Teda takhlenc, ono nebylo veselý celý. Jak by taky mohlo, když to byl první den v práci po tak báječný dovolený.Práce nepatří mezi ty veličiny co nepočkají, naopak. Na mě si vždycky počká 😀 a bobtná.  Tentokrát se k tomu ještě přidaly technický potíže, tak to bylo takový hooodně svižný. Stejně tak u Brtníka. Takže najednou bylo odpoledne a jelo se dom – dom na chalupu. Je to už víc jak dva měsíce, co jsme se nevrátili domů  😀 (ty středeční přespání se nepočítají) .

Ohařiska – chrápali. Jak taky jinak, měli toho docela dost, jak může dosvědčit fotodokumentace 😀

Ovšem u dveří byli natošup a Tazzymíra obecná pořádala útoky na kliku. Velká voda by se ze dveří vyřítila pomalejš, než tyhle dva. Tazyy jsem měla na hlavě, Rumíček preclíkoval. Poté ukradnul botu a nosil ji důležitě zahradou a nabízel tu jednomu tu druhýmu. Ale jen kouknout! Nebrat! Neb se jedná o velikou vzácnost 😀 😀 .

Brtník je vytáhnul na prochajdu k nádraží a  zpátky, aby se vyčůrali, počuchali. Já mezitím vybalovala a cinkla hnedle zodpovědně andělu strážnému jménem Brůt, abych dala echo, že jsme fšicí pohromadě. A abychom taky trochu poklábosily. A šla jsem naproti těm třem. Kousek od wechtru jsme se potkali a já se zastavila u planý třešínky na pár třešní, Tali si dala se mnou a pak mazala za páníčkem. Rumíček mě přivítal, jak kdybychom se ještě neviděli 😀 .

Páníček se jak sekati dřevo, který jsme v neděli vytahali z cesty v úvozu, kterou jsme čistili, aby to tam bylo ještě vzhlednější. A Tazzymíru si vzal s sebou. Rumíček mi asistoval v kůchni a pak jsem vzala starou mičudu a šli jsme taky na louku. A tooo bylo radosti, tooo bylo radosti. Tali uvítala, že nemusí spořádaně ležet opodál páníčka (pokud by měla volno, zatímco člověk pracuje, pojala by to po svým, takže nezbývá než ji uplacírovat ve svým dosahu) a zapojila se s námi do hry. Pěkně krátce jsme si pohráli a já se vrátila do kůchně. Taky na krátko. Abych se zase vrátila zpátky na louku a s kapsou dobrůtek jsme uskutečnili kraťoulinký cvičení. Ať už to bylo k noze, nebo ke mně, nebo skok přes překážku, nebo tunel (Pozor pozoooooor! máme změnu! Po sto letech Tali zvládá poměrně plynule kombinaci tunel+jedna překážka. Jen tedy se jí ještě stále občas-většinou-často….. 😀 stane, že skok vypadá tak, že upadne do překážky, prostě upadne. Ale když skočí opravdu, tak to je radost pohledět), všechno to bylo jen jednou jedinkrát. A pak zase šup do kůchně, připravovat večeři.

Aaaa zase na louku. A tentokrát s míčkama. Každej jednoho Čikičítu a jedem. Rumíček běhá doprava, Talinka doleva. Stejně jako předtím, jen pěkně kraťoučce. Pak si lehnou a balonky si žouželej. Rumíček si u toho dělá žížalky a tak ho lochtám na pupíku a k jeho velký radosti ho zlobím. Tali si leží opodál a pozoruje. Za chvíli se k ní přesunu a…. sice nezačne dělat žížalky 😀 , ale pleskne se na bok a tak ji taky zlobím. Spokojeně funí. Nechám ji tam Brtníkovi a my jdeme s Rumíčkem zas do tej kůchně. Netrvá to dlouho a už jsme tam tři. A Brtník je furt na louce, takže ten to nejni 😀 . Jsem ráda, že se sama takhle přikohátá . Pak jeden z nich někde zašantročí balonek a tak jdeme na tu louku jen s jedním.

A tím pádem se cvičíme pěkně v trpělivosti a čekání, když běží pro balonek ten druhej. Abychom to troooošku oživili cvičením, přinesu si “lištičku” . A odměnou za hezký provedení je hod balonkem. A to by nebyla Tali Tazzymírou, aby nechtěla všechno. Takže při jednom odhození “lišky” ji přinese, já ji položím, hodím balonek, ona drapne lišku a běží pro balonek 😀 😀 . Ano, umí si narvat dva balonky do kušny, ale vzít balonek, když mám plnou hubu lišky, je jaksi neproveditelný 😀 😀 . Ale to jí nemůže nikdy dokapat do mozkovny 😀 😀 .

Abychom si to hezký, to že ji to s námi baví a nechá se odvolat, když běží do trávy,  nezkazili jdeme pak už domů a  Brtníka necháme u špalku samotnýho. A napřeme se do toho vaření pořádně. Po večeři se jen tak placatíme a já jdu pak vytahat česnek. Jsem taková zklamaná, letos mi moc nevyšel, většina těch paliček jsou chcípáci, že se za ně jedna úplně stydí. Asi abych nebyla smutná, nařítěj se ohaříci za mnou do rokle a dělaj mi asistenci. Po nějaký době koukám a … hele každej má svýho Čikičítu. Nědo někde vyhrábnul toho zašantročenýho. Tak jim je jdu hodit. Ať si narovnám záda. Tali si ho drapne a jde si s ním stranou, že si bude žouželit. Rumíček s ním přiběhne zpátky a hopíká koukolem, ať ho honím. To spustí hru “Na Pažouta” 😀 😀  .

Já vůbec nevím jak tadle nesmyslnost vznikla, vůbec, vůbec to netuším. Ale…. ty jo, je mi tak trochu – trochu hodně trapný to tady popisovat, páč si budete myslet, že jsem už úplnej trotl 😀 😀 …. Zkrátka hraje se to tak, že nejdřív jdete proti zrzatýmu hopíkavci, kterej má balonek, “ohrožujete ho” a musíte u toho řikat “Poďoool Pažouteee, poďool dej! Dej si poďol Pažoute! Poooďádnej poďool si dej!” 😀 😀  Aaaaaa zrzatej hopikavec – nyní tedy Pažout –  hopíká, poskakuje kolem a dělá vychytralý kličky, abyste ho nemohli chytit. Vy pořád musíte říkat tyhlety pažoutový věty, jinak to není vono. Až se mu nazná, že unikal dostatečně dlouho, nenápadně se balonku “vzdá”, abyste ho mohli čapnout a teď zase musíte dělat drahoty vy. Tu naznačovat, že hodíte sem, tu támhle a nabádat toho hopíkavce následujícím způsobem: “Dáááváš poďool Pažoute?? Dávej dobrej poďooool, Paaažooouutéééé, uuutikej, uuuuž letí!” . Takhlenc přesně nějak musíte hovořit, aby měla hra správnej spád 😀 😀  a modlit se , aby vás nikdo neslyšel 😀 😀 . Pak mrsknout dálku a jet to celý znova.

No pakárna já vim, vim. Ale……. uprostřed pažoutování se přikohátá Flekatá a eeevidentně, evidentně by se ráda do týhle ukecanosti zapojila. Inu proč ne! Už je to jedno, že vypadám jako magor, tak proč nerozehrát hru NA PAŽOUTOVI 😀 😀 😀 😀 , ne? Takže z rokle od jablůňky se ozývá ono výše uvedené  “Dáváš poďooool Pažoute??” doprovázený “Dej poďool Pažoutová!!” 😀 😀 . A já  musím hrát na obě strany zároveň . Pokud jde někdo kolem, může si myslet, že k nám dorazila na návštěvu vícečetná rodina Pažoutových, která se celičká musí mít na pozoru, páč něco letí 😀 . Každopádně tenhle proslov Tali baví. Velmi, velmi moc jí baví. Tlemí se u toho a vrací se s balonkem ve stejný frekvenci jako Rumíček. Jindy si jde po nějaký době radši hrát sama se sebou, ale teď je kolem mě furt plno psů. Má teda svojí variantu hry – preferuje to, že balonek neházím, ale chce ho vyloženě čutat. Na tom si dost trvá :- ) .To ji baví mnohem víc, než házení. Což mi je jedno, jakým způsobem vyšlu milou Pažoutovou do prostoru, balonky lítají roklí sem a tam, stejně jako oba milí Pažoutovi.

Pažoutili jsme si takhle značnou dobu a přiznám se, že jsem se bavila stejně jako ty dva, v podstatě tak trochu hrozilo, že ….” A ešivá nehumříli, pažoutěj si tam dodnes!” 😀 😀 Takže zase jedno fajn společný odpolko.