Tuhleta věta mi teď nedávno vytanula na mysli.Spadá do doby, kdy jsme se přestěhovali na naši současnou adresu a nedlouho poté se přistěhovala i sousedka Danuška. Tehdy v majetku minilabradorky Denisky, řečené Dinda. Netrvalo to dlouho a přes psy jsme se obě rodiny skámošily a Murphy s Dindou byli taky parťáci. Vždycky jsem chtěla mít dva psy a tak, když to šlo, půjčovala jsem si občas Dindu na venčení, když jsme vyrazili s Márfíkem do polí. Aby nás bylo víc a nebáli jsme se vlka nic :D.

Po nějakém čase se u Danušky občas začala objevovat skoťanda. Černá fešanda, skoťák jak má být. Patřila Danušky ségře, která žije v Německu. A tak bylo na Algu, jak se skoťanda jmenovala, hovořeno germánsky. Pro mě z nepochopitelných důvodů, zvlášť když její panička němčinu moc neovládala 😀 . Ale tak každej to má nějak.  Každopádně ji občas Danuška hlídávala a tak……. jasně, Alga rozšířila naše řady černoprdelníků. Proč černoprdelníků?? No páč Dinda – to jsem nenapsala, byla taky takovej uhlík, jako byl Murphy. A když přibyla Alga, byla to dokonoalá černá trojka.  Jen jim to Dinda vejškově bourala, páč měla krapet vyšší podvozek než ti dva, a taky kožíšek měla krátkej. Nicméně tihle tři utvořili super trio do mariáše a já tak měla svou minismečku. Což bývalo fajn. Pokud…..

Pokud nenastal den, kdy si jak jeden, tak druhej, i třetí shodně řekli, že na to dneska pečou a s nějakým tím posloucháním se nebudou prostě zalamovat. Jinak na pohodu fungující trojka,která mohla chodit navolno a nebyl problém, se změnila v mou černou můru 😀 😀 . Zvlášť, když jsem to podpořila třeba tím, že jsem do hry přidala ještě čtvrtýho do spolku. Prostředního synovce. Tehdy ve věku kdy je rád, že chodí krokem opilýho námořníka, nicméně i přes to, je to  značně rychlý a špatně odchytitelný stvoření. To pak máte o zábavu postaráno,zvlášť když se rozeběhnou fšicí do všech čtyřech světových stran a nebo……….. když si ten dvounohej, a ze smečky nejmladší, vzpomene, že se mu chce čůrat. A vzpomene s na poslední chvíli. A protože je zima, je oblečen asi do třistapadesáti vrstev oblečení. Miniaturního oblečení s miniaturníma zipama a knoflíkama!!! Hele fakt sado-maso.

Už jen se snažit co nejrychleji toho prďolu odsvlíknout, aby se mohl „vyvenčit“ .  A do toho si Murphy vzpomene, že „Jo táámdle někde byl ten kus jídla nějakýho dobrýho!“ a vydá se tím směrem. Aby v tom nezůstal sám, uvědomí si Dinda, že „Vlastně tudle v tom křoví, tam bylo to houno, ne? A ešivá vono tam je porád?“ a rozejde se na druhou stranu. A do třetice všeho dobrýho a zlýho? Tak to Alga zblejskne v dálce kočku a ta se teda nerozejde, kdepak, ta se rovnou pochopitelně rozeběhne. Tryskem. A vy lomcujete zaseklým zipem od overalu, škvrně volá, že už se počůrá a vy řvete na celej sídlák jak prokopnutý, že:

„Máaaaaaaaaaaaaaaaaaarfy pocem, dělej!!!!! Deniso okamžitě zpátky, slyšíš??? Algaaa KOMM, HEEERGOOOOOOOOOOOOOT!!!!“

A protože ani jeden z těch tří zmetků pekelnejch není v dosahu, vypadáte fakt jako magor. Navíc magor dětem nebezpečnej, páč furt lomcujete s tím dítětem, jak vám nejde rozepnout ten zip. 😀 😀 😀 Já se divím, že jsem to čůrání tomu prckovi tehdy tím lomcováním na věky nezarazila a nebo to z něj naopak nevytřepala. Ale ustál to s čistým štítem a já si pak šla, celá vopocená z toho lomocování a taky vzteky,  podat ty tři smetáky neposlušný. Teda vlastně dva, páč Murphy s Algou díky těm chlupům jako smetáci i vypadali 😀 .

Tak nezabili byste je? 😀 No naštěstí ne, páč jinak to byli broučci zlatý.