Pohoda odpoledne, pohoda večer

V pondělí bylo odpoledne, jak když ho vystřihne nějakej impresionista. Nádherně podzimní, zalitý teplým sluníčkem…….. To se musí využít, dokud to jde. I napsala jsem cestou z práce Brtníkovi, že bych ráda posunula němčinu, protože si chci s Rumíčkem vyrazit někam. Kam? No možná na Filajku?? Nebo že bychom se vydali do Hvjézdy?? Se uvidí.

No se vidělo, páč fšicí na mě čekali u tramvaje. Rumíček se přiřítil svinutej do preclíka a k pobavení kolemjdoucích preclíkoval prostorem. Poté našel kus klacku a dělal pana Drahotu. Neboli dělal s klackem hrozný drahoty. To víte, prezent musíte předat tak, abyste docílili patřičnýho napětí. Ne, že to obdarovávanýmu frknete a jdete od toho. Kdepááák! Trochu ho musíte natáhnout jak gumu od trenclí 😀 😀 😀 . Bože von je u toho dycinky tak ščastnej, jak se mu to daří 😀 . Tali dělala vyrvála a bujnýho oře. Neboli se vzpínala na vodítku ve snaze urvat se z něj a přepadnout mě. Nedělejmež si velikých iluzí, kdyby nebyla na vodítku, bude jí nějaký to vítání mojí maličkosti u zadnice a bude obratem, co proběhne kolem, lítat prostorem a hledat co sežrat, jakej průšvih vyrobit a tak jako podobně. Takhle, omezena v osobní svobodě, dělá vyrvál tímto směrem. Povítaly jsme se hezky, já si trvala na tom, že vítat se budeme, když budou nožičky na zemi a pak jsme se vydali domů. Brtník navrhnul výlet do lesa do Nouzova s večeří v hospůdce. Velmi lákavá představa, velmi lákavá. Ovšem smetl ji ze stolu ten fakt, že už se stmívá poměrně dřív, než doposud a představa, jak se pak vracíme setmělým lesem kolem toho posedu, kde se přikrmujou divočáci…….. nenenene, depáá, to ne. Dneska nemám náladu zpívat a na koledy je ještě brzo 😀 .Tak nakonec teda do Hvjézdy. Vyšlo to tam s Tali už podvakrát, tak třeba do třetice všeho dobrýho???

Hópla jsem z montérek do civila a jelo se. Zastavili jsme pro tentokrát u vzdálenějšího vchodu do obory, kde před vchodem je taková menší loučka. Už vystupování z auta bylo takový jako…. jak to jen popsat. No takový, jak jsem se psy zvyklá. Že prostě nemusím povelovat, ať se čeká a hlídat, by se mi někdo flekatej neměl z toho kufru tendenci vystřelil, ale aby ukázněně seděl a čekal na povel. Teď se prostě čekalo. Eeeejch? Neznám teda. Ani po vystoupení z kufru se nikam nevystřelilo a čekalo se, až se udá směr. Eeeejch na druhou?? A na loučce se………… Eeeejch na třetí …. chovalo jako normální pes, kterej si prostě pobíhá, když se zavolá, tak se přijde a s radostí se to nechá odměnit balonkem. Ani kolistu nesrazila z toho kola.

Krapítek nás zaskočilo to, že vstupní brána a schody byly rozbombardovaný na cimpr campr a právě v rekonstrukci. Takže vchod byl oplocen a uzavřen. Zcela pochopitelně. Aby se tam nikdo nepřizabil. No na vlastní nebezpečí jsme tam prolezli a psi si aspoň pocvičili pohyb na nestabilním povrchu a v “sutinách” 😀 . Kupodivu se i Flekatice chovala normálně, takže nebezpeční nehrozilo žádný. A pak už jsme byli na cestě a mohli si užívat procházkování. A hru s balonkama. Nenápadně jsem začala Tali ukazovat, jak fajn zábava je, když si pustí balonek z kopce dolů sama. Nedělám si velkých nadějí, že by to mohla pochopit, natož teda, že by jí to třeba mohlo v budoucnu i bavit, ale tak zkusit se může všechno ne? Aspoň je zase nějaká společná činnost.

A tak zatímco Rumíček si tam náruživě za občasné asistence Brtníka lítal nahoru a dolů po pískovým valu a pouštěl si tam ke svý veliký radosti balonek, páč tam to supr běhá po tom srázu, tak Tali jsem si přivolala a šly jsme to zkusit taky.  Přiběhla hezky a když byla na kraji valu, řekla jsem jí pusť. Pěkně poslechla a balonek se rozutíkal. Tradááá, letěla taky.  “Šššššikovnááá, šššikovná holka séš!” pochválila jsem jí a přivolala zasejc zpátky. Doběhla a zkusily jsme to znovu. Tradadááá, vypálila zas za balonkem. Paráda, jen při tom teda nemusela srazit Rumouše, který shodou okolností křižoval cestu 🙂 . Daly jsme to ještě jednou, ale to už bylo vidět, že si chce s balonkem lehnout dole do listí a žouželit ho. Tak jsem ji ještě přivolala a balonek už jí jen tak dala na žužlání. A popošli jsme kousek dál, kde mě Rumíček vyzval, že jdem čutat přes val plný listí. To musíme, to je jasný. Tady jsme už čutávali s Ešátorem. Ten tohle taky miloval. Letět listím, řítit se dolů, vylítnout nahoru, hledat, najít a hópnout zpátky. Tady má Rumíček teda vychytávku, protože on zpáteční cesty využije k tomu, že si balonek postě pošle dolů a pronásleduje ho.

Tali si mezitím kutí s páníčkem a pak si dáme spolu chvilinku soustřeďováního se na mou maličkost. A …. taky trochu tý práce. Pěkně Talinku odložíme a jdu schovat balonek. Je šikovná, takže zůstane ležet a počká, až se vrátím a vybídnu jí, ať jde hledat. Hledá ráda, takže vystřelí a protože nosík má velmi kvalitní, netrvá to a za chvíli nese zpátky. Tak ještě jedno opáčko….. a jde se na to. Jeenže, jenže nám do toho vstoupí klučičí tým, který taky pracuje. A protože Rumíček je zvyklej, že mu schovávám výhradně já… běží pro balonek, který jsem schovala já. Ale Tali je holka bystrá, takže po povelu vyrazí a najde si ten Rumíčkův. “Ššššššíííkovný byliii, šiiikovný!”

Když sejdeme dolů na louku, tak se k mýmu velkýmu podivování neutíká do kšá, ale zase jen tak lehce pobíhá. A pak se zase moc hezky pracuje. Neboli odložíme pejsky, ztratíme jim balonek a pošleme je hledat. Jedou oba dva, Tali se mnou, Rumíček s Brtníkem.  A jako bonus, když Tali odchází s balonkem v kušně, protože se začuchá a chce si čuchat, tak se vrátí na nepovelový zavolání, ať nejdřív laskavě navalí ten balonek, protože by ho jinak ztratila a pak ať si teprve jde. No……. hele jo, vrátila se a dala mi balonek. Miluju, když pes funguje jen takhle mimochodem.

Když pak vidím opodál přicházející skupinku psů, beru si už oba balonky k sobě a počkáme si, až k nám dojdou. První se k nám dořítí mladá pointřice. Kráska, fakt kráska. Mám pro tyhle psy taky slabost. V patách jí běží choďanda a za nima ….. jehehééé 2x velškorgi pembrouček, neboli varianta pes-brod, jak jsme říkávali na čézetu těmhle hafanům. Oba jsou to pesani, z toho ten jeden je štěndo. Ač nejmenší, tak je to největší dravec. Co na tom, že mu panbůh seříznul nožičky, tak že je vlastně skorem nemá 😀 . Je to dravá ještěrka, která se s ničím necrcá. A spustí se neskutečnej cirkus. Tali lítá jak kulovej blesk, pointřice Zelda honí Tali, Zeldu honí Rumíček, protože ta se mu líbí velice, tyhle tři honí choďanda, protože tady nemaj lítat jako idioti, ale mají bejt v tlupě pohromadě a ne dělat bordel po okolí. A protože je nemůže dohonit, je nasss. naštvaná… a za ní se řítěj ty dva královský bodyguardi bez nožiček a s podvozkem úplně na zemi 😀 a dělaj jim stíhací doprovod. S tím, že ten malej prďous ječí jako prokopnutej a cestou “cupuje” svýho staršího souputníka. Hele blázinec na kolečkách je poklidná instituce proti tomuhle.

Zas jedna situace, kdy jsem na sebe naštvaná, že jsem ten telefoun s sebou nevzala. I když – co by se tak asi zadařilo zachytit, že jo. Jednu flekatou šmouhu, za ní černobílou šmouhu, která má v patách zrzavou čáru. Možná z choďandy by bylo něco víc zachytitelnýho- nějaká chlupatá koudel a ty dva dole?? No zbytečný to fotit, tyhle scénky. Nebylo by z toho nic 🙂 . Ale krásně se na to kouká, to teda. Páníček není na tohle moc zvyklej, není vždycky úplně jistej v kramflecích, aby nebyl konflikt. Já si to tak sleduju a když pak vidím, že se choďanda zaměřila na Tali, páč jí asi už štve, nejen, že je nemůže pořádně dohnat, ale jak tam tak dlouho lítá se Zeldou, která je přece hlavně její kamarádka, tak párkrát houknu, že klídek, klídek a trochu to pozastavím, aby se situace uklidnila. I když o nic moc zatím nejde, hlídám si to a koukám, jak to vnímá Tali. A když pak vidím, že už jí to vadí, ale neví jak z toho ven, páč by si ráda ještě se Zeldou lítala, ale začíná být nejistá z choďandy, stopnu to úplně. Houknu, že dost, klubko se zpomalí, přivolám si Tali k sobě, ukážu jí, že se má jít schovat ke mně, což ona vděčně udělá (paráda, tohle potřebuju), zavolám si Rumíčka, hezky se rozloučíme, poděkujem za vylítání a jdeme spokojeně zpátky. Oba jsou ulítaný a ščastný, jakej prima piknik to byl 🙂 . Ty jo, v nejdivočejších snech mě nenapadlo, že by se s Tali dalo dobře venčit zrovna tady. Venčit tak, že může být na volno. Neutíká, hraje si s náma, může si spokojeně hrát s ostatníma. Navíc bez toho, že by z tý hry utekla do někam jinam, jak je jejím zvykem, protože bufet a zvěř a čuchání jsou priorita….. A zrovna tady, uprostřed civilizace.  Hmmm. I když pravda jsme si jetšě netroufli do tý nejfrekventovanější části plný kočárků, běžců, ciklistů a babiček o holi. To ne. To si zatím z bezpečnostních důvodů nějak neumím představit 😀  😀 😀 .

Když jdeme zpátky do kopce, zahrajeme si párkrát na schovávanou, kdy nejdřív hledají mě a pak Brtníka. Tali se celou dobu drží u nás tak, jako by to byla ta nejpřirozenější věc, kterou zná.  Ťape vedle a já můžu jen odměňovat, odměňovat a odměňovat. Sama si o kontakt říká. Protáhneme se plotem, projdeme sutí a i tady jdeme prostě všichni společně. A když se Tali zaměří na křoví, kde může být ledasco – od zajíce přes enóno – tak na zavolání zareaguje tak přirozeně, jako kdyby byla to zrzavý stvořeníčko, který ťape vedle mě a poklidně si čuchá. Eeeejch na miliontou! Chápete to? Já vůbec. Takhle ji člověk často nezná.

A jako bonus, aby nezůstalo jen u toho odpoledne, jsme si večerní venčení užili všichni čtyři společně. To nebývá moc často, což je škoda, páč mně by se to líbilo. A Tali asi taky, protože stejně jako odpoledne, venčíme prostě najednou dva normální psy. Rumíček si čuchá a odepisuje a Tali tlape vedle nás. Páč je to fenka, tak se vypustí jen jednou a naráz, pak to ještě někde připodepíše, ale jinak se šmrdolí kolem a je ho moc prima. Poslouchá, co jí říkám (jako vždycky nesmysle nějaký, ve stylu “Jak se to mohlo stááÁát, že máme tady takovou hodnou pejskovou?” A to nejni ani asi možný, aby to byla Talinka, ne?”…. atd, atd, prostě samý veliký moudra 😀 , ale jí to baví) . Obejdeme to kolem a pak už se jde dom a na pelíšky. Když jdu já do kópelky, leží tam dva spokojený preclíci a tak si k nim sednu a trošánek je pomudlám, trošánek je namasíruju a trošánek je pozlobím. Oba se pak vycabí pupkem do prostoru a hrajem pacičkovanou. Neboli Tali tlápne, já plácnu, Rumíček tlápne, já plácnu a chvíli se takhle kočkujeme a oba si spokojeně bručí. To je vám takový hezký!!!

 

2 komentáře u „Pohoda odpoledne, pohoda večer

    1. To jsem ráda, protože já si to taky momentálně užívám, tak aby taky okolí z toho něco mělo 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..