Na Filajku v plným počtu

Tak buď sem sakra důsledná a nebo důsledně nedůsledná! Říkalo se v nějakým filmu. A já si na to vzpomněla, když jsem ve čtvrtek zcela přehodnotila svoje plány z minulýho týdne na tohle jednodenní volno.Plán byl, že si prostě vyrazíme s Rumíčkem. Jen spolu a pojedeme na výlet. Jenže mám trochu problém s výchovou. Svojí teda. Od dětství mám pod kůží – díky tomu, jak přísně spravedlivá byla naše máma ve vztahu k nám se ségrou a nikdy ani jednu z nás v ničem neošidila, vždycky to bylo fifty-fifty (a nefmějtefemi!) , že prostě člověk musí být takhle spravedlivý, když má děti, nebo jako já psy. To prostě vcucnete ani o tom nevíte.

Hmm, hm, tak co s tím, že jo. Po důkladný a bleskový očistě našeho bytu, z kterýho se od naší dovolený v Novohradkách stala v podstatě hlavně prádelna  a občasná noclehárna, kde se uklidilo jen to nejnutnější, jsem měla na výběr. Jít nadvakrát, protože ošidit to nedokážu a když jsem doma je přece úplná blbost, aby šel po práci Brtník ještě venčit (ehm… já vím, vím,  VÍM TO MOC DOBŘE, co jsem si řekla ten předchozí čtvrtek) a nebo to spojit.

Na výlet jsem už kvůli tomu nutnýmu úklidu mohla zapomenout, ale mohla jsem to vzít na Filajku a strávit ten čas tam. Už jen cesta k Filajce je pro psy zajímavá a nabízí x možností, jak spolu jít, být, komunikovat, protože je to tak dva kiláky civilizací – sídliště, přechody, psi, děti na kolech, provoz aut a tak vůbec. A je pravda, že přírody si teď užijou až až, tak ať se nám z nich nestanou úplně burani, který se neumí chovat ve městě. Dobře. Vyvětráme teda zase tu novou stopku, s kšandičkama. A budeme se věnovat především Rumíčkovi.

Při odchodu popadnul Talimůru obří hysterák, jak kdyby věděla, že původně to mělo být jinak. Takže jsme se uklidnili a kšandičky nedostala, dokud neseděla. No a šlo se.  A to docela pěkně, takže jsem měla prostor na oba dva. Zavedla jsem naše kroky k haldě mezi domy. Se všema našima psama jsem si tam vždycky chodila hrát. A Rumíček to tam obzvlášť miluje, protože krom obyčejnýho házení a případnýho hledání balonku, který mu tam schovám, si tam může hrát skvělou kopečkovou hru. Halda je docela veliká, prudká, balonek tam utíká jedna radost. Já stojím dole a čutám balonek zpátky. Hrajeme si s Rumíčkem a Tali si čuchá. Pak ji k sobě zavolám a pravím jí, že jí něco ukážu a vytáhnu miniragbiče. Připravím si stopku na plnou dýlku 15 metrů a hodím balonek do kopce. Jooooooooooo, nadšeně se katapultuje a loví balonek. Pak mám problém. Řítí se dolů jak magor, tak jak to ona umí. A patnáct metrů nám co? Nestačí. Ale ustála jsem to. Nechám jí “kroužit” vítězný kolečko a mezitím čutám Rumíčkovi. Je vedro, takže stačí fakt jen chvilku, nerada bych je uhnala. Takže popojedem. Oba si čuchají a dojdeme k “umělé lezecké stěně”.

Tam jsem vždycky se všema zase hrála na babu. Bubi si to tam užívala. Hrozně ji bavilo mě přepadat a nahánět. Půjde to na stopce? Nezabijem se všichni? No, není to sice ono, protože musím monitorovat, kde je ona, kde Rumíček a co dělá stopka. Ale trochu zábavy to přineslo. Na tohle vedro akorát. Teď nás čeká pěkně pochod vyloženě civilizační, kde se netrpí žádný blbnutí a jdeme hezky pospolu (vybírám trasu, kde je stín). Když to prosvištíme, pěkně jako inteligenti, tak za velkým parkovištěm si dáme ve stínu lip pauzičku a já si sednu na lavičku. Rumíček si čuchá a… Tali se nakonec posadí ke mně. Mmhhm. Trochu vychladneme a čeká nás poslední úsek, než dojdeme k lesoparku.

Když procházíme kolem plotu školky, slyším za zády “To je maďařský ohař, Martínku a ten druhý, to nevím. ” 🙂 Otočím se a potvrdím babičce, která vede malýho klučinu, že ano, je to maďar a to druhý je germánka. Paní původně myslela, jestli to není fousek. Obdivují s chlapečkem, jak jsou pejsci POSLUŠNÍ 😀 😀 . Osvětlím paní, že ledva by cvakla karabinka (někdy ani to ne 😀 ) byl by ten jeden poslušnej pejsek pryč 😀 . Je pravda ale, že viděla oba, jak jsou vzorně předsednutí a čekají na odměnu.

Dorazíme na přírodní cestičku už jen kousíček od lesoparku. Je tu stín a tak pesany přivolám, posadím, vytáhnu dvě krabičky od rybiček a zahrajeme si na hledání pamlsků. Nejdřív Rumíček, pak Talimůra.  Ještě jednou to otočím a jdeme dál. Původní plán nechat Tali volný prostor, co stopka dovolí musím po chvíli trochu přehodnotit. Na louce u lesoparku se kousek pod námi ozval bažant a to způsobí, že jejím zájmem je jediný. Dostat se tam. A žádná stopka není v ten moment dost dlouhá. No tak to ne, frajerko.  Takže se trochu musíme dohodnout, že to bude jinak. Pak už je schopná jít podél mě a nemagořit.

Ještě jednou vytáhnu krabičky, protože bych ráda, aby se naučila vnímat na něčem příjemným, že se po ní i v takových chvílích něco chce. A jí se teda  vůbec nechce 😀 Nic není důležitějšího než ten bažant dole. Zapírá, že tam jsme s ní, že tam je ona. Zahrajeme si s Rumíčkem a zkusíme to znovu. No, není v tom – pochopitelně – nějaký velký nadšení, ale nakonec to dá. A dostane se jí stopkový svobody, bez toho, že by se po ní něco chtělo. A jdeme si s Rumíčkem, povídáme si, ale i jeho pak nechávám, ať si jde, jak mu libo.  Zajdeme mezi stromy a ohařiska si jdou a čuchají, když zajde Tali hloubš, volám ji zpátky na cestu  a ona kupodivu jde.

Na křižovatce volám Doprava! a oba tam odbočí. Dojdeme na moje oblíbený místo. Do sadu ve stráni. Tráva je tam vysoká. Zkusmo nechám Tali s volně loženou stopkou a jdeme nahoru. U naší borovice, kam jsem chodívala s Ešusem si ji zase čapnu. Kdyby jí napadnul nějakej blbej nápad, je tam jednak poměrně sráz a pak dole pod námi docela provoz, neb se tam nalézá frekfentovaná Plzeňská ulice. Pěšinkou dojdeme k paloučku a tam ji pustím do vysoký trávy. A hrajeme si s Rumíčkem. A balonkem. Házím mu šméčka, nechávám ho balonek hledat. Když Tali projeví zájem, hodím jí taky ragbiče. Jenže tím to taky končí. Poněvadž hned nechá balonek balonkem a jde si zase čuchat. “Nooo, ale to ne-e. Já ho hledat nebudu, Talimůro. Koukej mi ho podat, slyšíš??” Dovedu ji nakonec k tomu, že mi ho podá a nechám ji být. Hodím Rumíčkovi a pak jdeme spolu dál. Když zavolám Tali, přijde.

Prima, zavedu je na další louku, do míst, kde si s Rumíčkem čutáváme přes výmoly. Vzhledem k počasí tuhle zábavu dneska ovšem vynecháme. Je mi trochu smutno, že tu Tali nemůžu nechat navolno. Je vidět, jak moc by si to tam chtěla proběhat. Jenže…. smůla, děfče, smůla. Tak si to aspoň prochodíme. Trochu se pak podohadujeme, že do lesíčka už se nepůjde, ale půjde se tam, kam určím já. Vyvedu je z louky zase mezi stromy, ať jsme ve stínu a chvíli se tam plácneme. A zavoláme páníkovi, ať mu to v práci trochu líp uteče. I když on má práce tolik, že mu to spíš letí, než utíká.

Když dofuníme, vyjdeme z lesoparku na plac kde jsou různý cvičidla a posilovadla, dětský prolejzačky, hrady, domečky, altán a spousta cestiček. Na té kterou procházíme lítá tlupa dětí a hrajou na babu. Bugr, pobíhání, smích, super na socializaci, projdeme tím chumlem, který nás ani nezaregistroval a pesani si jen tak ťapou. Ani se nechtějí do hry zapojit, jak by se dalo u obou očekávat 😀 . No vedro dělá svoje. Opodál míjíme takový ty balanční sedátka, kdy je prkno na dvou velkých pružinách. A to se mi hodí! To si vyzkoušíme. Tali kupodivu nezaváhá a k mýmu překvapení se tam dost dobře udrží a vydrží tam i dýl, než Rumíček. Šikovní, šikovní jsou. Když vidím, jak by Tali chtěla mezi stromy na louku do vysoký trávy, tak tam zamířím, protože se chová moc hezky a zaslouží si to. A nechávám jí tam ať si tam šmejdí a věnuju se Rumíčkovi. Jen hlídám, co dělá stopka, nerada bych dopadla, jako Brtník. Když si to tam oba prošmejdí, vydáme se už na cestu domů.

U polikliniky si chvíli uděláme zase pauzu ve stín. A nečekaně tam zpříjemníme odpoledne jedné stařičké paní, která se hned, jak je vidí, začne usmívat a dáme se do řeči. Rumíčka můžu nechat jít se družit, Tali radši ne. Paní je fakt věchýtek, nerada bych, aby doznala nějaký újmy. Tali se tedy vydá do vchodu polikliniky a tak se rozvine hovor na téma, že tam bych ji zavedla jen v případě, že by tam byl nějakej psí-chiatr, páč je ten pes magor 😀  a paní se směje. Jsem vždycky ráda, když takhle můžou psi někomu vylepšit náladu, den. A oni si to taky užívají, protože mají rádi lidskou společnost.  Čas už značně pokročil, rozloučíme se, a valíme to dál. Abychom si opodál ještě zahráli na ohaře, protože nám do cesty přijdou dva holubi. Oba svorně vystaví a bok po boku postupují do té doby, než se holubi zvednou. Pak si je přivolám a oba hezky přijdou.  Na závěr cesty si procvičíme i chůzi na vodítku a když přijdeme k našemu domu, tak na podestě dám Tali košík, který jsem celou dobu vláčela s sebou, odepnu jí stopku a jdeme se cournout za barák. Že to skončí u rybníčků je víc než jasný 😀 :D. Za domem potkáme dva bostoňáky, kteří dělají garde velký feně rotíka. Musím oba pochválit, jak se hezky chovají a když je odvolám, tak se pak Tali rozeběhne, že uuuž k rybníčku. Zavolám ji zpět a ona opravdu přijde, odměnou je velkovypuštění. Oba se řítí jak šílení a než ujdu pár kroků už jsou naložený ve vodě. Rumíček si lehnul, Tali se cáká. A já jediná se vařim na lavičce 😀 . Než dojdeme dom, nechám je ještě poběhat si na louce za domem, ať proschnou. Doma se oba fláknou na podlahu a vytuhnou, takže když přijde pak páník domů, máme pěkně poklidný a volný odpoledne.  No to by se mi líbilo každej den, takovejhle prográmek. Vůbec nevím, co má kdo proti tomu být ženou v domácnosti. 😀

 

 

16 komentářů u „Na Filajku v plným počtu

  1. No vidíte, ono to půjde, i když možná trochu pomohlo vedro. Přeju Vám, aby se talimůří světlé chvilky množily a prodlužovaly.

    1. Kimi, eee-myslím, že fakt nepůjde. Světlé chvilky se nemnoží, těch bohužel opravdu ubývá. Její priorita je být prostě včudu a dělat si co ona uzná za vhodný, její postoj ke spolupráci se nezměnil, ba naopak. Takže fakt musí dojít k nějakýmu přehodnocení. Nemůžete něco někoho naučit, když on to bojkotuje a nemá zájem.

  2. Nooo, ja jsem si pred tydnem zakazala napsat, ze Vam davam tak max 10 dni???. Tak ani ty jste nedala!!! A protoze bych dopadla stejne, tak ja uz si zadny predsevzeti nedavam?.
    A krasna prochazka s obema!

    1. No jo, ono to tak vypadá :-), ale já jsem fakt nastolila jinej režim a Tali je v rukou páníčka. Moje priority opět zrezatěly, já ho fakt nechci šidit. I tak má díky Tali a jejímu chování spoustu věcí jinak, než býval zvyklý, protože provoz s ní musí být prostě jiný, omezující pro všechny. Štajník si třeba nemůže courat ze zahrady na louku a tam si bádat, jak byl zvyklý. Neplatí už to, že můžou být otevřený vrátka a můžou se tam spolu masakrovat /protože by ani nebylo s kým, vzala by čáru/ , je toho spousta, co ona změnila a já mu to chci vynahradit.

  3. no hezky jste si to užili
    jsem zvědavá,jestli se Tali změní jak dospěje
    p.s.-s tím dospíváním-já su na ohle celoživotně totiž asi nějak tupá-nebo nevím,ale prostě asi jak mám ty malý plemena-který jsou fyzicky i psychicky dospělí v roce,tak jsem si nikdy nevšimla nějakýho extra rozdílu-akorát u mejch čistokrevnáků-Gero+Dafi-menší hravosti-ted jsme si teda hráli 2 hodky a spí-proto mám radši udělat s něma větší vycházku,že pak spí a já se můžu věnovat ostatnímu
    u Killy nevím,protože jsem ju měla od 2leta aportovací byla furt
    a mí kříženci,tak si taky nepamatuju nějakej předěl,že od této doby něco…
    akorát u všech si časem přestali hrát ze psama,to fakt nějak po tom roce,ze psama si hráli tak do roku a pak s jedním z dvěma známýma,i ostatní malý plemena se na cvičáku s ostatníma nějak nedružila a nehrála-to mám divnej pocit,že je výsadou velkých plemen-aspon co jsem vídala na cvičáku-tak fakt psí blbnutí mezi malýma psama ne
    jinak povaha jim od toho roku tak nějak zůstala-Gero flegmoš a klidas
    Dux od štěněte blázen až do stáří+tvrdá povaha- ve smyslu nenechám si nic líbit
    ale,že bych viděla nějaký předěl a rozdíl ve věku-jak tady někteří píší-že ještě není dospělá tak to ne
    tak jen tak mě to napadlo
    v tomhle su kynologickej slepon
    a jinak s některýma věcma se prostě nehne a povaha se nepředělá

    1. Mi přijde, že u těch velkých to prostě vidět je. A třeba Štajník ale dospěl až v těch třech letech, když odešla Bubi, tím že zůstal sám. Dokoud byla Bubi, byl její a naše ščenátko. Pak už byl pes, ale s duší štěněte. Tím jak přišla Tali toho štěněte bohužel ještě trochu odešlo. Ale něco je tam furt. A doufám, že i zůstane 🙂 . Tali se podle mě už nezmění. Ona prostě nemá potřebu, no.

  4. no já když to vezmu čistě přes hraní ze psama a mezi psama-tak za 18let na cvičáku si vždycky nejvíc mezi sebou hráli dospělí velcí psi+štěnata jasně
    ale fakt si vůbec neuvědomuju,že by si hráli malí dospělí psi,jako lítali mezi psama to jo,ale vyloženě to kontaktní hraní jak viídám u Dafi a Žeryka-jak se jako by perou-pro neznalce a mou mamku:D-jestli to z nebe vidí:D
    tak to fakt ne
    prostě takový to ,co jsem vídala u mých kamarádů z velkýma psama-labradorama a tak,že se po cvčáku slezli,udělali hlouček ,kecali a pejsci běhali a hráli si spolu-honky,válení a tak
    to jsem záviděla-já po cvičáku mohla jít v klidu dom-pocvičený jsem měla s oběma,ze psama byly proběhlí-pouštěli jsme je mezi cvičením ze psama na volno na přivolání ze skupiny a tak-a když bych tam stála s kamarádama,tak ti mí by tam už jen čučeli a nudili se
    jo jo,já když chtěla mít vyběhaný psi tak jsem se u toho musela vždycky hejbat-chodit,cvičit,hrát si s něma,ale stoupnout si do hloučku a kecat-tak za chvílu by u mě seděli dva mrnavci,a někteří by seděli hned a nehli by se 😀
    jo taky si nemyslím,že by se Tali změnila,akorát je mi to tady blbý psát-jako že su pesimista

    1. Máme tady na sídláku i malý psi, kteří se vyblbnou s ostatníma. Třeba bižounek Džejms Bond. On je teda podle paničky vrah jorkšírkůch, neb ho jeden pokousal, ale tak žhavý to není. Nicméně jak se Štajnidlem, tak s Tali si hraje rád, jenže toooo nejde moc. Teda s Tali to nejde, byl by z něj plakát. Taky je to malá jorkšírka – ta si taky ráda zařádí s ostatníma. Na chalupě černoknírka střeďačka, ta vyloženě miluje honičky a hrátky s Tali, od tý doby co je Tali u nás, kašle na Rumouška, protože jeho hrátky nejsou tak sado-maso, jako jejich holčičí.
      Ne už si myslím, že se nezmění, nejsem pesimista, jsem realista. Ty posuny už nejsou.

  5. Thea miluje hratky s psy, dokonce – na rozdil s reakci na panicku- je n^ezna na vsechny. Panicku miluje masit a masit a masit!
    Je to nase vymazlene stenatko od 8 tydnu, rozmazleny jedinacek, presto ale – pres vsechnu nasi lasku – to napojeni na mne vidim az v poslednim roce. Do te doby si jela to svoje: mam Te rada, ale …neotravuj, ted musim cmuchat tady, honit holuby, bazanty…, proste mam moc prace .. v 5 letech se to zmenilo, ale stejne – pro Theinku je straaaasne dulezita prave Theinka. Ale je to ted jine. Nevim, jestli “dospela”, povahou zustava porad hodne stenetem – miluje delat blbosti, “masit” vnucky, krast jim hracky a pak si vylozene skodolibe uziva, jak je mala Bella vytocena… mne vlaci na voditku a od 4 lete Claire se necha vodit vedle nohy atd,… ale je to uz jine, je takova vic citliva, nevim, jak to presne popsat.
    Dala bych Flekum cas. Ale ta trpelivost…

    1. Tak Tali teda něžná rozhodně není 😀 je schopná vyrobit plakát i z buldočka 😀 .
      ano ano pro Tali je taky nejdůležitější právě Tali. Kdyby aspoň krapítek, malinkej krapítek to bylo jinak.
      🙂 úplně Theinku vidím, jak si užívá to zlobení mrňousů 😀 😀 tohle by hrozně bavilo Rumíčka, on je takovej hravej a něžnej, potřeboval by dětskýho spraingpartnera. A je fajn, že si Thea uvědomuje, že s malou se musí chovat jinak.
      Tak já Flekům dávám čas, jinak už bych byla jednopsí 😀 😀 , ale jak říkáte _ta trpělivost, ona není bezedná. Kdyby nebylo toho brutálního začátku, taky by to bylo o něčem jiným. Nicméně myslím, že odstup rozhodně neublíží.

  6. Petro, Thalii jsou 2 roky, to je na velkeho psa hrozne malo. Ja bych rekla, ze ted mate “ blbou naladu”. A bohuzel, urcite si jeste uzijete, ale fakt verim, ze casem to bude dobry. Ze ma, bohuzel, Tali slozitou povahu je asi fakt. Na druhou stranu: predstav te si, co asi by ji cekalo nekde jinde… pokud pro Vas je to takovy zahul, jinde by uz asi nebyla:-(((. Casem se to URCITE zlepsi, ale chce to cas a mooooc trpelivosti. Pak Vam to vsechno vrati!

    1. což to já to vím, že dvouletej velkopes ještě není dospělec,to je mi jasný, stejně jako s tou “blbou náladou” – i proto jsem si naordinovala dovolenou. Mně nevadí zlobení psa, jen mi prostě chybí to, že ten pes taky vnímá, že má svýho člověka. a ne že je schopen ho přepůlit, jen proto aby si prosadil svoje, že se naprosto nezajímá o to, jestli tam člověk je nebo není. Ale to by taky nebylo to nejblbější. To nejblbější je, že ona prostě utíká, opravdu utíká, takže ani na tý chalupě to nemůže být na pohodu. A navíc je to opravdu omezující pro Štajníka, to mě na tom štve hodně. Už si nemůže jen tak vyjít prostě na louku, jak ho napadne, nemůžeme si hrát když já třeba kutím na záhonu a on mi nosí hračky a já mu je házím za plot, nebo do rokle a on je běží hledat – což byla jeho i moje oblíbená zábava. A je toho prostě víc, co omezuje. Jsme tam jak v Alcatrazu, přesto, že máme obří pozemek a nemůžem si to užívat tak, jak jsme byli zvyklí a to mě přiznám se vadí.
      Já si fakt nemyslím, že se to zlepší, ona prostě jen bude klidnější, až bude starší, ale vztah se prostě neposune. Ona o to vůbec nestojí. Musela byste to vidět.

  7. tak to dopadlo celkem pekne cela akcw, uzili si ji vsuchni a neprekvapilo me, ze secti zlobive mury szelelo

    1. No jo já jsem taková dobrotivá 😀 . Ale hlavně líná jít nadvakrát a zase obrat o čas Rumíčka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..