Fajn úterý

Sem už velká holka, takže normálka jako, každej den řídim na chalupu. Abych ze cviku nevyšla. Dorazili jsme, vypustili krakeny a snažili se přežít jejich nálety. Pak, protože mám tu Talipauzu (bože to zní hrozně! 😀 ), vzal Brtník stádo fleků a šel. My se s Rumíčkem ještě pomudlali a v klidu dopřivítali, já si hodila civil a šli jsme taky.
Ať nechodíme furt jen do úvozu, vzali jsme to k wechtru a pak podél kolejí. Zaparkovala jsem se tam na chvíli u jedný třešně – taková zvláštní odrůra – já jí říkám máslovka 😀 . Třešně jsou spíš dožluta – i když dozrálý, nikdy nejsou úplně červený, jsou masitý a slaaaaadkýýýý a šťavnatý!! Žiš, to je taková dobrota! Rumíček se zaparkoval opodál a… vyšťáral v křoví zajocha. Aby si napravil svou reputaci z minula, kdy se nechal Talimůrou strhnout a musela jsem na něj houknout, tak zajíce pouze vyšťáral a běžel způsobně za mnou. Několik mnoho kousků sýra putovalo z ledvinky do zrzavý kušny. A šli jsme zas dál. V půlce cesty jsme se minuli s Talitýmem a došli jsme až k nádraží. Cestou si Rumajzlík poletoval stejně jak ty motýlci.

A já u nádraží zjistila báječnou věc – zatímco moje lípa už plně odkvetla, tak ta u nádraží, krásně kvete a voní. Miluju vůni lipovýho květu a lipovej čaj. Jestli budu stíhat, musím se tam druhý den vydat, dala jsem si úkol. Od nádraží jsme šli kousek po silnic,i abychom si utužili společnou chůzi na silnici bez vodítka a pak jsem to otočila. Cestou kolem lípy jsem si znovu “zafetovala” tu úžasnou vůni plnou medu a o kus dál jsem měla možnost vidět na vlastní oči, jak příroda umí čarovat. Kousek od nás – aniž bychom to oba věděli – ležel zplacatělej zajíc. Zající prý umí připlesknout kožíšek tak, že jsou kolikrát pachově “neviditelní” . Což tenhle byl. Rumíček nemá vůbec marnej nos, ale souhrou okolností o něm prostě nevěděl. I proto, že si čuchal stopičky a měl zapnuto jinam. A tak ledva jsme tu placatou hroudu minuli, tak ta vypálila a běžela opačným směrem. U třešně jsem se zase nafedrovala tou sladkostí (pak se nemám divit, že jsem flekatá, když jím třešně po tunách) a vrátili jsme se na louku.
Akorát přesně v momentě, kdy dorazil i Talitým. Došla jsem do chalupy pro “lištičku” a šla pocvičit s Rumíčkem. Baví ho to příšerňácky. Je to prej ten nejlepčejší aportek, jakej kdy měl. Váhu fakt neřeší a lítá pro něj s takovou vervou, že se katapultuje z bodu Á do bodu Bé ve vteřině. Nosím a následně házím lištičku čím dál tím dál. Za chvíli už nám louka stačit nebude 😀 . Tak jsme si to párkrát střihli a pak šla na řadu Talimůra. Pro lišku se taky může přetrhnout a jak ji vidí, je stejně hyn jako Rumíček. To je jiná liga než náš podomácku vyrobený dummík z čepice. Dostala hezky sedni a já šla i tentokrát do větší dálky. Ať si taky zaběhá a unaví se. Jištěná byla stopkou. Zůstala hezky sedět, počkala až se zařadím a chvilku si postojím. Pak po povelu vypálila, stejně jako Rumíček. Doběhla popadla a letěla zpátky. Hezky předala. Ještě bez předsednutí. Daly jsme si to třikrát, pak jsme párkrát zkusily to držení a ještě jednou přinešení, který je pro ni odměnou a zas došlo na střídání.

Rumíček šel “agilitit” . Pěkně tunel-naše nová skočka- okolo svídy, okolo javoru, zpátky skočka a tuneeeeel. Výýbornej 😀 Vzhledem k tomu, že původní skočky se mi rozpadly, neb byly dřevěné a Talimůra je rozlámala, mám teď jen jednu – z novodurových trubek. Jeden kousek vyjde na pětikilo, tak je budem pořizovat na etapy. Tož místo kombinací skokovek a tunelu používám i obíhačky stromů. Nejsme profiagiliťáci. Tak je jedno, co děláme, hlavně, že něco děláme. Ale těším, se, až jich bude víc. Škoda, že se mi rozpadla kladina, kterou mi pro Ešusa vyrobil tehdy Brtník z pařezů a fošen. Teď už matroš není, aleeee třebas se zase něco vynalezne a budem to mít bohatší. Oba dva ohaříky tohle baví. Ale dumala jsem, jestli vzít i tu čůzu Flekatou, jestli mi místo hopíkání nevzeme čáru, když je to s ní teď tak na palici……Při hopíkání na stopce být nemůže. No zkusíme to. A pro tentokrát to vyšlo, párkrát si skočila a… kupodivu i hezky, novou branku povalila celou jen jedenkrát :D. Stále ještě se často stane, že do překážky skočí a uprostřed skoku upadne na tu překážku 😀 povalí jí a aniž by to zaregistrovala, běží dál. Inu…Tali.

Když se dohopíkalo, šli jsme si na chvíli sednout s Brtníkem a dát si dobrý pitíčko. Brtník se pak vrátil k cídění auta a já šla blbnout s Rumíčkem, který popadnul házecí talíř, stál nahoře na schodech do altánu a dělal filutu. To musíte jít, to je jasná výzva. A tak jsem zahájila frontální útok za huronského řevu 😀 a spustila se stíhačka kolem grilu. Jooooooooooo, to je vonoooooooooo, jásal Zrzavec a rotovali jsme tam jako magoři. To zaujalo Talimůru a přidala se k nám. Dostihy najednou dostaly tak jako novej rozměr a jednu chvíli nějak nebylo poznat kdo koho stíhá, jak jsme tam lítali v kruzích za sebou. Pak to Talimůra rozčísla a udělala parkurovýho ponika. Přeskočila jednu lavici, druhou a zkrátila si cestu k Rumíčkovi. Volala jsem “UUUUUTIKEEEEEJ RUMÍČKU UTIKEEEEJ, CHYTÍ TĚ!” a Rumouš přidal plyn. Volala jsem “Tazzýýýýýý chyyyyť hooo honeeeem! a bylo vidět jak oba přeřadili na nejvyšší rychlostní stupeň a kroužili překvapivě dlouho. A bavili se u toho. Ovšem Tali nehraje poctivě, takže si cestu zase zkrátila a podařilo se jí drapnout kus talíře. Došlo na těžkou bitvu a protože nikdo nechce mít vykloubenou čelist, tak Rumíček nakonec pustil. A………. docentka Talířová propadla talířovýmu šílenství a lítala zahradou jako pominutá, voči vyšpulený jak letec při přetížení. A pak jsem slyšela vzadu od branky příííšerně ukrutnej bojovej řev. Talíř ji tak rozdováděl, že když míjela Brtníka, pustila nějakej blbej talíř a tvrdě šla zaútočit na páníka. Provedla profizákus jak na fižiranta a………radostně mu rozčísla rukáv od mikiny 😀 😀 . Aby nikdo nebyl škodnej, šla zmlátit Rumouše a následně se řítila na mě. Zachránilo mě auto o který jsem se jistila. I tak mám pěknej šlinc na holení kosti, jak mi aspoň jednu vyťala. Inu….. Tali.
Asi abych nemyslela, že na mě Rumíček nemyslí, zaútočil vzápětí taky. Abych mu udělala radost, začala jsem pištět, že pomoooocpomoooochoníměpéééf! a utíkala jsem na druhej konec trávníku. Mno…. blázinec. Neředěnej blázinec, to si natuty musí říkat naproti ve vsi, za kopcem ve vsi,i v tý vsi za polema. Páč dneska bylo kapek hlučno 😀 . Ale nám je to fučik, hlavně, že je nám fajn.

6 komentářů u „Fajn úterý

  1. Dobry vecer Petro, moc se omlouvam, ale MUSIM pridat jeden velmi politicky nekorektni komentar…
    Proste: Thea zacina harat!!!
    Pro info: predesla GR Cindy byla dama, dlouhonoha blondyna, harala 1x za cca 10-12 mesicu, chlapy (krome prisernych podvrataku se zakroucenym ocaskem ) nemusela a pripadne steneci deticky by asi rovnou zakousla…
    Sneda cernoska Theinka hara kazdych 6 mesicu, miluje naprosto kazdeho, v tech nejlepsich dnech by chtela kazdeho ( psa, kocourka, verim, za my vzala zavdek i s kralikem apod., ) a primo vidim, jak se trese na cca 12 krasnych cerno- hnedych deticek!!!
    Ja ale neeee!!!
    Takze nasledujici 3 tydny mam jasno: kastrovat, kastrovat a jeste jednou kastrovat!!!
    A pak me to zase prejde???.
    Prosim, neberte me moc vazne, s vyhledem na pristi 3 tydny jsem v hluboke depresi!

    1. Ireno – já jsem sem původně chtěla dát velmi mnoho smajlíků, velmi mnoho. Jenže… pak mi došlo, že pánbůh trestá škodolibost do tří minut dnů, tejdnů a měsíců. A…….. Tali by měla začít hárat teď někdy, neb ze sebe vyrobila cisternu a kropí kdejaký stéblo. Takže krom toho, že se pravděpodobně vbrzku s depkou připojím 😀 tak se vůbec, ale vůbec neodvažuju zasmát, páč vim s jistotou, že by mě to přišlo draho. Doteď to s háráním šla a já bych si moc a nejvíc přála, aby to tak i zůstalo. takže ne, nejsem škodolibá, nejsem, nesměju se , vůbec a ty koutky sem si stáhla dolů sichrhajckou!!!!! Pro jistotu, kdyby mě to přepralo

  2. holky se z vás dorvu z obou:D
    i s Ireny i s tebe-Petro-jsem si představila ty stáhlý koutky a myslela jsem,že umřu
    jjo,jo taky nás to nějak minulej rok v tomto čase potkalo,tak snad to přečkáme ve zdraví-duševním
    a snad je tatka uhlídá,když tu bude
    v zimě je to jednoduší-pouštím je ven jen na čurání+vycházky,ale v létě jsou zvyklý být celý den venku a ted mají zaracha a pouští se na střídačku,což je víc o hubu než v zimě
    ale když si vzpomenu jak jse v zimě stála s Dafi na terase z flexinou v ruce-co kdyby se někde vynořil Max-přece jen-dvůr je velkej branky nebaranky a ve tmě v noci i na doře radši na vodítku
    a kosila jsem v županu a hučela do ní-čurat,čurat-a ona se kochala úplnkem a hledala si v rámci vodítka místečko tak -grrrrrrr teda-už at je to za náma

    1. Jo, v tomhle je zima milosrdná a taky myslím, že paradoxně i ten byt – aspoň zatím. Že tam je to nějak líp uhlídatelný, než na chalupě, kde přesně – oba jsou zvyklý venku od rána do večera . No – netěším se, netěším. Zas ale budu radši, když to spustí teď, je před námi dovča, takže bych ráda, aby UŽ. 🙂

  3. Tak mne ty koutky dolu momentalne drzi tak nejak samy od sebe?. Thea je priserna, nase sice ne 100%, ale celkem slusna ovladatelnost zmizela a ja jsem na voditku/stopovacce vlacena 33kg hovadkem ( nechci psat to vystiznejsi slovo), chtivym sexu s kymkoliv! Byt u nas je horsi v tom, ze Thea proste pohyb potrebuje, takze harani neharani, tech nasich minimalne 8km za den proste ujit musime. A “ pejskari” tady skoda mluvit – zrovna dneska rano, prsi, mokro vsude, jdeme loukou na stopovacce, proti nam mix pudlika. Volam…”… je to pes? Chytte si ho, fena hara!” Odpoved: “…jeee Bobisku, ta se ti libi, vid? Krasna fenecka, jestli chcete stenatka, nas Bobisek je pripravenej!!!” Bobisek Thee za krkem, Thea malem uskrcena, ja nasr…??
    Ale s velkym psem je to samozdrejme horsi.
    No a ty pravy dny nas teprve cekaji…

    1. ….Bobisek Thee za krkem, Thea malem uskrcena, ja nasr……
      tohle je na odstřel. Majitele mixpudlíka. Zažila jsem minule volně loženýho výmara a to je teda maso. A to jsem měla teda výhodu v tom, že Tali do toho nešla s nějakým nasazením. U nás na sídláku zase neustále volně loženej a otravnej kokr. Předminulý hárání skončil zalígrovanej u nás ve vchodu, nehodlala jsem se už po xtý dohadovat s jeho majitelem. Když šel pes s námi, tak halt šel, ale ve vestibulu skončil. A jeho majitel skončil – v sychravým zimním počasí v pantoflích za dveřma od zadního vchodu a musel si počkat, až někdo půjde (v tichosti jsem se smála, protože zadním vchodem moc lidí nechodí) Psu se tam nemohlo nic stát, mrznul naopak páníček. Leč poučení z toho žádný, jede si to takhle dál. Držím palce, a´t to přežijete ve zdraví. Duševním i fyzickým 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..