Z Burákova na skok do civilizace

Středeční germánština nás vždycky donutí ke krátkýmu pobytu v Prahé.Což mě sice neba, ale na druhou stranu to vítám, protože mají pséci změnu a jest možno se věnovati taky jiným činnostem, než lítání po polích v holinách.

Mimochodem – ty holiny!! Nenávidím tudlenctu botu. Neexistuje fuska, kterou by ty blbý boty nesundaly!! Když ne obě, tak na jedný noze vždycky. A vždycky je to ta levá. Asi mi blbějš narostla čičo. Víte, jak se blbě běhá, když máte fusku dole a srolovanou? Hodně blbě. No nic, ale holiny v Prahé nepotřebuju, tam si vystačím s jinčí obuví.

Abych využila toho pobytu zde, tak jsem si ve čtvrtek ráno hezky přivstala. Teda…. hezky úplně ne, to kecám. Přivstala. Kdyby hezky, vstanu na ten první budík a ne, že ho budu popošoupávat co pět minut. Stejně je to k ničemu činnost, nechápu furt,  proč to dělám. Asi v marný naději, že si ešče dáchnu. Ale …. nedáchnu, jen se pak víc honím. Kupodivu tentokrát ne, všechno šlo hezky hladce.

Rumíček dostal konga na pelíšek, kde se “dopíkal” poté co ho Brtnik krutě “donutil” jít na brzkou ranní procházku. Když jsem Tali vytáhla ven, slastně se natáhnul na celou dýlku a čekal, až si bude moct vzít toho svýho konga s masíčkem. Tali se kupodivu chovala poměrně civilizovaně a nebourala radostí panelák. Sedla na kotelnu u dveří a čekala. Seběhla schody a čekala. Došla ke dveřím a čekala. Pak si musela počkat trochu dýl, protože se mi zamotala ta veledlouhá stopka, kterou jsem měla vzorně smotanou. Nejsem zrovna šikovnej pavouk, vždycky se mi to zamotá.

Se slzou v oku jsem si vzpomněla na rozepsaný a nedokončený článek s názvem “Jak se venčí buran v Prahé” , kde jsem měla načrtnutý průběh jednoho z ranních venčení, kdy bylo možno jít sice s košem, ale navolno a kdy jsme si spolu rozuměly.  No nic, tak ten si nikdy už nepřečtete, protože jak jsem ho nestihla dopsat, tak ho převálcovaly zcela opačné zážitky 😀 .

Flekatice hodlala jít krapítek napřed – sice ne se šturmem a nadšením sobě vlastním, ale napřed, protože – a to jsem nevěděla, stranou za schody byla maltézačka Sophie. Malý pes, ale velký uštěkánek. Důvod Tali předstihu jsem neznala, nicméně bez přetahování se nechala hlasem odvolat a vrátila se nahoru na podestu, abychom mohly sejít spolu. Dole pak počkala i na povolení jít se družit. O-PA-TR-NĚ! Holky se pozdravily a Tali se nechala přivolat. A Sophie, se rozeřvala 😀 . Tak jsme prošly dál a já zavolala furiantky Gůtnmórgen na jejího páníčka, kterýžto je germán. Asi proto taky obdivuje Talimůru. A moji snahu udělat z ní psa. Teda fenu, normální fenu. Ale uznávám, že Tali je krásná, takže se nedivím, že se lidem líbí. Prošly jsme se spolu kolem baráků a posléze jako odměna za dobré chování nasledoval pochod k rybníčkům, kde jsem ji nechala chvíli pro sebe. Nechala se hezky přivolat a šlo se podél potůčku dál.

Do míst, kde má vždycky puzení utíkat k tomu poslednímu baráku, neb zde se najdou rozličný humusy. Se stopkou jsme si to cvičně projely, že na zavolání se přijde a šly jsme dál. Tali měla dneska dobrou náladu, takže při chůzi na chodníku mě sama od sebe kontaktovala. No, to potěší, to je jasný. To teď moc neznám zase. Řekla jsem si, že spolu zkusíme něco, co jsem před časem odložila. Hmmmmmmmmmmm, měla jsem si uvědomit, že jdu taky do práce, že jo. Protože jsou věci, který vyžadujou čas. Neuvědomila, páč jsem pitomá a tak jsme šly zkusit, jestli tentokrát na ty schody z železných roštů třeba nevleze. Je dobrý na tohle psa naučit, protože nikdy nevíte, z čeho bude třeba lávka, kudy vede jediná cesta vpřed. A když je pes zvyklý na neobvyklý povrch, neřeší. Zažila jsem kdysi s Murphym, jak se mi seknul (a to byla jiná váhová kategorie) , takže od té doby učím každýho psa, že i po tomhle se dá – sice blbě, ale – pohybovat.

Vlezláááá!! Šikovnááá byláááá! Šikovná. No. Vlezla a…….. neslezla 😀 😀 . To už na toho brontosaura bylo moc. Vyšla ty čtyři schůdky, přední nohy zaparkovala na podestě – taky z toho roštu – a fertig. Aaa nejdu. Ani nahoru, ani dolu. 😀

“Nendu.”

“No tak Talimůroooo, pooooď.”

“Nejdu, rozhlížim se.”

“Tak hele, já vim, že se bojíš, to neschovávej, ale neni se čeho bát, poď dáme pacinky sem… o kousek dál…. tááák, teď si sem dej ty zadní.  No a vidííš! Seš nahoře. Teď se můžeš votočit … tááák, šikovná si….a půjdeme dolů!”

“Nendu”

“Tazzy, ty joudo. Kdyžs dokázala vylézt nahoru, zvládneš to i dolu.”

“Nendu, rozhlížim se.”

“Nerozhlížíš, poď!”

“Koukám támdle na toho psa, jak kadí!”

“Už dokadil, tak poď!”

“Nendu.”

“No budeš muset, páč já jdu. Do práce. Nebo teda měla bych jít, nemůžu tu bej do večera. Poooď. Vezmeme pacinky taklenc…”

“Nendu” a zatne drápy do roštů.

“No ale hele jako musíš” a nadzdvihnu jí pod tlapkama a přesunu příď na první horní schod. “No vidíííš, jak si šikovná! Tak první schod máš za sebou, tetkon už jen dva”

“Ne jen! Ale ešče dva! Nendu.”

“Hele, koukej, vyjdu nahoru, du dolu, nahoru, dolu. Nic to neni.”

“Si nemyslim teda”

“Poď, zkus to, si šikovná”

“Dobře zkusim to….. procedit se zábradlím a upadnout se dolu tou mezírkou. JOOOOOOOOO VYŠLO TOOOO! Sem dole!”

“Tooo je šikovnej pejseeek, ta Talinkaaa, ta to umííí!”

“Sem a umim!” a jde si šmejdit na ty rošty dole. Že tyhle rošty sjou ještě horší variantě těch co jsou z nich ty schody, jí nějak kupodivu uniká 😀 . Inu Tazzy.

Vzhledem k vzniklýmu zpoždění a  protože bych taky ráda vytáhla ven ještě Rumíčka, směřujou už naše kroky domů. Cestou ještě stihne Talimůra pozdravit paničku od Douího, který se Flekům vyhne, co to jde a na paničku svou štěkne, ať se na ní vykašle a jde za ním 😀 . Nemá Fleky rád a já ho chápu. 🙂

Dáme si s Tali závody, kdo bude první na podestě a jako obvykle, překvapivě prohraju 😀 .

Doma už čeká natěšený Rumíček, který vyčistil konga dočista dočista a tak ho můžu naplnit pro Talimůru a můžeme se vydat ven. Na podestě si párkrát pustíme balonek dolů kolejí pro kočárek a jdeme pozdravit prastarou zlaťandu Elzičku, která se povaluje na vedlejší podestě u kanceláře svojí paničky. Elzičku na léto ostříhali a je vidět, že jí to prospělo, protože je aktivnější. Moc už toho nenachodí, zadní nožičky jí šmrdlají, ale přijde nás přivítat a dojde si pro podrbání. Rumíček se pozdraví s Elzičkou a pak jde pozdravit někoho úplně jinýho. Po chodníku jde mladá a hezká slečna. Bože už zase, zase! A zase. Jak já si tohle pamatuju s Ešátorem. Vždycky když potkal hezkou dívku, šel se družit.  😀 Nevím proč tohle ti vižálci dělají, ale dělají. Proto tak musí činit i Rumíček.  Brtník se vždycky směje, že vižla je výbornej seznamovač a až se příště narodí, bude chtít mít psa, vižlíka. No…. nevím jestli to je dobrej nápad. Pokud by se mě chtěl v příštím životě spíš vyhnout, dopadne to tak, že si mě přivolá. Vižla se mi zatla do duše nafurt.

Jak jinak, slečna je jeho přízní potěšena a tak jdou spolu na tramvaj. 😀 😀 Prostě vižla. Když běží zpátky ke mně, raduje se, jak se to pěkně poseznamoval. Jdeme si zaběhat kolem zábradlí a Rumíček se radostně rozkvoká. 😀 Střihneme si okolo kolem laviček a skrz přes branku a zas mu uteču kolem zábradlí. To ho rozdurdí a zařve na mě hlasem mocným 😀 . Vzhledem k tomu, že je sice už čvrt na osm, ale furt můžou lidi spát, tak to radši skončím. Stejně jde k nám Edík, Rumíčkův největší životní vzor.  Pěkně se uctivě pozdraví a my si jdeme čutat balonek a lítat kolem hřiště.  Pak si s ním – stejně jako s Talimůrou ještě střihnu závod na podestu, kdy vítěz je opět jasnej a mažeme domů. Šup do montérek, psékům odškodný a čistou vodičku a.. “Buďte tady hodný, já se vrátím!” prchám do prasé.

15 komentářů u „Z Burákova na skok do civilizace

  1. Petro diky, Talimura na zeleznych schodech pobavila moc???. Ja se taky snazila Theu pripravit na ruzne situace, protoze clovek nikdy nevi, co zivot prinese. My jsme se ale zasekly na jezdicich schodech. Uz jako male stenatko se flatka rozhodla, ze jezdici schody jsou prisera nejpriserovitejsi a tam tedy neee. A kdyz se Theinka rozhodne, tak s ni nikdo nehne. Male stene jsem sice parkrat na ty schody postavila, ovsem ta panika a snaha zabit sebe i mne na konci… Dneska ma 32kg, takze poponaseni nehrozi. Takze metro je pro nas, bohuzel, tabu. Ostatni lavky, mosty, schody neresi, jen se proste nesmi hybat?.
    S holinkama Vam naprosto rozumim, jak ted travime vetsinu casu na loukach a polich u jihoceskeho Tabora, tak taky skoro nic jineho nenosim. A ponozky mi nedrzi uplne stejne?.

    1. Jsem ráda, že jsme způsobily dobrou náladu. Já si tam drbala hlavu, jak ji dostanu dolů, když s ní nehnu. Ty její výrazy!! 😀 Všechno včetně listí na stromě u podesty bylo zajímavý natolik, že se od toho nemohla odpoutat 😀 . Nevím, že mi nefungoval mozek, zkoušet tohle ráno před odchodem do práce, to může napadnout jen momentálně zavostalou 😀 . A poctivě přiznám, že ani Ešus, ani žádný další ohař jezdící schody a metro nepoznali. Bojím se sama sebe a svojí nešikovnosti, protože znám pár pesanů, kteří si tam způsobili slušnej úraz, aaa do toho se mi nechce. Ač jsem jinak toho názoru, že pes by měl v MHDé umět jezdit. Tady to ale kazím já. Ehm a o Talimůře bych na jezdících schodech neuvažovala ani v nejdivočešjím sci-fi snu :D.
      Hoooolinky jsou fuseklový peklooooooooooooooooooooooooooooooooo! Jako nevím, co to způsobuje sakryš!

  2. Teda dámy, eskalátory mi všichni čumáci zvládli hned, choďáka jsem to učila ve 4 letech, když v něm páník ty 4 roky utvrzoval, že je to bubák co žere pejsky, zejména ty černé a chlupaté. Je fakt, že jsem měla výhodu léta nepoužívaných eskalátorů poblíž, takže několikráte po nich a hurá na ty jezdící. Za jedno odpoledne hotovo a pak už jen párkrát utužit.
    V metru se mi ale zas stalo, že Baroušovi nějak ujely nohy či co a slítnul zadníma do díry mezi nástupištěm a vlakem (to se ti s ohařema nestane). Kdyby nebyl na vodítku, byl by pod vlakem a možná uškvařenej, takže toho se děsím velmi. Ale psům to neříkám.
    Petro, nebylo by na těch schodech řešení prostě odejít? Nebo myslíš, že by tam zůstala “viset”?

  3. Však já říkám, že ze schodů – jezdících – mám blok já. nechci uříznutý bříška, neciii .
    Odejít by nebylo dobrý řešení. Jednak by tam zůstala, bez dopomoci by to nedala a nebo by provedla nějaký kamikadze a kdyby i náhodou ne, tak…. nechci chytat nepřivolatelnýho magora po sídlišti. To je to poslední co před odchodem do práce chci 😀

    1. Kouzlo se skrývá v mojí větě “Ale psům to neříkám.”. Tedy bát se můžeš, ale psy bych párkrát svezla.

  4. Psům bych to neřekla, neboj 🙂 , ale znám svou šikovnost Takže když jsem se potřebovala s Ešátorem přesunout od nás na Čerňák, našla jsem si nejbližší stanici, kde jsou normoš schody a jela jsem tam.

  5. Tak ja jsem taky myslela, ze jezdici schody Thea da – jenze Pometlo usoudilo jinak:-(((. Cindy – predchozi GR – je davala, sice nerada, ale davala. Jenze Thea se rozhodla jinak, a kdyz se Thea rozhodne… pred schody se proste rozplacne na bricho jak zaba, kazda noha do jine strany , a ted se, panicko, ukaz!!!! Za nami se stosuje fronta… a nejhorsi je ten konec, tam je to fakt nebezpecny, kdyz flatka stavkuje a neeechce jit! A jeste hlasite komentuje, co si o tom vsem mysli.
    Fakt me prekvapila, protoze jak neni moc chytra (prosim, neplest s vycuranosti, tam je hvezda), tak nejake nebezpeci neresi – ona to panicka zvladne, prece jsem jeji milovana holcicka… Takze i na tu obrovskou bachyni s x selatama, vo zrovna prechazi cestu, se vrhnu a faaakt nechapu, proc panicka jeci jak jezinka. Od te doby jsme v mych milovanych Brdech nebyly…

    1. 😀 😀 živě to vidím a… i slyším 😀 😀 . Ono s touhle váhovou kategorií, je to prostě trošku jinak, když ten pes nespolupracuje . něco jinýho jsou normoš schody, ale tady je to prostě blbý. Ale obejít se to dá – tím použitím stanic s pevnýma schodama. Není jich pravda moc, ale kdyby byla nouze, tak se tím metrem člověk taky dostane. Případně použít přepravník pro invalidy.
      Ha v Brdech jest zaprasátkováno?? Takže tam asi taky nepojedem nějakou dobu 😀

    2. Irenooo 😀 😀 😀 pokud s Theou škytáte, tak proto, že jsem se právě díky tomuhle udusila při pojídání bublaniny 😀

      ehmmmmmmmmmmmm cituji:

      “Nejlépe si vedla Viktorie Vrátilová s fenkou flat coated retrívra Atty z Anen­ských zahrad. Nutno připomenout, že jak vodicí, tak asistenční psi předváděli kromě speciálních cviků také poslušnost. A tu měla flatka Atty dokonalou, takže rozhodčí na poslušnosti Ing. Martina Heclová strhla pouze jediný bod ze sta možných. ”

      na koho jsem si tak asi mohla vzpomenout???? Uhádnete někdo?? ? ? ? ? podotýkám, že se jedná o soutěže nevidomých. Tak jsem si tak představila taky jednu představitelku tohoto plemene…….. ? ? ? a zaskočila mi pecka z třešně ?

      1. Jeee, Petro, to jsme proste my pri poslusnosti, only different:-)))! Minus jeden bod ze sta, to jooo, jasne! Fakt jedine u nevidomych, kteri by nas proste prehledli:-).
        Ale abyste nerekla, i Vy jste dnes urcite skytala, a ja se malem zadusila bublaninou???! A to tehdy, kdyz jsem si prestavila jak vezu flatku v metru v prepravniku pro invalidy!!!! Obavam se, ze reakce They a Thalie by byly temer totozne???. Asi by DP usoudil, ze Praha byla napadena, vypukla 3. svetova valka a proto byla v podzemi vypustena nerizena nuklearni strela!

        1. 😀 😀 😀 dost výstižný popis 😀 😀 navíc se obávám, že by nepřežil nejen ten přepravník pro invalidy, nejen ona dotyžná stanice metra, dokonce ani ona dotyčná trasa. Nepřežilo by celý metro 😀 😀 ale to mě napadlo, až když jsem to napsala 😀 , že by šla použít tahle varianta 😀 .
          Potíž u těch soutěží nevidomých je, že ten rozhodčí vidoucí je 😀 😀 😀 😀

      2. Ale jinak vazne – Atty z Anenskych zahrad ( skoro stejne jmeno jako Angel Kiss Estrella de Oro, alias Thea) musi byt naprosto neskutecna sprtka, s tou my teda nekamaradime! Sprty my tolerujeme jen kamose Riouska(BC) a pak taky Rumicka!

        1. Tak to je jasný, že andělská Thea 😀 se nemůže zahazovat s kdejakým šprtem! 😀 To by bylo pod úroveň 😀

  6. tak takovej železnej rošt máme v Blansku nad slavem,a psi po om chodí,ale jak Marti nemá rád vejšky tak toto mu dělá zle a dřív tam byl dřevěnej most,nevím,proč tam dali tuhle pasárnu

    jezdící schody na těch se bojím furt já zas pro změnu a to i bez psa-takže představa,že by na mě nic nepoznal je smůla,takže jezdící shody fakt neučím a učit nebu-ale já sama se k jezdícím schodům dostanu jen v Brně v obchodeech,takže to řešit nemusím

    1. Jojojo přesně taková lávka byla přes Jizeru a pes se šprajcnul a ne-ne. Takže pak následovala výuka.
      Ty máš v případě nutnosti tu výhodu, že kdybys se psem i na ty jezdící schody musela, bafneš do ruky a dáte to, to u nás neprojde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..