Po dlouhý době v polích u nás doma

Jsme teď ty venkovani 😀 a v Prahé se vyskytujeme fakt minimálně. Hmm, ne že by mi to bylo líto 😀 .Kdyby nebylo germánštiny, kašlem na to úplně. Ale zase se aspoň ohaříci podívaj do civilizace. To s nima chodí vždycky Brtník, protože já stíhám germánštinu jen rovnou z práce. Ale, to ranní vstávání způsobuje to, že mám po určitý době časovou rezervičku a rozhodla jsem si ji vybrat právě tuhle středu.  A vytáhnout je oba do polí a luk.

A ráno v autě jsem zjistila, že jsem s sebou z chalupy nevzala jednu podstatnou věc. Stopovačku. Neb bez ní to teď nejde. Stejně jako v loni touhle dobou – úplně stejně – jí křuplo a je to. Je ale pravda, že loni touhle dobou se opět v určitých místech dokázala hystericky zmítat. To tedy zatím nenastalo. Tak aspoň, že tak.  No ale…. stopka potřeba byla, že jo. Takže cestou z práce šup zastávka ve zveráči a  pořídila jsem pěknou novou a patnáctku.

Doma jsem způsobila překvápko, neb ohaříci jaksi nepočítali s tím, že by v tuhle dobu domů někdo dorazil. Mžourali a zívali o stošest 😀 .  A tak jsem si mohla užít trochu toho klidnějšího vítání.  Talimůra mě překvapila tím, že když jsem z kabelky vydolovala novou stopku, začla hopikat nadšením . Shodila jsem montérky, vplula rychle do civilu, nadila si ledvinku a šlo se. Talimůra už byla rozpumprdlíkovaná a ne a ne se uklidnit. Takže odchod z domu jsme si dali až napodruhý. Ale on ho pokazil i Rumíček, takže proběhl kárný pohovor jak v němčině, tak v maďarštině a druhý pokus už byl pěkný. Tali pěkně na stopce a já rolovala jako divá. A ona byla kupodivu i na příjmu. Takže jsme si  střihly i hezký “Seš dalekooo!” , kterýžto se nám dařilo poté i nadále.

A pochod od nás k polím byl pro tentokrát přímo bezproblémový. Dokonce nedošlo ani na zmítání u kláštera Boromejek, kde jí to poslední dobou zase bralo. Pravděpodobnou příčinou bude únavička a vedro. Stopka – ač nová – v tom roli hrát nebude, protože tohle ona dokáže předvádět na jakkoliv dlouhým vodítku.

Zkraje polí jsem vytáhla balonky, ala Tali má prostě smůlu – dál než patnáct metrů nemůže.  Chvilku jsme si hráli, ale pak jsem oběma řekla, ať mi balonky přinesou a schovala jsem je. V tomhle vedru není lítání za balonkem ta nejlepší zábava a zamířili jsme dovnitř luk.  Vzala jsem to kratší trasou ať jednak stihnu germánštinu a druhak, ať se v tom vedru neuvaříme. Flekatice by si bývala ráda lítala, tak jako Štanidlo, ale holt, kdo chce kam, pomozme mu tam. Kupodivu ale neprotestovala, jak je jejím zvykem a docela nám to šlapalo.

Úzkou stezičkou jsme došli do míst, kde bývá možnost jí pustit –  s vlající stopkou za zadnicí 😀 . Je tam totiž nízký porost. Teda byl. Když jsme tam dorazili, byla tam nádherná tráva vysoká víc než do pasu. I když teda mýho 😀 A jejdaaa? No tak to máme teda smolikof. Inu co, tak to využijeme jinak a vlastně i líp. Ve vysoký trávě nebude za á takový horko a za bé si můžeme dobře pocvičit hledání. Protože Rumíček už značí, že našel. A tak jdeme. Musím poctivě přiznat, že tohle je s Tali vždycky adrenalin. Protože udržet ji a dovést do klidu je při poměru našich sil pro mě dost fuška. Už od ní mám dost zničenou tělesnou schránku a pokud bych ji neudržela a ona mě zase usmažila na tý stopce, byla by to vyloženě radost. Taky musím hlídat, abych se do stopky nezamotala já, nebo Rumíček, protože to by bylo taky maso.

Postupujeme, postupujeme, až se vystřelí bažant. “Ne! Čekej!” Ustála jsem to, a mám plný ruce Talimůry. Dobrý, oba nakonec sednou. Chvilku počkáme a pak poveluju, že “Tady deme.”  Poodejdu dál a když Tali jde poslušně se mnou, vracíme se tam zpátky, aby si to tam mohli oba pročuchat. Opodál ve vzrostlé vojtěšce se nám situace opakuje, Rumíček hlásí nález a oba pevně vystavují. Jenže tam se mi zdá, že slyším nějaký pípání a vzhledem k tomu, že je doba mláďat, nehodlám nic riskovat a vytáhnu je oba ven. Tentokrát musím být u Tali hlasově důrazná a taky ji musím na tý stopce popotáhnout.  Aby si mohla vypustit ventil, zajdeme do koňský ohrady, která je dneska prázdná, ale hlavně s nízkou trávou. Tam jí můžu stopku povolit do plných a nechat ji, si pobíhat a čuchat. Dělám jen brzdu a věnuju se Rumíčkovi.

Protože už je čas, svolávám oba k sobě a jdeme pěkně pospolu z luk ven. Tali by si ještě udělala výlet do čerstvý travičky po levý ruce, ale myslím, že pro dnešek už bylo dost.  Ledva louky opustíme, dojde Tali k názoru, že už nemůůůže, nemůůůže a pleskne s sebou pod špendlíka. A že ji nepřemluvím a nepřemluvím. Zajímavý je, že jakmile otočím kroky směrem nikoliv domů, ale zpátky, jejdáá najednou už může 😀 . A tak jdeme pomalým krokem k domovu. Udělalo se děsný dusno a je fakt na padnutí.  Jazyky máme na vestě. Když mineme veterinu a procházíme kolem starýho statku, nazná flekatice, že už zase nemůůůže, nemůůůůže a svalí se ke kamenný zdi. Tak tam chvíli všichni čekáme a čekáme a ještě čekáme. Nechci, aby se zbytečně zdržovali u rozpálenýho asfaltu a tak po chvíli začnu s Rumíčkem popocházet směrem domů a nechám stopku volně. Uvidíme co se stane. Tali se zvedne a jde za námi. To už vím, že jsem začátek germánštiny prokoučovala a že přijdu pozdě. Leč nejde je honit k rychlejší chůzi. Doplouháme se dom a oba dostanou plnou misku čerstvý vodičky. Na mě čeká sprcha, protože v tomhle stavu teda rozhodně na hodinu jít  nemůžu 😀 : D .  Když odcházím, chladí se oba na podlaze a já si zase uvědomuju, jak je fajn, že jsme v tuhle dobu na tý chalupě, kde vládne příjemný chládek jak v zahradě, tak v domě.

14 komentářů u „Po dlouhý době v polích u nás doma

  1. Tak to si pak clovek tuplem uziva chalupy, vo. a tainka musela mit z nove stopky radoat a teda celkoce ty hice pro pseky nic moc

  2. Jo, je tam u nás opravdu příjemně. Včera zas potvrdili sousedi, jak se tam krásně dejchá. Že oni mají na dvoře kolem 40°a nemají to jak zastínit. Ta zeleň a další vodní plocha, to prostě pomáhá.
    Musím říct, že jak tam s sebou flákla….. vzpomněla jsem si na Tebe a Ferrinku…. brrr.

  3. u nas doma je zatim dobre, 22 st. Pres noc se lehce ochladi, o stupinek, mezi polema mame alej kolem jezedacke cesty, tak chodime jen kousek aleji ve stinu a domu. Nekde v panelaku by to neslo…

    1. Tak to máte taky ještě dobře, pro Ferri by to teď v sídláku a paneláku bylo peklo, to bez debaty. A závidím alej s příjemným stínem. U nás je stín jen na naší louce a zahradě a pak v půlce tý úvozový cesty, co se o ni staráme. Tam je krásně, úplně zelenej tunel. Jen to na dostatečný venčení je moc krátký.

  4. Talinka nemuze a nemuze – jeee, to znam, Theinka v tomto pocasi – pokud tedy nejdeme k vode- taky cestou domu nemuze! Takze vcera v 7h vecer po hodinove prochazce ( bez vody, po loukach), taky vubec , ale vubec nemohla – panicko, ja proste zhebnu!!! Vzdycky usla tak 20m a pak se svalila… tak jsme usly, za cca 30 min asi 1km, bohuzel pri poslednim se svaleni, uz asi 100m od domova, jsem velmi podcenila situaci. Ob barak:-))) sousedi vlastni jednak jezirko, jednak fenku mastifa cca 70kg. No a ja si nevsimla, ze maji otevrenou branku… takze jsem nechala flatku, ktera se slozila pobliz, a cekala, ze kousek poodejdu, zavolam a flatka se zvedne a doplouzi za mnou. Jenze ona nikde… jen otevrena branka k sousedum, z jezirka je slyset hlasite splouchani a zjezena fenka domacich pobiha (nastesti jen ) okolo, vrci, ale do vody se ji nechce. A flatka si ve vode stastne skace, bezstarostne si sploucha, lovi kapky vody, potapi se a je v sedmem nebi:/))). Nastesti domaci Astu odlovili, ja jsem pak hystericky lovila flatku dalsich minimalne 10 min, nez naznala, ze uz ma fakt prusvih…ta blbka me opravdu privede do blazince!

    1. Ireno – já se hrozmě, ale opravdu hrozně omlouvám, protože VÍM, vím moc dobře, jak člověku v takovou chvíli je a poslední co se o mě dá říct, je, že bych byla fakt škodolibá. Ale……….. pro mě je teď obzvlášť úlevný si tohle přečíst a moct se tomu zasmát 😀 😀 😀 😀 😀 . Žiš děkuju, děkuju, děkuju a ještě jednou děkuju 😀 😀 . Talismanka teda ani nemusí k sousedům, Brtnik právě totiž dokončil to óserko a ta blbka , pokud jdeme hlavní brankou to vždycky napere rovnou tam a jeho křísej 😀 . Což se nedivím, jak to rozdrápne, je to blbý. Tak jí teď učím, že Tadytadytadýýýývodičkááááá a ženu je oba do jejich bazénku. Rumíček tam s sebou vždycky flákne a leží. Ona už si aspoň vleze dovnitř a chlemtá. Zajímavý, do óserka jo, do bazénku nikoliv. 🙂

      1. U nas by tedy jezirko na zahrade fakt neslo, to by Thea musela byt jedine na retezu. U ni je touha po vode srovnatelna s touhou po h…vnu???, tudiz by to nedala. Kamaradka si poridila krasne jezirko, s blatouchy, obcas i kachna zavita-delam si z ni legraci, ze se chtela zbavit nasich navstev:-).
        Jo a nad malym bazenkem Thea ohrnuje nos, ovsem velkym bazenem nepohrdne.
        U sousedu jsem mela hlavne strach, ze ji jejich fenka ublizi – Thea proste vbehla na jeji pozemek, a fakt se neumi prat. Ona ani nezaregistrovala nejake nebezpeci, proste si uzivala ve vode. Idiot!

        1. Ona ani nezaregistrovala nejake nebezpeci, proste si uzivala ve vode. Idiot!
          😀 😀 😀
          k tomu snad ani nemám komentář, páč to stejný je Talimůra
          U ni je touha po vode srovnatelna s touhou po h…vnu
          😀 😀 taky tak. u nás ještě přidám zvířátka teda

          Jsem se dneska hned po ránu pobavila, dík 😀

      1. Jsme chudáky, co? 😀 (chudáky říkal můj nejmladší synovec, když byl malilinkatej – vždycky se litoval – sem klustý chudáky 😀 😀 , nevím proč klustý (tlustý), páč klustej nikdá nebyl, ale říkal si tak 😀 😀 převzala jsem. Aji s tím klustý! 😀

        1. Vite, Petro, coby hrda majitelka Cerneho Pometla bych Vas urcite dokazala rozesmat temer kazde rano?. Jenze je pro mne proste jednoduzsi se tesit na Vase postrehy se souzitim s tema germanskejma flekama!. A utesovat se, ze vlastne jsme na tom o trosinku lepe!
          Pokud tedy pominu, ze napr. dnes rano mi Thea po prochazce zdrhla k vetsi louzi, o jejiz existenci asi tak km od nas bohuzel vedela jen ona. Proste byla se mnou a pak behem sekundy zmizela… mohla jsem se upiskat, predstavivala jsem si zakousnuty slepice, prejete Theinky, porazeny a podupany deti… a po 5 min (tedy podle mne po 2 h) se priritila priserne smradlava, zmacena flatka s vyplazenym jazykem. A ja vlastne byla rada, ze se zadna katastrofa nekonala, pripnula ji na voditko a za mraziveho ticha jsme – vzorne u nohy – odkracely domu do koupelny?.

  5. Tak koukám, že jsme si vzájemnou oporou 😀 😀 jojojojooooo, ve dvou se to lépe táhne.
    Bože jak ščastná bych byla, kdyby zdrhla jen za louží 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..