O odměnách

Dneska nemám žádný  nosný Talitéma ani veselý Rumíčkotéma, ale přišlo mi na mysl popovídat si o odměnách. Já jsem hrozně odměňovací. Nejsem uplácecí, ale odměňuju ráda.  Protože si myslím, že když pes chce udělat radost mně – a to poznáte, když plní váš povel s radostí, bylo byl fér na oplátku udělat radost jemu a to i když prostě už nemusíte. Jako třeba s Rumíčkem, s Ešusem, nebo s Bubinkou, která se vždycky z odměny veleradovala. Něčím malým na zub, nebo třeba podrbáníčkem, nebo honičkou, či jinou formou hry. A nebo nějakou jinou činností. To záleží už jen a jen na tom psu. Protože to je jako s námi lidmi. Zatímco já budu nadšená z toho, když mi někdo naservíruje pěkně velkou flákotu, někdo radši ocení dorta. A někdo radši dorta čokoládovýho, jinej ovocňáka…. a stejně je to i u těch štěkavců.

A i u těch se to navíc mění. Vezměte jen Talimůru. Která s odměnama neměla evidentně žádný zkušenosti a nic jí to neříkalo. Dalo fušku ji naučit odměnu vůbec vnímat. A postupně přicházet na to, co je pro ní tou nej, nej a NEJ odměnou. Sestavíme-li její žebříček hodnot, tak na vrcholu bude zcela jasně:

SVOBODA, možnost letět si tam kam chce. Což se někdy velmi těžko realizuje.

Pak tu máme dvě odměny, které budou stát na stejném stupínku a to jsou BUFET A HOUNOBRANÍ. To se realizovat nedá vůbec 😀

A pak už jsme u těch, který zrealizovat jdou a to v různých podobách, kdy se té odměně dá přidat ještě přidaná hodnota.

V PAMLSCÍCH jasně vede tvrdý pečivo. Pro skývu chleba a nebo kus tvrdýho pečiva je Flekatá schopná vraždit, případně se občas i sama sebe do nudlí rozkrájet. A tady mám já možnost si právě pohrát s tím, že tu odměnu ještě vylepším. Pokud tedy jsme v místech,kde je možno ji mít bezkošíkově. Protože když se jí povede nějakej majstrštyk, což pro mě je to, že se buď sama od sebe přijde nahlásit odněkud z roští a nebo se z něj dovalí na první dobrou, přijde něco co z té žádané patky chleba udělá ještě bombastičtější odměnu. Stačí jen málo, malinko…… stačí to prostě vyhodit do vzduchu, aby se ona za tím mohla do toho vzduchu taky katapultovat a ulovit si to tam a rázem se ocitne v ráji. Dopadne na zem a vzrušením při konzumaci okoralého chleba píská jak papiňák 😀

O něco níž na stupínku oblíbenosti jsou jablíčka. A opět – kousek jablíčka je mana nebeská, ale! Půlka jablka, či dokonce celý jablko vystřelený do vzduchu, kde ho lze ulovit, tooooo je jinačí kávička.

Pak teprve přichází v pamlskovým okruhu na řadu různý jiný pochutiny jako sýr, buřtík a psí pochoutky, či piškot. A pochopitelně i ty lze povýšit tím, že pamlsek se rozpohybuje. Klidně i do dálky, ale……… ta vejška, ta má vždycky větší váhu. Vlastně… vejšku, doslova 😀 .

Pak tady taky máme odměnu balonkem a hrou. Ale tyhle dvě věci má Tali spíš jako motivaci, než odměnu. I když balonek už jako odměnu i chápe, hru až na výjimku při přetahování se o něco, zatím ne. Ale primárně je to pro ni motivace k tomu, aby se držela v blízkosti člověka, ne odměna jako taková.

To Rumíček to má odmalička hozený jinak. Hnusy, který by nejvíc potěšily Talimůru se mu naštěstí eklujou a místo svobody vyhledává naopak mou přítomnost, čímž odměňuje vlastně i mou maličkost 😀 .

ŽUŽLOBALONEK,  to je jeho nej odměna a to ještě navíc ve formě žužlání si. Možnost ulovit si balonek a žužlat si ho, to je pro něj to nejvíc na celým světě. Pak teprve následuje házení a ještě před ním stojí to, když balonek čutnu.

Po žužlobalonku následují ostatní balonky, ale mám takový pocit, že poslední dobou je to spíš tak, že  se ostatní balonky dostávají na úroveň pamlsků, neb tam ta vášeň není tak výrazná.

V PAMLSCÍCH zcela jasně hraje prim cokoliv masovýho. Rumíček preferuje pamlsky měkké, žužlací. Takže tvrdý chleba přichází třeba až na konec a leckdy o něj není zájem, pravděpodobně byl špatně usušen 😀 či Rumíček naznal, že dnes si chroupat nechce. Zato  suchý rohlíček na kolečka nakrájený tooo je jiná. A taky obyčejný piškůtek, to je prej taky ňam. Nicméně pamlsky budou vždy až na druhým místě. A nebo i na třetím, protože:

SPOLEČNÁ HRA, to je pro Rumíčka taky báječná odměna. A pokud to zkombinuju ještě s pamlskem, tak to nemá chybu a on se raduje jak já na ty Vánočky.

Bubinka to měla hozený jasně – COKOLIV KE ŽRÁDLU BYLA nej odměna. Zvýšit laťku bylo jednoduché, stačilo přidat na množství a nebo!! dát jí možnost nabrat si přímo z ledvinky. To stejný je vlastně taky u Rumíčka. Dostane-li možnost vybrakovat trošku ledvinku, je to rázem s pamlskováním někde jinde.  S Tali se tohle praktikovat bohužel nedá, i když vím moc dobře, že by to pro ni taky byla supr odměna. Ale protože se právě od začátku, kdy objevila kouzlo odměn, neustále  snažíme ji vést k tomu, aby se ona sama nesnažila si to z tý ledvinky vzít, bylo by to bohužel, boooohužel kontraproduktivní. Protože ona by to pojala tak, že teda může a pokaždý by si to tam šla vybrat. A to nenenene. Nicméně Bubi prostě nerozlišovala, cokoliv se dalo polknout bylo to úplně nejúžasnější na světě. Ať půlka kuřete nebo suchá skýva  – všééécičko super 😀

A stejně tak Ešus – pamlsky byly zcela jasně vpředu, to byla ta nej odměna a člověk ho potěšil vším. Ale maso vedlo, tam nebylo o čem diskutovat. Flákota byla jasná volba a to ostatní bylo až na druhý příčce. Nicméně spolu jsme vlastně pak už odměny ani nepotřebovali, jak jsme byli ten jeden. A on už byl navíc tak jako spíš člověk v psím kožíšku. Bylo to z obou stran spíš o pocitu, že já udělám radost jemu odměnou a on tím, že bude mít radost z odměny 🙂 .

Ne že by ostatní pesani – a to už včetně ty důry flekatý – nebyli schopní fungovat bez odměn, to ne. Jak říkám, je to moje ocenění toho, že mě chtějí potěšit. Ale s Ešuskem to bylo prostě jiný. Nevím jak to správně popsat. Bubi stejně jako on dělala všechno pro mě, ale když došlo na odměny úúúúplně se rozzářila jak vánoční stromeček. Ale s Ešátorem jsme to spolu měli nějak jinak, popsat mi to vlastně nejde.

No a jak u vás???? Víte co je pro pesana opravdu tou nej odměnou? Někdy je to zatr těžký na to příjít.

P.S.: dostala jsem nápad a dala nedávno do hry novou formu odměny. Vím, že Tali zbožňuje vyblemtávat kelímky a občas s sebou ráno na venčení nějaký vezmu a když je velehodná, dostane za odměnu kelímek s něčím dobrým uvnitř. Jenže je to takový nepraktický, že jo, pochodovat s kelímkem s trochou pomazánkovýho másla, kysaný smetany, nebo lučiny v kapse…. I zakoupila jsem takový to dětský ovocný pyré v tubě. A!!! Jak Tali, tak Rumíček to jedou ve velkým 😀 Nejlepší je pochopitelně ten jablíčkovej, to je jasný 😀 No a já mám čistý ruce i kapsy. A máte vidět ty oči, když si to blemtají, jsou v rauši 🙂

14 komentářů u „O odměnách

  1. tak u nás je to jasný-Žeryk,Dux,Killy-za odměnu míčky,házení
    Gero pamlsky
    Dafi-pamlsky
    Kim-pamlsky
    pamlsky-piškoty-sýry,masoooo-nej
    jinak-aportovací raplíci-míčky na šnůrách,posilovací kolečka,dudlák z tvrdé gumy
    neaportovací raplíci-preferovali a preferují-plyšáky,vycpaný fusky-nejlépe froté fusky:D
    Gero miloval na starý-jakože hodně starý kolena manáska frantu z kouzelné školky
    a spával na obrovským plyšovým slonovi-ten je s ním i v hrobečku-slon větší než on
    Dafulka plyšáci-ale tak nejlépe bez Žeryka v BK,a gumový párky na laně se taky dobře vraždí
    Kimovi jsem házela šišky a měl pískadla,ten nic neničil-takže 7let pískací koník,tenisák,a prachovka na přetahování+činka a pešek na aporty
    pak pískací ohryzek a další prachovka….ten vystačil s třema hračkama na půl života-dožil se skoro 15let-když si chteěl hrát vytáhl si prachovku z popd pohovky,potahali jsme se pak se tam zas hodila jo a za odměnu jsme házeli šišky-šištička šel si ju rozkousat,ale Kim byl v kynologickým pravěku-těch věcí tenkrát moc nebylo…
    místo uzlíku prachovka-pešek-klacík obalený a sešitý hadrem,hadrový pešek domácí moje výroba-nybyl gapay atd.

  2. Ono někdy není nad domácí výrobu, pešíček se starý mikiny, panečku, jak sloužil. Rumíček je , stejně jako byl Ešus, neničitel, takže ten má hračky taky na dlouhý léta. Teda takhle…. míval, míval, dneska už to neplatí 😀 páč protože Tali, že. 😀 Ale!! Bacha – teď se nám doma povaluje skorem armáda plyšounů. Značně handicapovanej zajíček bez půlky hlavy a s vyoperovanýma vnitřnostma, madam kachna v klobóku, s potrhanou pelerínou a hlavou tak trochu už na niti. A zebra, ta je zatím komplet, páč byla moudrže schovaná za košem na prádlo. Nicméně v době naší nepřítomnosti radši plyšouny zavřu do jiný místnosti, protože bych nerada, aby si je dala k svačině. Ale!!! Ale!!!! včera jsem jí nachytala – ležela na zádech jako Rumíček a mudlala si něžně kachnu nad hlavou. Asi deset sekund. Toooo bylo tak hezkýýý!!

  3. Krasne si to sepsala, jako vzdy. Odmeny u nas? Cos psala o Esikovi presne sedelo na Dorotku Sadelnatou, jedno telo, jedna duse, odmenou bylo byt si spolu, to si clovek zazije jednou za zivot, takovy napojeni totalni…
    No a z tech soucasnych tajtrdliku – Trolitko pacholitko je matlaci, hladici, pritomnostni – takze NEJ pro nej je byt s clovekem, teda spis na cloveka nalepen a prilipnut, aspon kouskem tela se dotykat, kdyz je doma. Venku je pro nej nejvic odmenou pohyb, litat si a kochat se, hrabat si myse, prilitnout, byt dukladne vydrban a pomazlet s nalezite hlasitou intonaci (na pamlsky docela prdi a na hracku musi mit naladu).
    Rozara blazniva, tam vaham, co je pro ni nejvetsi odmena. Vypada to, ze vsechno, protoze je to hroznej zivocich a zivel. Prerazila by se kvuli pretahovani se s pesickem, prerazila by se kvuli pamlskum, za zradlo by zivot polozila. Ona je vlastne strasne snadno motivovatelnej rtw, mazlivej, zaroven ale na jednu stranu samostatnej a nezavislej elemental. Takze jen kvuli pohlazeni se zatim nic moc nedeje, ale treba to prijde.
    Odměny jsou opravdu kouzlo, kdyz clovek prijde na tu spravnou, hned se lip se psama zije. 🙂

    1. Děkuju za pochvalu 🙂 . Někdy je to trošku oříšek objevit to nej, nej. A někdy je oříšek, uplatnit to, co je tím nej – když vezmeme tu svobodu třebas. Na ten zbytek ani nepomýšlím 😀 . A je skvělý, když je tou odměnou ta druhá strana mince – ta vzájemnost. Myslím, že kdyby byl Rumíček Tajtrdlíček jen sám, asi by to nakonec takhle bylo taky, protože hodně často se přiřítí a kolem člověka se ovine, rozesmátej, že ho přepadnul 🙂 . Přerazila by se kvůli… přerazila by se kvůli……… koho mi to připomíná??? Jen s tou motivovatelností to má ta ona dotyčná krapítek jinak 🙂

  4. No ted by se Zruda prerazila kvuli sexu, zacina bejt v tom nej obdobi, necuda ji spuli a vocas hore ci bokem, kurtyzana. Odmena v tomto pripadku je jasna, zeano, ale nebude ji doprano ani s Troldickem (jak klape rypakem, jak to nesnasim, co nadelas) . 🙂 Kteryzto zacina mit vyraz stvance, u nej ty hormony byly fakt total high level, ze to proziva i ted docela fest. Na rozptyleni dostali novy hracky, pidiuzlicky a co myslis, trouba ji vse nechal. Vyhrabal staryho uzla pozdejs a s tim delal zajimavyho a udatu, ze nedaam…
    Jo a k tomu objevit to nej – u nekoho echt samostatnyho to ani moc nejde, neco takovyho objevit. To jsem mela u Nasgula a Skritka, terosky samostatny. Tam to fungalo na nejaky tenky nitce vzajemnyho propojeni, od malinka v dobrym spoluprace, pochvaly, intonace – ale mlsky ci hracky, to trhly obe ramenem, kvuli tomu nespolupracovaly. Nemluve o zveri, joo, vlastne vidis, nej odmena pro terosky bylo slidit na brehach reky zivocichy nebo si hrabat a ideal (neuskutecnitelnej) by byla prace v prirode ve stylu vyzen prase, najdi lisku, zadav kunu. Ale to je to puvodni zamereni plemene…

    1. …… ted by se Zruda prerazila kvuli sexu, …..
      😀 😀 ano ano v průběhu života se určité preference mění 😀 včera uzel na přetahování a dnes??? To psát radši nebudu 😀
      Na klapání rypákem jsem ondynoj objevila vynikající lék!

      … tim delal zajimavyho a udatu, ze nedaam….. 😀 😀 todle já miluju, to jejich pletichaření :D. Rumouš, když mu Talimůra něco sebéře, tak jde popadne něco jinčího-třebas kus papíru a dělá právě toho důležitýho a zajímavýho a ciráty s tím dělá a to jí vždycky upoutá a jde po tom a tím pádem, že ano…. ale to jí nedojde a nedojde 😀

      …. tenky nitce vzajemnyho propojeni, od malinka v dobrym spoluprace, pochvaly, intonace …. tohle je to, co u Tališe chybí, no, booohužel, to štěněčí období , jojo. Ale! Pozor!! Teď podvakráte za sebou se mi na kraji pole podařilo, že když jsem schovala balonek, šla ho hledat. Ale to je kraj pole. Vprostřed by se mi na to tralalaaaa z veselááá, protože tam je jinačí práce. A je to o tom, že to je její práce, jen je fuška jí vysvětlit, že ta práce má nějaký pravidla.

      1. Ten lék na klapání by mě zajímal.
        Těžko můžu používat “velkovolno”, když je to u mne standardní stav 😀 . Jenomže Tali je poněkud rozlítanější (měla bych infakt po pěti minutách s ní). Hračky u nás nikdy moc nefrčely. Žrádlo je jasný. Ale… Barouš za žrádlo běhal s cizím agility, asi by za buřta i odešel pryč, žádnej závislák. Žádné žrádlo ale nepomohlo ve zvěři. Zvěře se pak ale vzdal kvůli mně (a dogtrekům). Tak co bylo TOP?

        1. No můžeš to zkusit 🙂 pamlsek do vzduchu hozený, tlamičkou chycený způsobí, že práce Jacobsonova orgánu jest kde?…. v trapu a není proč klapat 🙂

          …enomže Tali je poněkud rozlítanější (měla bych infakt po pěti minutách s ní)……
          nu ano. Ale tak ohař má mít velký akční rádius, daleký hledání je velmi oceňovaný, takže s Tali by byli spojený, problém je, že v rámci toho by měl být ten ohař ovladatelným a komunikovat. To tam jaksi není – zatím. Ale jo, něco málo by tam bylo. ale ona se v podstatě chová tak, jak je po staletí považováno a navíc v posledních letech v rámci fieldtrialových soutěží i přehnaně posilováno.
          No TOP jsi byla ty, žeáno.

          1. Hmm, to jako že za zakazovaný chování hodím odměnu? To se mi tak úplně nelíbí.
            Mno, Barouš se taky choval výborně dle staletí preferovaného – za hlubokého štěkotu neúnavně štval zvěř. Akorát já jsem s tím tak úplně nesouhlasila.
            Když jsem byla TOP, proč za piškot klidně zapomněl že existuju? Nebo se tak aspoň tvářil. Ale je fakt, že jak došly piškoty, byl zpátky. Ve skutečnosti měl několik linií, které se neprotínaly: Neotravuj s piškotem, koukám na srnu. Nezdrhnu za ní, protože si to přeješ. Ale jestli mám podat pac, naval piškot. No, on prostě nefungoval na “cukr a bič”, ne v těch důležitých věcech. Kolikrát na tréninku dělal schválnosti, i když jsem měla plno pamlsků a pak mě opakovaně podržel na zkouškách, kde žádnou odměnu mít nesmíš. Pan profesor.

  5. Petrs01
    cvakání kušnou je zakazovaný chování? Já to nechávám být, to je prostě přirozený, nemůžou za to, to není odměna, já prostě hodím pamlsek jen tak, on si ho uloví, přebije to pach a je klid, on necvaká (a má klid) a já nejsem zpruzená, že cvaká.

    Tož to já s Talířovitým chováním taky nesouhlasím, prostě postupně pracujeme na tom, aby se z ní stal aspoň trochu opravdickej ohař. jen to jde pooooomaličku. Hele v deseti měsících nevěděla základní ohařskou věc – neuměla vystavovat. Teď už má občas i hezký vystavení, ale neustojí to, jak se zvěř zvedne. Jsme furt jakoby na začátku. Vystavovat uměli všichni naši ohaři už jako malý štěnda – tady nemám ten pevnej základ. Když je ten ohař po ohařsku vychovanej, tak ten velký akční rádius opravdu nevadí, ba naopak musí na něj být ovšem spoleh 🙂 a pak je krása s tím pracovat a mě to hodně baví i když nemyslivcuju.
    On nezapomněl že existuješ, on si jen šel zařídit svoje, věděl, že tohle není důležitý 🙂

    1. to ani ne tak ode mne, ale od těch čtyřnohejch, páč já nevím zhola ničehož, já jen pozoruju 🙂

Napsat komentář: Mirka D Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..