… a nebo radši…. ke kafi snad ani ne, páč by v některejch momentech mohlo to kafe vycestovat směr monitor. Páč se tam najdou záběry, který mě osobně víc než pobavily. Zvlášť ten jeden – 27 sekunda 😀 😀 😀 a 1:59 je taky supr a roztomilá scénka ve 2:24 taky. Tak si to užijte stejně jako já, která po včerejšku neměla dostatek sil dodělati článek novohradsky poslední, tak ten bude až zítra. Každopádně bacha na to kafe, ať si nemusíte pucovat monitóra 😀 .
No tvl! celý videjo je úžasný, miluju tohle soužití zvířátek 🙂 kdybych bydlela v přízemí tak bych asik taky měla kotě, ale Bohužel, je mi to proti srsti mít kočenu zavřenou doma. Jsou úžasní! 🙂
Paráda co? Já se bavila naprosto. Ovšem ta kočena , jak si tak leží a jen tak mimochodem tu motorovou myš drží za ty trapný šatičky a rozhlíží se tak jako, že vona nic a baví se u toho…. 😀 😀 😀 😀 boooooože můj, to sem si poplákla 😀 😀
A kočičku bych si taky dala říct, vždycky jsem chtěla, Brtník do bytu nechtěl – což je i můj názor, ale Rumíček, Rumíček by mooooc potřeboval kočičku, moc a nejvíc. Miluje kočičky. Jenže nejdřív byla Bubi a teď Tali, obě taky milujou kočičky. Na smetaně 😀
Doufám, že všechna zvířátka přežila ve zdraví, najmě ten pejsek, co spadl do bazénu.
Měli jsme kdysi nejprve kočku, pak ní přibyl jezevčík, když si Káča (nebo to byla Lůca? – už nevím) pořídila koťata, odkládala je k Lesanovi do pelíšku a odcházela courat ven. Lesánek se celou dobu o koťátka vzorně staral, aby z jeho bedýnky neprchla.
Jeee, to by se mi taky líbilo takovýhle kočko-psí soužití. Já si myslím, že pes a kočka k sobě prostě i patří.