Do lesa

Slavkovskýho. Neb jest tam krásně. Jak jsme ondynoj viděli v tydlevízi. A jak potvrdila taky Petrs01. To byl program pro sobotu, předposlední den dovči. Ráno mě Brtník vzbudil a šel cournout před odjezdem psy. A před tím jsem ješťe slyšela štrachání takový….. Vyloupla jsem se z postele, kouknu na budík a… to je mi příjemný zjištěníčko!  Ne v sedm jako do Krušek! Nechal mě spát do osmi! Paráda.

Ocenila jsem toto jeho galantní chování hlasitě u snídaně a vychválila ho, že mě nechal pospat. A dodala jsem, jak se mi taky mnohem líp taky snídá, než v těch hroznejch sedm hodin, kdy mi žaludek nic nebere. Dosnídáno, vyjíždíme. Počátek cesty nevede vzhledným koutem naší země. Neb hlavně obce, kterejma jedeme jsou vážně zanedbaný a zabordelený. Ale pak převládne příroda a to už je jinčí kafe.

Mimochodem kafe…. zas mě zachránila pumpa. Ledva vyjedem zpátky na silnici, kouknu po pár locích kávičky na hodiny na palubní desce a…………!!!! Hele tady něco neštymuje!!! Dyk vono je teprve něco málo po devátý???!!!!!!! To ale nemůže přeci bejt, když jsem vstávala ve vosum, snídali jsme a už jakou dobu jedeme!!!!!!!!!! Svoje pochybnosti vyslovuju nahlas a……… Brtník se nejdřív culí, pak usmívá a pak se tlemí nahlas!!!!! Tooooooooo je smeták zákeřnej ?. Tak proto to štrachání, když mě budil! To přeřizoval budik!! A proto šly hodiny na schodech v kuchyni o trochu jinak, nežli ty v ložnici, ač jinak jdou naprosto shodně. S těma taky hejbal!!!! A já si pochvaluju jako blbka, jak se mi dneska mnohem líp vstává a snídá, když je to o hodinu pozdějš! ????. Mno máme tím pádem o zábavu postaráno.

Jak se blížíme k cíli, přibývají louky a pastviny. Louky jsou už většinou posekaný a pastviny plný kravek různých plemen.  Mám ráda kravičky na pastvě, je to pro ně o hodně jiný žití. Dojedeme do Slavkova – Horního, aby nedošlo k omylu, že jsme si dali zajížďku až na Moravu – a jdeme do infocentra načerpat inspiraci kam vyrazit. Po pozdravu vychrlím na sympatickýho týpka, co potřebujeme najít za výlet: chceme hlavně přírodu, ať je to vhodný i pro psy, hlavně v lese a…… ať tam nejsou lidi. ? Týpek umí a nabídne nám tři možnosti, z toho jednu svou oblíbenou trasu. Pak, akorát když zaujatě civím na leták ve svý ruce mi výběr dalšího výletu schválí a pošle nás ještě na …. popraviště. Kdo z vás viděl kdy popraviště? Řekla bych, že jich v Čechách asi moc nemáme. Je chladno, auto totál  ve stínu a popraviště nedaleko od Slavkova. Tak necháme pesany pro tentokrát tam a vyrážíme sami. I když trochu hudruju,že by mohli s náma. Ale je fakt to, co si nakonec uvědomím. Jsou místa kam je lepší svoje psí přátele nebrat. Což nadšeně uvítá Brtník jako dobrej argument pro svý rozhodnutí a dodá, že by tam mohla Tazzymíra nasosat ešče nějakou
tu negativní enérgii a švihlo by nám definitivně 😀 .

Ještě se vrátí k tomu infocentru. Jen pro zajímavost Než jsme odešli pořádně jsem si to tam prohlídla. Je to úžasnej dům z patnáctýho století!!!!! Zůstal jako jeden z mála. Ostatní stejně starý domy byly zničeny. Což je strašná škoda. Nevím jak vy, ale já měla o Slavkovu představu jako o starobylým městě, a ne o nevzhledný a ucouraný obci, kterou z něj bohužel v nedávný historii udêlali.

Cesta na popraviště vede do kopce. Jak jinak taky. Vždycky bývala popraviště na Šibeničním vrchu. Tohle je hodně zachovalý, vlastnė prý jedno z nejzachovalejších a pochází z doby kolem roku 1500. Chybí vlastně jen trámy, propadlo a…. provaz. A kat. Začteme se do informační tabule a dozvíme se třeba to, že popravení se nechávali viset tak dlouho, dokud provaz neuhnil a nespadli. Vlastně češtinsky spíš už nespadly-páč to byly mrtvoly 🙂 . Pak byli zakopáni právě zde na popravišti. Hmmm tý blbý energie tady bude velmi mnoho. Taky píšou, že jedním z důvodů, proč byly popraviště umísťovaný takhle viditelně bylo i vyjádření toho, že ve městě panuje pořádek a nepravosti se tu netrpí. Kata si tu, stejně třeba na Lokti půjčovali. Protože mít svýho kata byla drahá záležitost. Ale to ví každý, kdo četl něco málo o katu Mydláři. Museli bydlet, jako nečistý osoby, za městem. Takže to město jim muselo poskytnout bydlení a tak, platit mu….. a tudíž bylo lepší si ho půjčovat. (Dneska by se asi šéroval 😀 ) . No bylo to zvláštní, být na takovým místě. Rychle jsme pak seběhli zpátky k autu a cestou nám z křoví nadával srnec. Pejsci nenadávali, ty se jen těšili, až už půjdem.

Jen museli chvilku ještě vydržet, páč jsme se vraceli za těma výletama do Krásna. A vymysleli jsme si, že spojíme dva ze tří navrhovaných výletů. Půjdem tu oblíbenou liduprostou trasu týpka z infocentra a vyšperkujeme to zábližkou na tu rozhlednu! A! Taky načíhneme do hornickýho muzea, který se nám “přimotalo” do cesty. Odtamtud mám jeden supr fotografický úlovek,nkterý dozajista potěší každou z dam, jež pracuje jako mzdová účetní 😀 a dozajista si oddychne, že současné její pracovní pomůcky jsou značně, ale vážně značně sofistikovanější 😀 Stroj který mám na mysli není prastará kalkulačka na kliku, kdepááák 😀 .

Ještě jedna a poslední zastávka. Před místní sámoškou. Neb nám kručelo v břiše. Takže pytlík rohlíků pro všechny, pro Brtníka čabajka, pro mou maličkost šunka, a pro pesany jakási psí kousavost. A pak už z parkovišťátka jakýhosi na úplným konci městečka vyrážíme
podél potůčku někam k tý rozhledně. Když vystoupáme za poslední domky otevřou se před
náma pastviny a….. nádherný louky. Rozlehlý, prostorný, tak jak je miluju. Na tý jedný se usalašíme a pustíme se všichni do jídla. Báječná siesta. A ty výhledy!! Pohodička, klídek, nic vás netíží. S posledním vdechnutým drobkem se vydáváme mezi loukama dál, až dojdeme k rozhledně.

A tady se mění můj obvyklý scénář. Protože já na rozhledny nechodím. Nikdy nevylezu totiž až nahoru. Těsně před tím se vždycky ve mně něco kousne a já dál nemůžu a jen horko-těžko se dostávám pak dolů. Jenže tahle krásná a kamenná rozhledna je úplně jiná. Je sice otevřená, nejdete vnitřkem jako třeba na Černý studnici nebo jiných kamenných rozhlednách, kde je pak ale stejně zpravidla ten poslední úsek po železných točitých a roztřesených schodech,  ale je postavená tak, že vám prostě dává pocit jistoty. A to nejen při výstupu, kdy to schodiště jde šroubivitě po obvodu dutý věže a je vlastně právě tou budovou a rozhlednou samotnou, ale i pak nahoře. Nechytám vůbec paniku a užiju si poprvý ten široký výhled.

Je tam nádherně a je skvělá viditelnost. Jednotlivý kopce pomáhají identifikovat popisný tabulky vyrobený z krásných bîlých kachlíků. Jsem fakt nadšená. Jen si hlídám pesany, protože oba mají tendenci vyskočit si předníma na kamennou zeď a rozhlížet se taky. To nemám z bezpečnostnïch důvodů ráda. Vím o vižle, která si takhle vyskočila na hradní zeď ve Velharticich a nedopadlo to dobře. Takže sice páník nechápe, co dělám Dášu, ale to je mi dost fučík. Cestou dolů si ohařiska prohodíme a já si beru Flekatici. Aaa hezky pomaluuu. Když jsme šli nahoru – 120  schodů do výšky 25 metrů – byli jsme na schodišti sami. Teď je tu cslkem provoz a prostor na míjení je minimální. Paráda, to se mi hodí. Nikdo z protijdoucích se psů nebojí a tak je to paráda Talicvičeníčko.

Projdeme znovu loukama pod rozhlednou a vnoříme se do lesů. A ty jsou tu fakt nádherný. Týpek měl pravdu, o člověka tu nezakopnem. Jen o jezdkyni na koni 😀 . Ale jinak nic. Jsme tu sami. Kolem hluboký lesy, v jedný části rašelniště a pak už zase lesy. A lesní rybníčky. Ten první je takový divočejší, jak ze strašidelný pohádky. Ještě strašidelnějším se stane, když do něj vlítne Talimůra a skáče tam placáky. Řádí tak, že jdeme s Rumíčkem radši stranou, protože to by se do vody vůbec nedostal. Pokud tedy chce zůstat naživu a ne být přeražen a převálcován stádem neurvalejch fleků. Ale …. netrvá dlouho a jakmile stádo zjistí, že my si taky hážeme, vlítne k nám, ukradne Rumíčkovi jeho klacek a zbaběle s ním prchne. Čórkařka jedna. 😀 Ten trouba jen stojí a kouká. Vydáváme se dál a já kolem rybníčku objevuju stoku na splavování dříví. Jdu se po ní podívat, jestli  by se to dalo  vyfotit, nebo jestli by se nedal nějak hezky vyfotit ten rybníček.  Doprovází mě dusot a tak se radši zastavím, aby mě ta blbka nesrazila z kamenný zídky tý stoky někam dolů. Ve vteřině letí tam a zas zpátky. Nechá se ale ukáznit a tak si to tam můžeme všichni tři pořádně prohlídnout.

Když sejdeme z kopce, cesta se rozdvojuje a zavede nás k dalšímu rybníčku. A ten je náádhernej, voda čistá, vonící a průzračná. Žádný bahno! Dno je z písku. Hodně, ale fakt hodně mě mrzí, že s sebou nemáme plavky, nebo aspoň třeba tričko na převlečení, páč pak bych si šla zaplavat klidně jen v tílku a bombarďácích :-), protože to by za to stálo. Jenže vzhledem k zádům svým si nelajsnu je pak držet delší dobu v mokrým tričku. To by mi to spočítaly, a to bych nerada. A tak si aspoň vlezu za Rumíčkem do vody po šortky a čutám mu vodičku. A vysvětluju tý koze flekatý, že to na co tak urputně řve, nejni žádný vodní strašidlo, ale stavědlo. Ona prostě nesnáší, když je něco na hladině. Však taky přísně hledí na tu hlavu, která po hladině plave 😀 . To by mohlo bejt pěkně nebezpečný, víte? 😀 Se modlím, aby jí nenapadla nějaká její zhovadilost 😀 .  Naštěstí ne a zůstane na břehu. Dokonce si pak odpustí už i ty hlasitý komentáře.

Když opouštíme rybníček, míjíme dvě party lidí se psy, ale to je fakt všechno, co jsme za dnešní den potkali. Opět nás čeká lesní cesta a příjemný stín. Třetí z rybníků, ten opravdu koupací, kde je slyšet lidský cvrkot míjíme bokem a dojdeme na další louku. Tam tý flekatici chvíli dovolím si zaběhnout a počuchat. A jen ji s Rumíčkem dozorujeme. Ještě chvíli pochodujeme lesem (kde si ta koza pitomá našla v křoví jakýsi granule a …. nevím zdaliž neochutnala a zdaliž si nepořídí nějakou potíž, protože kdo ví, co za granule to tam je :-/ ) . Pak nás čeká nemilý překvápko, který v mapě nebylo. Cesta vede lomem, tuším že vápencovým, všude bílo, prach. No to jsme zrovna na závěr moc nechtěli, ale co už.  Hned vzápětí je cedule Krásno a to už jsme jen kousek od auta, říkám si. Ale ono ne-e. Ještě musíme projít úplně skrz. Je dost vedro a při pochodu městečkem mají pesani jazyky jak kravaty. Naaaštěstí, naštěstí, je u auta ten potůček, takže si tam na závěr můžou vlézt, ochladit si ťapičky a napít se před cestou.

V Bochově se stavíme na dlábes a já si pak zase sednu za volant a stanu se velitelem vozu. Pěkně až zpátky do chalupy. Cestou se stane malý zázrak a Rumíček na chvíli usne v pelíšku. Ovšem ne na moc dlouho. To by ztratil imáge 😀 . Jen ho to na chvíli přemohlo, spát v autě on prostě neumí. Nechal si to zase až na doma, kde opět obsadil sám samotinký celý gauč a měl ho jen pro sebe.

15 komentářů u „Do lesa

    1. Jestli to tam neznáte – tak fakt doporučuju. Pokusím se pak k fotkám hodit případně i mapu, když se mi to povede /nevím, jak se to dělá 😀 / , pro případnou inspiraci ostatních.

  1. Brtník je dóóóbře zákeřnej! 😀

    To hornické muzeum je parádní, do “venkovní” části (jsou tam další expozice v bývalých provozních budovách) můžou i psi a ta část je naprosto úžasná a obrovská.
    Spíš než na šibenici bych teda zajela do Třídomí a šla ke zbytkům kostela – tam je ta energie úplně jiná.

    1. Je hroznej, že jo??? Smějeme se tomu ešče tetkon, když si na to vzpomeneme – třebas dneska cestou z chalupy, kdy je to ještě podstatně dřív, než v těch sedm :D. Hele mělas vidět, jak mi to v tý makovici šrotovalo, když jsem se v autě na ty hodiny podívala. Mozek to nějak nechtěl připustit asi, či čo 😀 😀 . Seděla jsem tam, s kelímkem toho kafe a čučela jak vejr 😀 😀 😀 a pak jsem řekla, jenom, že : “Ne, ne? že nene?” 😀 Ale vono jojojoo, vono jojoooo a ešče navíc prej, kdybych si toho nevšimla – což není u mě nic nemožnýho, peníze a čas nesleduju, tak by si to nechal na příště znova. Smetááák zákeřnej to je, furt to říkám 😀 .

      Do Třídomí jsme se nedostali, ale ono to klapne příště. To jsem nevěděla, že do tý venkovní, můžu jít se psama, to bychom se tam podívali, takhle jsme už pak jeli.

  2. Uprime zavidim vsechny 3 vylety! A vlastne: pokud uvazim nadprumerne hodneho a sikovneho Rumicka a podprumernou Talimuru, tak mate, Petro, 2 uplne normalni psy! Takze zadne narky???!
    Jinak hlasim, ze jsem dnes Theince (pres jeji nesouhlas) ukoncila harani. Zijeme obe, stenatka nebudou?.

    1. Bylo krásně, je tam krásně – máme totiž krásnou zemi! Je to pravda, vlastně, že máme tím pádem dva průměrný psy, to je fakt 😀 😀 . Theinka se má, že už to má za sebou. Teda hlavně panička se má. Neb Theinka by dozajista byla radostná z toho naděleníčka :D.
      Talimůra furt jen v přípravný fázi.

  3. parádní výlet a parádní zákeřnost:D
    a rozhledna-to jste šikovní teda,já bych se tam ze psama bála
    jinak popraviště-myslím,že je to pro psy stejný jak na hřbitově-,my když jdem s tatkem na hřbitov,tak on,ž počká s Dafinou u brány,no a za chvílu se ohlídnu a on s ní tam-tak za A-nemám to ráda,protože psů je všude dost,tak na hřbitov fakt ne
    B-nemámráda takový jako porušování pravidel-že jako a dyt je malánemusí mít košík a tak-tam,kde by se to fak mělo
    C-pak ju zpátky rychle nesu v náruči,protože by mě bylo blbý tahat se tam s ní na vodítku a kdyby se chtěla fakt vyvenčit tak by mě omyli
    D-ALE HLAVNĚ TO NEMÁM RÁDA KVŮLI TĚM PSŮM,MYSLÍM,ŽE SE TAM CÍTÍ BLBĚ,takže na popravišti by se jim taky nelíbilo
    jinak já ještě na různých hradech,zámcích,no spíš hradech neměla ráda nikdy mučírny a taky kostnice nic moc+špilberk-vězení,bez těchto věcí bych se už v životě minula,jsou hezčí věci na prohlížení:-)

    1. Na tuhle rozhlednu by ses fakt nebála, fakt ne, hele:
      Mučírny taky nemusím a kostnice – tam nějak to nechápu, proč a nač, přijde mi to neuctivý.

  4. Výlety – paráda. Já se bojím delších cest autem, jak vzhledem k věku svému, tak k věku autí Jimnyho (19), takže omezuju výlety na milované Orlické hory a Kralický Sněžník a okolí. Pořád je kudy putovat a na co koukat. Na Dolní Moravu tedy až po sezoně, protože přes léto je tam díky Stezce v oblacích (na kterou nehodlám nikdy vejít – mám raději přírodní výhledy), jak na Václaváku.

    1. nooo jo Orličky!! Však tam je krásně! Ovšem to už nelze říct o Kralickým Sněžníku 😀 😀 – teda když se na něj člověk vydá tou mooc prima cestou ze Stříbrnice 😀 😀 😀 v době, kdy je asi tak čtyřicet ve stínu. Poslední stín je kousek od chaty Zlatý návrší a pak už se člověk peče, peče, peče a ještě jednou peče. To byla vražda, to nebyl vejlet 😀 😀 A navíc, obsluha na Zlatým návrším je velmi drzá a dělá si člověka, který jest právě pět vteřin před cípnutím jen a jen legraci a na otázku kde se nalézá záchod odpoví, že v šestým patře ale nejede vejtah 😀 😀 Vzhledem k tomu, že má člověk tu smrt za krkem, tak nejdřív musí proběhnout určitý procesy v mozku, aby mu to došlo, že se nemusí nikam sápat. Tak ale pomstila jsem se mu, pomstila. Páč jsem na něj poslala Ešusa 😀 ten si šel po mým pokynu koupit zcela samostatně tatranku, stoupnul si do okýnka a hlasitě se dožadoval obsluhy 😀 😀 . Byl v koutě, milej ftipálek 😀 😀

      1. Vyslání Ešuse – to byla správná dámská pomsta. Dolní Moravu jsem milovala, dokud to bylo zapomenuté pohraničí. Za půl dne putování lesem jsme nepotkali člověka, mohli jsme zahlédnout divočáky nebo jelení a srnčí zvěř, hub a borůvek mraky. Teď se tam za rok vystřídá přes 30 tisíc lidí, to fakt nemusím. Ke Králičáku ale chodím z jiné strany. Úplně nahoře jsem byla jen jednou v dobách svého mládí. Teď putuju tak, že vyjedu na Klepý (Klepáč) a jdu po vrstevnici až kam se mi chce a kam stačím. Kousek od parkoviště je rozcestí Sršňovka, odkud se dá odbočit k rozhledně, která je vlastně prý na rozvodí tří moří. Z Klepého se pak nevracím do Dolní Moravy, ale zajedu si přes Horní Lipku silničkou kroutící se nádhernými lukami do Heřmanic a pokud je otevřený zdejší penzion, tak na gáblík

  5. Kimi -jdu studovat tu trasu,protože………… kdysi dávno jsem řekla, že na Kraličák mě už nikdo nikdy v životě nedostane!!! Ondynoj jsem prohlásila, že na Kraličká půjdu znovu jedině, když bude z Tazzymíry Talimůry poslušnej pes (původně jsem napsala hodnej, ale to jsem vymazala, páč hodná ona je, to bych jí křivdila 😀 ) . což vím, že nikdy nebude, ale – kdyby se stal někdy nějakej sasrak, tak ať jsem připravená. Páč ze Stříbrnice po tý děsný sjezdovce a dál to bylo smrtelný 😀 , takže bych udělala případně šméčko 😀 .
    Scénka s Ešátorem byla boží, boží, boží!! Poslala jsem ho záměrně na toho maníka ftipnýho. A ten se divil, když se mu do okýnka postavil pes a huhlomumlal 😀 😀 Neměl úplně jistej hlásek, ten hoch, když se ptal, co chce ten pes 😀 😀 Na obvyklou odpověď, že tatranku se tak jako ještě sebejistě uculoval, že jako jasně, jasně a jakou asi. Řekla jsem mu, že mu musí nechat vybrat 😀 😀 tak se vytasil se vícerodruhama a nabídnul. Ešínek je poctivě prohlídnul všechny a pak si jednu vybral. Maník zmlknul 😀 😀 😀

    1. Když tu mapu trochu zvětšíš, tak uvidíš – po modré doleva, je to taková horská silnička – tam je dokonce značka P – parkoviště Pod Klepáčem. No parkoviště – spíš takový plácek pro pár aut (ta turistická modrá uhýbá přes pole, silnička vede na to parkoviště). Z Parkoviště Pod Klepáčem pak můžete už jen pěšky (je tam závora)po žluté kolem Zbojnické chaty a dál po červené až na Králičák, nebo po červené už z parkoviště přes Klepáč s rozhlednou a dále na ten Králičák. Já tedy přímo na tom Klepáči nikdy nebyla, chodím z parkoviště po žluté ke Zbojnické chatě a zpět . Mívali jsme v Dolní Moravě podnikovou chatu a za mlada jsem to běhala z vesnice přes les nahoru i dolů (borůvky, houby). Tu žlutou trasu mám ráda, protože se jde většinou po vrstevnici, stoupání je až za Zbojnickou.

      No a z parkoviště na druhou stranu se dá sjet přes Horní Lipku do těch Heřmanic – končí tam silnice – nádherný kraj světa.

      1. aha aha, tak až to půjde, podívám se pořádně – vypadá to totiž, že takhle by se to dalo a tooo by bylo překvápko pro Brtnika, kdybych najednou, jako joooo, půjdem, pohodáá, to dám… a …. pak takovýhle šméčko 😀 😀 díkec, díkec moc. To je mi pěkná myšlénčička!!! 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..