Krásná Lužnice

Tenhle výlet nebyl nějak dlouhej, ale byl parádní.  (Ostatně… jsou tady vlastně jiný, než parádní výlety?? Neeeejsooooou! 😀 ) Zajeli jsme si do Pohoří na Šumavě a zaparkovali kousek od mýho oblíbenýho kostela. Teď malinko odbočím. Napadlo nás s Brtníkem (nezávisle na sobě, ale to jsou ty společně strávený roky) , jít se do tohodle kostela někdy podívat, posadit v noci. Nebo aspoň večer. Je to hodně zvláštní místo. Tak jsem zvědavá, jestli to někdy uskutečníme. Pro tentokrát jsme tady byli pochopitelně za dne. Ne úplně ráno teda, to se jako přiznám, že ne. Páč ta snídaně na tý terase, kávička s panem domácím, pohodlnej rozjezd… žádný utikání na tramvaj. Vo todle se teda vošidit fakt nenechám.

Jsem zvyklá, že tady jdeme od auta vlastně vždycky jen tím jedním směrem. Ten vede do Rakouska. Ať už je to k Trojmeznímu kameni, nebo do Karslstiftu.  Teď tak sice vyrazíme taky, ale ještě dřív, než dojdeme k prastarýmu křížku, odbočíme do luk vlevo, takovou nenápadnou cestičkou.  A tam si trochu zaakrobatíme. Teda my ne, my zvostáváme pevně nohama na zemi, ale ohařiska si užijou. Je tam totiž “stoh”  z poskládaných balíků slámy. Je o značně vyšší, než je  obyč kotouč slámy, těch balíků je tam několik vrstev. Zkusmo pravíme “Hop nahoru, udělej hopí!”

A začnou se dít věcičky 😀 😀 😀  Ježiš, já se musím smát ještě teď, když to píšu. A velmi mě mrzí, že se nepodařilo to zachytit kamerou i když jsem se poctivě snažila nasekat aspoň nějakou fotku. Protože zatímco Rumíček, až postavou menší než Talimůra a rozhodně kratších nožiček, se chová jako kamzík profesijounál a je tam tudíž ve vteřině, tak Tali………….. ty vado nenene!!!! Vona vám je úúúúúpablb!! Neboli úplně blbá 😀 😀 😀 Tali se prostě chová jako rozeběhnutý beranidlo a narve to makovicí do stohu. No nic, tady se jí nemůže nic stát, páč jde do měkkýho. A navíc v tý mozkovně už to stejně horší bejt nemůže, že jo. Ale proboha!! Kdybyste to viděli, žiiiišmarjáááánkooooo to byl výkon 😀 😀 😀 . Bohužel, dolů (když se ji na stopadesátej pokus podaří dostat se nahoru za Rumíčkem, kterej se jí tam tlemí)  to vezme stejným způsobem, jakým se snažila dostat nahoru. Takže naprosto nevhodným způsobem. A stejně jako zjara u Ktiše, kdy hodila hubu dolů z toho pařezu, tak stejně tak to vyřeší teď. Zastaví se o čumes o pevnou zem. Fuj, lekla jsem se. Ale už jsem zvyklá, takže se vzpamatuju obratem. Ona je vážně prostě… Tali, no.

Vejdeme do lesa, kterej poskytne příjemný stín. Jen na chvíli, po chvilce už si nás zase přebírá sluníčko.

A tak jsme rádi, když posléze u cesty narazíme na potůček. A! Tím potůčkem není nikdo jinej, než naše krásná řeka Lužnice. A víte co?? Tady je ještě krásnější. Je to takový říční batole :-).

Lužnice-batole :-)
Lužnice-batole 🙂

Už to není pramínek, který teče do korýtka, jako když jsme ji potkali v Rakousku minule. Cestou už posbíral pár přítoků a už ho rozhodně nemusíte hledat. Někteří ho objeví, než bys řekl švec a nadšeně do něj ulehnou :D. Tak to máme už asi takovou rodinnou tradici. Ešátor znesvětil na Kraličáku pramen Moravy, když do něj celej uřícenej nadšeně hópnul dřív, než mu v tom bylo zabráněno a tímto se za tento ohavný čin všem Moravákům omlouvám 😀 . U Labský boudy znesvětil zase pramen Labe, když se z něj šel nachlemtat a celej ho zaflusil. A tímto se za tento ohavný čin všem Čechům omlouvám. No a Rumíček znesvětil nebohou křehkou Lužnici . Kam okamžitě naběhnul a zalehl.

Rumouš znesvětil Lužnici a ulehl do ní.
Rumouš znesvětil Lužnici a ulehl do ní.

Aby v tom nebyl sám, šla mu Talimůra vydatně pomáhat a lítala nadšeně sem a tam, až to tam celý rozvířila.

Tali se řítí Lužnicí jak velká voda
Tali se řítí Lužnicí jak velká voda

Když se dostatečně vyřádili, posunuli jsme se kousek dál a v zatáčce, že si dáme sváču na kládách. V batohu už na nás čekala naše kámoška Májka. Jenže, jak se ukázalo, čekala tam značně osamocena. Neb čerstvé houstičky byly kde? No, kdepa byly? V autě byly, aby přestaly těmi čerstvými býti :D. A nebyly k dispozici bohužel ani ty nečerstvé pro ohařiska.  A co tetkon teda? Nic. Hlad je nejlepčí kuchař a láska která prochází žaludkem mocná čarodějka. Takže jak dva malý smradi na vejletě jsme tu koncervu vyblízali na prstech 😀 😀 A ohařiska dostali nakonec blemtnout z konzervy.

Příjemná cesta lesem vedla dál podél Lužnice, která už tady byla tak jako malej rozběhanej capart a já si užívala tu krásu čistý vody. Čistý tak nějak nejen pro tu čistotu, ale pro něco víc. Já nevím jak to popsat, ale bylo to úžasný. Zula jsem boty a zaplula jsem s Rumíčkem do vody. A po dlouhý době zažila vodu, kdy po nějaký době máte pocit, že vám ty dolní končetiny uřízli, jak byla ledová. Nádhera, fakt nádhera, křišťálově čistá voda, písčitý dno, který se nerozvíří.Hrozně moc se mi líbí tohle stádium řeky – tady teda ještě potůčku, ale už takový dravýho potůčku. Je tam ještě spousta života, všechno je na začátku, řeka se teprve rodí. A tak jako malý děti, je taky taková prostě čistá, nevinná. Tady je ta řeka, která ještě řekou opravdu není, myslím úplně nejkrásnější.

Společnost mi dělají malí pstruzi………….a Rumíček, co čeká na gejzíry 😀 a v závěsu Talimůra, která vás zráchá od hlavy k patě, protože jen čistě prošla kolem vás :D. A Brtník trpělivě čeká na břehu.

 

Lužnice nás dovedla až k rybníku Kapelunk (Kapelníkův rybník), který napájí. Kapelník tam žádnej nebyl, zato spooousta vodičky. A protože já tu vodu miluju stejně jako ohařiska, tak halt musíte přežít tu nadměrnou fotodokumentaci 😀 , ale je tam tak krásně, že to myslím i přežijete:

Od Kapelunku cesta pak malinko stoupá /a mně tam malinko stoupal adrenalin, protože Tali chtěla zkusit, co to tu udělá, když nebude dbát pokynů 😀 / a podél cesty leželo pár pokácených stromů. Pár hodně starých pokácených smrků. Brtník si dal tu práci a pustil se do počítání letorostů. Dostal se ke stodvaceti. Pevně doufám, nebo chci věřit tomu, že nějaký ten důvod-rozumný důvod, proč je pokácet, tady byl. Protože dřevo nevypadalo, že by bylo nějak nemocný. A nebyl to jeden osamocený starý strom, bylo jich tam víc. Ale protože Novohradky jsou snad zatím pořád tím místem, kde žijou lidi tak nějak normálně, tak chci věřit tomu, že to prostě muselo být. I když nám to přišlo, že je těch stromů škoda. Škoda teda je, že jsem se už nemohla na tohle zeptat Tomáše -syna Standy a Jany, který tu dělá lesníka. Ale snad příště bude příležitost a vyzkoumám, co k takovýmu kroku vede. Protože mně přijde, že je hrozná škoda tyhle stromový pamětníky poslat k zemi, když jsou – z mýho  pohledu, takže to tak třebas není – v pořádku. Uvidíme.

Vystoupali jsme nahoru a rozhodovali se kam dál. Ve hře byla původně delší trasa, ale znamenalo by to, jít pak zase kus po silnici. A to docela velkej. To se nám ale vůbec nechtělo, takže jsme to trochu zkrátili a mířili lesama zpátky k Pohoří na Šumavě. Přicházeli jsme k němu půvabnou cestou, kterou lemují taky hodně letitý stromy. Jsou nádherný, posuďte sami:

Vyšli jsme z aleje a nabídnul se nám pohled do krajiny:

v
Aaach Bože, ty víš, že je tu božsky a proto tuten koutek chráníš, že jo?

O pár desítek metrů dál už jsme měli Pohoří na dosah i s kostelíkem:

a tady už na nás čeká ten "můj" Pohořskej kostel, co vstal z popela
a tady už na nás čeká ten “můj” Pohořskej kostel, co vstal z popela

A krásnej výlet byl na konci. Pár metrů k autu, pesani tam hópnou, Rumíček tentokrát ani nepotřebuje nápovědu, že má dělat Hajáka 😀 a stočí se vedle Talimůry, která to má jasně daný – neboli – jsem v autě=chrápu. Aspoň, že v tomhle má kousek rozumu. No a my si zajedeme co? Dát pizzu do Kaplice. Mno, já jsem tentokrát pizzu vyměnila za žebírka a ty jo, řeknu vám, že sežrat tohle, to byl výkon :D, tady fakt porce nešiděj. Takže mi s tím musel zasejc pomoct Brtník. No jo, jeden z bodů dovolený je halt i obžerství 😀 .

 

 

10 komentářů u „Krásná Lužnice

  1. Tak krásně se to čte, budu se na ta místa někdy moset zajet podívat a vypadá to, že nikde ani noha? Tedyk kromě pacek ohaříkojc. Zlatí jsou, mocinky moc, oba, i Tali, která je takovej klabanos-neohrabanos, prostě drsná Němka no, jen tak jí něco nerozhází. Po té co jsem viděla ty NOK na zkouškách a viděla jak se chovají, víc jsem jí pochopila. Myslivci jsou prostě jinde, mají to nastavené jinak, pro většinu z nich jsou psi nástroje. ti psi nejsou zvyklí se mazlit a vůbec. Nechci to rozvádět, nejsou všichni tací…ALE .

    1. Dennyky – jeď, jeď, rozhodně jeď. Tam se Ti bude líbit moc. Nikde ani noha – to nevypadá, to tak v podstatě je. Krása, fakt.
      No jo Talimanka – to je klabonos, kabanost, vypečenina strašlivácká 😀 . Já to vím, jak oni se k nim zpravidla chovají, bohužel a doufala jsem, že se podaří to nějak přeonačit. Ale……… nějak se mi to nedaří podle mých představ. Bohužel ten nejdůležitější čas strávila tak, jak strávila. Mít ji od malinka, půjde všechno trochu jinak.

  2. Moc krásný výlet a pěkná fotodokumentace. Člověka zahřeje u srdíčka vidět tu panenskou přírodu.

    1. Přesně – to člověka úplně nakopne. Tenhle kout jsme ještě vůbec neznali a jít podle Lužnice byl krásnej výlet.

  3. krásný výlet a krásný fotky
    a ještě k tomu mazlení-jak psala Denny
    viděla jsem dokument o Josefu Vánovi+mám i jeho životopis
    a vtom dokumentu ani jednou nebylo nějaký pomazlení s koněm kromě konců závodů vítězných(bože ta češtin)
    prostě během třeba čištěni,sedlání a tak nic
    vím,že je tvrdej k sobě i k okolí-jinak by nebyl tam kde byl-a vím,že kolikrát odpovídal,že má rád všechny koně stejně a tak
    ale tam si myslím,že už to moc o vztahu není
    a i co jsem četla a mám různý knížky o konich-z dostihovýho sportu-tak mě to fakt přijde-sednu-slezu-odjedu
    nic pro mě
    ale já si myslím,že je to i v chovkách-že když má někdo víc psů-že už tam ten vztah nikdy nemůže být jak u jednoho dvou
    víc myslím fakt jako 12,13 a tak
    už jenom z toho důvodu,že kdyby měl prožívat smrt každýho pejska jak já -jako,že z toho bude 2 měsice-tři fakt hotovo-tak by s ním většinu roku nebyla řeč
    neříkám,že k nim nemají vztah-ale-vždycky si v tomto vzpomenu na Herriota,kterej má o tom jednu kapitolu-na té,a-jestli může mít rád víc zvířat
    taková odbočka:-)

    1. Mirka D já jsem ano asi trochu ten zelený terorista jak mi říká přítel, nedívám se ani na Perdubickou, mám z toho smíšený pocity, ano chápu, ty kně to asi baví ALE nechápu, proč jim tam cpát tak těžké překážky…a co se týče ostatních sportů, viděla jsem nejedno video, jak se ke koním chovají….brečela bych

      1. Dennyky – taky nechápu význam překážky, která je pro koně nebezpečím. Proboha proč??

    2. No jo Váňa je tvrďas 🙂 a nejen k sobě. Třeba tuším, že Železníka – tam to byl prý trochu “boj”, že to nebyl ideální vztah, jak sám říkal.

      Sednu-slezu-odjedu , nebo použiju na honu a bez péče zavřu do kotce, je to pořád o tom stejným, to zvíře je nástroj, není to parťák. Mluvím o těch, kteří to tak mají, vím, že to tak nemá každý. Ale prostě nemám moc ráda vrcholový sport ve zvířecí říši, protože tam si dost často prostě honí ego člověk, mnohy až za hranice čtvernožce.
      No jo, můj milovanej pan Herriot 🙂 , zvěrolékař mejch snů 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..