Bože lidi to je teď tak supr období. Tali sice na začátku hárání zas předvedla, jakej umí bejt zlobivec, ale teď momentálně máme moc hodnou a milou pejskovou.

Pejskovou, která je najednou vnímavá, ví, že vodítko má taky druhej konec, že na tom konci jste vy a že taky může bejt společná zábava a že na tý procházce můžete prostě být SPOLŮŮŮ!!

Rozjela jsem teď tu akci s názvem Ranní krátkoběh. Brtník jde s nima ráno tak jako procházkově a já si je pak jednotlivě vytáhnu a běžíme si. Není to fakt nic velkýho, neběhala jsem už hodně dlouho-když odmyslím ty trysky za Talimůrou 😀 😀 a taky nechci jít do práce splavená jako kůň. Je to čistě jen tak leeehoulince kousek do sídliště, aby taky byl čas na něco jinýho. Třebas na kopečkovou hru a nebo družbu s pejskama. Ve středu si Rumíček užil obého, páč když jsme doběhli k haldě a chvíli si tam čutali, tak přišla slečna a měla s sebou bílou vlající kuličku-tryskomyš a taky štěndo dlouhosrsté kolie. Ščenátko bylo myslitel takovej a drželo se u paničky. Zato bílá kulička byla fakt tryskomyš. Já se v těch plemenech nevyznám, takže nevím, zda boloňáček, nebo havaňáček nebo maltézáček…. prostě bílá praštěná a veselá koudel, co se nezastavila 😀 . Nebo teda i zastavila, ale to jen když chtěl pesan – 1,5 roku starej – vyprovokovat Rumíčka k honičce.  Tak si tam spolu lítali a my tří se na ně dívali, jak tam řáděj. A Rumíček byl Blažej, že má někoho na hraní. Páč pokud jde s Talimůrou, tak ta mu všechny kámoše zabaví. I kámošky. Takže i tohle je důvod, proč s ním chodíváme zvlášť, aby si taky užil kámoše. Lítali si tam spokojeně a mně bylo líto jim to rušit. Jenže prostě do tý práce se musí, no. A taky jsem ještě měla na pořadu dne Talimůru.

Aby mu to nebylo líto, dali jsme si cestou zpátky závody, čutli si balonek, a chvíli jsme spolu blbli. No a pak už byla řada na Flekatý. Vyvenčená byla, takže se mohlo rovnou vyběhnout. A opět náš “povel” Tempo-tempooo.  Jde nám to povětšinou  i docela dobře. Jen pro tentokrát Tali trochu šněrovala. A to z toho důvodu, že chtěla!! Ona sama od sebe!! dělat toho kontaktního psa a tak se na mě furt dívala nahoru a motala se mi pod nohy 😀 . Neběžely jsme tentorkát stejnou trasu jako s Rumíčkem, běžely jsme proti směru. Důvod byl prozaický. Volně ložený neustále se volně loncající a všechny otravující kokr. Jehož majitel  – hehehe – jaký to zářný přístup zastupitele městské části za KÁESČÉEM (a že mě to neudivuje),  se nejen neobtěžuje mít psa na vodítku, ale taky po něm – prase jedno – nebude uklízet. Pes ho neposlouchá, on neví kde je a ještě se rozčiluje, že mu pes skončí v cizím domě, kam odejde s vaším psem. Jeho problém, když neví, kde má psa, ne? Já jeho odpovědnost za jeho vlastního psa řešit nebudu.

No ale teď jsme byly teprve na začátku procházky, tak jsme si to cukly zkrátka obráceně. Běželo se nám hezky a měly jsme pak tím pádem i víc času na to, prohlídnout si to v místech, kam běžně ráno nechodíme. A taky jsme měly spoustu času si střihnout nějakou tu blbinku. Jako třeba vyskočení na povel na velký kamenný stůl, kde si Tali i pocvičila sedni a vstaň a hrozně jí to bavilo. Čutala jsem jí šišky a ona mi je podávala. Taky byl čas na to, že jsem  “ztratila” ledvinku s dobrůtkama a ona ji musela “najít” a přinést. Taky na psí družbu došlo, s malou bílou teriérkou. No a pak ….pak už jsem měla vedle sebe jen ………. ÍPO psa. Tali capala vedle mě a furt si mě hlídala a furt se na mě otáčela a to aniž bych musela pípnout. Když jsem se zastavila, zastavila se taky, sedla a čučela vzhůru. Když jsem uskakovala do stran, přiřazovala se sama od sebe k noze a čučela vzhůru, když jsem se rozešla, čučela mi vedle nohy vzhůru, když jsem to otočila do protisměru, šla mi vedle nohy taky a čučela vzhůru……….. až mě z toho za ní bolí za krkem, když to píšu 😀 . Bylo to tak moc prima.

Doma s sebou řáchla na pelech a já jim šla připravit rychle jídlo. Rumíček se díval na balkoně do světa a bylo to takový poklidný ráno, že vlastně ani nevíte, že nám doma jede patnáctej den hárání. Tak snad dojedeme v pohodě i ten zbytek.