Sekáme, sekáme…

a Talinku nemáme!  To jsem si původně myslela, že bude heslo čtvrteční akce s názvem “Musíme posekat všechnu tu trávu před dovolenou!”. Tímto se ještě-já skleróza – vrátím před odjezd na dovolenou, kdy jsem si napsala článek a……… zapomněla na něj a přeskočila ho.

 O víkendu nám totiž přišlo, že jako ještě není nutný to sekat a vezmeme to, až se vrátíme po dovče. Jenže v neděli večer – a to už bylo jaksi pozdě – jsme naznali, že odhad nebyl vůbec dobrý a tráva nám takříkajíc přerostla přes hlavu. Takže co s tím? Nic, prostě ve čtvrtek z práce pojedeme na chalupu, zapneme sekačky a trochu si mákneme. A budeme se modlit, aby nepršelo. Když už jsme takový lemplové.

Jak řekli, tak i uďáli, popadla jsem po příjezdu domů zbytek pečenýho kuřete, kyblík s masem pro psy a jelo se. Nebyl čas na nějaký zdržovačky, takže Tali vzhledem k jejímu současnýmu chování hezky z kufru na dlouhým vodítku a jdeme. Zatím jsme se tedy nevrátili aspoň do bodu – vystřeluju se z kufru a přizabiju při tom všechny, co jsou okolo. I na vodítku jdu slušně a nemagořím. Fajn, za to zasluhuje Talinka odměnu v podobě odepnutí vodítka ještě dřív, než na zahradě. Ať se proběhne a očuchá si louku.  /Trošku jsem to ještě oddálila o to, že jsme si zacvakaly karabinou, abychom si osvěžily, že po cvaknutí karabiny se i nadále sedí, a vypálí se až po povelu volno!/ Což se taky pochopitelně stalo. Letěla jak vystřelená raketa země-vzduch. Či spíš ten vzduch, podezřívám jí, že se země vůbec nedotkla 😀 .

Rumíček, který šel napřed s Brtníkem, mi běžel v ústrety a šli jsme se spolu loukou podívat, kde se nám Flekatá pohybuje. Akorát když jsme došli nahoru, řítila se z toho svýho kolečka, který musí vždycky udělat a vysmátá šla s námi bez povelu k chalupě. Tím mě potěšila hodně. Stejným stylem proletěla zahradu a už se řehtala na zápraží a říkala si o odměnu, za samostatný příchod. Resp. za dva, protože i na tý louce se vrátila sama. Však si to taky zasloužila. Brtník už vytáhnul sekačky, a tak jsme se do toho mohli pustit. Já mám vždycky na starosti louku, on seká uvnitř.

Říkala jsem si v duchu, jak to pojme s Talířovou – jestli ji nechá volně loženou, stejně jako já Rumíčka???? Tedy branka otevřená, i když budu sekat?  Nechal. Tak fajn, uvidíme, co to udělá. Nakopli jsme stroje a dali se do toho. Já před plotem, on za ním.  A nestačila jsem se podivovat. Ta můra flekatá, byla překvapivě co? Hodná a držela se na tý louce. Jednou na začátku vyběhla na cestu a že by si šla rajtovat do pole. Hlas mocný až nejmocnější jí to rozmluvil. A gezicht č. 284,5 jí to ještě zdůraznil 😀 😀

Asi to pro tentokrát stačilo, protože celou tu dobu, co jsem naši rozlehlou louku sekala, tak se prostě šmrdolila ukázněně poblíž. A pokud chtěla vyjít z louky na cestu, stačilo přes zahulákat přes hluk sekačky, že  “NeeeE, sama neeesmííš!” a …. ona se vrátila. Kolikrát se ke mně připojila, tak jako to dělává Rumíček a šla třeba půl kolečka  úplně  se mnou. Na to u ní teda nejsem vůbec zvyklá. A pak si šla zase po svých. Občas šli spolu s Rumíčkem zkontrolovat Brtníka, jak jde sekání na jeho frontě.

Musím teda ale podotknout, že sekání s Talimůrou obnáší zajímavý styl sekání, jenž se následně pochopitelně propíše do zvláštně tvarovaných cestiček, který vysekáte. Neb – celou dobu kroutíte hlavou jak vejr na větvi a monitorujete – občas s očima do úhlu 45°- kde se to stvoření pohybuje. A tím pádem se prostorem pohybujete stylem sekáče, který se setnul pod obraz 😀 . Ale je vám jasný, že jí nesmíte dát šanci, aby jí náhodou nevyužila. Což teda provedla jednou. Paradoxně v momentě, kdy jsem nesekala a dala si pauzu a blbli jsme s Rumíčkem. Musela jsem pak hodně rychle nacválat na hranu louky a hulákat do pole, ať se okamžitě vrátí. Provedla tak kupodivu bez otálení.  V duchu jsem se tiše tetelila, že když se zase nahodila, že dovča bude leháro. I pátek tomu napovídal, protože sice trochu zlobila, ale bylo to fakt jen trochu, což je skorem jako kdyby nezlobila vůbec, hodně se držela u nás a dokonce!! Dokonce se zapojila do hromadných hrátek s “Čorízovou partou” (dvě borderkolie a jejich panička :- ) ) , což u ní nebývá moc častý. Radši si jede svoje a jen na zavolání se přidruží. A v ten čtvrtek na chalupě to bylo moc fajn, páč to zas byla normálním, fakt normálním psem.

Tak a slibuju, že zítra už to fakt bude o tý dovolený 😀 , ale tohle jsem musela ešče napsat, když už jsem na to zapomněla. Neb optimistických zpráv nejni nikdá dost 🙂 .

5 komentářů u „Sekáme, sekáme…

  1. Moc pěkné fotky,nejvíc ta – kousek páníka a ocas Talinky 🙂 super ,to se mockrát nepovede zachytit
    Mě už se narodila zrzečka,tak už stříháme metr 🙂

  2. Jéééééé huuuuž je to tadýýýý!! Já budu hrozně závidět!! Ukrutně hrozně a nejvíc!
    že uvidíme fotečky, že joo? Miluju ty malý zrzavý housky! A co jméno? Huž je?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..