Ještě i nadále máme doma Talinku, hodnou a milou a roztomilou a hlavně co? Docela vnímavou.V pondělí míváme takový hodně volnější režim, když je víkend rušný.  Taky ono toho v těch vedrech, kdy je třicet, ani nejde moc dělat a na tý zahradě je prostě nejlíp. Po příjezdu se šli s Brtníkem jen tak lehce cournout a já mezitím popadla konve a šla dát napít nebohý a zvadlý květeně. A trochu se motat v kůchni. To už byli ohařiska zpátky a s motáním v kůchni mi zdatně pomáhali oba dva.

Vedro je fakt veliký a co je nejlepší ve vedru? Uhasit žízeň, tak jsme si šli sednout do altánku s dobře vychlazeným pitíčkem a zrzavoflekatí se tam pochopitelně nasáčkovali s námi.  Je tam ten chládek, protože altán je  kamenná budova otevřená, většinout tam aspoň trooošánek pofukuje. A je tam taky spousta zábavy. Tali dost často dělá velrybu neboli chodí a funí do úhledně složenýho dříví a zní to, jak velryba, když frká na moři 😀 . Rumíček tam zase “hraje gorodky” 😀 jak tomu říkáme. Neboli se štrachá v dřevěný bedýnce, kde jsou špalíky a přestrkuje je  čumesem po bedýnce sem a tam 😀 . Ano vím, zvláštní zábava. :D, ale to je prostě Rumouš, no. Vzniklo to původně z toho, že tam jednu dobu něco bydlelo. Pravděpodobně myš. Tehdy ho to zaujalo a od tý doby, chodí štrachat a přesouvat ty špalíky furt. Vystačí si s tím na dost dlouho, hrozně u toho taky funí a vždycky se otáčí, ešivá my se díváme. No díváme, dívám, to musíme, to by nám neodpustil 😀 a taky to pochopitelně musíme řádně komentovat.

Když dohraje gorodky, přesune se k velký nádobě, kde jsou nasbíraný suchý šišky. Tam se zpravidla taky nachází nějakej živočich a opět se dá předpokládat myš. Stromy shazují šišky neustále, takže je jich tam opravdu hodně a dostat se na dno je dost obtížný, pokud je plná, tak spíš nemožný. Ale zkusit se to musí, takže se jde štrachat. To pochopitelně zaujme i docentku Talířovou, protože tohle je jeden z mála případů, kdy jí zajímá, co to ten Rumouš vytváří a jest jí inspirací. Jeeenže, zasejc občas i ctí, že je něco čistě jeho, takže spíš tak jako přicmrndává, než aby se do toho pustila jako on. Nicméně tlapkou společnou a nerozdílnou vytvářej v altánu neskutečnej bordel, šišky vyletujou, Tali vytahuje drobný klacíky, chroustá je a děsně si to užívaj. Zatímco Rumouš systematicky štrachá, tak Tali, která v sobě nemá tolik trpělivosti, semo tamo činnost přeruší a….. jde se děsně mudlat. Hmmm, toooo je něco, co si musíme užít. Aaaa hlavičku do klína, a bokem se nalepit, a zadnicí se nalepit, a do lokte štípnout, do klína lézt….. od jednoho k druhýmu.  Když jeden z nás vždycky naznačí honičku, začne lítat kolem grilu jako pomatená. Se mnou se trochu kontroluje, Brtníka sejme natvrdo jak fíka. Furt to říkám, že by jí to kousání na rukáv děsně bavilo a taky šlo.  Zákus má moooc pěknej.  A tak si prostě užíváme pohodičky v altánu a já nasávám do plnejch ten klid, co kolem panuje – i přes to, že se řádí jak černá ruka. Páč já mám na mysli klid v tom smyslu, že Tali je zas pro nějakou chvíli normální pes.

Úterní ráno se neslo v duchu – kachní krky všude .

Jak furt jezdíme sem a tam, tak se občas stane, že něco, co mělo jet s náma zůstalo tam, kde nemělo a chybí tam kde jsme 😀 . Takže jsme zapomněli v pondělí z Prahé vzít ohařiskům něco do pupků. Jaj, jaj. Vyvzpomněla jsem si, že cestou je v jedný vesnici bokem krámek s masem pro psy, takže jsme tam zajeli. Byli bohužel dost vykoupení a jediný co mi tak přišlo vhodný byly ty kachní krky. To ale evidentně nepřišlo vhodný ohařiskům, když jim to Brtník ráno naservíroval. Kupodivu se do nich nepustila ani Tali, stará popelnice, která polkne všechno, včetně košťálu od uschlý kapusty. Držela basu s Rumíčkem. A nejen že se v tom oba dva nimrali, ale ještě to roznosili po celým zápraží. Aby nebyli hlady celej den, tak jim to Brtnik útlocitně vzal dovnitř do chalupy a nechal v předním pokoji. Došli tam a začli milý krky zkoumat znovu, ešivá jako se tím přenosem nějak nezměnili v poživatelnou pochutinu. Zkoumali důkladně, prasata. Takže to zasejc roznosili do prostoru. Jen díky tomu, že jsme museli jet do práce, nebyl čas na to, abych je zamordovala. Páč to by tam byl ešče větší bordel, než udělali oni. Brtník to naivně naházel zasejc zpátky do misek. Kdyby bylo na mě, vyhodila bych milý misky na zápraží, nebo je dala do sklepa. A rozhodně bych je ale nenechávala v chalupě psům k dispozici. Neb bylo naprosto jasný, jak to skončí. Enemže po ránu nemám energii na nic jinýho, než se oblíknout, zhygienovat a vypadnout. Řešit něco, nebo se dohadovat, jak to udělat, na to nemám kapacity. Takže jsem to nechala tak a bylo mi jasný, jak do dopadne. No a … jistě. Nemýlila jsem se. Jeden z těch dvou inteligentů si nasáčkoval krky na GAUČ!!!!!!! Prase. A zasejc sem nikoho nezabila, páč už to bylo jedno, deku prostě vypere pračka.

Brtník si vzal flekatý prase a šel s ním dolů úvozem. Já si vzala zrzavý prase a šla s ním do polí, trochu se tam cournout krajem pole, kde stromy u potoka dávají stín. Já se vlekla, Rumouš lítal jak podervanej. “Tak když máš tolik enérgije hošíčku, střihneme si kapek cvičeníčka, ať nejsi ladem.”, řekla jsem si. I hodili jsme si pár vysílaček do směrů, zastavovačky na dálku a přivoláváníčko. A pak volníčko. Poletoval si prostorem jako motejl Emanuel 😀 . Pak se nám náhle volníčko změnilo nečekaně ve cvičeníčko. To když z křoví vypálil zajíc. Rumíček skvěle zareagoval a mohl být pochválen. Pochválen mohl být následně ještě několikrát, protože tam pravděpodobně u potoka měli nějakej zvířecí sněm  a pak ta situace vypadala následovně Běží zajíc…. běží srna…. běží Rumíček a za ním zase zajíc , kterej ho pravděpodobně asi stíhal, či čo. 😀 😀 😀 . Tím pádem měl Rumouš komplikovanou situaci, neb když jsem pískla, tak rázem nevěděl, co má jako dělat. Měl by běžet za mnou, ale proti němu běžel pravděpodobně nějak drsnej zaječí stíhač a asi se chystal do něj narazit nebo tak něco 😀 😀 , tak co s tim tetkon, že jo 😀 . Byla to komická podívaná. Nicméně jsem byla velmi, velmi ráda, že to byl zrovna Rumíček, kdo mi na tý procházce dělal společnost. Mít po boku stádo fleků, moc ftipný by to asi nebylo 😀 😀 .

Akorát, když jsme vyšli polem nahoru a pískla jsem Rumíčkovi přivolání, vidim tým flekatců na cestě. Mávám-nic, hvíznu – taky nic. Tali běží vpřed a Brtník jde za bránu. Že by jí tam nechal? No jo, nechal, nechal, když přicházíme řítí se proti nám Flekatice a tlemí se. A zároveň přijel soused  Láďa.  Původně se mělo vyrazit na tu cestu, ale žně nám to kapek překazily. Tak se místo toho uplacírujeme v altánu a tlacháme. Čokle lezou okolo a někteří jedinci i po nás 😀 . Neustále je nutno někoho mudlat a hladit. Je milý a ftipný, že tohle lezení na klín Tali od Štajna okoukala. Že už má tu potřebu těsnýho kontaktu. Je to pravda někdy značně obtěžující a bolestivý, ale nešť. Jsem za to ráda.

Celý to odpoledne je v podstatě Tali pořád se mnou, kam se hnu, tam jde a ani ji nemusíme nahánět, ať neštrachá v křoví a neloví ptáčky. Večer, když padne tma, tak sedíme na zápraží všichni tři na lavici a čučíme. Já na hvjézdy a ohařiska do zahrady. Když jdu zalejvat, tak zalejváme všichni tři, protože oba mi asistujou. Tentokát fakt jen čistě asistujou, páč aby mi pomáhali, to si teď při nedostatku konví musím odpustit. Nedostatek konví způsobil nedávno nácvik jejich nošení, kdy Tali propadla čistý radosti z toho, že to taky umí jako Rumouš a …….. šla s konví bojovat.  😀 😀 . Stisk jejích něžných čelistí z konve zahradní vyrobil konev naprosto kropící. Ovšem nejen z kropítka 😀 .

  Ještě před spaním máme trochu prostor a tak si ve tmě střihneme s každým krátký cvičení.  Když se chystám fakt už do peří a do sprchy, tak kdykoliv jdu ven, Tali jde se mnou a dělá mi společnost. Nejde si courat do tmy a zjišťovat, kde se co šustne. Kdepak. Poctivě se šmrdolí úplně kolem mě. To až tak moc neznám, takhle těsnej kontakt a je to velmi, velmi a ještě jednou velmi přijemný. Povídáme si spolu a prostě JSME spolu. Víte jak dobře se mi usínalo? Rumíček už tou dobou nařezal pár metrů dřeva a tak mu s tím šla Tali pak taky pomáhat 🙂