Období majstrštyků

Ve středu byl páník doma dřív a tak vzal ohařiska na procházku najednou a do civilizace. Na takovou kratší procházku jenom, protože já měla v plánu si je pak vytáhnout ven jednotlivě. A první šel ven Rumajzlíček . Tali je teď překvapivě za docela rozumnou, vnímavou a naslouchající, takže po řádném přivítání a mým převlíknutí do civilu vzala v klidu na vědomí, že “Taličekáá-Rumíčekde” a ani jí nenapadlo zkusit, ešivá by se nemohla taky připojit. Úplně jste jí v očích mohli číst klidnej nápis “Dobře pánčičko, tak já tady na tebe budu čekat.” Vyběhli jsme s Rumíčkem a udělali si to takový akční, protože balonek zůstal plánovitě pro tentokrát doma. Protože to napojení mezi námi funguje, věděl, že  se nebude jen tak procházkovat a hopíkal přede mnou v očekávání, co vymyslím.

Na zahřátí jsme si dali u sousedního baráku vybíhání po schodech na podestu se zastavováním. Aby to neměl tak jednoduchý. Pak jsme se přesunuli k zábradlí, kde proběhlo těžký stíhání. A protože Rumouš tuhle hru fakt miluje, tak než já jsem tam došla, stačil dvakrát už kolem toho zábradlí stíhat sám sebe 😀 😀 . Hele museli byste ho vidět, jak to tam smaží kolem a kolem.  No tak když už to měl takhle rozběhaný, tak poté, co teda několikrát stíhal a dopadnul i mou maličkost, jsem mu naordinovala běh okolo velkýho hřiště. Rval to do zatáček tak, že jsem se bála, ešivá se mi nepřeklopí 😀 😀 . Kdyby mrzlo, bála bych se, že se mi  v zatáčce rovnou i zlomí.

A protože nejen během živ jest pes, byla následná část převážně o mozkový aktivitě. Kdy musel hezky couvat do dálky, pilovat povel “Fuss” , kdy pochoduje u pravý nohy (tam se nám opět – mou chybou, jako vždy – objevuje tendence chodit stylem kraba, protože to nejsem schopná se uhlídat), taky nějaký to poslouchání opravdový a pak jsme si k potěše chlapečka, který se přišel družit, střihli i naši oblíbenou scénku pro děti. Pak jsme se spolu ještě trošku pocourali sem a tam, vyzkoušeli, jak to běhá dneska “kočičce” po stromech a zamířili domů.

Kde na mě čekala hodná a milá Talinka, která klidným krokem opustila byt, patro i dům a volným krokem následovala mou maličkost. Ten jeden poklesek jí i prominu, páč to stejnak udělala jen proto, aby se neřeklo. A hlavně jí to prominu i proto, že když jsem jí sprdla, co to má znamenat, nebylo to tak jako dřív, že si cukla ramínkem ve stylu “A co jako, voe, aby ses nepoto.” , ale zatvářila se tak jako “Promiň jo?” . A to beru.

Navíc když si pak inašplhala při pochodu kolem Talibufíku, kdy jsem si opět vystačila s jemným upozorněním, že to jako ne-e. Bezďák se nám momentálně přestěhoval, takže to křoví taky nebyl důvod navštěvovat a když jsme obešly naši obvyklou trasu, nasměrovala jsem nás na louku za domem. Stejně jako Rumíčka jsem se jí cestou otázala, japa že to dělá ta kočička.  A podle ní kočička čeká na podestě 😀 😀 . Tak jsem jí oznámila, že kočičky teda hlavně běhaj po stromech a tož se rozběhla z podesty dolů a hópla na větev. To je vám, tak moc hezký, že se s ní dá MLUVIT!  Já se vždycky z toho celá tetelim 🙂 .  Tohle jsou vody, kde se umím pohybovat, ne v zupáckým řevu. A vody, kde je mi dobře.

Když jsme došly na louku, tak se nám ty fleky trochu rozeběhly do světa a já si typovala, že to zas mastí za ten poslední barák a šla na jistotu tam. Kupodivu se přiřítila odspodu od potůčku a nechala se krásně přivolat, naprosto vzorovaně. Byla jsem prosíravá a počítala s tím, že jak přijde volno, bude to chtít napálit tam, kam právě nemá. A chachachááááá, byla jsem meeegarychlá. Drapla jsem jí za kšandičky jak kufr a přenesla si ji před sebe 😀 😀 . S ostrou otázkou CO TOMÁJAKOZNAMENAT???!!! “Omyl asi nějakej v procesu nějako…,” tvářila se 😀 .

Opodál jsem viděla, že na louku přichází paní z vedlejšího domu s mladinkou vižlou. Zastavila jsem Talimůru, posadila ji a zavolala, jestli můžu nechat Fleky na volno. Můžu. A tak jsem ještě chvilku počkala, až k nám dojdou blíž, aby to setkání nebylo tak výbušný a dala Tali volno. A pak se začaly dít věci.

Ani ne tak v tom ohledu, co ty dvě pomatenkyně vyváděly, to vůbec, ale……………………. hele… já se to úplně bojím říct nahlas. Protože tomu se totiž vážně nedá věřit. To by vás ani v nejdivočejším snu nenapadlo, že…….. TALI BUDE DĚLAT DEMOSTRAČNÍ POMŮCKU!! Neboli na ní, NA TALI!!! budu demonstrovat paní, jak asi tak má vypadat práce se psem.  Neb paní naprosto tápe. Neví, nezná a nejde jí to. Feňule je klasickej zrzavej pupík, živel, rychlík, běhavec a…….. nikdo jí doteď nic neučil, protože přece jim řekli, že pes se má cvičit až od půl roku. Plakali byste, plakali. Paní se diví, že fenka tahá, že jí nemůže pustit, že jí nevnímá. Natož aby jí poslouchala. Všimla jsem si dávno, a nejen já, už i Brtník, že jsou majitelé z fenky značně uondáni. No jo, aby nebyli. A to je to ještě štěně, kdyby měli v rukou váhovou kategorii Talimůry……….. nedá mi to, nezamáčknout slzu při vzpomínce na tu dobu, kdy k nám Tali přišla.

Ale to nechme stranou, to je teď věc vedlejší. I když vlastně nejni. Páč jako by to ani nebyla ta stejná Tali. Tehdy a dneska, kdy díky ní můžu paní ukázat, jak třeba upoutat pozornost její kolem rotující fenky, co dělat, když ji nevnímá. Jak radostně chválit, aby se z toho pes radoval – A ŽE SE TALI RADOVALA!!! . Mohla jsem Tali ve hře zastavit, aby si paní mohla štěndo přivolat a spoustu jiných věcí, který by mě ještě včera nenapadly, že by se mohly uskutečnit. S TALI.

Nejsem nějak agilní v tom, abych dávala rady, co a jak má člověk se psem dělat, pokud se někdo nezeptá sám, to vůbec. Tady to vyplynulo ze situace,kdy výchozím bodem bylo to, že jsem paní jen poradila, že je lepší mít feňuli na kšírkách, když jí má na tý stopce. Kde ji teda moudře měla. Protože když se rozběhne a zastaví až  o konec stopky , není to dobře pro krk. A paní pak sama začala chrlit – což mě fakt nepřekvapuje, protože je pozoruju už delší dobu – jak to  nefunguje a jak a jak. A tak se tak mimoděk rozjelo to, že jsem jí mohla ukázat, “poradit” nasměrovat. A … taky předat dobrůtky, protože s sebou žádný neměla. A předvést chválení a hraní a kontakt se psem…. a nikdy, nikdy, nikdy doposud by mě nenapadlo, že něco takovýho proběhne nikoliv se Zrzavcem, kterej se takhle dá “použít” naprosto báječně, ale zrovinka s Flekatou, která se na jakoukoliv demonstraci učení a výchovy hodí tak, jako velikonoční zajíc pro demonstraci vánočních tradic 😀 .

Byla úžasná. Byla výborná, BYL TO JEJÍ MAJSTRŠTYK!!!!!!!! A já jsem na ní nezřízeně hrdá a hrozně moc a moc si přeju, aby jí to takhle zůstalo, protože byla uvolněná, ščastná, bavila se a měla radost z toho, že jsme tam spolu. Byl to báječnej pocit. Na závěr jsem jí posadila uprostřed louky, řekla jsem jí, že si dáme závody a ona nadšeně číhala, kdy bude moct vyrazit 😀 . Odpočítala to na 3-2-1 aaaaa vypálily jsme. Nádhera, nádhera a ještě milijounkrát nádhera.

A já doufám, že jsme paní byly dostatečnou inspirací a taky, že se vypraví na ten cvičák, kam jsem jí nasměrovala. Byla by škoda, aby se jak oni, tak pes trápili tím, že budou mít doma neodjištěnej granát, kterej nedostane možnost vypustit energii, protože procházky na vodítku a sem tam na stopce, to pro ohaře není to pravý, potřebuje práci, pohyb a práci. I o tom jsem paní povídala, s tím, že jsem dopředu avizovala, že nechci dělat chytrou, a dávat nevyžádaný rady, ale že s ohařema už žijeme hodně dlouho a pokud chtějí vést s tím psem spokojený život na obou stranách, musí se toho hodně naučit. A nejdřív oni 🙂 . Paní říkala, že je ráda, že sama prostě neví. Tak snad.  🙂

No a aby to nebylo jen o jednom majstrštyku na flekatý straně, tak hnedle ráno proběhl majstštyk na zrzavý straně. Když odcházím do práce, nebo třeba když beru ven jednoho pesana a druhý zůstává doma, dávám “odpustky”. Něco malýho jim položím na pelíšek, dostanou povel, ať na to dávají pozor a pak, když jsem mezi dveřma, přijde povel “vezmi” .

Tali šla jako první, Rumíček, že se bude ešče povalovat na pelíšku. Pomudlala jsem ho, připravila mu tam tři dobrůtky a pak klasicky zavolala ode dveří v předsíni, že “vezmi” a šla jsem s Tali ven. Po dvaceti minutách jsme se vrátily, Tali šla na místo a já volám na Rumíčka, že jako výměna, že teď půjde ven. Nic. Tak volám, ať se přestane povalovat a hejbne kejtou, ať si to venku stihneme užít, ne? Nic.  To je divný, teda. A tak se seberu a jdu do tý kůchně.

A tam se mi naskytne obrázek na Rumíčka sedícího a…. civícího. Na ty tři odpustky, který jsem mu nakladla na pelíšek a řekla mu, ať na ně dává pozooora. A on asi neslyšel to, že si je má vzít. A tak svědomitě sedí a dává toho pozooora. Celejch těch dvacet minut 😀 . Ani žďabíček neochutnal 😀 . Jako já vím, že se na něj můžu spolehnout, vím to a taky si toho považuju. Vím, že kdybych nechala na konferenčním stolku bifťoura a odešla do práce, tak po návratu tam bude. Nejen Rumajzlík, ale i ten bifťour. (za předpokladu, že tam nebude ovšem Tali 😀 , to dá rozum i tomu, kdo ho nemá) . Ale tohle byla trochu jiná situace, tohle bylo už jeho. Oni to moc dobře vědí, že to je pro ně. A vydržet to takhle po celou tu dlouhou dobu a jen na to vážně koukat. TOOOO JE MAJSTRŠTYK!!! To bez debaty . To je jako posadit dítě pod vánoční stromeček  s tím, že se má na ty čokoládový figurky jen dívat a nechat ho tam s nima samotný 😀 .

Takže to jsem musela velejásat a velechválit a taky pochopitelně veleodměnit, páč tohle si teda tu odměnu zatraceně zasloužilo. A on se vám táááák hrozivě moc radoval, jakej von je to šikovnej hošíček, ten neeejšikovnější na celým světe, ve vesmíru a v celým přilehlým okolí a ještě stokrát dál! Miluju tenhle moment, kdy se pes raduje ze svýho úspěchu, kdy to není jen o odměně, ale o tom uvědomění si, že se mu něco povedlo, že je šikovnej a nejlepší.

No! Tak to vidíte, jaký já mám žíííškovný pejsky 🙂

10 komentářů u „Období majstrštyků

  1. O tom, že Rumíček je pašák, tak o tom žádná pochybnost ?. Ale 20 min vydržet s pohledem na pamlsky, to pan pes úžasňák. Tali jako instruktážní pomůcka – bomba. Jj asi se budeš muset smířit s tím, že Ta dřina přinesla úžasné ovoce???. Jinak přeju páníkům té mladé vižličky, abyste se potkávali častěji. 2 roky před tím než jsme si pořídili Adélku jsem s kupovala psí literaturu, hltala rady na netu a stejně jsme nebyli dost chytří. Členské poplatky na cvičáku jsme zaplatili, ale po 5 návštěvách, kdy metody výcviku byly diametrálně odlišné od našeho cítění jsme účast v tom spolku zabalili. Nechtěla jsem se dát ani cestou mé kamarádky se 2 NKO. 1x jsme zkusili hodinu v Plzni, taky to nebylo ono. Všechno co jsem měla nastudované přečtení knížek jsme používali, ale stále to nebylo ono. Potřebovala jsem někoho, aby u mě opravoval chyby. Adéle už bylo cca 9 měsíců a bála jsem se, abys mě jí nezkazili. Zachránila mě sestřenice, která nám doporučila skvělou cvičitelku pár kilometrů od nás. Stačilo trochu individuálních tréninků, kde mi paní opravila nějaké chyby a začali jsme volně dýchat. Adéla je chytrá, tak stačilo jen naučit paničku jak na to?. Tak proto přeju té vižličce, abyste se potkávali častěji a aby její páníčci pochopili stejně jako já, že mají chytrého psa a jsou to hlavně oni, na čem se musí zapracovat.

    1. No já taky pevně doufám, že si to u nich nějak sedne, jinak teda to bude ultra trápení pro obě strany. Fenka je božácká, stačí fakt naladit hlas a už jí člověk má na vlně. Jasně, bylo to na stopce, být navolno, tak to bude složitější, když navíc člověka nezná, ale opravdu je to prostě zase o tom konci vodítka. Plus navíc to, že na JE nevylítaná, nezaměstnaná, nevybouřená se psy…… Nejradši bych si s paní sedla někde na kafe…. jenže, že jo, čék se nemůže vnucovat. I když ona byla ráda, to jo, ale já se nechci pasovat do role nějakýho všeználka.

    1. No jo, vlastně vidíš, teď mi to došlo, to, že byl navíc i hladovej, ten můj pupík zrzatej. Dneska ráno mučil Talířovou 😀 Jako odchodovej desátek dostali každej jablíčko rozkrojený na půlky. Výjimečně měli povolení ke konzumaci dřív, než jsem byla mezi futrama. A tak se mi naskytl moc pěknej obrázek 😀 Zatímco Talířová uďála křoup, křoup a bylo to v ní, tak Rumoušek se vyvaloval na pelíšku a žmudlal si tu první půlku jablíčka labužnicky v kušně. Aaaaaaa tooooo bylo mučenííčkoooo. Ta druhá půlka totiž ležela vedle pelíšků a Tali tam courala s neščastnou hubou kolem a dokola a netroufala si to vzít. Ale moooc a moc a moc a nejvíc to jablíčko chtěla 😀 a von tak pomaloooooučku jemňoooučce žmudlal furt tu první půlku….. 😀 😀 😀 😀

          1. Ten by sežral cokolif. Doslova. A už podvakráte zkusil sežrat Vaškovu večeři. Akorát se děsně divil když byl za ocas odtažen a z dálky se díval jak jeho večeře putuje do vaškomisky a bíglíček má smolíčka. Vašek překvapivě uhnul a nechal to na mně. Napotřetí už jsem byla drsnější a dali jsme si dlouhý pochodový cvičení kolem misky s masem a pak přivolávačka přes tu misku a od té doby to vypadá, že bíglík pochopil.

  2. k vižličce-ááá klidně se jí zeptej na kafíčko,nebo sem tam na vychajdu
    třeba bude paní ráda a ty pomůžeš pejskové a za zeptání se nic nedá,ne?

    jinak Talinka božííííííí
    taky bych to tak viděla,že se prostě zůročuje ta práce
    a že prostě to trvalo,dýl,než si myslela,že to trvat bude
    a Zrzavec tada borec šikovnej:-)

    1. No uvidíme, jak bude kdy situace, nerada bych byla vtěrná.
      Jojo, Tali byla výborná. Je to ftipný, když pes je výbornej tím, že je prostě normální 😀

  3. Petrs01
    Akorát se děsně divil když byl za ocas odtažen

    😀 chudínek důchodce, napapat se nemůže 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..