Badatelská

Mise.O tom bylo Rumouškovo středeční ráno. Páč se Tali chová opět jako kretýno, má utrum a já se vracím taky ke starým pořádkům. Stejně jako ona. První jde Rumíček, ať má na venčení klid a prostor a jí pak vemem na ten zbytek. Privilegia žádný, ty jsou jen pro hodný, pro ty vostatní je nezbytný životní minimum a šmidra. Tak.

Takže jsme si vyrazili pěkně a Rumouš se uuutikal podívat hnedlejc z kraje, ešivá tam na něj nečeká Ený Dochtorová. Ač prý jindy stojí a vyhlíží a odmítá se nějak víc posunovat prostorem, aby nás náhodou asi nepřehlídla, nebo co,  jak říkal pan doktor, tak dneska nic. Možná má taky zaracha 😀 😀 .

A tož jsme si tu louku prostě prošli tak jako sami a uváženě. Bez tajtrdlikovní a zavěšování se po lidech… 😀  Poté byla Rumíčkem podána oficiální žádost o balonek, které se pochopitelně muselo vyhovět. A asi proto, že ten začátek procházky byl takovej jako uvážlivej, rozhodnul se Rumíček pro tentokrát věnovat se své oblíbené badatelské činnosti a pokročit ve svý dizertační práci na téma: Trajektrórije dráhy balonku při běhu z kopce.

Byla jsem tedy ráda, že si pro tuhle činnost vybral den, kdy bylo únosné počasí. Ač ještě tma, tak nevlídno bylo jen trochu, nefučel vítr a nebylo sychravo. Páč to se vám tak pak jako blbě stojí bez toho pohybu. Páč vy nemůžete vykonávat žádnou činnost, to by ho rušilo 😀 . Vy musíte stát a dávat mu řádnou vědeckou podporu při bádání. A musíte taky dávat pozor, páč když vás přistihne, že se jako nediváte (a že toho v tý tmě teda vidíte 😀 😀 😀  ), to se jako hodně škaredí potom, to se mu pranic nelíbí.

No, takže já tam stála jako to tvrdý Y a on chodil a zkoušel, kde a jak to běhá. Kdy to běží nejlíp, kdy nejdál, nejrychlejš a pokaždý to musel následně vyhodnotit. Což znamená, že dole popadne balonek a jme se ho zadumaně žužlat. A vy furt jak to tvrdý Y. Bezva procházka 😀 . Tak jsem mu pak namluvila, že se ešče musíme jít podívat támdle na Dášenky, jenž urputně řvaly na rohu baráku. Je to vědec, duše čistá a naivní, takže takovoudle podlou lest neprohlídne, že jo. Chudera nebohej. Uložil míček svědomitě do pytlíku, jak se naučil a šel se družit.

Což jako obvykle netrvá dlouho. Protože. Dášenky to mají tak. Vždycky když se ta mladší chtěla s někým družit, tak ta starší ji za to zmlátila. Věc o který jsem tady několikrát psala a kterou nesnáším, proto jsem vždycky do toho vlítla jako kovboj do báru. No a protože to tý starý jinak vždycky prochází, tak mladší už to teď vzdala a radši se družit nechodí. To byste se vztekli. Nic, no. To stejně neovlivním, ale je mi jí líto, protože je vidět, že je taková do sebe uzavřená. Takže po krátkým pozdravení jsme se prostorem posunuli dál.

Aaaaa protože Rumíček neměl pro ten den ještě evidentně uspokojenou svou duši badatele, musel si ještě zabádat. Předmětem svýho bádání zvoli motorku. Motorku pod plachtou. Zvláštní to útvar. Motorka tam stává pravidelně a pravidelně způsobuje Rumíčkův údiv a potřebu zkoumání. Tak i tentokrát. Velmi rozvážně kráčí k předmětu svého zájmu a zároveň si ověřuje, zda tomu věnuju dostatečnou pozornost. Věnuju, pochopitelně. Musim, že jo. Úplně se zatajeným dechem tam stojím a dávám bedlivý pozor. 😀 😀 😀 . Rumouš dojde natěsnačku k motorce a bedlivě, opravdu bedlivě milimetr po milimetru prozkoumává šedou plachtu. Žádný místečko se nesmí vynechat, kdepááák, mohl by tak přijít o nějaký cenný detail, a výsledky bádání by byly zkreslený. Nic. To se musí opravdu důkladně. Když má za sebou vnějšek, pustí se do vnitřku a jde koukat motorce pod sukně. S úplně stejnou pečlivostí. Aaaaa mě už trochu tlačí čas, páč jako ta práce, že jo… hola hola, volá a pak taky a to hlavně, mám ešče druhou šichtu. Flekošichtu. A tam by to chtělo mít nějakou tu časovou rezervu.

Takže nastává prostor pro vyjednávání. Snažím se Rumíčka přesvědčit, že huž má dostatek vědeckejch poznatků, aby to následně mohnul dát celý dohromady, až na to přijde. Jest to duše moudrá a laskavá, snažící se mi vyhovět. A tak po chvilkce přemlouvání, že už by to jako chtělo jít, se k mý radosti odhodlá opustit výzkum a věnovat se přízemním činnostem jako je závod na podestu 😀 . Doma vyzvedneme Fleky a jde se ještě ven. Tam už na badatelskou činnost není prostor, páč to už to lítá vzduchem. 🙂

2 komentáře u „Badatelská

  1. Tady po ránu mrzne, ale je krásně, takže důře flekatý už oblíkám kabátek. Předevčírem jsem byla pracovně na Dolní Moravě. Na oběd jsem se odebrala do restaurace, kde mi řekli, že teprve začínají vařit, poněvadž jim nešel proud. Tak jsem se rozhodla, že počkám a vyjela jsem si na Klepý a udělala si kousek procházku směrem nad Horní Lipku, kde je vykácený les. V tomto období liduprázdno (jinak v sezoně díky té pitomé stezce v oblacích davy jak na Václaváku) a při tom počasí nááádhera. Litovala jsem, že jsem nemohla vzít psiska s sebou. Protože posledně zjara, když tam byla pracovní akce, tak jsem je vzala a udělali jsme si prima výlet, ovšem na druhou stranu směrem ke Sněžníku.

  2. …. a při tom počasí nááádhera. Litovala jsem, že jsem nemohla vzít psiska s sebou…..
    tohle znám!! To mě taky vždycky mrzí, když je někde krásně, člověk se tam nenadále octne a zrovna je nemá u sebe a říká si, jak by si to s nima užil mnohem víc.
    Ale užila sis to i takhle viď? Nečekanej dárek takovej.
    U nás taky krásně mrzlo, jinovatka, tak lítali jako pitomý.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..