Proč furt jenom v polích…

řekla jsem si tuhle a navrhla, že bychom si mohli na venčení zajet kousek od chalupy do lesů.Jsou hluboký…. třeba se jí tam zbavíme 😀 😀 . Ale hlavně, je tam lesní rybníček. Mohli by se vyblbnout a zaplavat si. Návrh prošel kupodivu jednomyslným schvalovacím řízením, a tak jsme v úterý po práci naházeli ohařiska do auta a vyjelo se. Teda JÁ jsem vyjela. Pozorte – JÁ jsem vyjela 😀 . Abych jako taky trochu tohle…. si to osvěžila a osahala si naší novou formuli. Přiznám se, že mě auto bez klíčku, který startuje na zmáčknutí puntiku trochu děsí 😀 😀 . No ale kdo se bojí, nesmí do lesa a já do toho lesa moooc chtěla.

Dojeli jsme a vyrazili. Bylo nás šest. My dva, dva ohaři a dva balonky Čikičíta. Tali teda trochu nezvládla vystupování z vozu a musela si to střihnout ještě jednou, ale pak dobrý. Já zabodovala hned na začátku. Hodila jsem balonek do mrtvý kuny. Ble. A to v momentě, kdy proti nám – k mýmu velkýmu překvapení, páč tady nikdo nikdá v lese se psem nebyl – vyšel pár a na vodítku měl berňáčka. Tali šla pro jistotu na vodítko, protože poslouchání jí bohužel nejde a mám prostě takový dojem, že už asi nikdy nepůjde. Rumíček měl sedni.  A tak trochu si na berňáka, který se choval slušně, zabručel. Bylo mu sděleno, co si o jeho chování myslím a tak sklapnul. Popošli jsme kousek a zase pes. Tedy dva. Józefpšíci, taky na vodítku, takže Tali taky na vodítko a sedíme. Pán sděloval štěkajícím a zmítajícím se  józefcům, že by se měli uklidnit a bejt hodný, jako tenhle pejsek…. “háááhahahahahahahaha”, udusila jsem se. By se pán divil, jaký by bylo dívadlo, kdyby ten hodnej pejsek nebyl na vodítku 😀 😀 .

Pak už jsme je mohli pustit a já mohla začít doufat, že se vrátíme a bude nás jenom pět 😀 😀 😀 . Trochu jsme se dohadovali o směru a já ač jindy prostorově neorientovaná si trvala na tom svým. Byla jsem si jistá. Ztratím se sice všude, ale tuhle cestu si pamatuju. Má drahá půle už má trochu potíž s pamětí, takže….. eeehm, jasně, měla jsem pravdu. Pak si i vzpomněl. Psiska si lítali po cestičce za balonkama, jen některým se občas muselo připomenout, že se mají držet na cestě. Ale kupodivu nic dramatickýho. Oba spokojený, že maj každej ten svůj úžasnej balonek. Bylo nádherně a v lese fakt příjemno. Došli jsme k rybníčku, klid a ticho.

Do tý doby ovšem, než na scénku nastoupilo JoHo. Neboli JódlujícíHovado 😀 😀  . Kombinace balonek a voda z ní vyrobí nepříčetnou sirénu. Bohužel jí neumlčí ani to, že ten balonek letí do tý vody. Ne. Ona ječí celou tu dobu, co za ním plave. A je schopná se nejen přerazit, jak do tý vody letí. Je schopná nejen zabít Rumíčka, který už neví, jak se jí bezpečně vyhnout. Ona je taky totiž schopná přeletět lávku z roštů (pro mě fajn, že tohle dala) a skočit  v plný rychlosti z výšky z kaberny placáka. Vyrobit tím vlnu tsunami, která způsobí, že ten balonek pro rozvlněnou hladinu rybníka nevidí. A protože ho nevidí hned, ječí, ječí, kope a mlátí kolem sebe haxnama, čímž to celý zhoršuje……….. blázinec. Aby náááhodou, náááhodou o něco nepřišla, tak pokud je ve vodě i ten Rumíčkův balonek, jede po něm a snaží se ho sebrat a klove do hladiny jak vzteklej krocan. Tak dlouho klove, až ho uklovne a s hubou plnou balonků to rve zpátky ke břehu, aby se zase hoooonem mohlo házet.

Aby si taky Rumíček užil balonku ve vodě, musím házet strategicky. Nejdřív co nejdál tý krůtě pomatený a pak hned honem, ale víc do strany hodit Rumíčkovi, aby on to stihnul tam doplavat dřív než ona. Protože ona je megarychlá i v tý vodě. Rumíček pochopitelně tím pádem teda taky plave jako blázen, hooonem, hooohem hrozně rychle, aby mu to nevzala…….. takže poklidná hladina rybníku spíš teda připomíná hrnec s polívkou na plotně nastavený na šestku 😀 . Tím pádem ovšem netrvá ani moc dlouho a oba jsou tak trošánek ká.óčko. Seberu balonky a jdeme se procházet.

Cesta vede kolem rybníčku a lemují ji – KOPRETINY!! Divoký kopretiny. Nádhera. Kdy jste je ve volný přírodě viděli naposled?? Na loukách už tolik nejsou, všimli jste si? A tady jich jsou zástupy. Jsou fakt krásný. Obejdeme rybníček a vydáváme se do kopečka cestou souběžnou s tou, kterou jsme přišli. Hurá – nemusíme jít zpátky po stejný trase.  V jednu chvíli se Tali pustí do lesa po pravý straně a nechá se nakonec přivolat. Aby udělala to, za co by jí člověk přerazil. Vrátí se, přibrzí a odskočí na druhou stranu zase do lesa. Páníček houkne a vyráží. To ji i zastaví. V lese jo.  Dojde k zatčení a potupné chůzi na vodítku. Posléze je opět propuštěna a už je za hodnou. Čutáme si balonky a házíme vodítko do lesa.  To jí baví, hledat vodítko a pak se s ním seřezat  😀 . My s Rumíčkem preferujeme hru s balonkem. Čutám mu ho do nečekaných směrů a pak ho  nechávám v lese hledat.

Vyjdeme do kopečka a protože se nám zdá, že se tam někde pohybuje pes, cvakneme Tali na vodítko a já si ji beru na krátký lehký cvičení. Když chce, umí být i šikovná žákyně. Potíž je v tom chtění 😀 . Zakrátko dojdeme k autu a já se opět ujímám řízení. Fuj, to mi to ale nejde 😀 . Abych tak řekla, jde mi to jak Talimůře poslouchání 😀 😀 😀 . Takže vůbec.

17 komentářů u „Proč furt jenom v polích…

  1. mazec s tou sirénou ve vodě-Dafi dělá sirénu při vítání,ale kolikrát,jako včra-třeba-hodinu a půl ve městě pr fotky,a Dafů n jak mě viděla tak šílená radost,že su doma-jela jsem totiž autobusem,kterým jezdím na odpolední,tak si prostě myslela,že jedu do práce,takže nejen,že nahodila sirénu-ale ječela ještě 5!minut v náruči…nic pro slabý nátury
    no a ta voda-Žeryk je náruživý plavec,který by se uplaval k smrti-bohužel doslova, a Dafi když je s ním tak plave taky,blbne s ním ve vodě,ale sama vleze tm kam dosáhne,udělá pár temp,párkrát něco donese,trochu se tam projde a hotovka,ale jo zaplave si a tak,ale samotná se trochu bojí
    když jsme měli Duxe s Gerem-Dux-hrrr do hloubky,plavat,donést klacek a furt dokola,Gero uctivě se namočit,u splavu chodil kam dosáhl,trochu se prošel,namočil,pak jen u břehu vždycky čekal na Duxe s klackama,aby mu je u břehu sebral a zdrhl-takže Dux celej život v rodině -šikovnej oblíbenej pes
    Gero za tele a blbečka-kdykoliv jsem říkala rodině ,že musí uvázat Duxe aby si mohl i Gero pohrát ve vodě-tak Dux na břehu dostal třesavku ječení a tak a tatínek-chudák-a pustil ho
    až Dux umřel-tak jsem udělala hromadu fotek-jak Gero brouzdá v řece za velkým!klackem a nosí,a tatka jen háže různýma směrama a Gerošek spokojeně nosí
    takže 10fotek-furt dokola-ale pro mě hrozně cenný-konečně tatka viděl,že Gerošek není žádnej línej blbeček
    ted jsem mu to v sobotu připoměla,že prostě není špatný ty psi oddělit,protože jinak se furt dává přednost tomu akčnějšímu,živějšímu-viz u nás doma-všichni si hrají s Žerykem-protože si to vydupe a že jsou tady i další psi to nikoho nevzrušuje
    takže proto mě vždycky zajímal jak to vypadá u někoho kdo má oba pejsky akční a živí-a už vím-VAŘÍCÍ RYBNÍK ZE SIRÉNOU 😀

    1. …ale ječela ještě 5!minut ………
      😀 nojo, radostí jí přeskočilo 😀

      ….že prostě není špatný ty psi oddělit,protože jinak se furt dává přednost tomu akčnějšímu,živějšímu-…..
      přesně tak, pak se to hůř vybalancovává. Viz Talimůra, která je schopná Rumíčka přizabít, takže on se radši sám upozaďuje.

  2. no a u nás se radši sama upzaduje Dafča-x hodin se háže Žerykovi-jako můj tatka,Martin,máti-prostě ten ke komu právě vleze-a Dafča chvílu běhá za ním,chvílu se s Žerykem tahala a pak jde pryč,a že by někdo řekl a ted si budu hrát s Dafinkou-to ne
    on si to vždycky vydupe a je u toho hrozně hrrr a pak jde přes mrtvoly a to už je na nu moc
    a doma u tatky pak sama chdí s hračkama,tahá se o ně a hraje si
    sice né tak douho,protože není tak akční a je větší klidas,ale prostě si hraje po svým,ona je taková jemná,žádný hrrr
    no a na toto je někdy jednoduší mít jednoho psa-prtože já vždycky ,když vidím,jak Žeryk psychaří za bránou nebo dveřma,když si hraju s Dafčou a všichni ho hrozně litujou a že je chudáček zavřenej,a pak někdo chudáčka pustí-z chudáčka je sobeckej uragán ve stylu-rychle,ted,hned házej,a já chcu,chcu.chcu…a Dafún odchází bokem a má po hraní
    tak nevím-nemám to tak černobílý jak Marti-jasně 2 psi jsou super
    mám to tak,že občas je to s jedním jednoduší-že to člověk nemusí tak vybalancovávat

    1. to je Dafča jak Rumíček. I když teda on když chce, tak si ji taky umí srovnat, to jo. Ale radši ustoupí, aby ho nezabila. Takže to hlídáme. Ona už se docela dobře – ale ne spolehlivě, protože u ní nic není spolehlivý – naučila, to moje Taličeká-Rumíčekde. Takže můžu házet na střídačku. Ale u tý vody je jak pako 😀 . Nicméně u nás výhoda, že jsme v tomhle jednotní.

  3. no jo-v tom máš pravdu jednotnost
    u nás je to tak,že Martin jde s oběma ven,oběma zaráz dá jídlo a hraje si s něma tak,že háže hračku-taá se s Žerykem,Dafi se kolem toho motá a lítá s ním a občas naznačí hození Žerykovi a strčí to bokem Dafině-která Žeryka pak zlobí a provokuje
    takže pro Martina jsou 2 psi příjemná záležitost-vždyt ven se de s oběma zaráz,néé,háže se oběma zaráz-a tak,když Dafina není tak rychlá jak Žeryk,a on ju předběhne…
    no ale ze psama si hraje,ven s něma,jde,nakrmí,co bych chtěla,že
    a z jeho pohledu-mít jednoho nebo 2 psi-žádnej rozdíl-vždyt se dá dělat vše zaráz,že…
    no akorát já to řeším:-)))

    1. hele to je normální, že věci od psů řeší ten co je vychovává a ti ostatní ne. Já měla třeba dobrý, že jsem mámu naučila jak fungovat , když byl Ešus malej – sice jsme se taky musely prodohadovat 😀 , ale klaplo to a oni pak spolu skvěle fungovali. Ešus ji respektoval a vnímal, že si s ní nemůže dovolit nějaký hovádiny. S Brtníkem se to taky muselo “vykomunikovati” někdy snáze, někdy ehm…..

  4. Tak my jsme dnes s kamarádkami byly na výletě v Orlických horách – louky plné kopretin a ostatního lučního kvítí a taky, co jsem už dlouho neviděla ledna loučka plná lupiny (vlčí bob). Výlet byl super, pesani vzorní, což byla podmínka, aby nám je pustili do restaurace v Pádolí (kdož zabloudíte k nám do hor, vřele doporučuji – http://www.padoli.eu). V Rokytnici jsme si na terase u Rampušáka dali zmrzlinu a tam si při odchodu tak zmotali vodítka (a tlapy), že jsem je k pobavení dalších hostů dost komplikovaně vysvobozovala.

  5. Louka plná vlčích bobů????Fakt? Bože to musí být nádhera.Zvlášť, jestli nebyly jednobarevný, to je totiž taky moje oblíbená květena. Orlický hory jsou krásný – cesta podél Orlice…. jej, jela bych. Díky za odkaz číhnu zítra. Dneska mám kalupy z chalupy, z domova, z práce, furt v kalupu jsem dneska.

  6. Louky plný lupíny jsou opravdu nádhera …… při našich toulkách po Šumavě to místy vypadalo jako v Provenci taková to byla krása……. To se jen tak čék kochá a kochá …..Nicméně čeho je “moc” toho je někdy i příliš, pokud vím, na Šumavě už vyhlásili lupíně boj a dost intenzivně jí začínají omezovat.
    No a děvčata moje – problematika držení dvou (i vícero) psů je opravdu, podle mého, problém – obzvlášť když jsou síly poněkud nevyrovnaný…… čék nemůže být vždycky úplně ouplně spravedliváckej…….i když se vynasnažuje…… časem se to drobet srovná, ale prostě marné kvílení, musí se použít šedá kůra mozková u “všech” a jednoduché to opravdu není. Proto říkám … jsem (snad) schopná velet velké smečce – ale radost mi to nedělá – proto mám celoživotně pesa jen jednoho….Ale zase na druhou stranu – občas je i veselo…….!!!!

  7. Musí to bejt krása, tolikatě vlčích bobů!! I když chápu, že se nemůže chovat jak roztahovačný germáni, protože to pak zase nemají šanci ostatní. Ale co bych za to dala mít je na louce.
    Tož ona kdyby madam flekatá byla normální, tak by to šlo. Kolikrát jsme měli vícero psů (když jsme třebas měli půjčený, nebo na hlídání). Ale je pravda, že všichni byli normální :D, takže se fungovalo na pohodu. Ale pravda je taky ale jedna věc, že když je v běžným provozu jeden pes a člověk se mu může věnovat naplno, posune ho úplně jinam.

    1. No, já jak to všechno od začátku sleduju, nemyslím, že by se chovala nenormálně, nebo byla hloupá vzhledem k tomu, jaký měla start . Lovečáci obecně jsou trošičku zvláštní skupina psů, vzhledem k tomu, že se dlouhá léta používali jako pracanti a ne jak je v posledních letech zvykem jako psi rodinní tak i když jsou citliví, inteligentní, přítulní, neagresivní, tak na druhou stranu jednak jsou samo sebou specificky geneticky založení – více či méně, není to jen touha lovit, ta se nechá buď výcvikem – nebo i postupujícím časem – tak jak pes abych tak řekla “moudří” zvládnout, nicméně za sebe si myslím, že nejhorší je vypořádat se s jejich samostatností a dlouhodobou pamětí. Tenhle mix pak dohromady + ještě skutečnost, že každý jedinec je opravdu originál, přivádí některé čéčí jedince v zoufalé stavy……… Ona není magor, jen pomalu získává jistotu (jistotu tvého počínání, jistotu stereotypu žití v rodinné smečce, jistotu určitých rituálů) to, co by jí rozumný vůdce vštípil už jako štěněti a mladému psíku…. Při tom, jak s ní zacházeli tak s myslím, že právě TU důvěru – to COSI co by mělo fungovat mezi psem a pánem (neboť to je to nej co může být) prostě zničili což mělo za následek – samostatnost a tím pádem náhradní chování pochopitelně stylu užij si jak a co nejvíc můžeš, než ti to zatrhnou…… Ona není hloupá, jen je prostě JINÁ – nicméně už ……… Však víš……….. A teď si to vem, což s Tali, s tou to celkem jde – teď si vezmi pesa, co na pamlsky kouká jako když ho chceš zavraždit……. na dobré slovo neslyší, a vůbec je to prostě MISTR (teda mistryně) zeměkoule…….(ani nemůžu říct světa, to by bylo málo….), nějaké házecí nebo přetahovací či jiné hračky ho venku ABSOLUTNĚ nezajímají, moje investice do házedla míčků je dodneška terčem posměchu, ale nicméně – věděla jsem do čeho jdu, a musím říct, že už už……. začínáme volně proudit krajinou a nejen tou, a stačí už jen tichý zvuk (ani nemusí být přímý povel) + píšťalka je samozřejmostí při jejím rozptylu krajinou , ovšem neříkám, že nejsem ve střehu, pořád je to moje zrzaté štěstí jen drobet umírněná neřízená střela………
      Trochu jsem se rozkecala, promiň – já jen že v tom nejsi sama…… Rumíček je Rumíček – ale Tali bude jednou taky suprová a nemůžou být prostě všichni stejní ……. Co já už s pesanama zažila !!!! Člověk se chodí do matky přírody většinou uklidnit a JÁ ! Já se tam chodila vytáčet tak, že když jsme se vrátily domů, tak se mi rozčílením tak třásly ruce, že jsem nebyla schopná zastrčit klíč do zámku !!!!!

      1. Mílo – děkuju – děkuju – děkuju . Tohle tak přesně znám

        …Člověk se chodí do matky přírody většinou uklidnit a JÁ ! Já se tam chodila vytáčet tak, že když jsme se vrátily domů, tak se mi rozčílením tak třásly ruce, že jsem nebyla schopná zastrčit klíč do zámku !!!!!…..

        je úlevný to číst 🙂 a vědět, že v tom člověk není sám.

        Ono já jsem počítala s tím, že jiná bude, ostatně je to němec, není to maďar, neměli jsme ji od malička, stalo se se spousta věcí …. atd. atd. Jen je to prostě někdy hrozně únavný, člověk z toho fungování má občas jen negativní pocity a to je prostě blbý, páč není jak to dobít na druhou stranu. Já jsem cholerik, musím se opravdu nadměrně ovládat a to člověka taky spotřebovává. Kdyby byla jen sama, bude to zase jiný. Nejen tím lepším utvořením vazby /ale ostatně ona peče i na Rumíčka, jede si prostě svoje / . ale i tím, že si člověk nebude v těch blbejch chvílích říkat, že tady maká jako magor, věnuje hrozně velkou část času sem, místo toho, aby si to užil na pohodu s tím druhým psem. A výsledek defacto není. Ano nezmítáme se už v kotrmelcích, ale teď jsme zase v tom bodě, že ač na stopce, tak prostě nevnímá , to je prostě kapek smutný. Musím tu pozornost “vynutit” , nedá jí . Jen dopředu, dopředu, dopředu , klapky na uších a pere to plnou silou vpřed.

        …… na dobré slovo neslyší, a vůbec je to prostě MISTR (teda mistryně) zeměkoule…….(ani nemůžu říct světa, to by bylo málo….), nějaké házecí nebo přetahovací či jiné hračky ho venku ABSOLUTNĚ….

        naprosto přesný popis tý flekatý.
        Mně drtí i to, že přesně – na dobrý slovo neslyší 🙁 . Stejně jako mě drtí fakt, že jí nemůžu ukázat, že se dá fungovat jinak, víc na pohodu a že když bude dodržovat určitý pravidla , bude svobodnější. Vím co je pro ni největší odměnou – možnost běžet, běžet, běžet (to je další komplikace -její akčí rádius je fakt obrovký, nechali ji rozběhat, ale neovladatelnou) a pokud hezky poslechne, dostane ji. Jenže ona tohle není schopna pobrat. Někde máme komunikační šum.

        1. Proste je to beh na dlouhou trat, a ja verim, ze i kdyz to treba nikdy nebude 100%, tak rozhodne to bude prijatelne. Nemam pravo srovnavat s Theou, ktera a)mela bezproblemovy vstup do zivota, b) je jedinacek a c) je to flat, takze relativne bezproblemove plemeno, presto strasne casto pri cteni Vasich clanku mam pocit jisteho deja-vu:/). A to Theince uz bude v listopadu 6let! Mame se rady, dokonce si i verime, stejne ale flatka ceka na mou nepozornost ci nesoustredeni, aby si mohla uzit dle svych predstav:-). A okamzite toho vyuzije, a pak se vrati, navysost spokojena sama se sebou.

          1. Já už tu víru nějak postupně ztrácím, to co předvádí teď, to je zas něco. Kdyby to bylo jen občas a něco, tak dobrý, ale ono je to prostě permamentní. A občas je to o něco lepší.

  8. Jeste bych dodala, ze u nas ten “rozhovor” probiha asi takto:
    Panicko, je mi horko ( nebo cokoliv jineho), chci do vody!
    Ne, Theo, dnes ne.
    Ale ja chci!!!
    Rikam, ze dneska to nejde!!!
    Oki, oki… tak tedy neee…
    A zbytek prochazky nenapadne ciha, a jakmile zavaham, okamzite vyuzije prolezitost a zdrha do nejblizsi vody( klidne i hooodne daleko). Za vodu si dosadte ruzna lakadla.

    1. Jo, to je přesný, jen s tím rozdílem, že Tali se ani nezeptá 😀 a střihne to takhle 600x za procházku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..