A pak že nejsou!

Tuhle nám zajíci uspořádali s Rumíčkem to baletní představení a netrvalo dlouho a dali jsme si nášup.Ne tedy, že bychom dostali zase takovou šanci být svědky baletního a sportovního zážitku v přímým přenosu, ale i tak jsme se nenudili. Páník pravil večer, že  by pro nově vystavený óserko potřeboval velký placáky. Tak jsme se s Rumíčkem druhej den ráno vydali na obhlídku, že zkusíme páníkoj udělat překvápko. Pravda v zoraným poli na podzim by se hledalo líp, ale i tak, podařilo se mi ulovit tři kousky. Abych je pak zase našla, nanosila jsem je postupně jeden po druhým (au, ruce kapek bolí 🙂 ) do míst, kde jsme minule sledovali to představení a mrskla jsem je k tyči, která vyznačuje hranice pozemků. A když už jsme byli tam, tak si přeskočíme tu strouhu a podíváme se v polích ještě kus dál.

A dobře jsem udělala. Co to vidí oko mé? Je a nebo to není zaječí hlava? Nebo dokonce dvě? Nooo jo. Asi někdo z tý minulý partičky utvořil párek 😀 😀 . Seděj si tak pospolu a živěj se tím hrachem. Zkusíme si popojít….. dobrý. Rumíček si šmejdí kolem mě a zatím o nich neví. A nevšimne si ani, pro samý čmuchání čerstvých stopiček, že jeden z páru nervově nevydržel a běží přímo před námi přes to pole. Ten druhý se přikrčí a čeká. Tím pádem prokoučuje ten moment, kdy mohl vzít čáru, protože už jsme opravdu blizoučko. Připleskne se úplně k zemi a předstírá, že je hrouda. Přivolám Rumíčka, dám si ho k noze a zastavím se. Dám mu čas, aby zjistil, že tam ten zajíc někde je a soustředil se. Pak uděláme pomalu ten poslední krok a jsme už u hroudozajíce :D. Nic, nic a fíííííííí vystřelí se zajíc z hlíny. “Ne,Štajne!” úplně stačí, aby se zrzaveček přes to, že mu zajíc vrazil skorem do nosu, ani nehnul. Je skvělej!! Teda voba, voba jsou skvělí. Zajíc, že nám poskytnul takovouhle možnost a Rumíček, že to ustál takhle vzorovaně. Je to můj šikula a balzám na nerv flekatě pošramocený.

Asi aby se nám vynahradilo to, že už pár let u nás fakt ti zající nebyli, tak když jdeme polema dál, tak v tom hrachovým potkáme nejdřív jednoho a po pár krocích na nás čeká další. A Rumíček se tuží, hošíček můj šikovnej. Pak dostane velkovolno a bere to hranou pole, kde je fůra stop a stopiček, protože tudy vede pravděpodobně nějaká zvířecí magistrála. A křoví podél evidentně něco megazajímacího, protože se tam zapíchne a nehodlá se hnout. A nutí mě, že tam musím jít zpátky, což učiním, nicméně ………… já nic nevidím. S tím mu nepomůžu teda. Protože do směsi šípků, kopřiv a ostružin fakt nepolezu. “NE NEPOLEZU Rumíčku, fakt ne.” 😀 . No takže si postojíme a následně teda Rumíček zklamaný mou neochotou nakonec sám uzná, že je to dost pitomá zábava tady takhle stát, vyskočí do vzduchu a letí polem jako ten blásen. Je už kapek neviditelný, protože obilí ho přerostlo a on se pohybuje disciplinovaně v řádcích 😀 . Nicméně protože je to můj spolehlivý hošíček, nemusím se o nic starat a na naši louku dojdeme současně, jen on zleva a já zprava. Běží mi na proti a s výrazem “Tooo sme si to užili co??” mi skočí na hlavu. Jo, užili, byla to parádní procházka. A zítra si Rumíčku vyrazíme do lesa.

3 komentáře u „A pak že nejsou!

  1. Mega šikovnej Rumíček???
    Hledání placáků, to mě vrátilo 10 let zpátky, kdy jsem se rozhodla vybudovat menší suchou zídku na zahrádce. Napřed jsem zničila 2 velké batohy, potom jsme nosila ve starých prostěradlech ( to skončilo, když jsem si málem přerazila nohy – po prasknutí látky 15 kg vážící šutr se mi dírou skutálel po zádech na lýtka). Potom na tajňačku s pažoutem 206 aby manžel nevěděl) do zoraného pole pro ty nejtěžší kusy se sousedem jako pomocníkem?. No a v zimě pak se sáňkama po bahně protože sníh už roztál. Blázen, blázen, blázen, no ???.

    1. No nazdar! to muselo být šílený, štěstí, že ti to tu nohu nepřerazilo, fuuuj, fuj, fuj.
      Hele co člověk neudělá, viď? když si něco vymyslí, tak aby to zrealizoval, se i přizabije 😀 . Brtník se taky takhle skorem strhnul, když jsme přepravovali kolečkem obří šutrák, co jsem našla vyoranej v poli. Jenže to fakt nešlo, kolečko se probořilo pod tou tíhou 😀 Tak ale letos zjara to někdo vytáhnul z toho pole na kraj traktorem a !! Brtnik pak domluvil se sousedem, že to svým traktorem natahal k nám na zahradu. Dva obří obřáky. Tak máme kde dělat hopiky. A já si takhle v batohu právě taky tahala kameny – menšího formátu teda – na takový kamenný pítko, co jsem si pak postavila

  2. nam vcera vyskocil zajoch do cesty… teda vlastne uz predevcirem. chvili na nas cumel a pak bezel nekolik metru po cesticce primo pred nama… 🙂

    a premyslim, jeslti liska muze znit jako ptak 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..