Nikdo!!! Celá tahle procházka byla taková -řekněme překvapivá. Předcházelo jí zasásobení masem, který ráno přivezli. To pochopitelně způsobuje vždy převeliký nadšení a hemžení. Tentokrát byl doma páník a tak jsem nemusela řešit to, že jsem to jako vždy vzhledem k velikosti mrazáčku, kam se vejde dobře poskládanejch 22-23 kg, předimenzovala na kg 27. Ehm. Nakrájel, nakládal a odjel. A předtím ještě připravil misky na krmení a dal do nich rýži.
To způsobilo, že již jednou ovenčený ohařiska měli za to, že TEEEEĎ přijde dlábes. Jenže ouha. Pánčička, že se ještě půjde ven. Rumíček signalizoval, že on rozhodně nemůže, páč někdo zodpovědný musí zvostat doma a hlídat ty zrnka, aby se čirou náhodou někam nerozutekla?. Tali byla ochotnější, ale zapůsobilo to na ní tak, že klidně seděla v předsíni a čekala způsobně na odbavení. Bez povelování . Asi magická rejže nějaká 😀 . Oba je to dost znehybňovalo. Budu muset nakoupit ještě nějaký to kilíčko asi 😀 😀 😀 😀 . Za trochy přemlouvání se nakonec Rumíček dal do pohybu – velmi, velmi neochotně 😀 a mohlo se vyrazit. Akorát když jsme vycházeli, míjel náš vchod pán s malinkým smetáčkem nějakým, tak jsem nás směrovala na opačnou stranu. A…. hele nevím, ešivá to bylo tou rejží, nebo tou hromadou masa co oba ráno viděli, ale Tali rozhodně neměla v hlavě prostor na její oblíbený krávoviny.
Ťapala způsobně vedle mě a dělala ÍPO psa. Ejch? Cotožecože? Až jsem jí musela vybídnout, že se má jít taky vyčůrat. To teda poslechla dokonale a vypálila se k holubímu plácku. Tak jako…. holt každej máme jiný představy o tom, co to to čůrání vlatně je, že jo. 😀 A když už byla takhle rozeběhnutá, tak poté, co na pět vteřin strčila nos dolů, aby prozkoumala, co tam ti holubi v době její nepřítomnosti vyváděli, stočila to okamžitě směr TEN PANELÁK. Jeden z těch dvou nejprasáčtějších paneláků, kde se pořád mordujeme s tím, že tam chodit nemá. Zrovinka tak jako den před tím, kdy si tím vykoledovala zatčení a následnou nemilost ze strany mé maličkosti, kdy se pak nestačila divit, že Rumíček si může hrát a ona musí bejt znehybněná a nemůže běhat. No, jaký si to kdo udělá, takový to má a já kvůli ní nehodlala zkrátit procházku, aby na to Rumíček doplatil. Teď tam teda vypálila a…..!!!!!!!!
Ten počítač nemá tolikatě vykřičníků, aby to vyjádřilo můj olbřímí údiv. Protože vona se co?? Vona se SAMA ZKORIGOVALA!!!!!!!!! Chápete to? Letěla tam a pak se velkým obloukem stočila zpátky, ani tam nedoběhla. PSÍPANEBOŽEEEEE!!!! Jásala jsem tam jak na prvního máje. Sundala jsem jí koš a fedrovala do ní ty nakrájený rohlíky, co to šlo. Ššššííííkovnááá, šíííkovná bylaááááááá!!! Ne, nebojte, nedělám si iluzí, že to i na druhý den bude takhle, to vůbec. Ale bylo to moc háský, fakt že jo. I proto, že ona sama se radovala, jak to pěkně udělala. A to je pro mě vždycky hodně důležitý. Pak jsme si dali všichni pár stíhaček kolem zábradlí a já to otočila zpátky, že se půjdem jen tak klidně projít a madáme se konečně snad i vyčůrá. Páč čas na to doposud rozhodně nenašla, Narozdíl od Rumíčka, který se vycedil dočista do čista. Teda do sucha.
Přicházíme na roh našeho baráku a proti nám jde Douí s paničkou. Rumíček vyběhl napřed a po hodně hodně dlouhé době se nadšeně řítil k Douímu a vysekl mu ščenátkovskou poklonku, což už teď hooooooooooooodně dlouho neudělal. Když byl štěndo, byl Douí jedním z jeho životních vzorů a velmi ho uctíval. Zůstalo mu to poměrně dlouho, ale asi i proto, že Douí tak nějak o zájem ostatní pesanů nestojí, tak to vyšumělo. Až teď. Rumoušek vysekl štěndovský pukrle, Douí ho pozdravil a následně se skorem pozvracel. To když zjistil, že tam Rumíček není sám, ale má s sebou doprovod. Flekatej 😀 😀 . Ale flekatej doprovod se choval i poměrně civilizovaně, tak to ustál. Panička taky ustála Rumoušův brežněvovskej pozdrav a pak jsme si mohly popřát hezký svátky, kdybychom se už nepotkaly.
Koho jsme naopak potkaly byly Andulka s Pegčou. Jenže ještě předtím se ti dva nařítili na podestu ke dveřím našeho domu, kde skandovali, že „MYDEMEDOMŮMYDEMEDOMŮ!! MÁMETAMTUREJŽI!!! My už nechceme bejt venku, my chceme za rejžíííííííííííí! „Stepovali tam ti dva pomatenci. „No tak to v žádným případku teda, koukejte ještě mazat ven a specielně flekatá, která se nehodlala vypustit.“ „Neee, neee my deme domůů, poď honem!“ Na to, že jsme byli venku fakt tak deset minut, byli zázračně vyvenčení teda :D. Leč, jak říkám, trvala jsem si na svým, že Fleky musej ještě vytvořit tu louži. Seběhli teda dolů (ty komentáře v jejich očích tady radši vypisovat nebudu, nejsou zrovna lichotivý 😀 ) a Tali zajela do křoví.
A to už k nám přicházely Andulka s Pegčou. Andulka je černobílá frbulice, tak trochu introvert a autista, jak říká panička a Peggy je kříženec frbula a asi stafíka z útulku. Holky jsou moc fajn a prima. Tali z křoví zamířila rovnou na podestu, že jako UUUŽ TO MÁM a MŮŽEM DOMŮ 😀 . Fakt komický od někoho, koho jste dřív domů dostat nemohli 😀 . A Rumíček běžel holkám v ústrety. Má je hrozně rád a vždycky před nima děsně šaškuje. Andulička se tváří, že jí to obtěžuje, ta si jde radši pro podrbání ke mně, ale Peggy si s ním ráda zablbne. S Tali by si možná taky ráda zablbla, kdyby se ovšem tato chovala jako pes a ne jako hovado, navíc hovado s košikem, že 😀 .
Teď teda Flekatice nějakou dobu ještě hopíkala na podestě, protože chtěla nutně domů, ovšem zakrátko si to rozmyslela a šla do chumlu družení. Rumíček mezitím asi desetkrát vystřihnul kočičku, co vyběhne na větev, aby se před holkama předvedl (ne že by je to zajímalo 😀 😀 ) a stokrát přepadnul frbulím holkám paničku . Tali doběhla a „Tradadáááá, budem dělat bordeeeel, holkyyy poteee!“ . Jenže je ráno,tma a poslední, na co holky mají náladu je, dělat bordel 😀 . Andulka tolik kuráže nemá, ta se stáhne do pozadí, ale Peggy po nějaký době usoudí, že se s tou nánou crcat nebude a vokáže jí chrup! „Jooo, Pegčaaa výborně, zab ji!“ poprosila jsem ji. Bohužel, nebylo mi vyhověno 😀 😀 a navíc Tali objevila, že se k nám přidala Nellynka – chomáček chlupů, jemná víla miniaturní. Sice srdnatá, ale… přece jen, že jo. Bylo by smutný, takhle před Vánočkama, kdyby z ní Tali vyrobila sváteční fotku, až by jí v rozvernosti plácla po zádech.
Jsem moudrá žena, i volím taktiku. A zvolám do ranní tmy: „KdoOOO bude první nahoře, kdo tam bude první!““JÁÁÁ JÁ TAM BUDU PRVNÍ!!“ řítí se Rumouš, který se obratem vykašlal na obě frbulky. „NE JÁÁÁJÁJÁJÁÁÁÁÁÁÁ TAM BUDU, Uuuuhnii, PRVNÍÍÍ!“ rve to do zatáčky Talířová a odstrkuje Rumouše. „MYYSMETADÝÝMYSTE TADY, HURÁÁÁ DE SE DOMŮ!“ střihnou si tam nahoře quickstep, jak ve Stardance. I když tady je to spíš kvíkstep, páč jak se Tali hlemejždí radostí, že huuuuž bude doma, přišlápne Rumíčka, až ten vykvikne. Paníček od Nellynky a panička od frbulích holek se mi smějou, že mám smůlu a jsem poslední a panička od holek navíc oceňuje nápad, jak si zajistit rychlej nástup u domovních dveří, že prej taky by to mohli zařadit na program. No a já? Já dostala srpduňk od ohařisek, kdeže se courám, že už máme bejt dávno doma, páč dneska, dneska nikdo nechce bejt venku 😀 😀 .
Vždy se po ránu moc těším na tvoje další povídání….
Cháááá, hele nezbylo ti pár zrnek tý kouzelný rejže?! 🙂
Chtěla bys viď nějaký to zrnko…. kouknu do kouzelnýho měšče, ešivá nezbylo ešče 😀
Jojo, to budeš hodná, móc 😀