Tak moc se mi nechce opustit téma dovolená v Novohradkách, že vás zavalím ještě pár příběhama:
Rumíčkorozhovor na výletě:
Takže to je jasný, my prostě do těch Novohradek zpátky musíme 😀 .
Pak tady máme jeden trochu adrenalinovej příběh aneb Tali pařezolezkyně a držkopádnice . Příběh je to krátký a prostinký….. a vypráví o dvou dutohlávcích.:
Ten první dutohlávek – nebudeme jej jmenovat 😀 😀 se vysápe na obří, ale opravdu obří pařez (na fotkách to tak nevyzní, ale byl opravdu vysokej) a nepopadne ho lepší nápad, než toho druhýho dutohlávka lákat nahoru:
Flekatý dutohlávek je horší než buldozer a nakonec se tam teda vysápe a oba dutohlávci jsou velký hrdobci. No a pak přichází na scénu vlastně třetí dutohlávek, který toho flekatýho moc a moc pochválí a jako odměnu mu ukáže …. balonek. Mno…….. ten dramatickej záznam tady chybí, páč mi proletěl tělem infarkt, kterej se právě oženil s mrtvicí. Protože se ta trubka flekatá bez jakýhokoliv zaváhání a bez rozmýšlení katapultovala dolů. Jak je pitomá, tak ten její anděl strážnej měl zas pěknou fušku. Letěla hlavou dolů kolmo, bez přehánění jak kamikadze. A narvala to čenichem do země. Orloj v těle se mi zastavil. Zvedla se, a nevypadala ani že by se jí něco stalo a kupodivu nevypadala ani jako boxer. Jak to dokázala, to nevím. Očekávala bych, že bude mít místo šňupáku harmoniku. Nikoliv tu foukací. Trochu to s ní teda otřáslo to jo, protože se musela jít proběhnout, udělat si kolečko a pak s sebou radši bouchla o zem a já jí jako útěchu dala balonek.
Když si ho chvíli požvejkala a vydejchali jsme to, tak už zase fordila prostorem. Je to prostě MA-GOOOOR.
No a že nekecám, o tom svědčí i ty vodní záběry aneb příběh s názvem Jak se plavej pejsci:
No a jestli neumřeli, tak tam cákáj a skáčou dodnes 😀 😀
Paráda! Koukám, že Tali se věnuje i potápění. Moje jezevka si vždy jen důstojně namočila tlapky na kraji vody, zato ovčanda byla schopná hópnout z mola do hloubky. A radím z vlastní zkušenosti (doufám zbytečně) – pozor na uši, do těch mokrých se rád pustí zánět zvukovodu.
Tali v tomhle překonala Ešátora, ten šel taky do vody jak atomová puma, ale nemusel moc z výšky. Odrazil se z břehu, letěl a řáchnul. Tali to vyšperkovala o to, že to dává i z tý vejšky. Rumíček, jak je takový rozvážný, tak jde do vody naprosto normálně. Dík za připomenutí těch uší, člověk sice ví, ale …. občas ta paměť 😀 😀 .
Já to pořád nějak nosím v hlavě. Můj děda s babičkou měli čuvače, toho postihl zánět, veterináři byli tenkrát spíš na skot a brav, takže sice dostal nějakou mastičku, ale ta nezabrala. Zánět se mu nakonec z uší dostal až na mozek a museli ho nechat utratit. Inu, sedmdesátá léta. Dnes existují i ušní kapky pro prevenci. Zatím jsme naštěstí nic takového nepotřebovali, ale příležitostně pesanům uši obrátím, obzvlášť, pokud se některý podrbe :o)).
Kimi
….Zánět se mu nakonec z uší dostal až na mozek a museli ho nechat utratit. Inu, sedmdesátá léta. …
ježíš! Tak to už dneska snad naštěstí nehrozí. Já jim dělám čas od času cvičně – Lékařskou prohlídku stylem “Ukážeme nožičku, jak vypadaj zoubky, co máme v tý kušně vzadu, ooočička prohlídneme a co uši? nemáme tam brambory???….” Takže tohle dobrý. Ešusovi jsem svého času v létě nosila v ledvince vždycky kus papírový utěrky, kterou jsem mu uši po koupání vytřela, protože on mě sklon k zánětům. Tihle dva zatím dobrý, takže tam to u vody zatím neřeším, ale možná bych u tý střelený flekatý preventivně mohla právě, nebo spíš měla…. A přesně, jakmile se pesan začne oklepávat, nastává zevrubnější kontrola ušisek.
ziram, jak se tali dostala na parez
No my taky zírali, že se tam dostala a ještě víc, když se pak poslala dolů. Já z ní jednou budu mít fakt zástavu srdce. Tuhle se zastavila hlavou o strom, když se řítila z kopce, teď se zase zaryla rypákem do země. Ona vůbec nepřemýšlí, prostě hodila šíbru dolů a neměla šanci tam dát ty tlapy. nebo jí to nenapadlo. nevím 😀