A to je to ještě slabý slovo, bylo to výýýýborněnejvynikajícnější ráno.Byla středa a já si řekla, že dneska běh vypustíme a užijeme si to jen čistě procházkově a hravě. Neb pár dní předtím jsem domů přitáhla balíček a v něm!! V něm!! POZORTE!! CELEJCH ŠEST ŽUŽLOBALONKŮCH!!! A jako první si tyhle malý „Vánoce“, kdy jsem do prostoru vyhodila všech šest najednou, užil Rumíček, kterej na mě čekal doma odpoledne sám  v pondělí. Jeditííííí, to bylo radostííí!!! Zrzavej preclík nevěděl, co dřív. Ešivá sem a nebo támdle a chytit tůdleten a nebo támdleten…. byl celej Blažej.

A Tali si to užila o den později, kdy pro změnu na mě odpoledne zase čekala ona. Aaaaa bože to byl pohled.  Stádo fleků v extatickým nadšení, fleky kam se podíváte, fleky který  nestíhaj a jsou z toho naprosto vyřízený 😀 😀 …. byla celá Blažena.

Zkrátka bohatství způsobuje šílenství nejen u lidí, ale i u psů, bez rozdílu ras, národností a věku 😀 .

A tak jsme si jeden z tý šestice vzali pěkně s sebou i v tuhle středu ráno. Vzhledem k tomu, že se nejednalo JEN TAK VO NĚJAKEJ BĚŽNEJ žužlobalonek, ale balonek z pokladu, seděl Rumíček-který šel to ráno ven se mnou první – venku na rohožce a měl očička jak naše talíře. Veeeliký a černý. A nemohnul se dočkat, až bude balonek v akci. Takže jsme museli honem a honem a ještě jednou honem na louku a čutat dááááááááááááááááááálkýýýýýýýýýýýýý. A taky vejšky. A házet šméčka. A házet za záda. A… a…. jeééé hele, kdo to k nám jde? No jde… jehehéé…  Kern teriérka našeho pana veterináře.

Páníček vypustil to dráče a už to lítalo.  Eny – (jak se správně jmenuje, páč já myslela díky svý hluchotě, že Emy a vytvořila jí přezdívku Emička-chemička. No tak teď jí budu prostě říkat Ený Lenoxová 😀 ) se taky připojila do grupy s názvem „Fšécky zrovna háráme“. Tím pádem značně potěšila Rumíčka, který na nějakej balonek rázem zapomněl. No vzhledem k tomu, že je Ený Lenoxová ještě pod zákonem a sama tím pádem neví o co jde, tak to bylo jednodušší a stačilo jen trochu korigovat Rumíčka. Pak se k nám připojila Šmudlajs, která už opustila množinu hárajících a lítalo se po celý louce. Parádní statický venčení, jak jsme si tak notovali s páníčkama od obou feneček. Ený Lenoxová skutečně dospěla k názoru, že se nejspíš jmenuje Šikulkaaa, páč na Šikulku přiběhne spolehlivějš než na svoje jméno 😀 😀 . Je to zkrátka pometlo. Veselý a praštěný, takže to tam byli rovnou tři. Všichni víme, že pohled na hrající si pesany se nevochodí a člověk by tam stál do soudnýho dne. Natahovali jsme to, co to šlo, ale pak už to nešlo, neb bylo zapotřebí taky provést nějaký to venčení. Tak jsme si to tak s Rumíčkem obešli a na balonek už nedošlo, protože měl jednak jazyk na vestě a druhak byl čas provést Výměnu ohařů.

A i teď bylo co si užít. Protože pro tohle ráno jsem měla vedle sebe VELICE ALE VELICE NEJHODNĚJŠÍ TALINKU. Talinku, která byla vzorovanější než nejvzorovanější. A já jsem si teď právě při psaní zavrtěla hlavou, že to snad ani nejni možný, aby to byla ona 😀 . A to byla ten den díky hárání  po delší době prvně pěkně navolno. Žádný vystřelení se do prostoru, ale jdeme z tý podesty pěkně spolu. Neletíme za malinkatejma pejskama, který jdou proti nám, alébrž slyšíme na svoje jméno. A na louce se pěkně sami od sebe vracíme k pánčičce. A když seběhneme dolů k rybníčkům a pánčička zvostane stát tiše nahoře na louce, tak se pěkně sami od sebe otočíme a tryskáme zpátky k ní, aniž by ona musela vydat hlásku. Pak teda musí pánčička krapítek přimhouřit očko. To když se nám hromada fleků rozeběhne za ten poslední barák. Ale s tím se počítalo, na kušně je košík a tak není moc co řešit. Díky předchozímu cvičení tu máme jeden malý posun-Tali tam sice zaletí, ale pak se řítí zpátky ku své psovodce 😀 . Ta stojí, nasadí si gezitch číslo dvacetsedm a praví přísně že : „Teď sem se Tali ale hodně, ale hodně naštvala!!!!“ a hrouda fleků se koukne nahoru a ptá se ešivá „Hodně jako? Hodně se zlobíš!“…. „No to teda zlobim!“ dostane se jí laskavé odpovědi. „Tak já huž budu hodná teda!“ tváří se hrouda a de si čuchat koukolem.

A vytvoří veleftipnou scénku s kokrem. S tím kokrem, kterej je neustále volně loženej a v době hárací víc než otravnej a s jehož páníčkem jsme si to ondynoj opět ostře vyříkávali. Kokra jsem při tom dost nekompromisně odháněla a pomáhala si při tom naším veledlouhým tlustým vodítkem. A řekla bych, že Tali si to zapsala za uši, protože. Protože jakmile teď zblejskla milýho kokra, jak k nám zamířil, otočila to a vydala se krutopřísně za ním. Doklusala k němu a s gezichtem číslo taky dvacetsedm mu taktéž dost nekompromisně vynadala. Pak se hrdě otočila a bez mrknutí očka svého zamířila za mnou zpátky. A tvářila se jakože: „Helej , vidělas to? Jak já mu to nandala, kterénovi jednomu?? Udělala jsem to stejně jako ty, bylo to dobře?“ Klusala jako koník, hlavu hrdě vzhůru a tlemila se u toho. Kokr to tím pádem radši zabalil 😀 😀 . Musela jsem se smát, škoda, že takovýhle chvilky člověk nezachytí, páč byla vážně děsně vtipná. Pochválila jsem jí, jak to dobře udělala, že je šikovná holka a šly jsme na druhou stranu.

Posléze vyprodukovala obří hromadu a  i si poslušně sedla vedle, aby bylo možno  v klidu uklidit. A šla pěkně vedle mojí maličkosti ke koši. A pak dál k vedlejšímu paneláku a dodržela to, co před chvílí slíbila. Když ji popadne touha, proběhnout si to podél toho domu a zjistit, co by se tam dalo a nedalo, tak pěkně poslechne na přísný upozornění, že tohle teda ani náhodou NE! A odměnou je jí … půlka suchýho rohlíku, což je odměna nejodměňovatější. A aby odměn nebylo málo, tak jde košík dolů a!! Z kapsy jde ven žužlobalonek. JOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO!!! ŽUŽLOBALONEEEK Z POKLADŮŮŮ!!

A stejně jako s Rumíčkem předtím hážeme, kopeme a ona ščastně lítá a žouželí si balonek. Když se utíkám „schovat“ za strom, zatímco ona si lehne na druhej konec louky, aby se tam v tichosti mohla věnovat demolici balonku, tak jí to nakonec nedá a běží mě přepadnout za tím stromem. Ach. Jaký to povznášející pocit 😀 . Na druhý straně, za pískovištěm nám začnou nadávat Dášenky, ale my máme míčeeeek, my nikoho nepotřebujem. Čutnu jí balonek do vejšky, ona ho drapne a pak pochoduje hezky vedle mě. K mý spokojenosti se i na konci louky ještě vypustí a pak si můžeme dát závody na podestu. Abych opět nevyhrála 😀 . Odměna vítězce je zase ten žužlobalonek, kterej si pak důležitě nese celým barákem až domů. Ejch, to bylo krásný ráno!