Loukama, lesem a jen tak

Čtvrtý den jsme si dali neplánovaně výlet mých snů. Stejně jako loni byl ten poslední den tím nejlepším.  Zase to nebylo nic velkýho, ale povedlo se to úžasně, bylo to plný pohody a…. svobody. Proč svobody? To pochopíte za chvíli 🙂 . Původní plán byl, že půjdeme do Besednice. Asi, nejspíš. Nebo taky možná jen směr Besednice, protože cesta tam je mnohem hezčí, než Besednice samotná a ani moc dobrou hospodu na jídlo tam nemají. Takže uvidíme, jak se nám bude chtít. Vyšli jsme stejnou cestou jako loni, ale za kapličkou na křižovatce na mě čekalo překvapení.

Při ranním venčení tam Brtník objevil tak trochu schované louky. Když jde člověk kolem směrem na půvabnou a opečovávanou vesničku Pusté Skaliny s rozkošným sadem, ani netuší, co má po levý ruce. Já strašlivě miluju rozlehlý a krásný louky, který vám dovolí jít a jít. Bez hranic. Svobodně.  A Brtník to ví. A přesně tyhle louky byly za tou cestou vlevo. Tím, že je cesta trošku pod terénem, nemáte moc šance to zjistit. Když mě tam dovedl, úplně jsem vydechla nadšením.

No podívejte!!! Musíte zkrátka vydržet to moje opojení prostorem, tak jako mojí loňskou fascinaci vodičkou 😀

Řekněte – NENÍ TOHLE NÁDHERA???? JE, JE, JE! To je něco pro mojí svobodnou duši – volný prostor. Nebyla jsem ovšem jediná, kdo má svobodnou duši, kdo vydechnul úžasem a ocenil volný prostor 😀 😀 . Takže ano, ano – vystřelila se do něj. A zatímco Rumíček, taktéž pochopitelně uchvácen,  se sám poslušně vrátil….

Tak s Flekama bylo nutno provést kárné řízení

Ale bylo dostatečné natolik, abychom si to opravdu mohli nádherně užít a v podstatě totálně změnit nenaplánovaný plány. Šli jsme prostě těma loukama. Víte, to je něco úžasnýho. Nevím jak to vnímáte vy, ale pořád se pohybujeme ve vymezeným prostoru. Po cestách. A tohle vám dovolí naprosto svobodně, opravdu naprosto, bez jakýchkoliv omezení svobodně být, jít a dýchat. A jít a jít…. jo a jít. A protože já se jich nemohla nabažit, tak když jsme pak přeci jen narazili na cestu, odbočila jsem nás úplně do jinýho směru, přešli jsme vyschlé koryto jakéhosi příkopu mezi loukama a šli jsme zase svobodně dál.

A došli jsme k lesu. Tady se ukázalo jako výhoda být v majetku trochu chytrýho telefénu, kde bydlí mapy offline 🙂 . Protože sice jsem změnila směr a sice dokážu zabloudit i v obýváku, ale nějak jsem si myslela, že v podstatě když vylezeme tady na tu lesní cestičku…. tak do tý Besednice budeme směřovat taky. A i kdyby ne, tak prostě nějak půjdeme a se uvidí. A vono jo. Vedlo to tak trochu tam, kam jsme mířili. Tak jsme krapítek stoupali, aby nám zase otevřely náruč louky, tentokrát uzavřený lesní paseky. Nádherný, voňavý a tichý.

V lese jsme se sice vydali původně zamýšleným směrem, ale pak jsme naznali, že vlastně – proč tam chodit, že půjdeme jinudy, uděláme takový malý okruh a místo do Besednice zamíříme  někudy do Soběnova, na náměstí si v krámku koupíme něco k pití a opět někudy to vezmeme k Mlýnu u dubu, neboli do penzionu. A dobře jsme udělali, veledobře.

Z  lesa vedla pěšinka,

která, jak trefně pravil Brtník, jak kdyby vypadla z oblíbenýho filmu Jak dostat tatínka do polepšovny. Jen tam nebyl ten knírač, který po ní běžel, ale dva ohaři.

Tak jsme si hned začli notovat ústřední melodii toho filmu 😀 😀 Jabadaba, jabadaba, jádadá,dádádadáddádádááááá 😀 😀

Kolem se tentokrát pro změnu…. prostíraly zase …. louky. Ta vlevo ta byla volná a užívali si jí psiska a poletovali

Ta v pravo byla obydlenáa já doufala, že stádo nebude zajímat některé z nás a my nebudeme zajímat stádo. Protože… na cedulce stálo varování, že ve stádě je plemenný býk. A kdo by se chtěl kontaktovat s plemenným býkem a jeho rodinou, kde je několikero malinkatých telátek? Asi nikdo. Ale musím říct, že se mi to moc líbilo, ty krávy žijou přirozeně ve stádu tak nějak jak by to mělo být. Žádný odstavy telat, ty tam byly v různým věku. Prostě všichni pohromadě. Člověk zná volně žijící krávy, ale neznám zatím moc míst, kde by to bylo až takhle komplet,  nejen mámy s telaty, ale taky taťka  😀 .

Před námi se otevřela další pastvina a louka a nad hlavou kroužil dravec

pak trochu kroužila Talimůra po další pastvině:naštěstí neobydlený. Nemohla si to kolečko odpustit, nemohla, volání prostoru bylo opět silnější. Takže pak se ozval silnější Brtníkův hlas a proběhlo kárné řízení. Které vytvořilo velehodnou Talimůru. Tak velehodnou, že když jsme došli do toho Soběnova, mohla jít i nadále na volno u nohy. Spořádaně, stejně jako Rumíček. Cvakla jsem ji na vodítko v rychlosti až v momentě, kdy mou pozornost na náměstí upoutal józefpšík volně ložený ale hlavně se pohybující kočičím krokem. Bylo mi jasný, že to Tali poplete a bude chtít vystřelit. Nemýlila jsem se ani o píďu. Smůlu měla čůza jedna 😀 .

Každá řádná řádná vesnice má náměstí s kašnou. I tady to tak mají. Naštěstí pro žíznivý ohařiska. Rumíček, můj malý akrobat to vyřešil po svém:D

Tali to vzala čistě přízemně  – tedy ze země. Naštěstí.

Páč, kdyby hodlala zkusit něco podobnýho, mohli mít taky v Soběnově po tý kašně. Cokoliv dělá, je katastrofa 😀 . A to by pak příští rok při oslavě čarodějnic, neměli kde chladit to pivo:D

Čerstvě osvěženi, flákli s sebou ohařiska na trávu a Tali totálně vytuhla, zatímco Rumíček monitoroval okolí.

Ještě předtím si tedy Tali vysloužila velkou pochalu, protože lavička na kterou jsme se usadili my s Brtníkem a s vychlazeným Radlerem z obchodu, byla obsypaná křupkama a brambůrkama. A Tali hrdě hlásila jejich nález. To mi udělala velkou radost a taky za to ledvinka vydala mnoho dobrůtek.

Všichni náležitě osvěženi, někteří i prospáni 😀 jsme se vydali k zase na cestu. Vedla po silnici. A to se nám nechtělo, nechtělo. Tak jsme zamířili mezi domky, co to udělá. Udělalo to to, že nás cestička zavedla mezi koňské ohrady, kde byli nádherní koně. I by to bývalo chtělo foto, ale Tali nějak zrovna k těmhle koním pojala nedůvěru – možná proto, že ohrady s nimi byly z obou stran a ona pojala obavy z obklíčení 😀 , takže jsem jí měla zpočátku plný ruce a poté ona měla mou plnou pozornost, kdy jsem ji vedla k tomu, ať je v klidu a v pohodě. Takže na fotky nedošlo, ale je to škoda, byli opravdu víc než krásní . Tak snad příště. Pod ohradami zatočila cestička k rybníčku. A tam!! Tam!!! Čáry nějaký!! Hrozný čáry!! Protože na hladině plaval balvan! Nebo možná hlava dokonce, to jedna nikdá neví!! Plaval tam prostě kus polystyrenu ve tvaru balvanu a ta koza z toho měla hrozný dilemata, co za hrůzu to tam je, protože kdo kdy viděl plovat balvan a nebo hlavu bez těla. Se divím, že jsme v tom rybníku neskončily 😀 . Rumíček nechápal, proč ten virvál a ťukal si tlapkou na hlavu svou moudrou.

Když jsme vyšli na mez tak – zase!! LOOOUKY, louky, louky. Pampeliškový louky!

Loukama jsme došli k ohradám se stádem krav a protože se nám pořád nechtělo na tu silnici, došli jsme podél ohrad k lesu, kde jsme se udatně probojovávali. A probojovali jsme se až k říčce Černé, která vede ke Mlýnu (Mimochodem, psala jsem už někdy, že ten mlýn pamatuje dobu Karla IV.? To je co?) . Kolem spousta žlutých blatouchů, to abychom si tu žlutou užili pořádně 🙂 . Abychom se dostali ke Mlýnu, museli jsme říčku překonat. Někdo po balvanech, někdo sundal boty a užil si brodění. Tentokrát bez pulců. Psi se mnou drželi basu a ráchali se ve vodě. Pak už jen pár kroků a byli jsme “doma” a dali si kávičku na terase s domácíma a ve společnosti pesanů. A… kočiček 😀 😀 , které pochopitelně způsobily flekatý rozruch. Budiž ovšem Tali přičteno k dobru, že když kočička vyskočila na zábradlí a já opět pracovala k infarktu, tak ji ani neshodila, ani nezabila. Kočička seděla nehnutě, bez paniky a čekala, až to někdo vyřeší 🙂 .

Tenhle výlet byl naprosto úžasnej. Nejen v tom, jak se povedl, jak byl krásnej, pohodovej a vůbec. Ale i proto, že mi splnil můj pradávný sen – jít a jít a jít a nestarat se. Výlety s cílem  jsou fajn, ale tohle – to je jiná liga. A myslím, že není moc míst, kde se tohle dá uskutečnit v takovým rozsahu, jako my tentokrát. Tohle dlouho nic nepřebije. Takže…. závěr dovči tak, jak má být a navíc, protože se podařilo to, v co jsem doufala na začátku, že “Konec dobrý, všechno dobrý.”, zahladilo to i tu špatnou náladu, která panovala na začátku. No a protože domů se nám zase nechtělo, udělali jsme něco nevídanýho. Něco co u nás rozhodně není zvykem. Prostě….. vrátíme se sem v létě zase. Už počtvrtý. 🙂 . Ale…. divíte se? My ne 🙂 .

15 komentářů u „Loukama, lesem a jen tak

  1. Tak až pojedete ,od Ktiše je to k nám 24kiláků ,Lomec je nádhernej a já bych konečně viděla krásně vychovanýho Rumíčka a Talimůrku naživo?

    1. Ale jo mě tady skáče na hlavu kdeco,teda s tou Ktiší jsem to zblbla,ta kousek od nás není Zlatá.My jsme u Netolic

      1. No tak až budeme někdy u Netolic, tak zvoníme na kafe a buchtu. Tu především, protože oba milujou buchty, bábovky, mazanec, koláče…. 😀 😀

  2. Milá Petro, když jsi poprvé psala oNovohradských horách,tak jsem moc zatoužila se tam podívat. Jenže jako bezautové mi to přišlo poněkud náročné. Naštěstí mám bezva kamarádku (psí a navíc s autem), takže se mi letos přání splnilo. Byly jsme v Benešově nad Černou, zhruba ve stejné době jako vy. A úplně chápu Tvoje nadšení, jsem na tom stejně. Zlatou Ktiš a Lesovnu jsme navštívily o den později než vy, všude se mi líbilo: Slepice Kohout, Kraví i Kuní hora, Vysoká, samozřejmě jsme byly i v Terčině údolí. Nádhera – pampeliškové louky (uprostřed jedné našla Arinka zdechlinu, to tedy nemuselo být), krásné lesy, úžasné stromy, skály. A kolem toho “vašeho” penzionu jsme taky šly – kouzelná cesta kolem Černé, Sokolčí… Hned bych tam jela znovu. Takže Ti děkuju, žes mě tam svým psaním nalákala.

    1. Jééééééééééééééé Asteris!! Jsme se minuly???? Je tam nádherně že jo?? Moc mě to těší, že jsem Tě inspirovala k výletu a hlavně, že teda došlo na jeho realizaci a že sis to taky užila, jinak by to nebylo k ničemu. I počasí přálo – nám úplně, vám teda asi sprchlo. Jojo Sokolčí a procházka podél Černý… 🙂 usmívám se tu. Je tam opravdu božsky. A já doufám, že ta voda co prší tady, prší i jim tam. Kraví a Kuní hora – jsou co?? Měli jste možnost stavit se na jídlo v Hojný vodě? Já myslím, že tam v Novohradkách není místo, kde by nebylo krásně.

      1. Nejdřív jsem tam nebyla a teď to je dvakrát, to se omlouvám. Nezmokly jsme, ale ani by mi to nevadilo, protože chodit po úplně suchém rašeliníku se mi nelíbilo. Jediné, co jsme oproti plánu (kamarádka je děsně akční) nestihly, byl Hojnovodský prales, protože kamarádčina fenka rozhodla, že už toho bylo ten den dost, začala trochu kulhat a vůbec nevypadala úplně nejlépe, takže jsme trasu raději zkrátily. Druhý den už byla naprosto v pohodě :). Jojo, bylo tam fajn.

        1. Ten druhý už jsem smázla, jsem tetkon veeelkej administrátor :D, bacha 😀 😀 . Mazat to by mi šlo 😀 . Je to blbý s tím suchem co? Už je to vidět i tam, ale snad se teď aspoň trošku přírodě ulevilo a napila se. Hojnovodský prales si počká, až si Tě Novohradky zavolají znovu, a že voni teda zavolají, počkej 🙂 . Je lepší to zatípnout, než aby se pesan přetáhnul, když se s nima člověk nedomluví 🙂 . Nemusí to nic být, jako u nás, když člověk má třeba puchejře, ale to se člověk nedozví, tak radši míň, než víc. Jsem vážně moc ráda, že jsem byla takovou inspirací a hlavně ale, že sis to užila tak, jak sis asi představovala. Tenhle kout republiky má veliký a mocný kouzlo :-).

  3. Teda, paradni loukyyyy. mam je taky moc rada, louky sou vlastne tak neco trochu zvlastniho, prave proto ze vlastne muzes jit kudy chces tak nejak snaz nez jinde 🙂

    moc krasnej vylet na rozlouceni s dovolenou a balancujici rumicek je proste komik 🙂

    1. Že jo viď?? Dovolí ti to, co nic jinýho – jít kam tě srdce táhne, to je pro mě ráj svobody :-). Ještě trochu to dovolí podzimní pole, než se zvorají.

      Rumíček je akrobat, leze po žebřících, balancuje , vyleze po provazovým žebříku. Je opatrný, tak ho nechávám, kdyby byl zbrklík jako Ešátor /o Bubi a Talimůře, který by to rády vyzkoušely taky ani nemluvím /, tak ho budu brzdit, ale je fakt šikovný.

  4. Krásný závěr dovolené, jak podle fotek, tak i podle tvého článku. Moc krásná krajina. Připomíná mi to prázdniny u babičky na vesnici, kam jsem jako malá holka ráda jezdila.

    1. Bylo to super, vážně, stejně jako loni bomba na závěr. Tak jak jsem si užila tenhle den, tak jsem si dlouho nic neužila. Tohle byl veledárek 🙂 . Je tam opravdu nádherně . A milo a útulno.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.