KBYBY BYLY…… NIKOLIV V POTOCE RYBY, ALE VŠECHNY PROCHÁZKY TAKOVÝHLE JAKO TA DNEŠNÍ!
Po návratu z dovči, ke který se zase vrátím, jsme byli na chalupě. Až do neděle, respektive do pondělí ráno, kdy jsme jeli rovnou do prasé. A ohaříci, zmožení a nevyspalí zvostali hnípat na gauči. Zatímco my šli odhrnovat ty stohy povinností, co se nám tam za dobu nepřítomnosti nakupili na pracovištích. A pak šůůůp honem za nebožátkama nevyvenčenýma.
Ještě, že jsem se ozbrojila. Rohlikama :D. Jinak bych asi návrat bez újmy na zdraví nepřežila. Tali jako vždy doslova vykopla dveře a „šla po mě“. Rumíček výskokoval. Rohlík do jejich tlamajzny vykryl to nejhorší. Úspěšně nám pomohli vybalit a rotovali prostorem. Venčení je k mýmu překvapení nebralo, hlavně dělat krávoviny, zmlátit se navzájem a bojovat o ragbiče, kterýho Rumíček čórnul v kufru auta.
Pak si oba vyběhli ze zahrady a letěli se proletět do polí. Však energii už na rozdíl od nás stačili načerpat celodenním spánkem. Kdežto my vstávali po pátý. Tali zmizla za obzorem a hned se zase vyloupla. Aby si v poli našla poklad. Kapří hlavu. Kterou ani jeden z nich den předtím nechtěl a já jí mrskla za plot pro kmotru lišku. Co by doma znamenalo propadák, tady byla pohoda. Stačilo zavolat FŮŮJ a flákla s tím o zem a běžela sama za mnou. Ještě jednou tam zaběhla – asi jestli jsem během tý půl minuty nezměnila názor. A zjistila, že ne-e. Tak prej cajk a šlo se dom.
Zahrada je sice velká, takže by se ani nikam pro tentokrát honem nemuselo. Ale! Procházka je procházka. Nakrájela jsem si starý rohlík a vypadli jsme za branku do úvozu.
PROBOHA!!!!!! NEMŮŽE NĚKDO TÝ KRŮTĚ ŘÍCT, ŽE BUDU SPOKOJENÁ S TÍM JAK FUNGOVALA TEĎKONC??????
Že prostě jen tak jdeme???
Že jsem dávno vzala v potaz její akční rádius a to, že když letí, musím písknout několikrát po sobě, a ne jednou, jak to má být, aby to otočila. A že musím zaburácet, aby pustila tu mršinu, co si našla v poli s pšenicí. Hlavně, že jí ale pustí. Že se vrátí a nemusím si pro ni chodit. Že jsem nadšená a bez sebe, když se v úvozu,kde mi utíkala, sama otočí a běží ke mně. Že jsem spokojená, když zaběhne do křoví, já zapískám a …..ona se přiřítí. Sice od Plzně, která je od nás skorem sto kilometrůch a kde bych ji nečekala. Hlavně, když se dořítí a navíc s vytlemenou tlamajznou. Vím, že právě její etrémní rychlost, způsobuje nejen problémy, ale taky infarkt v naší oběhový soustavě. Ale tady u nás tak o moc nejde. I proto tady fungujeme (zatím!!!!!!!!!) nejlíp.
Prošli jsme si ten úvoz a došli dolů, do míst, kde je zarostlá a planná část pole, plná kopřiv. Tali se trhne, ale nechá se dohulákat zpátky. Zaslouží si odměnu a tak ji tam pustím zpátky. A už neřeknu skorem ani slovo. Nebo teda – ani jeden povel. PROSTĚ JSME. Rumíček si pobíhá, Tali …… si pobíhá taky a já obejdu ten zarostlý prostor nahoru na hranu pole. Rumoušek běží napřed a cosi ho zaujme v křoví a tak vystavuje. Tali zůstala vzadu a když to zjistí, běží za námi. Sama od sebe. Ovšem….. úvozem 😀 což způsobí, že když k nám doběhne, je mezi námi plot. Protože to pole byla dřív pastvina a někde jsou ještě zbytky plotů. Čučí jak puk a neví. Kouknu na ní a poradím jí „OKOLO, musíš jít OKOLO. A jsem zvědavá, jak se s tím popasuje. CVAK! V mozkovně to nenadále secvaklo, informace zapadla, kam měla a to pometlo flekatý to rve úvozem zpátky. Oběhne to a uuuuuuž je u nás! Radujeme se fšicí, jak na prvního máje. Ač ten už byl před 6 dny. Jdeme hranou pole, pak si oba ještě zaletí do prostoru, aby se na zapískání oba vrátili. Ašlo se dom.
Aaaach, to je vám taková ale krása 😀 . No, tak i taková umí být ta naše krůta flekatá hodná a šikovná. Jen se budu opakovat, jako vždycky – škoda, že se nedaří takhle nějaksetrvale.
P.S. Vzhledem k tomu, že píšu v trochu polních podmínkách s vypadávajícím signálem, na tabletu a se dvěma magorama, co se mi rvou pod stolem , tak prosím o shovívavost, za případné překlepy a nedostatky, jako třeba nemožnost v tabletu zarovnat do bloku apod.
no jo no,tak vy holt budete muset bydlet na chalupě,když je tam hodná:-)
omlouvám se,ale prostě by to asi bylo fakt jednoduší,než sídliště,že
a neboj ,nejsu tak blbá abych si myslela,že se máte kvůli psovi přestěhovat nebo tak
jako nám by se taky s Žerykem žilo líp,kdyby byl v kotci-jakože nám to i veterinářka a pár lidí doporučovalo-prostě kotec,výcvik vycházky,případně doma klec
a odpadl by vysvětlování a hádání na téma-Žeryk v posteli atd.
jakoted mě taky leží u polštáře,v posteli,že…
mimochodem zajímalo by mě jak to řeší psi,když jeden v kotci a jeden doma?
vím že to někteří lidi tak mají
velkýho psa venku a druhýho malýho dom na mazlení
asi to berou jak to je,nevím
no,ale super,že na té chalupě máte něco co šlape a funguje v pohodě,tak si to užijete ve volnu a víkendech-což je parádička:-)
Jojo, to už ví i Brtník, že pro takovýhodle psa je lepší trochu jiný prostředí 🙂 . Ono, ne že by to tam s ní bylo bez problémů-zrovna včera si zase vybrala svoje odpoledne, vydrží být hodná max.24 hodin. Ale pochopitelně ta samota s sebou nese těch problémů míň. Nojo, no kdo mohl vědět, že je šílená, že jo :-).
No u Žeryka by ten kotec řešil to, že byste se dohadovat nemuseli, to je pravda, ale na druhou stranu by se on taky ale nezlepšoval, tak jak už se zlepšit stihnul. Nicméně já si sama neumím představit mít jednoho psa v kotci a toho druhýho doma, to by mi rozhodně taky nešlo.
Tak tohle je čtení, který pohladí po duši a plně chápu, jaký balzám to byl na vaše unavené nervíky. Takových dní kdyby bylo čím dál víc,…..
Moc držím pěsti.
Jojo bylo to fajn. Já si to vždycky tak užiju, že to musím vytroubit hnedle ven 😀 .