem. A Rumíček jim zaběhnul popřát klidný a veselý svátky. Tali pro jistotu přát nešla, páč to by si pak o klidných svátcích mohli tak akorát nechat zdát. Už takhle ten malinkatý byteček praskal ve švech, protože se sjela k Daně půlka příbuzenstva.

No a jasně pohádky!! Co by to asi tak bylo za Štědrý den bez pohádek. A pak už jen čekat, ešivá zazvoní ten zvonec a rozsvítí se stromek. A…. ešivá  voni taky pod nim budou nějaký dárečky? Páč že jo, ne každej byl úplně hodnej. 😀 😀  😀 😀 .

No jo, ale ty jo, jak asi může zazvonit zvonec, když kdo ví, kde je mu konec? Brtnik ho letos zapomněl vyndat a tím pádem byl zabarikádovanej vánočním stromkem. Aaa tak to jsme v háji, páč bez zvonečku nejni svítícího stromečku, žeáno.  Tak, naštěstí máme techniku, internet a youtube. A tak nebylo nutno dělati cilililink na hubu, alebrž bylo zcela netradičně využito jůťubu 😀 .  Tím pádem Vánočky zachráněny a mohlo se jít ke stromku, kterej zářil do tmy.

A pod ním …… páč Jéžišek je chápající, ai těm tupohlavým naděluje. tak pod ním byly pochopitelně dárečky pro všechny. A ty psí, ty z bezpečnostních důvodů tvořily jakýsi předvoj a byly umístěny úplně vpředu a  s odstupem. To kdyby se někteří, tedy spíše některé, nadměrně rozradostnily nad tím, že i ony byly obdarovány. Tak aby naopak tím pádem ostatní o svý dárečky nepřišli 😀 .

Kupodivu byla naše TornádoLů i krapítek /ne moc, ale krapítek ano/ zdrženlivá ve svém projevu a tak se dobrzdila tam, kde měla,  a oba s Rumíčkem začali hrabošit a přehrabovat. První přišel pochopitelně na řadu balíček, kde byl kousek točeňáku. To jest takzvaný balíček navigační, který je má navést, čím by se tak asi měli zaobírat. Letos to tedy byl spíš kus, než kousek, protože Brtník jim při nákupu dost dopřál. Ale tak co, jsou Vánočky, ne? Mno, a zatímco Rumíček se poctivě pustil do rozbalování, tak milá TornádoLů se s tím nehodlala crcat a svou železnou čelistí začla balíček rovnou drtit. Část papíru se mi podařilo jí z tý kušny vyrvat. A při tý příležitosti jsem měla možnost vidět to blaho v očích, když si pochrupovala ten pořádnej kus dobrůtky, z který občas mívá jen tak kousky za odměnu. Tohle bylo jinčí kafe, notovali si s Rumíčkem, kterej si labužnicky vychutnával svou porci.

Dalším na řadě byl balíček se žužlopáskama, který jim přivezla pod stromeček Peťa. Tedy takhle, ona jim toho přivezla hromadu, ne jen pár žužlopásků. Těch jim přivezla rovnou  balíček a k tomu ještě další dva, kde bylo sušený masíčko a další dobrůtky. Jenže kdybych jim to dala pod stromek všechno, bude v noci o zábavu postaráno, to je jasný.  Takže teď jen každej pěkně jednu a pak šup pro další dárečky.

Aaaa velká žužlokost pro každýho!! Strategickej to dáreček, protože nám dá čas si taky pod stromek sáhnout pro nějakej ze svých dárečků.  Teda měl by. Měl. Jenže Rumíček, ten dává přednost plyšákům. Takže sice kost rozbalil stejně jako Tali, která se s ní uložila u stolku a hlodala si,  ale pak se lišácky pustil do dalších balíčků a jééééjééééééééééééééé, radoval se jak na něj Jéžišek pamatoval. Pod stromkem byla totiž nejen jeho oblíbená a milovaná krysa, ale taky plyšovej míček a Bubáček plyšáček, kterej byl pod stromečkem od Natule. Ach bože takový bohatství. Radoval se a lítal prostorem sem a tam  a všem nabízel tu míček, tu vzácnost největší krysu a pochopitelně i Bubáčka. A my museli obdivovat, prohlížet a zase obdivovat.

Pak se tak jako zarazil a pozoroval žužlající Taliprtku. Postával vedle ní, popocházel, až se tato zvedla a pro jistotu se přesunula ke mně, aby jí náhodou kost nechtěl čórnout. A hrozivě na něj a bublala, že nedá. A nedá. Jenže on tu její kost vždycky děsně potřebuje. Protože ta už je v tu chvíli nažižlaná. A on potřebuje právě tu nažižlanou. Protože……víte…. von nemá ty žuby pšeče! 😀  Jo , nemá, no. 😀 Zatímco kost sporcuje bez potíží, tak v tomhle případku….., ploště ty žuby němá, ňo 😀 😀 😀 a počebuje tu nažižlanou a ťo i ža čenu, že už je menčí. 😀 😀 Máme pro něj pochopení  – to víte i my jednou budem bežžubí, ne ? 😀  – a tak to vždycky nějak zaonačíme a výměnu provedeme tak, aby nikdo nedošel duševní ani majetkový újmy.

Tak a konečně vznikl prostor pro to, abychom si mohli vybírat dárky pod stromečkem i my s Brtníkem. Ale netrvalo dlouho a ti dva se šli zase zapojit. Inu co kdyby se tam ještě  nacházelo něco pro ně. A pochopitelně, že nacházelo. Tři nerozbalený Talibalíčky. A navrch dva balíčky, který v sobě schovávaly velkou oblíbenost. Balonky Chuck it.  A tak se do rozbalování pustili společně. Vytvořili oba tlapou společnou a nerozdílnou  kolem stromku neskutečnej……… nepořádek. Budu slušná, nebudu psát, že to byl neskutečnej bordel 😀 .

My jsme mezitím stačili rozbalit největší balíček, který pod stromkem byl. Teda balík. Schovával v sobě praktický dárek pro Brtníka a to nový speciální polštář na spaní. Zabaleno v obří krabici.

A ta nám i ohaříkům poskytla značný zdroj zábavy a veselí. Páč když do tý krabice naházíte papíry z dárků již rozbalených a pak do toho mrsknete balonek…..a  máte o zábavu postaráno. Bohužel můj foťák se s tím nedokáže popasovat tak, aby z toho nebyly – jako obvykle – mazanice, ale nešť:

• 

• 

• 

• 

• 

Následně se tato krabice stala dobrou zábavou po zbytek vánočních dní – v zadním pokoji sloužila a slouží k úžasnému štrachání, kdy se do hlubiny z papírů schová buď dobrůtka a nebo hračka. Bomba zábava. Vlastně takový nečekaný dárek nedárek.

A nebyl jediný. Protože mezi dárky pro nás dvounohý, čekal taky jeden dárek-nedárek. Obvykle si dáváme něco hmotnýho, nebo dneska nově třeba i zážitky,  ale já jsem letos dostala možnost dát Brtníkovi něco velmi neobvyklýho. Vlastně, když to teď tak píšu, byl to dárek i pro mě. Protože, kdy dostaneme v dnešní době možnost, dát tomu, koho milujeme, dárek tak zvláštní, že ho nikdo opravdu nemůže čekat a zároveň je to dárek tak osobní, že může oslovit jen toho obdarovanýho???? Myslím, že moc takových příležitostí není. A já jí letos dostala a využila ji. Všichni už ví, že Brtník vystavěl tu kapličku. Krásnou, něžnou a roztomilou kapličku. Důvod proč tam kaplička stojí, je taky znám. Ač může někomu připadat úplně padlej na hlavu. Protože proč dva “nevěřící” staví kapličku pro patrona deště, že jo…. No třeba proto, aby tam ten patron deště ten déšť přivedl. Jednoduchý.

Co ale vůbec není jednoduchý, je toho patrona deště vybrat. Aby to byl ten správný…. a kde se tedy nejlépe pozeptat? Tam kde vědí. I rozhodlo se Koláče pro špionáž a obrátilo se tam, kde by se mu mohlo dostat tý správný odpovědi. Vyhledalo jednoho moudrého a milého pana vikáře, který nejen, že odpověděl a poradil, ale taky slíbil, že zjara kapličce požehná, aby mohla plnit tu funkci, pro které se kapličky staví.  A to celý se Koláče rozhodlo zabalit jako dárek. Ptáte se jak? No prostě vytisklo svou písemnou konverzaci s panem vikářem, kde se mohl Brtník dočíst tedy nejen to, že kapličce bude požehnáno, ale taky to, kdo by v ní měl “bydlet” . S tím, že nikdo “oprávněnější”  být už nemůže. 

Proč? Protože:  právě Svatý Vojtěch už jednou kdysi dávno zrovna v těchto místech byl a vodu přivolal. O pár kilometrů dál ho tehdy v dobách minulých, jak je historicky doloženo, požádali o stejnou pomoc, protože krajina byla sužována suchem. A on prý tehdy dokázal ten déšť opravdu přivolat. Hmm? Může být někdo povolanější, koho bychom o  pomoc mohli požádat? No nemůže. To je jasný. A aby to bylo ještě nad slunce jasnější, tak pan vikář se taky jmenuje Vojtěch 🙂 .  Prostě se to celý krásně seskládalo. A já to zabalila do desek a dala pod stromeček. A podle reakce obdarovaného jsem moc dobře udělala. 🙂

Když máte ohaříky, nemáte moc času na rozjímání 🙂 a tak se obratem dostavili ti dva a každej třímal jednoho oslinatnýho plyšáka, kterýho nám vnucoval. Vzhledem k tomu, že jsme seděli na zemi, tak nám ho vnucoval do obličeje 😀 . A tak jsme museli házet a házet a mezi každým hodem i honem rozbalovat. A já jsem byla taky velehodná, protože Jéžišek mi přinesl milijoun dárečkůch. A jedním z nich  je dárek o který se chci podělit – Malej a Velkej.

Tihle dva mi překvapivě udělali velkou radost. Proč překvapivě? Protože nejsem nějaká moc sentimentální a srdíčková osoba.  Radši mám třeba puntíky,  a ty tam byly taky:

Jenže nějak to bylo tentokrát  jinak. Tihle dva, který koupíl Jéžišek tak jako spíš bokem, mě dostali 🙂 A já mám teď veledýýlemata. Obří kafe, nebo trpaslíčka 😀 .???? 🙂

A tak jsem měla na Hod boží a na Štěpána co dělat. Krom výletů, který byly parádní a o kterých budu psát zase příště, jsem musela pít spoustu kafe 😀 .  Doufám, že jste si toho Štědráka užili aspoň trochu  tak, jako TaliRumíčci.

P.S. Já jsem si teď dodatečně uvědomila, že jsem dostala ještě jeden dárek. Respektive jsme ho dostali spolu s Rumíčkem . Podařilo se snad konečně to, o co jsem usilovala celý dlouhý dva roky. Máme zpátky naši krabici s hračkama!! Konečně!! Podařilo se mi Tali zaplyšákovat natolik, že teď s námi – k Brtníkově veliké nelibosti 😀 😀 😀 – sdílí domácnost asi tak milijoun plyšáků a Tali se jima neživí. Aspoň tedy momentálně. Dozrála konečně ta správná chvíle a já mohla použít metodu Nadbytku. Neboli jsem dala Tali k dispozici velký množství plyšounů a ona najednou neví kterýho dřív 😀 a tím pádem nemá čas – nebo nemá ho tolik – aby je konzumovala. Chodí s nima bytem, nabízí nám je coby dárečky, škádlí s nima Rumíčka a nebo si je žužlá. Dneska je 30.12. a obě plyšokrysy mají plný počet končetin i ocásků, stejně tak oba plyšomíčky jsou v kompletním stavu. Pouze jeden z Bubáčků doznal trochu újmy, bylo mu odoperováno a vyplivnuto!!! jedno oko  a poté mu byla provedena částečná lobotomie. Jinak i on se nachází v použitelném stavu. Pravda, velkou zásluhu na tom budou mít taky celodenní výlety, kdy jsme je utavili natolik, že dneska se jen tak plouží bytem 😀 .