O infarktu

Ano. Dneska si, milé děti, budeme povídat o infarktu. Nekynologicky-kynologicky.Neb všechno souvisí se vším. Tohle nebylo dobrý úterý, to nebylo vůbec, ale vůbec dobrý úterý. Přejdu všechny ty drobný ústrky, který se mi dály v práci, od kefíru na mých kalhotách, přes polívku v záňadří a padající drobnosti, ale přejdu rovnou k věci. Tedy rovnou do odpoledne. Začátek byl ještě i ftipnej. Rozhodně pro jednoho člověka tady, to ftipný nejspíš bude, že jo Čajdo?

Na Tali bylo ten den už při odchodu vidět, že to dneska bude zase stát za to. Neřešila jsem to, že vypálila z podesty, páč už doma bylo jasný, že fakt nutně potřebuje ven. A taky jo. Vlítla do křoví, kam nemá chodit, ale …. okamžitě čupla a dala se do práce. A pracovala velmi poctivě. Výsledkem byla obří, ale vážně obří hromada, v tak jako hůř sebratelným stavu. Čajda už se, bych tak tipla, asi usmívá. Následoval pracný pokus to nějak šikovně uklidit bez ztrátky kytičky. Musím podotknout, že marný. A Čajda už se myslím směje??? Jo? Jistě, stejně jako minule. Jak ruka, tak vodítko. Opět zahovněný!! Tohle už není přece ale možný!!?? Že ne??? (Čajdo, Čajdo, ešivá ty se mi nepřestaneš smát, taky Tě potká hounoprokletí, jako mě! 😀 ).

No, takže do toho se přidalo úporný zvonění telefénu a Tali navíc vypálila za nějakým psem. Ani jedno se s zahouněnýma rukama nedá dost dobře řešit, že ne? Naštěstí jsme byly u potůčku, takže řešení bylo snadný. Vykoupat sebe a vodítko. A telefén zvonil a zvonil. Tali se nechala přivolat a šmejdila si kolem. Provedla jsem očistu, odložila vodítko a ještě něco na lavičku a zvedla ten úporně drnčící telefon. Tam byla paní lektorka, která se  po vylíčení situace, do které se dovolala, upřímně taky rozesmála. Nooo, tak hlavně že sloužím jako zdroj dobrý nálady 😀 😀 . Domluvily jsme a já si zavolala zpátky Talimůru, aby se mi tak moc nevzdalovala z dosahu, šla jsem pro vodítko….. no a vyrazily jsme.

Využila jsem dvou maníků a vedle nich se povalující fenky středoasiata k procvičení toho, že i v takový situaci a na volno se jde u paničky  a říkala si, že jsem to možná blbě odhadla, že to dneska s Tali půjde, protože byla šikovná. Šikovnost jí opustila u Boromejek a opět na ní přišlo puzení ke smýkání 🙁 a následně i k tahání-to už byla na vodítku, protože je tam rušno. Došla mi trpělivost, otočila jsem to a šlo se domů, dohadovat se nehodlám. Ušly jsme kus cesty a já to zkusila otočit zpátky. To už bylo lepší. Madam se srovnala a byla pěkně na příjmu.  Na začátku pole jsem vytáhla balonek a hrály jsme si. Fungovala moc hezky.

Pak už to tak hezký nebylo. A to jak nám to spolu šlo donedávna, přestalo zase platit a Tali si jela na sebe. A já měla co dělat. Vždycky se mi podvedlo ji nahodit, ale…. Třikrát a dost ! Proběhlo velmi ostré kárné řízení a pak už jsme byly zase spolu. Šly jsme spolu na volno cestičkou mezi loukama a Tali dokázala i podle povelů chodit do směrů – nebo tedy do směru-jednoho, protože jsem ji záměrně posílala jen na levou stranu, kde není tolik prostoru a byl předpoklad, že jí to tolik nezláká ke zlobení, ať to nepokazíme. A hezky se vracet na zavolání. Proč sakra vždycky nejdřív musí být to badabum, aby ta čůza fungovala? A proč člověk, aby fungovala se musí tvářit jak bůh pomsty a mluvit a sekat povely jak na buzerplace kruciš, aby ho respektovala!! No jo, já vím, protože jí to tak naučili. Ale jááá to nesnááášim!! No nic. Dobrý.

Došly jsme až k myšolouce a já jí dala velkovolno. Letěla jako vítr, nechala jsem ji. Až když už byla daleko, jsem ji přivolala, krásně běžela zpátky, vzornááá, vzornááá, a pak bum přes nos něco přelítlo a už to bočila. Sakra, híml, krucinááál. A ještě vyjeli koně….. Ale ….. povedlo se mi ji – sice velkým obloukem, ale dostat zpátky k sobě. Šikovná, šikovná byla. Vytáhla jsem z taštičky žužlo pásek a dala jí ho, já s sebou bacila na batoh. V tom vedru jsem toho poletování s Flekatou měla dost.  Když dožužlala dala jsem jí volno. Pobíhala si a pak bylo vidět, že ji zase něco bacilo přes čumák. Zvedla jsem se a šla.

A dostala infarkt. Protože jsem sáhla do taštičky, abych zjistila, kolik máme hodin a……… mobil tam nebyl. A nebyl ani v žádný jiný kapse tý taštičky. A já ho tam přece dávala!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! (ne v batohu taky nebyl). Zkusila jsem se vrátit na to místo, kde jsme seděly, jestli nevypadnul tam, ale nebylo moc poznat, kde to bylo. Chodila jsem zmateně sem a tam a panika se dost zvětšovala. Dvousimkovej  můj a služební byl ten telefon. Vzala jsem si ho s sebou, protože mi na něj měli volat. Teď jsem nevěděla co dřív, hledat telefon, jít za Tali……. chvíli jsem hledala, ale když jsem nevěděla pořádně, kde jsme byly, tak to nedávalo moc smysl. S nohama jak z rosolu jsem se vydala za Flekatou. A ta stála jako socha ve vojtěšce a vystavovala. Pravděpodobně celou tu dobu, co jsem hledala, páč byla pořád na tom stejným místě. S pláčem na krajíčku jsem jí moc pochválila a cvakla na vodítko. Řekla jsem jí , že je moc a moc hodná, ale musíme jít, protože jsem v….. tunelu.

Asi vnímala, že jsem na kolenou, protože byla hodná a šly jsme – či spíš letěly – domů. Chtěla jsem si vzít Brtníkův telefon, vydat se do terénu a zvonit. Pokud jsem telefon neztratila někde v civilizaci, je možný, že se ho dohledám. Doma jsem Tali hodila Brtníkovi, sebrala mu telefon, Rumíčka a šla jsem. Cestou jsem volala do práce, sehnala číslo na kolegu a zažádala o zablokování simky. Protože jsem mezitím zjistila, že mi volání na můj ztracený telefon vždycky někdo vytípne. Takže jasný, nejspíš neleží někde pod keřema, kde jsem lovila Talimůru, ale už ho někdo má.

I přes to jsem střídavě volala na jedno i druhý číslo. Jednou mi přišla taková ta předepsaná SMS – “Nemůžu telefonovat, volejte později!” . Takže je to jasný, někdo se už i dostal dovnitř. Bylo mi hrozně. Poslala jsem SMS, kde jsem mimojiné informovala, že v případě nálezu, bude odměna. A volala dál. Až mi to najednou zvednul ženský hlas. Nožky mě skorem neudržely a udělalo se mi paradoxně nevolno 😀 .  Příjemný ženský hlas mi potvrdil, že má můj telefon, který jí donesl soused, starší pán, který ho našel a nejde mu ovládat. Takže to vždycky vytípne. “MŮJTYBOŽETYJSITAKHODNÝ!!! TY JSI NA MĚ TAK MOC HODNÝ!!” Hulákala jsem v duchu cestou domů, k vedlejšímu paneláku, kde jak nálezce, tak paní s kterou jsem mluvila bydlí. NEJSOU VŠICHNI LIDI ŠMEJDIIIII, JSOU I TI HODNÍÍÍÍ!!

Sešly jsme se s paní dole a pak šly zazvonit na toho hodnýho člověka, který si telefon nenechal. Našel ho prý na lavičce u rybníčků! Já ho tam v tom zmatku položila. Asi, když jsem brala vodítko a další věci. Nechápu to. Každopádně telefon mě opustil na tom nejnevhodnějším místě, všem na očích. Kdyby ležel pod keřem, asi by byla větší naděje, že ho najdu, než když leží na lavičce. Pán prý tam seděl jakou dobu a nikdo si pro telefon nešel. Taky nemohl, protože lítal za tou čůzou v trní!!!!!!!! . Nechtěl ho tam nechat, tak ho vzal domů. A pak se snažil a snažil to zvednout, místo toho to típnul a taky nějak odeslal tu předepsanou zprávu. Odměnu sice nechce, ale……. já budu dneska, kdy to celý píšu,  ráda o ten litr lehčí. Protože sliby se mají plnit nejen o vánocích a ocenit to, že je někdo poctivý už tuplem.

Domů jsem šla mokrá jako myš, vyřízená jak žádost. A jak jindy s vodou opravdu šetřím, tak tentokrát ta sprcha byla hodně dlouhá.

30 komentářů u „O infarktu

  1. Ano. Některé dny se zkrátka vyvedou. Určitě máš vybráno špatných dnů na hodně dlouho.
    Trefný název článku.

    1. Aaano aaano, tohle byl fakt vyvedený den, ale ……. ten konec! Musím ale říct, že mi stejně jako jindy v podobných případech, vždycky hrozně dlouho trvá, než mi dojde z hlavy do paty a nazpátek, že TO DOBŘE DOPADLO, že už nemusím být v nervech a můžu se radovat.

  2. To je fajn, ze clanek ma dobry konec! Ja vim, ze jsou i horsi veci, ale stejne, ztrata dokladu nebo telefonu je pro mne nocni mura. Tolik neprijemnosti, shaneni nahradnich dokladu, kontaktu atd., atd.,
    Ufff, hlavne ze to dobre dopadlo, verim, ze vecer padla aspon jedna lahev Prosecca!

    1. No já si celou dobu jak kafemlýnek říkala, že – NENÍ TO OPERACE MOZKU, JE TO JEN TELEFÉN, NENÍ TO OPERACE MOZKU, JE TO….. abych se udržela na uzdě, protože vzhledem k tomu služebáku by to bylo fakt nepříjemný. A v podstatě to není až tak dlouho, co jsem “přišla” o kabelku, kde bylo už úplně všechno, vč. klíčů od bytu, těch dokladů, který spolu s klíčema jsou otevřenou branou do bytu, telefon- ten stejnej…. to bylo tak moc prima. To se zas člověk velmi rychle probudí. Tohle proti tomu byl v podstatě slabý odvar :D. Kupodivu na Prosecco vůbec nedošlo, nebyla nějak síla a vůle, naopak ho do sebe zvrhnul velkou sklenici Brtník, kterej ze mě byl zničenej a uštvanej, protože mi přišel pomoct hledat.

      1. Jj, vim z vlastni zkusenosti. A protoze jsem clovek nepoucitelny, tak v te penezence stale nosim vsechno – vsechny doklady, osobni i firemni karty, vzp… proste vse. Ale je fakt, ze se snazim(!) si davat pozor – treba i proto, ze v telefonu – jak je ten chytry?- mam i firemni veci (mail, dokumenty…). Takze jeho ztrata neni sranda…

        1. Peněženku jsem zrušila, když mi ji ukradli. Od té doby jsem jak Rumum – peníze po kapsách a tak porůznu. Takže tohle -peníze+doklady- je oddělený, tam to mám “ošéfovaný” A poněvadž jsem vrchní matla, tak kartu moc nenosím, radši – i proto , že moc nemusím- nepotřebuju, naštěstí. Jsem v tomhle opravdu hrozná a schopná ztratit cokoliv, kdykoliv. I proto je Brtník jmenován vrchním pokladníkem, protože já bych nás přivedla takhle na mizinu. Jsem nemožná, naprosto nemožná 😀

        2. ono i proto lze nastavit heslo, aby clocek bez heslamez ztizeny pristup, lze sifrovat karta aby na jinem zarizeni nebyla citelna atd…

          1. Heslo do telefénu? tam mám, jenže když je někdo šikovnej, netrvá mu to moc dlouho.
            jak šifrovat kartu? Tam je jen pin, ne?

          2. no tak ze si pres softik zasifrujes obsah dat a kdyz se ztrati telefon tak muzes mimo jine 1) mit neustale zaplou gps a data a teda moct stopovat svuj zapnutej telefon nebo jeho posledni polohu – bys treba zavolala brtnikovi, mrknul by na net a rekl ti, kde je.
            2) zasifrovany ty data nejakym heslem takze bez zadani hesla se k datum utocnik nedostane

            https://365tipu.cz/2017/06/09/tip809-jak-chranit-vas-telefon-s-androidem-sifrovanim-a-proc-to-delat/

            taky me napada jako moznost treba bluetooth hansfree, coz je “kram navic” ale mohla bys jednim dotekem na sluchatko v uchu prijmout hovor telefenu, kterej je uzavren treba ve vnitrni zipove kapse

          3. Eeee……..e. Tohle si budu muset přečíst asi šestkrát dokola, než mi to dojde z hlavy do paty a zpátky. Díky.

          4. No ja jak jsem ta obdivovatelka p. Jobse tak mam i jeho hodinky, takze muzu hovor prijmout i na nich a tlf nemusim vytahovat. A funkci “ najdi iPhone “ mam taky vzdy zapnutou. Stejne ale jsou to nervy:-). Karty nevim.

          5. Tedaa, tak to je pro mě už moc veliká technika tohleto! 🙂 to si ani nedovedu představit, že telefonuju hodinkama! To jsou věcičky. A teď si uvědomuju, že ani tohle by nebylo pro mě, protože já před časem ztratila svoje milovaný veledrahý hoďky, takže tady cesta nevede. A nepomůže ani šňůrka na krk, jak s klíčema 😀 .

          6. No a to si predstavte tu reakci pripadnych prihlizejicich: telefon ma v fusekli a mluvi do hodinek???!

          7. reakci pripadnych prihlizejicich: telefon ma v fusekli a mluvi do hodinek
            …… si říkaj To musí bejt extrablázen, to aby si člověk dal bacha 😀

  3. ale tak já bych to měla stejně,nervy v kýblu ještě 3 hodiny potom-a tak sešlo se Ti to hezky zlobící Tali+ztráta fakt důležité věci-jasně,že jsou na světě důležitější,nebo spíš horší věci,ale zlobení psa občas stačí a k tomu ztracenej služebák-uf,uf a třikrát uf
    ještě,že se našel,a konec dobrý,všecko dobrý,ale ty nervy to musel být děs

  4. Ja vlastne napjate cekala, jak to dopadne – vytipavani a sms a on to dedecek bez zkusenosti s technikou, to je skvely, ze vse dobre dopadlo a ze infarkt byl zazehnan 🙂

    1. Jo, pán byl super, v pátek jsem ho sháněla, nesla jsem mu ty peníze, jako odměnu a nebyl doma, teď jsme spolu mluvili a hádáme se, jestli si to vezme nebo ne. Já mám ovšem neoddiskutovatelný argument, že to vlastně je stejně pro Elišku – to je jejich malá fenka kříženka 😀 😀 tak má smůlu, bude si to muset vzít. 😀

  5. Dovedu si představit rachot té skály, co spadla ze srdce, když se mobil našel 😀 . A úplně chápu starého pána zápasícího s mobilem. S technikou také zápasím. Tuhle jsem zažila volné pokračování filmu Vrať se do hrobu. Byla jsem si vyzvednout baterku do mobilu. V pobočce seděli tři mladici. Hodila jsem do pléna: “Jdu si vyzvednout baterku do mobilu.” Kšeft jako Brno. Krajní mladíci opřeli zrak o prostředního. Ten rezignované: “Náhodou nevíte číslo objednávky.” Hrdé jsem mu ho nadiktovala z mobilu. Jsem přece moderní žena 😀 . Odkráčel dozadu a za chvilku se vracel a baterku v dlani obracel ze strany na stranu: “Ta je ale do starého Samsungu.” No vím, že ten mobil už nemá dneska cenu baterky, ale funguje zatím celkem slušné. “Vím” a zamávala jsem hrdé mobilem. Soustrastně pohlédl na moji vykopávku: “Tak to jo.” A když už jsem tam byla, tak mne napadlo, jestli by neměli pouzdro na moji čtečku. “A jakou máte.” Odolala jsem pokušení zaskřehotat: “Takovou malou černou a jsou na ní písmenka.” “Kindle” odvětila jsem hrdě. “Tak to určitě budeme mít” usmál se mladík. “Tuhle” vytáhla jsem čtečku z kabelky. Obočí mu vyletělo vysoko nad hlavu. “Kolikátá je to generace?” pravil nevěřícně. “Se podívejte” a podala jsem mu ji. Chvíli jezdil prstem po čtečce. To už jsem se chtěla fakt urazit. On si snad mysli, že do ni ryju písmenka jako děti za dob Komenského do tabulek? 😀 Pak mi to docvaklo a pravila jsem s úsměvem: “To ona není dotyková.” 😀
    No musím uznat, že se snažil najít pouzdro, ale nenašel. “A nechtěla byste ji radši upgradovat? To už je dnes jen tak kolem dvou tisíc.” “To jako myslíte, abych si koupila novou? Ale vždyť tahle ještě funguje.” Tím jsem ho rozhodně neoslnila. To stejně nechápal. Tak jsem dodala: “A mám ji ráda.” No a pak už jsem utíkala pryč, abych nezaslechla tu pověstnou větu 😀

    1. Mně se fakt ty nohy podlomily, když mi paní řekla, že ten mobil má a předá 😀 😀 to jsou ty paradoxy. Pánovi se taky nedivím, bože jak mě dlouho trvalo, než jsem se naučila přijmout na plácačce hovor!!! Furt a furt jsem ťukala na to zelený tlačítko, jako blb. A divila se, že se nic neděje 😀 😀 pak mi někdo řekl, že musím na to zelený přetáhnout ten vibrující terčík…. 😀

      Odolala jsem pokušení zaskřehotat: “Takovou malou černou a jsou na ní písmenka.” 😀 😀 D: to mě dostalo 😀 . By se asi divil, hošik 😀 😀
      “A mám ji ráda.” 🙂 , jak tomuhle rozumím!!! Já taky nerada měním starý věci za nový a vyhazuju. A to ani nemusí být moje. Když umřela mamina, snažili jsme se udat fakt co šlo. I obří náviny chemlonu se mi podařilo díky Brůt, která se tu občas objeví, udat jedný paní, která z toho byla nadšená. Mohla jsem to vyhodit, jo, ale tohle jí umožní vyrábět spoustu věcí a ona už by to nesehnala…. A něco ještě furt sedí doma – třeba starý krajky, jen se dokopat k tomu, sehnat muzeum, kam to předat, aby si to přebrali.

  6. Blanko,Blanko,vy jste calá já -dnes na vycházce-čučela mě známá do mobilu-máš mesendžr?nevím,máš,tak se tam přihlas-nevím jak
    máš wocap?nevím
    můžeš se s tím připojit na wifinu-nevím,ale doma mám internet v počítaču
    z čeho píšeš smsky?
    no z mobilu,né?
    no můžeš ještě z tho,tohoa tamtoho-ahááá-sem neviděla
    seš na fejsu?
    né a nechcu
    no bylo to nadlouho
    mám starý tlačitkový mobil,kde můžu mít internet a nemám,je tam twitr-nevím k čemu to je a z telefonu používám smsky,volám,kalkulačku+budík,videa natáčet neumím a fotek se mi tam vleze 9
    kdyby mí ostatní mobily-byly před tím-3-neumřely na stáří,jinaj by nebyl
    takže je to dobrý
    čtečku nemám,neznám
    jdu si hledat hrob,su na tento svět momo:D:D:D

    1. Tuhle mi znamej rekl, ze mam zahodit moji mp3 ktera umi par alb a radio, protoze sem za 200 chtela novy sluchatka a ze si mam za 600 koupit bezdratovy sluchatka, pametovku do mobilu na hudbu (protoze se mi do placacky zadna nevleze, protoze tam sou mapy) a ze si mam platit internet do mobilu, protoze placacka neumi radio a ze mam poslouchat radio online…

      no kdyz sem rekla, ze mp3 je zadarmo bez tech dat radio, ze vydrzi hrat 3 dny v kuse a ze kdyz du se psem, pripnu za klip na prehravaci za tricko, do kapsy dam klice a du se psem ven, tak mi rekl ze hazarduju se zivotem, kdyz nenosim se psem mobil 😀 toz tak. A pak se me zeptal, jestli sem si vsimla, ze je uz 21 stoleti 😀

      aneb chci sluchatka za 200 a jeho rada zni kup si veci za 700 a za 200 mesicne si plat to internetovy radio 😀 proste nektery lidi sou uz uplne mimo. Navic je tam jeste fakt, ze placacka vydrzi hrat tak 6 hodin nez chcipne a nevejde se mi do kapsy, takze bych si na ni musela poridit jeste ledvinku 😀

      1. To jsem ráda, že v tom nejsem sama 😀 . Je mi prostě líto zbavovat se fungující věci jen kvůli tomu, že je úúúplně malinko zastaralá 😀 . Snažím se být moderní, ráda si nechám ukázat něco nového, oceňuji šikovnost některých aplikací, ale dycinky se nakonec posichruju něčím hmatatelně nevirtuálním – například mapou 😀 . Ono není s mým uměním ztratit se kdekoli a kdykoli radno spoléhat na mapu v mobilu. To pak jedna zabrousí do skal, ztratí značku a signál a je úplně v hájíčku 😀 .
        Ale jinak je moc fajn být s kamarády v kontaktu alespoň virtuálně, podělit se s nimi v jeden okamžik o nějaký bezva zážitek, poslat semo tamo nějakou veselou fotečku a pod. Ale to zase opatrně, aby si dětičky s neteřinkami zase se smíchem nestěžovaly kdo že měl ten hloupý nápad dát mně a ségře do ruky tak nebezpečnou zbraň jako je internet 😀 😀 😀 .

        1. Přesně tak, proč se zbavovat něčeho co funguje a s čím už člověk umí zacházet, proč zbytečně vytvářet jakýkoliv další odpad a pořídit něco novýho, co za půl roku zase bude zastaralý a já budu pořizovat a pořizovat… Kdepak, jak to slouží a jsem s tím kamarád, tak to je na věky :-). Ad mapa / mobil – pro mě je přesně tak ideální kombinace obojího. Mobil mi dává jistotu, že pokud funguje – můžu se pohybovat i mimo cesty (což je jinak v mým případě naprosto nereálná věc, už bych se nikdy nevrátila 😀 , i proto jsem tenhle mobil vzala na milost, že mi dává větší svobodu), a když náhodou cípne baterka, tak papír to jistí. KOukám, že nejsem sama, kdo se ztratí i v obýváku 😀 .

      2. Tak to je drsnej nesmysl nakoupit zbytečnosti za balík peněz, když stačí vyměnit jednu jedinou věc za třetinovou cenu. Co to je za hovádovinu? Protože je 21 století, tak lidi musej totálně zblbnout? Aaaaaach jooo. Vždycky zapomenu, že ne všichni uvažujou tak jako normálně.

    2. cooooo je mesendžr??? Vůbec netuším, že něco jako messenger v mobilu je, natož abych věděla, k čemu to je 😀 . Fakbůk a wocap a další bratři v tričku mě taky nechávají zcela chladnou. Já kdyby mi nebyly malý písmenka na starým mobilu a kdyby byl dvousimkovej, tak plácačku taky nemám. ale přiznávám, že určitý výhody plácačka má, to bych nebyla objektivní. Právě třeba kvůli fotkám a těm mapám, který když si tam člověk nastahuje, tak se i já můžu pohybovat sama skoro kdekoliv. Když je plácačka nabitá teda 😀

      1. ja mam placaclu jako drugej mobil kvuli mapam a netu. mam to salamounsky – placacka je neco navic, co nenahrazuje mobil a mp3, co uz mam roky, ale jen doplnuje – takze mam hudbu, volani a mapy/internet jako 3 nezavisly veci s tim, ze takhle su spokojena. A kdyz ja, ajtak, clovek kterej nema.potiz s modernima technologiema a i teoreticky o tom vi casto vic nez beznej smrtelnik vlastnik – tak presto nezahazuj stare veci pro nove zbytecne…

        1. Přesně, proč vyhazovat, když to funguje. Já bych taky bývala zůstala u starýho mobilu. Když už byla nutná změna, vyřešila to halt plácačka, kterou jsem dostala jako dárek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..