Nejlépe na Myslivnu přece.

A je fučík, že je to kopec a ne budova. Vymyslela jsem tenhle výlet ještě doma, abychom měli taky nějakej novej cíl, když už sem jedeme po několikátý a začíná to tu bejt dost prochozený. Výchozím í cílovým bodem byl penzion Baronův most. Strategicky vybráno. Neb se tam člověk po výletě i rovnou nají. A to dobře nají. Zaparkovali jsme a šup hned do lesa. Na nádhernou lesní cestu, která vede mírně do kopce a krásným lesem. Lesem kterej je NEUVĚŘITELNĚ CO?? ZE-LE-NEJ. Hele, to si nedovedete představit jak v dnešní době je ještě někde krásně zeleno. Kam se hrabe peprmintka 😀 . Oční bulvy řvou nadšením nad tím kvantem zelený. Páč v Prahé už pár tejdnů panuje naprostá Sahara. Tráva sežehlá, půda rozpraskaná, smutnej pohled. Ale tady? tady je ještě pořád svět v pořádku.

Dojdeme ke krásnýmu lesnímu a rašelinovýmu jezírku, takže psi dostanou možnost uhasit žízeň a zablbnout si s balonkama. Tali jako vždycky kradaří a tak musím při házení značně taktizovat, protože jinak sebere oba balonky a zmizí s nima kdesi v houští, tam si lehne a žouželí si. Na Rumíčka by pak tím pádem nezbylo nic, a navíc by tam ta blbka minimálně jeden balonek nechala. Když se dostatečně vyblbnou pokračujeme dál. A musím Tali za tenhle den vychválit, protože se chovala moc hezky a normálně. Žádná divočina. Inu vjédro nám hraje do karet.

A tak jdeme lesama všichni pohromadě a ona funguje tak, jak to doma neumí,. Neboli výborně. Drží se u nás  a já se snažím využívat situací, kdy se třeba opozdí. To pak hópnem někam stranou, aby nás musela hledat,nebo naopak utíkáme, aby nás musela doběhnout. Příjemnou lesní cestou dojdeme k místu, kde je třeba se rozhodnout, jak dál. A tady to je moment, kdy jsem ráda, že jsem se nechala umluvit na lepší telefoun.Nebudu psát chytrej telefoun, ponivadž za mě je to kreténskej přístroj, ale nějakej ten klad mu přiznám. Mapy! Tam se hodí hodně. Umí ukázat (když chce!!!!!!!!!!!), cestu lesem, která v papírový mapě nejni.

No a tady, tady nás navedl na neuvěřitelně půvabnou cestu. Vede pravda značně do kopce a trochu drsnějším  terénem, ale jdeme starou bučinou, všude je zeleno, příjemnej stín. To ten  krpál ani nevnímáte. Nahoře se dáme vlevo a obkroužíme horu. Pořád jdeme starým bukovým lesem. Ohařiska si pobíhají a jsou úplně nejhodnější. Tali zvládá poslouchat na jedničku. Jenom když scházíme z hory dolů, tak jí na chvilku lupne a je pak v trestu. Zatčená, a Rumíček jí může strouhat mrkvičku. Vrátil se tady po delší době ke svý oblíbený zábavě, kterou s příchodem Tali opustil, asi vzhledem ke změněným podmínkám a režimu. A mě to bylo líto a dost mi to chybělo, to jeho pasení šišek. Tuhle hru siu vymyslel jako malej špuntik a hodně si to jel. Na každým výletě, kde byly šišky k dispozici.  Šel vždycky napřed, vyhlídnul si šišku a tu „pásl“. Do doby, než jsme ho došli. Pak se postavil a my měli za úkol vytipovat tu správnou, do který se má kopnout. 😀 Hrozná dedektýfka vždycky. Občas mu to oživila Bubinka, která mu ji čórla. Ftip byl v tom, že ona vzala jakoukoliv v okolí, a on se pak radoval, když se netrefila a jemu tam ta správná zůstala. Měl radost, že na ni vyzrál.

Jak říkám, s Tali je toho hodně jinak, takže tu hru přestal hrát.  A tady se k ní vrátil. Hurááá. Takže se zase musí vážně nakráčet k číhajícímu Zrzavci, náležitě to komentovat, pečlivě vybrat a vykopnout šišku do prostoru. 😀  A tak se prostě „prokopáváme“ dál a dál a já mám z toho takovou malou radost.

Mnou a telefonem vybraná cesta lesem, která nás měla dovést zkratkou zpátky k Baronovu mostu nějak neexistuje 😀 . Taakže se musíme vrátit na cestu oficiální a to nás značně zdrží, neb je to krapítek delší varianta. A hrozí, že nestihneme do penzionu dojít včas, protože pro ten den zavírají dřív. A budeme hlady!!!!! Hrozná představa. Ale! Kopli jsme do vrtule a navíc v penzionu a restauraci jsou moc fajn, takže? Takže si můžeme pochutnat na obřím řízku a a vynikající česnečce. I kávičku prej si mám dát. Hezky venku na zahradě. Aaaa to je lábuš. Vylítaný ohařiska jsou převzorný a Tali se chová zcela civilizovaně.

Stejně tak i když se pak vrátíme k nám do penzionu a já je vezmu, přes páníkův protest hezky do společnosti. Uložím je vzadu na terase a jdeme si dát něco na žízeň. Přijeli nový hosté a s nima dvě fenky. Chodí hosti do hospůdky, je tu rozruch… přesně to, co potřebuju, aby si zase zajela na svůj hadrdisk. A  daří se jí to. S pejskovejma se uvítá normálně. Naopak je to ona, kdo není problematickej 😀 . A jediná „potíž“ je její přílišná snaha se družit s každým, kdo se objeví. A tady naštestí mají psejky fšicí rádi. A tím pádem ideální dovolená pokračuje.