Ani vlastně jako kdyby nebyl říjen. Takový se udělalo babí léto. Dokonce jsem musela i vytáhnout sukničku a tílko, jak mi při práci bylo vedro. Však jsem taky makala jak divá. Neb plocha naší zahrady není úplně nejmenší.  A já si všechno dopředu pěkně naplánovala, co musím udělat, co stihnout….

A díky tomu, že cesta k naší chalupě nyní obsahuje dvě uzavírky a dorazili jsme tam tím pádem, kvůli vzniklým kolonám v pátek dost pozdě, jsem měla krapítek čáru přes rozpočet. Páč jsem plánovala popadnout hrábě a zlehka se vrhnout na vyhrabávání trávníku. Aaaa prdlajs. Ve tmě toho moc nenahrabete. Takže to jsem musela už přesunout na další den. Ale zase jsem cestou nahrabala tunu psího žrádla. Neb jsem si ve vedlejší vesnici domluvila, že ač mají v provozovně, kde se poráží krůty a krocani a kde mají syrové maso i pro psy, otevřeno pouze do půl třetí, tak tam paní zaskočí i k večeru. To mě mile potěšilo. Co mě ovšem nepotěšilo, byla ta uzavírka, která způsobovala megadlouhý kolony. Zatípli jsme to v Krušárně a chtěli to objet. Jenže. Nějakej ftipálek vymyslel uzavírku i na tý jediný cestě, kterou se to objet dalo!!!! Výsledek – skončili jsme v lese a drkotali se lesní cestou, která nás navedla úúúplně příšerně zpátky 😀 . No nic, naštěstí paní byla v telefonu milá a ochotná. A byla taková i když jsme dorazili s půlhodinový zpožděním!! Prý neva, aspoň si v klidu poklábosila se sousedkou 🙂 a ještě mi řekla, že není problém, příště se domluvit na sobotu. Juchéé, to mi učinilo velkou radost.

Velikou radost mi učinilo i to, jak mi pak v sobotu práce lítala pěkně od ruky. Stihla jsem všechno co jsem si naplánovala anejen zahradničit, ale i psocvičit.  Začátek nebyl úplně vyladěnej, to je pravda… nebo takhle. Ten úplnej začátek ten vyladěnej byl, protože se Tali pěkně snažila a byla zpočátku i na tom příjmu. Pak to teda dost po… pokazila, řekněme to slušně, že ano… 😀 a pak už to bylo ale moc prima. Musela jsem teda bejt za krutopřísnou, aby fachala, ale dobrý to bylo.

S Rumíčkem jsme si hezky zahráli na mysliveckýho psa, páč jsem zapojila do hry jelení paroh a různě mu ho ztrácela v poli. S Tali jsem si tohle nelajsla, páč bych pak neviděla ani jí ani paroh a na to mi je ten paroh dost vzácnej 😀 . Vona ať si zmizí, ale paroh potřebuju 😀 😀 . S Tali jsme si s parohem zahrály na aportýrovacího psa a tady ji musím velepochválit. Protože prvně v životě udělala dokonalou předávku, neboli přinesla i s předsednutím. To jako furt nedokáže vyladit, že si má sednout a držet. S parohem jí to šlo. Tak uvidíme, jak jí to půjde zase příště. To jsem si říkala třeba i u toho šiškosbírání. Jakpak to bude pro tentokrát?? No dobrý helejte! I jí něco v tý makovici zůstalo. Preferovala teda původně, že by jako hlavně ten kyblík nosila, ale na ten pak taky došlo. Ale šiškosběr ani tentokrát nebojkotovala a hezky se zapojila. Což je moc a moc prima.

V rámci našeho nikdy  nekončícího seriálu s názvem UČÍME TALINKU PŘIVOLÁNÍ jsme si všichni tři zašli na louku. A nešli jsme sami. Šla jsem zcela pochopitelně já, pak taky Rumíček, u hlavy mi skákala Talimůra a…. ptáte se proč skákala?? No na to je jednoduchá odpověď. Protožeee, protožeee na louku šly s náma i dvě haxny. Prasečí haxny syrový. A jejejejejejejeeee, tooooo bylo vyrválu. Toooo bylo flekatýho vyrválu. Skákala, hejkala, řvala. My s Rumíčkem jsme byli zticha. Celá rozpumpovaná se vystřelila do prostoru a letěla do vysoký trávy. A my nic. My byli ticho jako ta pěna. Jen si běž, utíkej si, kam tě srdce táhne, my si uděláme piknika.  Páč ten kdo je u mě, ten dostane nožičku. A heleee, kdo se to sám od sebe přiřítil zpátky, s výrazem šílence a voči jak letec při přetížení?? Zcela nečekaně nějaká flekatá vlna tsunami, ne? No tak to ještě, že ty haxny máme teda dvě. Páč jednu už dostal Rumíček, neb to je ten hodnej pán a tu druhou dostane ten druhej pejsek, co je momentálně taky hodnej, ne? Jen tak tak a krom haxny měla i mojí ruku. Plesk a takhle teda ne. Uaaaaaaaaaaauuuuuuuuuuuuuuuuuuh, neslo se ječení hysterickýho nedočkavce do vesnice. „Takhle ne! Kdo sedí?“….“No proto! Tak na.“ A Tali se celá blažená jde svalit na trávník kousek od Rumíčka a oba se pustí do žužlání.

A já mám tím pádem volný ruce do další akce jménem Za naši krásnou zahrádku! Střiháme, okopáváme, přesazujeme, čistíme. A taky ryjeme. Páč se musí připravit česnekovej záhon. Nejsem nějakej pěstitelskej umělec, jsem zahradnice z leknutí, ale jsem ráda, že česnek, kterej miluju a spotřeba je u nás dost velká,  je taková šikovná rostlinka, která toho ode mne moc nechce. A tak na oplátku jí vždycky důkladně připravím – či začasto připravíme, páč se s rytím zapojí hodně často Brtník – postýlku na další sezónu. Pustila jsem se do odplevelování a rytí a za nějakou dobu mi přibyli dva asistenti. Nožičky prej byly fajn, ale co tetkonc??? Musím Tali pochválit, že už hodně dobře reaguje na sdělení, že má jít ven, že do záhonu se nechodí. Rumíček, stejně jako Ešus se tohle naučil dobře a záhony dost respektuje /krom těch s mulčovací kůrou, ale tam uznávám, že je to pro psa tak jako nepochopitelný trošku a netrvám si stritkně na tom, jen upozorním, že VEN! Takže nakonec oba čumákovali u záhonu a dělali mi výkonnostní dozor 😀 . Občas jsem si šla narovnat záda a šli jsme blbnout, nebo jsem je naváděla, ať si trhají jablíčka. Tali je miluje výhradně ke konzumaci, Rumíček je má nejdřív jako zábavu, kdy si je vyhazuje do vzduchu a honí je po zemi a nevím proč, tváří se u toho naprosto debilně :D. Pokud jsou na tom kvalitativně dobře, následně konzumuje taky. Tali kvalitu neřeší, ta jde po kvantitě a je schopná spucovat i nezralý padančata. Pak jsem v křoví našla začutnutej tenisák a hned bylo u záhonu ještě živějš.

Díky těmhle dvěma asistentům jsem toho stihla udělat tak třetinu záhonu a zbytek mi v neděli „ukradnul“ Brtník, který to dodělal. Je ovšem ftipný, jak rychle on to má. Má jaksi větší sílu, že jo, takže to s čím se já nimrám jakou dobu, von udělá prsk prsk a je to hotový. Zryl, rozmlátil hroudy, nasypal popel, já přidala sušený koňský bobky (i v tomhle už Tali dostala krapítek rozum a nekrade instatní koblihy 😀 ), piliny /páč ta půda je v tomhle místě blbá/, srovnal to a je z toho vzhledná postýlka pro česnek, která už jen čeká, až si do ní lehne. A tak jsem uklízela chalupu, aby to taky vevnitř dostalo glanc. Příští víkend přijede návštěvička z dalekých Novohradek, páč jedou do Žatce a tak se staví na přespání, tak ať jsme jak v civilizaci a ne u neandrtálůch v jeskyni, ne? A dost často, když jsem vykoukla, do chodby, tak u dveří stáli dva koledníci, který by tak  jako rádi dovnitř. Ne jeden koledník, ale dva. Tak jsem jim ven vypleskla matrace, ať se můžou vyhřejvat na sluníčku. Vypadalo to, že mi i poděkujou.

Pak nám to přišla oživit návštěvička z vedlejší vesnice, ale vzhledem k tomu, že teda Emička hárala a to jak se posléze ukázalo, hárala už do plnejch, tak to moc k družení nebylo. Protože ona už byla svolná, Rumíček nebyl proti a Tali si řekla, že když se teď nikdo nedívá….. a zajela do trávy. Odvolat se, pravda, úplně nenechala, ale u ní je pokrok už to, že když dojdu k ní, tak to neotočí a nejede si dál to svoje, ale zatváří se jako provinilec největší a nechá se odpovelovat zpátky. Tož mi Míra dal překváko v podobě jejich jablečnýho moštu, kterej nám přinesli a kterej jsem teda víc než radostně přijala, páč jablečnýho moštu pro mě nejni nikdá dost :D. A pak už jsme se rychle rozloučili, ať si nekoledujeme o průšvih 🙂 a já se vrátila ke svým povinnostem. Stihla jsem to všechno až na jednu maličkost. Zapomněla jsem, že si chci vyrobit podzimní věnec z břečťanu na dveře. Tak to musím napravit prostě až příště. Ale jinak to byl prostě povedenej víkend, Alberti 🙂