Samá voda, samá voda

Aneb ve středu jsme si vyrazili z Hojný vody lesama do Dobrý vody a pak zpátky zase do Hojný vody. Takže samá voda 😀 .A tý je naštěstí v Novohradkách dostatek. Zaparkovali jsme u naší oblíbený hospůdky. Kolem Zvonu setkávání

se vydali na konec vesnice a za posledním domem jsme zapadli do lesů. A já tady teď úporně přemýšlím, co psát?? Že je tam prostě nádherně?? To víte už stokrát, páč to melu furt dokola. (Ale vono tam prostě nádherně je, víte? 😀 😀 ) . Že bylo hub kolem spousta? No to se dá předpokládat, že do druhýho dne růst nepřestaly.

Ale … vzhledem k tý zásobě, kterou jsme vytvořili a vzhledem k tomu, že mi obyvatelé penzionu a přilehlýho okolí už nechtěli docházet na konzumaci  😀 😀 a odpírali poslušnost, jsem neměla odbyt. 😀  Takže jsme si dali závazek soc. práce, že sbírat se už nesmí (aaa to bolelo, teda, to bolelo)

Hele, nepodvádějte, řikali jsme, že po houbách už koukat nebudem!!
Hele, nepodvádějte, řikali jsme, že po houbách už koukat nebudem!!

Bylo tam božsky. Naprostej klid, nikdo nikde. Sešli jsme dolů do údolí a tam se nám otevřely krásný mýtiny:

Může se mi někdo divit, že jsem v tomhle kraji nechala srdce? 🙂

Mimochodem, je to zvláštní, že pokaždý, když jsem tady, najdu něco v čem je zpodobněný právě to srdce. Třeba minule jsem si v říčce  Černá našla nádhernej asi tak 50 cm velkej kámen , kterej je ve tvaru dokonalýho srdce. A tenhleten obrkámen, co jsem našla tentokrát v lese, ten to značně trumfnul. Jen teda se nedal bohužel poponést.

Tali byla moc hodná, oba se s Rumíčkem šmrdolili kolem nás. Sluníčko svítilo, cesta v pohodě ubíhala a jako vždycky se nabízely parádní výhledy:

A čekal na nás už jen kopec nahoru do Dobrý vody:

V Dobrý vodě Tali Brtníkovi předvedla, že člověk musí být furt ve střehu. My šli s Rumíčkem první a auto před námi vyplašilo černou kočku. Přeběhla přes cestu. My všichni si ji všimli. Jen ten Brtník ne. A tak s ním Tali krapítek zalomcovala. Vzala jsem si jí, protože mi bylo jasný, že teď s ní moc hovor nebude a chtělo by to, ukázat jí, o čem by to mělo být. No jsme holky šikovný, tak jsme se dohodly. Přepochodovali jsme ten silniční úsek a dorazili zpátky do vody Hojný. A …. zamířili na oběd k Pepemu. Jeho těstoviny jsou…. no prostě fantasticky italský, jak jinak taky, že jo. Mimochodem je to takový trochu ftipný, že v restauraci v Hojný vodě vaří pravej Ital. Kterej navíc umí i českou klasiku. Brtník tam opět způsobil trochu rozruchu, neb se dožadoval deseti knedlíkůch a tak museli hledat nějakej talíř, na kterej by se to všechno vešlo. A chodili se dívat, ešivá se to do tý hubený tyče fakt šécko vleze. Vlezlo. A vlezlo by se tam toho ještě mnohem víc.

Ohařiska se usalašili pod stolem a vytuhli. Jen teda…. když přišlo to kafe 🙂 . Tali už moc dobře ví, že ke kafi patří smetánky v kelímku. A že jim vždycky ty kelímky nechávám vycídit (a nejen to, vždycky jim tam taky trochu tý smetánky nechám) . Moc dobře pozná, že mi kafe nesou (tohle se naučila vážně velmi rychle)……… a…..…… to jí katapultuje do prostoru, protože se nemůže udržet a musí se těšit, těšit a těšit. A pochopitelně se teda musí těšit i to malý zrzavý ščestí jménem Rumíček, protože ta smetánka je přeciž tak dobrá a nerad by něco prošvihnul. A vznikne povstání. Povstání pod stolem:D . A páník na nás hudruje. A my si z toho zas tak moc neděláme. Protože to není zas tak velký povstání. Jen takový malý. Oba si pak zase lehnou a není o nich vůbec vědět.

Tak moc o nich není vědět, že když odcházíme a oni se zjeví u stolu, zaskočí jejich přítomnost staré manžele, kteří si sedli vedle. Evidentně jsou to milovníci psů a tak si oni užívají psí přítomnosti a ohaříci drbání a družení. A pak už si užívají pelíšků. Nejdřív těch v autě, když se vracíme a páníček jede pomalu, abychom se mohli kochat tou zelenou nádherou kolem nás, a potom těch v penzionu, kde vytuhnou tak, že když přijdou Jirka s Irčou na pokec, tak je jen pozdraví a po chvíli dál pokračujou v hybernaci. Ráno na nás čeká další výlet – i když už poslední – a tak je zapotřebí nabírat síly.

2 komentáře u „Samá voda, samá voda

  1. Kámen srdce-já mám u nás v lesíčku srdce pařez 🙂
    Krásné poudáníčko opět, děkuju 🙂

    1. Fakt? Srdce z pařezu jsem ještě neměla čest najít. Tenhle kámen byl krásnej. V reálu bylo to srdce vidět výraznějš než na fotce, kroutila jsem se tam u toho, ale já to nedokážu na tu fotku dostat. Nechápu třeba jak to dělá čajda, že když fotí les, má tam les a ne jako já sirky na stojku 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..