Ve středu jsme si díky počasí naordinoval takový lehký program.Zajedeme si ke Zlatý Ktiši a já budu plovat. Brtnik nikoliv. Ten se koupe zásadně a pouze v zimě . Jinak nikolivěk. Teda myšleno ve volný přírodě, že se koupe jedině v zimě. 😀 Jinak netrpí nečistotností, nejni prase a koupe se každý den.
Jako vždycky jsme zaparkovali u Lesovny Žofín a šli tou nejkrásnější cestou, co znám. Vede celou dobu lesem a věrně ji doprovází říčka Černá .
Jdeme si jen tak a panuje skvělá pohodička. I proto, že máme dva moc hodný psy.
Když dojdeme ke Ktiši, cvakneme radši Tali na vodítko, Neb si umíme představit ten brajgl, kterej by navolno mezi lidma ležícíma na břehu vytvořila.? Lidí naštěstí neni moc, opravdu jen pár. Ale vzhledem k Talmůře trošku hledáme misto, kde nebudeme rušit a ohrožovat pohodu ostatních a uplacírujeme se co nejvíc stranou . Nikoliv však dostatečně, jak zjistíme záhy. Páč Tali pokaždý z vody zamíří rovnou k páru, který leží opodál. Jsou totiž na “jejím ” místě, kam si chodila žouželit míček, když jsme tu byli na jaře . Tohle si pamatuje moc dobře i po takový době, to jí z hlavy nevypadne! A cestou je vždycky stihne zmáčet a zvizitýtovat jim tašky . K jejich značnému veselí ? . Nicméně nechceme otravovat a tak se s ní nekoupajici se Brtnik přesune ještě dál. Do takovych míst, kde už lidi nejsou vůbec.
Aspoň není tolik slyšet, jak ječí pokaždý, když vletí do vody za balonkem a dělá při tom vlnobití.
My si zatím s Rumíčkem úžasně plujeme a hrajeme si. Jasně, že musím cákat gejzíry a taky prej nejni marný, když vyrábím vlny. To stojíte ve vodě po hrudní košik, roztáhnete ruce do kšá a děsně rychle je pod vodou splesknete k sobě. Vyrobíte tsunami 😀 (nebo teda parodii na tsunami 😀 ) . Ale dobrý cvíčko na ruce a ze psa je rázem Blažej. Občas vezmeme do hry i míček a já ho zlobím tím, že ho potápím a schovávám. Točí se na hladině, jak hajzl při povodni a usilovně hledá. Jsme tam značnou dobu, Rumouš po celej ten čas furt plove a plove, ani jednou nevyleze na břeh. Už z toho nepřetržitýho plování a řádění funí a řekla bych, že je kapek uplovanej. A tak ho pošlu na chvilku na břeh. V jeho chápání to ovšem znamená, že jde sice ke břehu, ale tam stojí a číhá. Číhá, abych zase gejzírovala. Skáče tam jak klokan zleva doprava a je naprosto neunavitelnej. K pobavení dětí, který se ráchaj opodál u břehu a pořád ho pozorujou. Má publikum rád, takže si toho pochopitelně po čase všimne a rozhodne se je navštívit 😀 . A nevezme to po břehu, rovnou k nim pluje. Což teda radši zatrhnu, protože bych nerada rozdurdila rodiče. Člověk nikdy neví. A tak radši jdeme zase plout spolu. Je to hrozně moc fajn plavat s ním. Plave klidně, nijak člověka neohrožuje, je to příjemnej společník. Jen teda nesmím plavat na zádech a kopat si u toho nohama 😀 😀 . To jsou zase gejzíry a on je jde okamžitě chytat. Pohybuje se při tom ovšem velmi ftipně. Má totiž tělo a zadní nohy svěšený dolů, nikoliv při hladině a hrozně mydlí předníma packama do vody. Tím pádem gejzíruje taky a vypadá to, že se voda kolem nás dost vaří 😀 😀 .
Protože všude panuje spíš tak jako klid, přijde mi, že musíme taky hrozně rušit a tak nakonec vylezeme na břeh, drapnu věci a vysápeme se svahem nahoru na cestu. Jdeme za Talitýmem. Asi, aby ten opodál ležící pár nebyl dlouho bez psí společnosti, a zase se trochu pobavil, když tam jen tak ležej, vzpomene si na něco pro změnu Rumouš. Zjara si přesně tady pouštěl přece dolů ten balonek, ne? No jasně!!! Tam to pěkně běhalo. A nařítí se cestičkou přímo nad ně a pošle jim tam svůj milovanej balonek. A očekává s vrtětím ocásku, že mu ho kopnou zpátky a budou hrát kopečkovou hru. 😀 Jouda. Naštěstí tihle lidi nemají s psí přítomností žádnou potíž a dobře se baví. Možná by mu ho nakonec i zpátky kopli 😀 . Pošlu to zrzavý pometlo, ať si laskavě pro ten balonek dojde sám a valí okamžitě dopředu za ostatníma.
Dojdeme do zátočiny, kde se placatěj Fleky s Brtníkem a přesto, že to původně vypadalo, že to bude vstup spíš psí, než pro lidi, ukáže se, že i tady se může Koláče koupati a tak vesele pokračujeme s Rumíčkem v započatý zábavě. Snažím se Tali přesvědčit, aby plavala s námi. Ale bohužel, vrátila se k tomu, že bez balonku není důvod do tý vody vlézt. Maximálně si chodí podél břehu a s balonkem v hubě se tam brouzdá. Občas navštíví rákosí a štrachá si tam. Nebo se pleskne na břehu a žouželí si balonek. Zkusím nakonec piškotovou fintu. Vezmu si do ruky pár piškotů a plavu od břehu a volám ji k sobě.
TO NEBYL DOBREJ NÁPAD!!! NEBYL, ANI TROCHU. Piškot totiž JE důvod, proč do tý vody jít. A to se šturmem a nadšením. Páč ve vodě je i Rumouš a co kdybych jí je všechny sežral. Což ovšem hodlá výše jmenovaný taky učinit a tím pádem se já octnu ve značným ohrožení, že mě ty dva idioti utopí, nebo minimálně přizabijou, jak se na mě hrnou. Hodím piškoty do vzduchu a ty padnou těsně vedle mě. Tooo sem si teda pomohla. Voda se kolem mě vaří, jak když se pod hladinou rve hejno žraloků a já troubím rychlej ústup. Unikla jsem jen tak tak 😀 Bože to byl zasejc nápad. Brtník se na břehu dosti baví. Je to osoba škodolibá a jakákoliv má újma ho vždycky rozveselí 😀 .
Já jsem naopak osoba starostlivá. A tak, aby se nám na břehu neuškvařil a neunudil, tak přes jeho protesty, že mu to nevadí, velím hromadnej návrat na souš a že se půjdeme projít. Loukou zamíříme do lesa a couráme se lesní pěšinkou. Abychom si na rozcestí dali lehkou, typicky tůristickou svačinku. Vysočinu se suchou houskou 😀 . Sedíme na cestě a dělíme se poctivě s ohařiskama. Já si dávám jen tak na chuť, protože se těším na dlábes v Lesovně. O vodu se dělit nemusíme, pesani jsou-narozdíl od nás-vody nalábaný z koupání. Rumouš z gejzírování a Talimůra z toho jak při plavání ječí a loká u toho vodu. Oba jsou jak cisterny a furt kropěj. Les se konečně dočkal vláhy 😀 😀 . Škoda, že ta vláha jinak chybí. Loni touhle dobou jsem měla spoooustu lištiček.
Teď je přeci jen vidět, že tady sice prší a vláha je, ale není jí tolik, aby ty houby rostly. Takže i když se jdu pro formu podívat do míst, kde jsem loni sklidila slušnou úrodu, vím, že to je marný. Liškový rizoto nebude.
Ale!! Aby mi to nebylo líto, tak na Lesovně na mě čeká srnčí gulášek se špeclema . To taky rozhodně není nic špatnýho, čím bych si ublížila 😀 😀 😀 . Dobře jsem učinila, že jsem se při svačině ošidila, dobře jsem učinila. Můžu si teď narvat pupek a spokojeně se rozhlížet z terasy po okolí. Ohařiska s sebou svorně fláknou pod stůl a upadnou do komatu. Joo, tomu říkám dovolená! 🙂
Krasny clanek! A ja moc moc zavidim, ze se muzete s Rumickem v klidu spolecne koupat. Protoze s Theinkou, tou vlastne rodnou sestrou zlotrile Talimury, jde pokazde o riziko srovnatelne se sjizdenim divokych pereji nekde v amazonske dzungli. Jediny rozdil je v tom, ze Thea je tvor tichy, ona je pri pachani tech svych skopicin naprosto bezhlesa:-))). Jinak ale kopie Flekatice – priserny placak do vody s rozbehem – je ji fuk, jestli skace do hloubky, nebo do 20cm louze, to ja vzdy trnu, nasledne tsunami, pak vodni “uprk” za mickem, klackem, clovekem… dale snaha dany objekt nacpat do tlamy, zachranit a dotahnout na breh… Takze my uz se spolecne nekoupeme???
😀 😀 😀 já se moc omlouvám, že se směju, páč vím, že to člověka trochu mrzí, ta nemožnost si spolu zaplavat, ale to se nedá, no. Představivost mám prostě velkou 😀 . Tali teda louže nebere, ale větší vodní plocha v její společnosti rovná se rozbouřený moře. Jsou to blbky praštěný. Musím říct, že to plutí s Rumíčkem si taky hodně užívám. A když se mi jednou jedinkrát podařilo Tali připojit k nám na tom rybníčku, bylo to moc báječný.
Jo a jeste poznamka – Thea miluje rucniky/ deky lidi lezicich na brehu. To se vykoupe, pak vybehne na breh, vybere si suchy a cisty rucnik, radostne se zavlni a oklepe na nic netusici majitele a pak s sebou placne na ten rucnik nacaz se zacne vehementne valet a vytirat… zNo, reakce byvaji ruzne☺️
😀 😀 jo i pro tohle byla Talimůra na vodítku, dopadlo by to stejně 😀 . Stačilo, že vyrobila vodníky z těch dvou lidí vedle nás 😀
paradnr ste si uzili a teda ta vodenkaaaaaa. v ktisi se ted muze koupat, dobry vedet 🙂
může, může – a asi mohlo vždycky. A ta voděnka je opravdu nádherná, naprosto ozdravnej pobyt ve vodě. I tou rašelinou, hotový Lůrdy 🙂 Taky třeba v Pohořským rybníku, kterej je stejně krásnej a zachraňoval mě, když jsem si pořídila úžeh/úpal čičo