Neříkala já, že na ní kašlu? Nebo kdo to říkal? Nevim vůbec 😀 , ale i kdybych vědíla, tak je to stejně jedno, teď se to nějak nastavilo samo jinak. Třeba tetkon ve středu. Brtnik šel s Rumajzlíkem na pigáro. Aby byl nebožák ve společnosti vztekliny a ostatních posedlostí prostej. A na mě zbyly Fleky. No, tak co už. Den před tím jsme byli na tom výletě, kde jsem nás všechny strhala jak plakát, takže nebylo nutno opět páchat nějakou větší akci. A já vím, že jí to dole u rybníčků baví. Tak si prostě půjdeme tam. My dvě a srdíčko v taštičce 🙂 , vařený teda, pochopitelně.
Vyjdeme z domu, jako dvě dámy a koho to nepotkáme. Obryni Miunku s jejím mrňavým kámošem. Lehké a civilizované pozdravení a my zamíříme na druhou stranu. Ešivá, ešivá Talinka zase tak hezky poslechne, když se jí bude chtít běžet k oblíbenýmu Talibufíku?? JO! Poslechla!! To nejni možný ani! Čelist visí údivem z pantů 😀 . Sejdeme dolů k potůčku a vidím tam dvě děti a dvě štěnda kavalírků. Nooo, tak to rychle honem přivolat, ať z nich nevyrobí fotečky. A pěkně na vodítku se půjdeme pozdravit. Dobrý, fajn a posuneme se kousek vlevo, ke krajnímu rybníčku. Tam dostane Talinka košík a volno. Ještě než ji pustím, ujistím se u skupinky puberťáků, která se tam usadila na zemi, že se nebojí psů. Páč je mi jasný, že může nastat moment, kdy Talimůru zaujmou /a že jsem se nespletla 😀 😀 / . Nikdo se nebojí a tak je Krakenka vypuštěna. Juchůchůůůů pádí nadšeně šmejdit do rákosí, který tam pro ni narostlo, když je tak hodná.
Usadím se na lavičce a dělám pouhopouhý monitoring. Uprostřed štrachání v rákosí zvedne Tali hlavu a kdeže jsem. Koná rychlejš, než přemýšlí, takže hopťá, hopťá přes rybníček a….. k mládeži 😀 , že asi budu tam 😀 . Stihnu ji upozornit, že se nacházím o kousek jinde a tak na poslední chvíli zabrzdí a letí za mnou. Zvládne je ovšem všechny osrpchovat a tak holky pištěj a kluci se jim posmívaj. Moc jí pochválím a pošlu zasejc zpátky. Šmejdí si tam a běhá za mnou. Pak jeden z kluků udělá tu zásadní chybu, že zamlaská a volá ji k sobě 😀 😀 . Stačím ještě zavolat “Bacha vona líbá!” , aby ta rána košíkem nebyla taková 😀 😀 . No zuby mu zůstaly, páč se směje, tak dobrý. Tali se taky směje a přijde mi hlásit, ešivá já sem to viděla. No to viděla, to nešlo přehlídnout 😀 😀 .
Akorát, když se zvedají, přichází paní se štěndem berňáčka. Přes to, že upozorňuju, že Tali je moc hrrrr a má košík, navrhne, aby si holky pohrály. Chvilku to jde, ale pak už se Tali moc rozdování a štěndo zapiští. Končím hru a chytnu Tali za kšírky, ať se uklidní. Feňule se zase hrne do kamarádění, tak je ještě nechám očuchat, ale Tali už nepustím navolno, nechci aby měla malá -i když už je to takový větší štěně – blbej zážitek nějakej.
Berňačku vzápětí střídá fenka porcelaina. Je krásná, vždycky jsem ji obdivovala. Už je to spíš dáma. A je to jeden z mála psů, kdy se Tali umí chovat a respektuje, že NE=opravdu NE. 😀 😀 . Jsem za tyhle střetnutí ráda a brzdím paničku, aby svou feňuli nenapomínala a nechala ji, ať si to řídí ona. Paní Tali zná (ostatně, kdo u nás Tali nezná, že jo? 😀 ) a tak jí moc pochválí, když mi na požádání Talismanka podá košík a praví: “Tak se ta hromada práce konečně zúročila, co?” 🙂 To potěší, ale musím se jí poctivě přiznat, že tohle není úplně setrvalý stav, že to je spíš takový výkyv, neb donedávna jsme se pohybovali na opačné straně jejího zájmu a hlavně, že běžně nemáme to nejdůležitější, co bychom měli mít. Přivolání a určitou ovladatelnost. Ale, že si to teď užívám. Pokýve chápavě hlavou a my se přesuneme dál.
Jdeme se cournout podél potoka a zpátky a přidají se k nám děti s kavalírkama. Čapnu Tali na vodítko a dětem vysvětlím, že musí být na svý malý štěňátka opatrný a nenechávat je jen tak běhat za jinejma psama, protože jsou ještě malý a rozbitný. A třeba zrovna Tali je velký pes, který je sice hodný, ale neumí si hrát s malýma pejskama a mohla by jim nechtíc něco udělat. A nebo může být pes zlý a ublížit jim. Že to chce se vždycky nejdřív zeptat. Mrňousové se neohroženě derou k Tali a já ji krotím. Není to tentokrát jak mít na vodítku divokýho mustanga, ani rozjařenýho mustanga. Jen prostě mustanga 😀 .
Když děti odejdou, vydáme se na louku a k mojí velký radosti se ani tady nekonají žádný bejkárny . Ani jeden úpk směr některý z Talibufetů. A já se nestačím podivovat. Sundám jí košíček, cvaknu předlouhý vodítko a dáme si vodítkovej boj. Je pětimetrový silný a já ho mám moc ráda. Neubližuje mým prstům, dává jí volnost a možnost právě se přetahovat. Ano není to zrovna kynologicky běžný, ale je to jediná hra, kterou tady můžeme hrát bez košíku. Protože zatím to prostě nejde, jakmile je košík dole, ví, že by si mohla dopřát a letěla by někam bufetit. Rveme se a Tali řve jak vzteklá 😀 😀 . Vypadá to příííšerňácky. Ale my si to užíváme. Je horko, takže boj netrvá nijak dlouho, a v jeho průběhu jsme si párkrát střihly povel Pusť, aby ho i takhle rozdivočená dokázala vnímnout. Jsem ráda, za to, že si už konečně uvědomuje, že nemůže chytat to o co se přetahujeme, jak ji napadne a že tam mám taky ruce, který jsou tak trochu křehčí, než ten pešek, lano, či hadr.
Dobojováno, ještě se trošku courneme, prostě jen tak courneme a na závěr je obvyklej závod o prvenství na podestě. Fajný to bylo, moc fajný. A doma po všech domácích povinnostech jsme si šli nastřídačku kutit do zadního pokoje. První šel pochopitelně Rumíček a stihli jsme toho mnoho, mnoho. Vytáhli jsme si kasičku, košíček a šlo se nakupovat. Je vidět, že jsme na to dlouho nesáhli. Musíme se polepšit. Taky kostičky do bedýnky ukládal a tady si to naopak tou přestávkou hezky sedlo. Šupal je do otvoru jedna báseň. Jeden pěknej hlavolam, trošku pocvičeníčka a ještě jednou ke kase. Obsluha pokladničky je jeho oblíbená činnost. Zvoní na ni furt a už mačká čudlík naprosto spolehlivě. Nesplete se. A pak ještě taky trochu Talinkocvičení a hlavy lámání, aby jí to nebylo líto a myslím, že pro dnešek bylo zážitků dost. Rumíček se prý choval v ordinaci moc hezky, jen teda ho paní doktorka opět zklamala. Takovou zradu vod ženský teda nečekal (vždycky se znovu diví a naštěstí za tu dobu, než tam jdeme zapomenue), že ho bude propichovat jehlou nějakou. Takže se urazil a nemluvil s ní. Vůbec. Si bude muset počkat, než ji vezme na milost 😀 😀 . A doma byl hrozně šmajchlovací. Jasně, že jsem ho musela mazliti převelice, neb jest to statečný pán přece! Takovou věc von vám přežil!! Jako ocenění za mé pochopení jsem dostala voslintanej provazovej uzel 😀 , převzácný to dar.
Večer jsme se šli projít hezky najednou, Rumíček navolno, Tali na dlouhošňůře a bylo to pohodový procházení. Ježíš, kdyby vona takhle zvostala normální! To by byla krása. Je to hrozně příjemný, mít to zase takhle na pohodou. Pro všechny. Spát jsme šli spokojený. Rumíček zabral oba pelíšky v předsíni. Neb jaaaako v současnosti životem zkoušenej tvor se potřeboval prostě natááááááhnout a pohovět si :D. Měl na to nárok, že jo, byl opigárovanej. Tali přišla a dívala se na ten flíček, co na ni zbyl a na kterej by se asi ani ten pudlík nevešel a koukala, co jako má dělat. Zpravidla je na pelíšku porovnám a Rumíčka popřesunu, když se takhle roztáhne, ale chrápal a byl ten chudera, že jo… tak jsem Tali řekla, ať jde spát do kůchně. Což kvitovala s nadšením. Nechala jsem jí otevřený dveře, aby se případně mohla přesunout, když se jí bude chtít a hlavně, když bude mít kam 😀 😀 . A ráno mě oba vítali nasádlený na jednom pelechu.
No neříkala jsem to? Z Tali bude jednou normální pes, jen to bude stát čas a jisté úsilí. Teď Vám to, když je hodná, přijde jako výjimka, ale ono se to obrátí. (U nás to, pravda, trvá už osm let, ale blikance jsou už méně částé :o)). )
Z Tali nemůže být nikdy normální pes 😀 😀 , to je ten problém 😀